V roce 2016 mělo v českých kinech premiéru celkem 37 filmů pro děti. Radio Proglas vám jako každý rok přináší jejich přehled v žebříčku, který sestavil Radek Habáň.

V přehledu naleznete oproti minulým letem větší množství filmů, které měly ambice přinést dětem něco víc než zábavu a dokonalou animaci. Zajímavý je i jejich původ - Francie, Japonsko či Brazílie.

Žebříček částečně koresponduje s hodnocením uživatelů ČSFD, nicméně přináší i několik výjimek. Některé filmy, které se těší velké popularitě, najdete blízko odpadu a naopak. 

Filmy jsou seřazeny pro přehlednost do pěti kategorií. 1. To nejhorší. 2. Filmy podprůměrné aneb filmová bída. 3. Průměr. 4. Filmy nadprůměrné, které se povedly. 5. To nejlepší.

 

1) To nejhorší

 

Lichožrouti

Film začíná celkem agresivním přepadením obchodního domu. Ihned v následující scéně hlavnímu hrdinovi umírá dědeček. Následuje scéna s krysou, která chce hlavní postavu lichožrouta Hihlíka sežrat. Když se Hihlík dostane přes několik důmyslných pastí nastražených na lichožrouty, seznamuje se s hamižným mafiánem a grobiánem, takto strýcem Padrem a jeho synáčky, škodolibými bratranci. Brzy se dočkáme další brutální loupeže, tentokrát pod taktovkou pankáčovitých lichožroutů Kojotů. Následně jednomu z bratranců hrozí, že ho lichožroutka Žiletka podřízne, hádejte čím? Bratranec končí nepěkně svázaný do kozelce a hozený do zatuchlé kobky. Načež se Kojoti opijí do němoty. O minutu později chce šéf Kojotů Kudladederon zapíchnout Hihlíka, hádejte čím? Následuje návštěva putyky pochybné pověsti, ve které si místní zpěvačka vysvléká punčochy, pak se naštěstí záběr přesouvá jinam. A takto to pokračuje až do finále, ve kterém se v souboji na život a na smrt utká Padre a Kudla. Kudlu na závěr utopí a umírají i jeho komplicové. Děj filmu by se dal shrnout tak, že jeden gang chce druhému gangu čórnout hromadu ponožek! Paráda!

Nevynechal jsem žádnou scénu, kde by byl jen sebemenší náznak nějakého humoru, nebo ve které by si hlavní hrdina oddechl, jelikož tam žádná taková není!

Ve filmu se postavy častují přízvisky jako ty spratku, parchante, tupoune; nejčastější nadávky jsou sakra a kruci. Pomíjím fakt, že lichožrouti vypadají odpudivě jako malé zrůdy, které (bez výjimky) kradou jako straky!

Uznáte, že za takových okolností, nemohou být Lichožrouti považováni za film pro děti (přičemž na ně vesele chodí celé školy) a jestli ano, tak pak nemám sebemenší výčitky, označit ho za nejhorší a nejotřesnější film roku 2016 pro děti. (V kině, kde jsem byl, všechny děti seděly jako zařezané nebo se ošívaly a chtěly pryč už po první čtvrthodině. Brno, Art.) Po shlédnutí tohoto skvostu mně bohužel nápad z knihy Pavla Šruta, že lichožrout je záhadný tvor, který žere ponožky a z párů dělá licháče, nepřijde už ani trošku intelektuálněroztomile vtipný. Ba právě naopak.

Angry Birds ve filmu

Ve filmu Angry Birds na ostrov, kde žijí nelétaví, ale velmi šťastní ptáci, jednoho dne připlouvají záhadná zelená prasata. A jak tušíte, mají něco za lubem.

O duchaplnosti počítačové hry, ve které střílíte ptákem z praku do prasat, si myslím své. Pokud ale na tomto nápadu stojí i film, svědčí to o nulové inteligenci pánů tvůrců, kteří nechápou rozdíl mezi mobilní hrou a filmem, který se musí řídit jistými pravidly. (Ptáci, kteří vybuchují? Ptáci jako dělové koule? Vážně?)

Původně jsem chtěl napsat, že Angry Birds je ptákovina a prasárna, ale zjemním to. Angry Birds je amorální (Buďte naštvaní a zvítězíte! Zelená prasata měla představovat migranty?), plný oplzlostí a nevkusností (vrtící prasečí zadky, čůrající orel).

Hlavní hrdinové musí podstoupit u psychiatra odvykací kůru od hněvu. Toho by potřebovali hlavně tvůrci této slátaniny, a možná ho budou brzo potřebovat vaše děti, které budete krmit podobnými filmovými lahůdkami jako je Angry Birds. Myslím si, že rodiče by se občas měli podívat na filmy, které sledují jejich děti a neměli by se chlácholit tím, že když tam jsou hezky barevní ptáčci, že jim to nemůže uškodit. Agresivních a pitomých filmů pro děti se točí přibližně polovina z roční produkce a těmi pak krmíme své ratolesti. Bohužel, jak jsem byl několikrát svědkem, sami rodiče mají často pokřivený vkus…

2) Filmy podprůměrné aneb filmová bída

Robinson Crusoe: Na ostrově zvířátek

Na malém exotickém ostrově žije plno zvířat, mimo jiné i papoušek Úterý. Po strašlivé bouři najde Úterý na pláži člověka jménem Robinson Crusoe. A sbližování zvířat se záhadným dvounohým tvorem může začít.

Tak tomu se říká promarněná příležitost. Mohla to být dobrodružná podívaná, plná bláznivého humoru pro nejmenší. Místo toho malé děti na začátek postraší piráti, pak je téměř celý film děsí divoké kočky a na konci filmu opět přichází piráti. Filmaři nám z celého ostrova nabídnou jednu lokaci u moře u ztroskotaného korábu a jednu lokaci někde v dolíku v džungli! Absolutně nezajímavá podívaná. Film prostý humoru přináší jen nudu a šeď a při trestuhodně nevyužitém potenciálu trvá celou věčnost. Velké zklamání!

Řachanda

Pohádka je o tom, kterak se rozmazlená a nerudná princezna polepšila v začarovaném lese.

Dát pohádce, která je prosta dobrého vtipu, název Řachanda, je velmi odvážné (čti trapné). Napočítal jsem všehovšudy tři legrační momenty: Sežral jsem všechny marmelády. Za to by mě mohli zavřít. Jakube, ty seš zavřenej.

Za prvé bych rád zdůraznil, že Řachanda není o nic horší než jakákoli jiná česká pohádka, která u nás byla v poslední době natočena! Čest výjimkám (Tři bratři, Tajemství staré bambitky…). Ale za druhé to také znamená, že se nepovedla! Je plná logických nesmyslů (skoro celé království si koupí a vypije kouzelný lektvar), plná pitvoření (úplně všichni), trapností (televizní obrazovka v jezeře), rádoby moderních kostýmů (avatarky), přebývajících resp. chybějících postav (trpaslíci resp. král Růžového království) atd.

Za hlavní neduh pohádky vidím, že úplně všechny postavy, ať už vypijí lektvar z blbohňupce nebo ne, se s prominutím chovají jako idioti.

Lovecká sezóna: Strašpytel

Od začátku podprůměrná série Lovecká sezóna, ždímá svůj prachbídný potenciál už ve čtvrtém, ještě nudnějším, pokračování.

Hlavní hrdina jelen Elliot si vymyslí historku o vlkodlakovi. Nevím proč, mu všichni uvěří. Pak se některá zvířata vydávají za vlkodlaka, aby přemohly strach strachem. Cože? Pak za vymyšleným vlkodlakem vyráží, aby ho ulovili. Vážně??? Historce o vlkodlakovi uvěří i lidé a vydávají se také na lov a také se oblékají za vlkodlaka. Prosím????? A otazníků přibývá.

Neustále se povídá a povídá a všechno rozebírá, takže film trvající necelou hodinu a půl, pocitově trvá jednou tolik. Hrdinové dělají úsudky a závažná rozhodnutí podle nesmyslných indicií a úvah (v karavanu nejsou lidi, proto je sežral vlkodlak; vlkodlaka uvidíme nejlépe z letadla; pes buřtík je vlkodlak, protože je celý od kečupu…). Dočkáme se tradičních fekálních scének, plus pojídání zvířecích bobků. Prostě další úžasná „řachanda“. Nechybí nadávky, klení, urážky…

Přiznám se vám, už název filmu mě měl varovat, fakt jsem měl hrůzu v očích! Ale asi jinak než tvůrci zamýšleli.

Alvin a Chipmunkové: Čiperná jízda

Film začíná velkou šílenou párty, kterou pořádají Chipmunkové bez svolení Davea (jejich opatrovníka). Nenásleduje žádný trest. Naopak! Na druhý den se vyráží na minigolf. Pak se jde do nahrávacího studia. Pak je tu velkolepá večeře v nóbl restauraci, večer se díváme v televizi na superstar, letí se do Miami, Chipmunkové zabloudí do první třídy, kde je plno dobrůtek. Následují další nóbl restaurace, hotely, vystoupení, tanec, zábava. Vlastně je to taková nekonečná pařba.

Film končí záběrem na totálně zdevastovaný Davevův dům. Co se dělo pak, už se nedozvíme, ale soudě podle předchozího děje, bych odhadoval, že se Chipmunkové smutně na svého páníčka podívali, Dave zavolal úklidovou četu a opraváře a Chipmunky poslal za odměnu na koncert Rihanny. Prostě skvělá výchovná metoda! Souhlasíte? Pak je Alvin a Chipmunkové: Čiperná jízda pro vás jedinečnou podívanou! Nesouhlasíte? Tak to se styďte, protože ta roztomilá zvířátka nic z toho neudělala schválně! (Víte, co je sarkasmus, že?)

Chipmunkové jsou fakt mizernou sérií. Divím se, že se dobrala už čtvrtého či kolikátého pokračování. (Teď jsem se díval na IMDb a viděl ty stovky lidí, kteří se na filmu podíleli. Takže už to chápu.)

Ledová sezóna

Lední medvěd mluvící lidskou řečí je prima nápad, stejně tak, že někdo chce zbohatnout na výstavbě domů v Arktidě. Jediný, kdo devastaci ledové nádhery dokáže zabránit je právě mluvící medvěd Norm.

Slibný námět je ovšem rozpracován dosti svévolně (lední medvědi chtějí potopit loď, a tak čekají na bouři, která určitě přijde, a ona přijde). Příběh je od začátku plný logických nesmyslů – (když natočíte, že vás chce sežrat lední medvěd, určitě je to skvělá reklama, proč se do této oblasti přestěhovat, že?), násilné modernizace (tančící tuleni, medvědi s mikrofonními porty a mp3 přehrávači), nechybí fekální humor (opět čůrající, tentokrát lumíci) a film se krkolomnými skoky blíží do finále (vůbec jsem nepochytil zkorumpované financování výstavby domů na Arktidě). Celou situaci pak pomůže vyřešit hodný, ale divně vyhlížející chlápek napůl mafián a napůl miliardář, každopádně muž indického původu (Američané film natočili ve spolupráci s Indií, takže proto).

Pokud vám Ledová sezóna utekla, pak nebuďte smutní. O nic jste nepřišli.

Želvy Ninja 2

Film pro mladistvé Želvy Ninja z roku 2014 jsem vzal na milost a s přivřením oka se na něho dalo dívat. Ale dvojka je tak přepálená nereálnou akcí i digitálním mišmašem a přitom neskutečně prostoduchá, že vám rozum zůstává stát. Děj nebudu vysvětlovat, nechci se dotknout vaší intelegence. Klíny typu: „Ta mimozemská loď sem vplouvá po kusech, nabourám se do datovýho centra. Plavidlo má označení Technodrom, velící důstojník se jmenuje Krang“, jsou na každém kroku. Scény typu: přestup z letícího letadla na druhé letící letadlo, tank plující peřejemi jako nějaké kánoe, jsou naprosto normální. Želvy dělají neustále placáky, Trhač je jen bezzubá figurka, Krang vetřelec v těle transformera, Bebop a Rocksteady měli zůstat raději jen v kresleném seriálu.

Nerad bych filmu křivdil, popelářské auto, které střílí kanálová víka, byl úlet.

Obr Dobr

Že natočí Steven Spielberg něco tak unylého, sterilního, nudného, mdlého, infantilního a s prominutím senilního, by mě jaktěživo nenapadlo.

Obrovi Dobrovi chybí pevné základy, tedy kvalitní myšlenka (Proč obr sbírá sny a je na ně takový expert? To jako Spielberg spojil Petra Pana a pohádku o fazolovém stonku?)

Následuje zdlouhavá nuda bez špetky humoru (prdění za žert nepovažuji). 80% děje se odehrává v noci a v divných kulisách. Úžasně vybraná holčička, která chudák musela kvůli trikům pořád hrát před zeleným pozadím – smekám před jejím hereckým nadáním, to bohužel zachránit nedokáže. Každé filmové políčko na mě doslova křičelo: Nic z toho co vidíš, neexistuje! Toto všechno jsou triky! (Od filmu očekávám, že mě pohltí a já se stanu jeho součástí. Spielberg to dřív uměl.)

Závěrečná pointa (nevěřil jsem vlastním očím!) s mariňákama v helikoptérách, to pak celé zabije! Obr Dobr je fakt velký, ale průšvih! Děti ho určitě přežijí, ale já trpěl jako kůň.

Já, kocour

Problém Kocoura vidím v tom, že svým námětem nemůže uspokojit dospěláka a je až s podivem jak filmaři nedokázali zacílit na dětského diváka. Celý film se řeší vztah dospělého syna a otce, nebo byznys kolem nejvyšší budovy v Americe, respektive kolem peněz, což děti nemůže vůbec zajímat! Několik eskapád digitálního kocoura ještě nedělá film dětským.

Kočičí pištění bylo otřesné, všemi vychvalovaný Kevin Spacey, který film prý zachraňoval, mně právě naopak přišel ze všech nejslabší. A to i jeho dabing kočky! Jeho herecký výkon byl nulový nebo aspoň nejhorší v jeho herecké kariéře. Prvky jako kočičí záchod, opilý kocour, hrozba kastrace, filmovému zážitku moc nepřidávají.

Je smutné, že filmy které měly vzniknout v osmdesátých letech, šly do kin loni (Obr Dobr, Já kocour, Pat a Mat, Můj kamarád drak)!

Barbie: Tajná agentka

K ději snad jen jedna věta, že Barbie a její dvě kamarádky dostanou nabídku stát se tajnými agentkami, přičemž do akce mají vyrazit hned zítra!

Pokud by film hodnotila osmiletá holčička, určitě by skončil téměř na vrcholu tohoto žebříčku. Pokud by ho ale hodnotila slečna třináctiletá, tak by asi dopadlo hodnocení zcela jinak. A to nemluvím o třináctiletém klukovi atd. Jinak by kritizoval člověk, který má nakoukáno 100 filmů a jinak ten, který jich viděl 10 000 atd. Podle mě, poslední Barbie není odpad a není to ani průměr. Takže na procenta kolem 30.

Jestliže tento film holčičky povzbudí k tomu, aby více cvičily a měli sen stát se úspěšnou gymnastkou, jestli je povzbudí, aby se kamarádily s dalšími holkami ze třídy, tak říkám, proč ne.

Pokud mě vzpomínky neklamou, tak mně jako sedmiletému rychle došlo, že během 24 hodin se ze mě asi těžko stane supertajný agent, ale nic mi nebránilo v tom, že jsem si na něho doma i venku hrál :-).

Ratchet a Clank: Strážci galaxie

Do první poloviny si film drží pozornost i zájem diváků, i když si bere všechny osvědčené nápady z Pátého elementu, Hvězdných válek, Mimoňů apod. Od půlky dál pak přichází změť chaosu, destrukce, stříleček, humor, který byl sice založen na známých klišé, vymizí zcela, smysluplnost chování postav ztrácí jakoukoli logiku, každý zradí každého a film tak nadobro mizí v černé díře filmových propadáků. Je to škoda, protože začátek byl slibný a líbil se mi (Hlavní záporák k vám promluví za 3, 2, 1, Vážení obyvatelé Kvarku...). A nedočkáme se ani vysvětlení, odkud se vzal Ratchet.

PS: Robota Victora dabuje v originálním znění Sylvester Stallone :-)

Anděl Páně 2

Anděl Páně 2 má bezesporu mnoho kvalit: filmařinu jako řemeslo; nápad, že malému Mikulášovi chybí anděl a čert, kteří mu doslova spadnou z nebe; a především špičkování opravdových mistrů herců Ivana Trojana a Jiřího Dvořáka.

Bohužel z pohádky Anděl Páně 2 nemohu být nadšený, jelikož mně na ní vadí nemálo pro mě podstatných věcí! Protože se pohádka všeobecně těší velké oblibě, omlouvám se, že se zde trochu více rozepíšu, abych objasnil svůj postoj.

Nevadilo mi digitální nebe, které vypadá jako nějaké zbořeniště (dekorace ctily první film), nevadilo mi, že v každém filmovém políčku je hned několik filmových celebrit, ani to, že někdy čert s andělem kouzlit mohli a jindy to nešlo.

Problém je, že Marek Epstein s Jiřím Strachem netočí pohádky pro děti, ale filmy pro dospělé s pohádkovými motivy viz jejich mizerné pohádky Svatojánský věneček (2015), Šťastný smolař (2012), či katastrofální Tři životy (2007).

Zápletka i rozuzlení u pokračování Anděl Páně jsou chabé a plytké. Nač vlastně potřeboval anděl Petronel jablko poznání? K čemu? Na to, aby zjistil, proč není na výsostech, nepotřeboval žádné jablko. To, že je matla, slyšel přece každý den. Na konci pohádky je mu Bohem oznámeno několika větami, že se zachoval dobře, a že může zpátky do nebe. Uf.

Pár poznámek k hereckému ansámblu z druhé strany. Obsazení Lucky Bílé a Michala Horáčka, kteří se na konci filmu z ničeho nic objeví jako nějaká fata morgana, je trapné a hlavně zbytečné. Nic proti nim. Obsazení matka – dcera je taky tragické. Vůbec se k sobě nehodí, je to do očí bijící.

Ve filmu také zazní/nezazní nevyslovené/nedořečené vulgarity (zde je napíšu na plná ústa - hovno, neserte mě…) a sexistické narážky (to, jako Máří Magdaléna), které bych spíš čekal od Zdeňka Trošky.

Naprostým přestřelením a znevážením jsou parohy namalované křídou na zdi, kde sedí svatý Josef jako hromádka neštěstí a vypadá, jakoby ho právě Panna Maria podvedla. Fakt hrozné!

Tím se dostávám k dalšímu problému. Relativizování dobra a zla, což je opravdu problém, protože něco takového v pohádce pro děti nemá co dělat. Dobro má být dobrem a zlo zlem. V nebi jsou zlobiví andělíčci, z Boha si můžete utahovat a Pannou Marií je mu minimálně dvakrát vyhubováno. A pozor, v nebi se dokonce promenáduje čert! Čert, bez kterého by v nebi nebyla vůbec sranda, jak je ve filmu řečeno. Čert v podání Jiřího Dvořáka je fakt cool. Je to charizmatický a vtipný pohodář. Sice pokouší, zradí, ale jinak je to dobrák od kosti a charakter (ženu sice svede, ale nevyspí se s ní). Zato anděl je věčně otrávený a otravný, pokaždé něco provede, závidí, proklíná, nadává, pije ve velkém alkohol společně s dalšími svatými. Komu by nebyl sympatičtější právě čert? Reklama na peklo?

Není divu, že kouzlu čerta podlehne i krásná vdova, která se s ním líbá! Jeden z největších přešlapů v celé pohádce!! Jak může kladná hrdinka líbat čerta - zápornou postavu? No jo, když on se vlastně čert ve Strachově pohádce počítá mezi hrdiny kladné! K onomu líbání (v pohádce pro děti) nemělo v žádném případě dojít. Zvláště, když páni scénáristé plánují vdovu vrhnout do náruče pouličnímu prodavači párků, který paradoxně za celý film neudělá sebemenší gesto, dobrý skutek, či cokoli jiného směrem k ženě, do které se zamiloval?! Celou dobu se na ni a její dceru ani neusmál, jen jsem čekal, kdy je nějakým způsobem podrazí. Časový sled této romantické linky vypadá přibližně takto: 20:00 Vdova potkává čerta. 22:00 Vdova se líbá s čertem. 23:00 Vdova spí s čertem v jednom pokoji. Cca 6:00 Vdova poznává, že naletěla. 9:00 Vdova odchází ruku v ruce s párkařem, který se nečekaně projevil. No comment.

3) Průměr

Trollové

Trollové jsou vždy veselí a šťastní skřítkové, kteří nejvíce ze všeho milují hudbu, tanec, zpěv a neustále se objímají. Zapomněl jsem: BAREVNÍ. Pak jsou tu také zlí Bergeni, kteří si myslí, že můžou být šťastní jedině tehdy, pokud budou mít Trolla v žaludku. Bergeni nakonec Trolly vyčmuchají a chystají velkolepou hostinu. Podaří se princezně Poppy a Větvíkovi své přátele zachránit?

Trollové cílí na nejmenší diváky a asi jim příliš neublíží. Trolly bych přirovnal ke Šmoulům, oproti nim si je ale nebudete kvůli zbarvení plést. Příběh je omšelý, viděný v každém druhém filmu a většinou lépe. Citlivějším povahám se může udělat z toho pozitivna, tanečků a barev šoufl, rockerům pak z popíku, který měl na starosti Justin Timberlake.

Pat a Mat ve filmu

Zjistil jsem jednu hroznou věc. Že mě Pat a Mat už nedokáží rozesmát. Ověřil jsem si to tak, že jsem si po Patovi a Matovi ve filmu pustil prvních deset slavných dílů ze sedmdesátých let (Tapety, Koberec, Obraz…) Chci tím říct, že tvůrci své řemeslo dělají stále stejně, míra destrukce je stejná jako u starých dílů, před čtyřiceti lety byli hloupí stejně jako dnes… Chyba je asi u mě a ne u nového filmu.

Nicméně několik postřehů: Tak jako jsou hobbymarkety plné všemožného nářadí, materiálu a pomůcek, stejně tak Pat Mat v současnosti disponují všemi udělátky, až se v tom ztrácí – hlavně dětský divák. Dříve na dobrý gag stačila pilka, kladivo a hřebík. V nejnovějším filmovém počinu na průměrný vtip potřebují hlavně nakoupit spoustu věciček a pak to zničit. Na pohádce jde krásně vidět dnešní konzum.        

Název Pat a Mat ve filmu klame. Nedočkáte se jednolitého příběhu jako u Ovečky Shaun. Tvůrci bez jakékoli invence pouze za sebe naskládali deset epizod. Během projekce jsem si dělal poznámky; tady jsou: Umyvadlo nuda. Recyklace papírových tácků nesmyslná. Vysavač nevyužívá potenciálu. Pokládka podlahy dobrá. Kacení stromu obyč. Výroba pomerančové šťávy bez šťávy. Šlapadlo přitažené za vlasy. Kaktus nic moc. Kachličky dobré. Šachová partie na střeše bída. Suma sumárum velmi slabý průměr.

Pustit v takovéto podobě Pata a Mata do kina, považuji za obyčejný byznys (dáme to do kin, pak to rozstříháme na večerníčky).

Bella a Sebastian: Dobrodružství pokračuje

Tak jak jsem před třemi lety jásal z nového Belly a Sebastiana, tak tentokrát jsem byl velice smutný. Herecké výkony, zvláště malého Félixe Bossueta v roli Sebastiana, jsou perfektní. Krása přírody jako v nějakých prospektech… Ale ten příběh…

Sebastián netrpělivě čeká na návrat Angeliny, která pro něj vždy byla jako druhá maminka. Jenže letadlo, kterým cestovala, se zřítilo. Sebastian věří, že Angelina přežila a tak se se svou psí kamarádkou Bellou vydává na záchrannou misi.

V úvodní scéně jede Sebastian uprostřed léta po trávě na saních. Říkáte si, to přece nejde!? A podobných scén, u kterých kroutíte hlavou, je zde nespočet: průvod zvířátek, hořící jeskyně, dívka převlečená za kluka, Angelina po pádu letadla a týdnech strávených v jeskyni bez potravy, vypadá s jednou čmouhou nad okem, jako by si právě odskočila z módní přehlídky a to nad okem je od řasenky, atd. Hlavní postavy se rozpadají na skupinky po dvou a film se rozpadá tvůrcům pod rukama. Já vím, filmaři museli spěchat, aby jim Félix Bossuet nevyrostl, ale přesně tohle je daň za scénář, sešitý narychlo, horkou jehlou. Ach jo. Velká škoda! Jednoduchost a kouzlo první filmu je pryč…

Tajný život mazlíčků

Odpověď na otázku „Co dělají vaši čtyřnozí miláčci, když nejste doma?“ se nám pokusil dát film Tajný život mazlíčků. Pes Max miluje svou paničku Katie, která si ovšem domů dotáhne dalšího psa. Mezi Maxem a Baronem to byla nenávist na první pohled. Od první vteřiny vymýšlejí, jak tomu druhému ztrpčit život. Ve finále skončí ztracení, opuštění a obklíčení skupinkou osiřelých zvířat, která pod vedením šíleného králíka vládnou městskému podzemí.

Ve filmu najdeme plno nápadů, třeskutého a bláznivého humoru, který ovšem vyplývá ze situace či logicky vyplyne z dialogu (ne jako v Madagaskarech, kde je každému všechno jedno). Na druhou stranu děj není ničím objevný, nepřekvapí. Místy tedy naprosto zbytečně destrukční. Každá postava jakoby měla tisíc tváří. Krokodýl, králíček, pes, kočka, ptáček, holka, kluk, hodný, zlý – každý je chvíli drsňák, chvíli je roztomilý, jindy ulítlí, jindy psychopat… podle toho, jak se to pánům scénáristům zrovna hodí do krámu.

Film zvýší zájem vašich dětí o jejich domácí mazlíčky. Ale jen na chvíli. Stejně jako tento film. V době, kdy každá holčička chce být zvěrolékařkou, či pracovat v ZOO nebo mít farmu, jsou mazlíčci skvělá marketingová trefa do černého. Z filmařského hlediska aspoň neminula terč.

Čapí dobrodružství

Čapí dobrodružství operuje s faktem, že miminka nosí čáp. Zápletka trochu bláznivá, dialogy sebeparodující, míra infantilnosti na hraně, v ději pár nelogičností, některé vtipy přitažené za vlasy, ale tak nějak to všecko drží pohromadě. Určitě mírný nadprůměr a pro mě malé překvapení. Šíleně drsní a směšní vlci, nerealistické spojení čápa a lidské dívky jako hlavního tandemu nebo tichá bitka s tučňáky, budiž příkladem.

Tipoval jsem, že film natočil někdo, komu se nedávno narodilo dítě, a který své lehkovážné mládí, vyměnil za zodpovědné rodičovství. A ono ano. Scénáristou a režisérem je čtyřicetiletý Nicholas Stoller, který žije v Los Angeles se svou ženou Francescou a jejich dcerou Penelope. Myslím, že svou dcerku i manželku potěšil, stejně jako může Čapí dobrodružství potěšit i vás.

Děda

Film je o tom, kterak k dědovi (František Segrado) na Valašsko, přijíždí na prázdniny vnučka a vnuk z Prahy. Už samotný námět je plný klišé - děti s tablety a mobily versus čistá příroda. Od prvního pohledu to skřípe amatérskými hereckými výkony. Film ukazuje pohanské rituály, je plný nadávek, slivovice je vedle půvabné krajiny druhým nejdůležitějším prvkem (což počítám mezi zápory, pokud film hodnotím z pohledu vhodnosti pro děti). 

Jako klady bych zmínil místy dobrý humor (Vystav žákovsků jako hororovů expozicu… Vy na té naftě děláte aj řízky...), exkurz do valašského nářečí není vůbec na škodu ani poučení z historie pomocí dobových vsuvek. I přes zjevné nedostatky, kterých je opravdu hodně, bych Dědu do odpadu neházel. Tož popravdě, gdy ste naposledy zgůňaly na hůře? Gdy ste přikládali do šporhelta? Pékly zemáky na poli? Film vám to připomene nebo aspoň ukáže. Myslím si, že hodina šmejdění na půdě, dá vašim dětem víc, než šedesát minut v libovolném školním kroužku (mluvím o hodině, ne o stovce hodin v keramice, fotbalu…). Film Děda je takový kočkopes, který chytá hned několik myší na jednou. Snímku bude slušet více televizní obrazovka, než filmové plátno.

Doba ledová: Mamutí drcnutí

Po hrozivé oblevě ve druhém pokračování, přišli ve trojce neméně hroziví dinosauři, po nich v díle číslo čtyři praskala země, která se dělila na jednotlivé kontinenty. No, a když jsem si před čtyřmi lety dělal legraci, že se za x let dočkáme Doby ledové 23: Výpravy na Mars, netušil jsem, že to bude už tak brzy v pokračování pátém.

Doba ledová má jeden hlavní cíl – pobavit, rozesmát. Od Doby ledové nemůžeme prostě chtít, aby šla do hloubky různých problémů, jak to bývá u Pixarovek. Ona zábava v posledním dílu je bezuzdná. Všechny gagy dřív obstarávala krysoveverka, pak se přidal Sid, pak vačičáci, pak pirátský Buck, pak bábi. V nejnovějším pokračování pak všichni dohromady. Humor je roztříštěný, ale dětem je to asi jedno. Hlavně, že tam někdo každou minutu bláznivě křepčí.

Vadila mi zápletka s ufem a zbytečné byly magické schopnosti krystalů. Je skoro zázrak, že při tolika postavách se podařilo tvůrcům udržet příběh po hromadě. Netušil jsem, že to řeknu, ale s přimhouřeným okem lze Dobu ledovou stále brát jako slušný průměr.

Akce Arktida

Ve snaze setkat se s otcem v jižním Norsku se třináctiletá Julia a její osmiletí sourozenci – dvojčata Ida a Sindre – schovají ve vrtulníku, který však musí náhle za letu změnit směr. Poté, co děti vystoupí a vrtulník odletí, všichni tři zjistí, že jsou zanecháni na neobydleném ostrově v arktické části Norska.

Úžasné scenérie, krásná syrová příroda, zasněžené ledovce, krásný bílý pejsek, ještě krásnější a bělejší lední medvídkové - to všechno dělá z filmu Akce Arktida lákavou podívanou pro děti od 6 do 12 let. Film dozajista snese tolerantnější divák (čti starší). Pokud vás napadá, co by se tak asi mohlo stát opuštěným dětem nedaleko severního pólu, tak vězte, že se jim to stane: dojde jídlo, nefunguje vysílačka, přepadne vás medvěd, propadnete se na ledě, onemocníte. Akce Arktida NENÍ animovaná! A lední medvěd je opravdu velmi hrozivý!

Kung Fu Panda 3

Nová Kung-fu Panda se z filmařského hlediska povedla. Děj filmu je prošpikován dobrými nápady a výtečnými vtípky. Po grafické stránce samozřejmě bez chybičky. Třetí pokračování se mi líbilo, nicméně…

Nicméně chci upozornit na několik věcí. Animák až příliš oplývá magií a kouzly. Démonický, zlý a očarovaný nepřítel, který se zjeví hned v první minutě filmu a neopustí samozřejmě děj až do konce, u předškolních dětí vzbudí právem hrůzu. Při každé bitce jeho aktéři všechno zdemolují a film tak působí i hodně destrukčně. To ale nechme stranou.

Kung Fu Panda 3 je celá prosycena konceptem jin a jang z čínské filozofie. Co také čekat od filmu, který má v názvu „kung-fu“. U kung-fu nejde jen o bojové umění, ale také o filozofii – dotýká se buddhismu, taoismu, znamení zvěrokruhu, nauky a principu čchi, akupunkturních bodů a já nevím ještě čeho. Nejsem Číňan, takže mně opravdu takovéto podsouvání podobných prvků (zde opravdu ve velkém) malým dětem nepřijde šťastné a ani vhodné.

Červená želva

Příběh trosečníka na malinkém tropickém ostrově líčí francouzský animovaný film Červená želva. Pomalu plynoucí poetický film beze slov(!), popisuje koloběh lidského života. Na nic si nehraje, vyniká minimalistickou výtvarnou stránkou.

Ne, že by film byl nevhodný pro děti, to v žádném případě, ale od dětí, kteří jsou v dnešní době zvyklí na 3D, bláznivý humor a třeskutou akci, to bude vyžadovat přemíru vnímavosti a trpělivosti neb se jim ani jednoho nedostane. Náročný film spíše pro dospělé a ne pro každého. Vnímavého a citlivého diváka jistě odmění krásným a dojemným zážitkem.

Kluk ve světě příšer

Hrdinou tohoto japonského anime je devítiletý Kjúta ze současného Tokia. Náhodou se ocitá ve skrytém světě zvířat. Chlapce se ujímá osamělý medvědí válečník, který potřebuje učně, aby se stal novým panovníkem.

Režisérem filmu není nikdo jiný než slavný Mamoru Hosoda, autor kultovní Dívky, která proskočila časem. Pro nezkušeného diváka japonských anime, může být film zjevením, pravdou ale je, že jde o snímek nijak vyčnívající nad průměr. Nicméně svou originalitou a nápaditostí předčí většinu filmů, uváděných v roce 2016 v našich kinech (anime v českých kinech není věcí všední!).

Na některých místech přílišnou zkratkovitost, povrchnost, jednoduchost a někdy dokonce logické nesmysly (To si opravdu nikdo nevšiml další lidské bytosti ve světě zvířat?) zakrývá celkem šikovně přehršel originálních nápadů.

Ve filmu najdeme typické rysy japonské mentality: větší úsilí nahradíme ještě větším úsilím a tím všechno zvládneme; celý svět nenávidím, a proto chci být sám, nejlépe zemřít; mám problém a tak ho vykřičím - postavy na sebe v jednom kuse řvou; atd.

Kluk ve světě příšer je filmem o dospívání, je tedy určen odrostlejším, ne pro malé děti (zápas s temnotou ve svém srdci).

Alenka v říši divů: Za zrcadlem

Alenka Kingsleighová se ujala řemesla po svém otci a strávila několik posledních let na divokých vlnách světových oceánů jako mořeplavkyně (Celkem parádní úvod do filmu. Tak to má vypadat!). Po svém návratu do Londýna objeví kouzelné zrcadlo, skrz které se dostane zpět do fantastické Říše divů, kde se znovu shledá se svými starými známými. Především s potrhlým Kloboučníkem, který se stane středobodem nového vyprávění.

Pokračování Alenky není bohužel tak dobré jako jednička, ale pro mě paradoxně zajímavější, neb jsem nevěděl, co přijde. Pokud se v ději neztratíte, nabízí slušnou porci napětí, odpovědí a otázek, vysvětlení, doplnění a dokonce občas i překvapení! Hrátky s časem byly pěkné a scénář chytrý (Setkáme se, až ty budeš mladší a já starší. Vím, že to nedává moc smysl. Ale mně to smysl dává.) Alenka určitě pro odrostlejší obecenstvo!

Chlapec a svět

Malý chlapec žije s maminkou na venkově a postrádá svého tátu, který odešel za prací do vzdáleného města. Sedne proto na vlak a vydá se za ním. Cestou poznává moderní průmyslový svět, připlete se do víru divokého karnevalu a nevinnýma očima sleduje životy dospělých.

Brazilský animovaný film Chlapec a svět je smutným filmem. Dětským bych ho ani možná nenazýval. Líbit by se mohl citově a intelektuálně založeným lidem, kteří hledají něco zajímavějšího, než jen blockbustery velkých filmových společností se slavnými hvězdami.

Bohatí kapitalisté vykořisťují chudý lid, lidé před krutou pravdou raději zavírají oči a najde se jen málokdo, kdo se systému vzepře… snímek tedy nezpracovává nic nového a tudíž v divákovi nemusí vzbudit patřičné emoce.

Kreslený je velmi jednoduše pastelkami. (Kroužek místo hlavy, dvě čárky místo očí, pět červených čárek to je tělo, pak čtyři čárky končetiny. Nemá ani ústa. Takhle třeba vypadá hlavní postava.) A věřte, že to vůbec nevadí, když přistoupíte na hru tvůrců. Stylizaci tohoto filmu jen tak nezapomenete.

Závěrečné rozuzlení pak celý film obrátí trošičku vzhůru nohama a vy si budete možná přát film vidět ještě jednou, jak že to tam vlastně bylo.

Pojar dětem

Jde o pásmo animovaných filmů Břetislava Pojara, který je známý především jako tvůrce populárních seriálů Pojďte, pane, budeme si hrát, Dášeňka nebo Jája a Pája. Pět krátkých filmů na nichž se podílel v posledních letech, najdeme právě ve filmu Pojar dětem.

Úvod obstarává klasika o malém klukovi, který touží po pejskovi – Psí historie. Druhý film kombinuje tradiční loutky s počítačovou animací. Jmenuje se Hiroshi a je pro změnu o klukovi, který se spřátelí s malířem, žijícím v přírodě. Pohádka O princezně, která se nesmála, a kterou zachránil hloupý Honza se svým automobilem, je dělaná stejnou technikou jako Potkali se u Kolína. Vánoční balada je nejnovější (2016) a taky nejtemnější. Odehrává se v době války a přítelem malému chlapci je tentokrát válečný robot. Společně pak dokáží, že poselství Vánoc a dětská duše jsou mocnější než hrůzy války. Poslední animovanou povídkou je Narcoblues, která je nejstarší (1997) a také nejslabší. Tentokrát mladý hrdina bojuje proti silnému nepříteli, drogám.

Závěrem: Věřím, že pásmo Pojar dětem si dokáže najít vnímavého dětského diváka. Dospělého má totiž český nestor loutkového filmu Břetislav Pojar jistého.

Můj kamarád drak

Hlavním hrdinou je záhadný desetiletý chlapec, který bydlí sám bez rodičů v lese, a který tvrdí, že žije s obřím zeleným drakem jménem Elliot. Najde ho správkyně místního národního parku a báchorka jejího starého otce o tom, že kdysi dávno viděl v lese draka, začíná povážlivě získávat reálné kontury.

Chlapeček (Oakes Fegley) i holčička (Oona Laurence) jsou roztomilí a uvěřitelní, Bryce Dallas Howard a Robert Redford hrají skvěle, drak ujde – líbil se mi nejmíň z uvedených. S příběhem je to už horší. Takový recyklát E.T. - Mimozemšťana a Jak vycvičit draka. Mít tento film premiéru v roce 1985, tak vám změní život! Bohužel máme jednadvacáté století… Ale každopádně film, který stojí za to vidět! Nebudete litovat.

Až na Severní pól

Hrdinkou je, jak jsme si v poslední době zvykli, odvážná dívka, patnáctiletá Saša, dcera bohatých aristokratických rodičů v Rusku konce 19. století. Truchlí nad osudem svého dědečka, významného vědce a polárníka, který se dosud nevrátil ze své poslední expedice. Saše její rodiče začali sjednávat svatbu a tak uprchne z domova a je rozhodnutá vydat se po stopách svého dědečka.

Ve francouzském animovaném filmu Až na Severní pól se nedočkáte šílené akce (žádní Piráti z Karibiku), nedočkáte se vypiglovaných pixarovských obrázků - animace je opět velmi jednoduchá (čti televizní), ale profesionální (čti nebarbioidní), nečekejte ani potřeštěné vtípky (a la krysoveverka). Tak už víte, co ve filmu nenajdete.

A na co se můžete těšit? Na nevšední dobrodružství statečné dívky, která se dokázala postavit společnosti, která dokázala obměkčit tvrdá srdce, která se postavila konvencím své doby – nabízí tedy v rámci příběhu reálné a uvěřitelné drama. Silný příběh, který až na několik momentů v závěru plyne pozvolna, nekončí zrovna happyendem. Film klidně pro celou rodinu.

Hledá se Dory

Slavný animovaný film studií Disney a Pixar Hledá se Nemo se dočkal loni pokračování. Má název Hledá se Dory.

Film působí hodně smutně. Dory se ztratila jako malinká rodičům a pořád je hledá. Půl filmu se donekonečna omílá téma Doryiny krátkodobé paměti. Hlavní hrdinové se navzájem ztrácejí jeden druhému, což přispívá pocitu, že se děj motá pořád dokola a nikam nevede. Podvodní road-movie jakoby tentokrát probíhalo na kruháči. Kvalit prvního dílu ani náhodou nedosahuje, ale prohra to také není. Jen nesmíte mít vysoká očekávání.

Vyzdvihl bych nápaditost s jakou tvůrci bez problému a přirozeně přesouvají ryby z místa na místo, aniž by to působilo nerealisticky. A to mluvím především o souši! Není bez zajímavosti, že film postrádá klasického záporáka (Což je jen dobře, protože trapnými záporáky se to ve filmech pro děti jen hemží).

Hláška „Jsem Marek Eben“, mazlení mořských vyder na silnici, pád automobilu z útesu za zpěvu Louise Armstronga atd. byly opravdu výtečné!

4) Filmy nadprůměrné, které se povedly

 

Zpívej 

 Další malé překvapení roku. Film, který je vlastně muzikálem, by asi před nějakými dvaceti lety vůbec nevznikl, jelikož využívá fenoménu pěveckých soutěží typu X Factor.

Koalí medvídek Buster Moon chce zachránit své krachující divadlo, velkou pěveckou soutěží. A skoro se mu to povede… Celý děj se stále točí kolem této soutěže, nedostane se ani o milimetr za hranice města. Výhodou je pak, že si drží divákovu pozornost a co je zajímavé, nenudí! Dětský divák tak není rozptylován všemožnými odbočkami. Hudební čísla (zvláště úvodní konkurz) jsou pestrou směsicí hudebních stylů a zajímavých zvířecích postav.

Vytkl bych vlastně to, co jsem před chvílí zmínil jako klad, že se film pořád točí kolem úspěchu v pěvecké soutěži, potažmo kolem peněz, i když samozřejmě v závěru se nám dostane ponaučení, že zpívat se má pro radost.

Pidiobři 3D 

 Ve snímku Pidiobři s pomocí vysokorychlostních kamer uvidíte dvouměsíčního čipmanka, jak se připravuje na svou první zimu. Křečka prériového zase přistihnete ve chvíli, kdy opouští mateřskou noru a vydává se čelit nástrahám nehostinné pouště.

Síla filmu Pidiobři tkví v tom, že je reálný. Být to dokonalý animovaný film, tak nad podobným příběhem ohrneme právem nos. Odvaha s jakou tito malí tvorové čelí desetkrát větším a nebezpečnějším nepřátelům, jak si dokáží poradit s přírodními živly, je obdivuhodná. To že křeček dokáže přemoci i jedovatého chřestýše, vám vyrazí dech. Být malé dítě, tak mám strachy ohryzané všechny nehty. I když jde o příběh malého křečka a roztomilého čipmanka, budou se malé děti bát víc než u Hotelu Transylvánie.

Pokud to celé není trik, jakože není, tak vám hlava nebude brát, jak něco takového mohli vůbec natočit! Film trvá 43 minut.

Odvážná Vaiana: Legenda o konci světa 

Odvážná Vaiana je dospívající sympatická hrdinka, která se vydává na nebezpečnou cestu, aby zachránila svůj lid, jelikož zemi nezadržitelně pohlcuje temnota. Vaiana je technicky vzato dokonalá. Jejím parťákem je polobůh Maui - namyšlený týpek, který ji pořád pokouší a dobírá si ji, takže o špičkování není nouze.

Mulan, Rebelka, Locika, Anna… a teď Vaiana. Příběh odvážné dívky je jako podle nějaké šablony a nenabízí v podstatě nic nového. Vaiana je dokonale namazané soukolí. Všechna kolečka do sebe zapadají, nic tu není na víc, nic nechybí. Novým a neokoukaným je akorát cizokrajné prostředí, do kterého zatím Disney nevstoupil.

Filmu chybí překvapení (Lávová mumie, která určitě vyleká malé školkáčky překvapení bohužel není.). Něco, díky čemu se tento film stane nezapomenutelný. Protože za rok, možná dřív, řeknete: A viděl jsi ten film o té holce v Karibiku, jak tam měla vrátit ten zelený šutr a bylo to animované? Jak se jenom jmenovala?

Ale aby nedošlo ke špatnému pochopení, Odvážná Vaiana je jeden z nejlepších animáků roku 2016.

Kubo a kouzelný meč 

 Dokážu si lehce představit, že pro někoho může být Kubo tím nejlepším animákem života. Už od první vteřiny je tak naléhavý, že vás přiková do sedačky (Věnujte pozornost všemu, co uvidíte a taky uslyšíte. Bez ohledu na to, jak neobvyklé se to bude zdát. Mějte se na pozoru. Pokud zapomenete něco z toho, co vám povím, tak náš hrdina zcela jistě zahyne.).

Film, který se odehrává v Japonsku, a tudíž je prosycen tamějšími filozofiemi, náboženstvími… natočili kupodivu Američané, a natočili ho tak dobře, že by se za něho nemusel stydět ani Mijazaki.

Kubo je plný magie, příšer a temných sil, které jdou hlavnímu hrdinovi od začátku po krku. Jen sem tam naleznete v příběhu zrníčko humoru a odlehčení v této jinak vážně míněné smršti dramatu a tragédie. Já osobně bych ho dětem mladším deseti let nepouštěl. (Film má rating PG, tedy upozorňuje rodiče, aby zvážili, zda své děti nechají film zhlédnout.) Ale věta, která nejlépe vystihuje tento film, je ta první v této minirecenzi.

Heidi – děvčátko z hor 

 Heidi je osiřelé děvčátko, které neblahé okolnosti, dovedou až k jejímu nevrlému dědečkovi. Ten žije vysoko v horách ve švýcarských Alpách. Heidi zde potkává Petra - pasáka koz, ve kterém najde kamaráda. Rozpustilá holčička zapůsobí jako lék na ztvrdlé srdce horského mrzouta. Ve chvíli, kdy si Heidi její dědeček zamiluje, je holčička doslova unesena svou tetou do velkoměsta, kde má dělat společnost mladičké Kláře ze zámožné rodiny, která je připoutaná na vozík.

Nejnovější zpracování známého románu švýcarské spisovatelky Johanny Spyri nabízí dojemný a kouzelný příběh v překrásné horské přírodě. Kromě úžasných scenérií vás uchvátí i nádherná hudba, která film doslova žene kupředu a dokáže dodat emoce tam, kde nejsou.

Hlavním trumfem je ovšem představitelka Heidi - Anuk Steffenová. Tuhle okatou holku ze Švýcarska, ze které sálá radost, šibalství a osobnost v takové míře, budete milovat od první chvíle!

Heidi může sledovat celá rodina, děti, tatínek i dědeček s babičkou a všichni budou náramně spokojeni! Málo je takových filmů!

Kniha džunglí 

Ač příběh všem dobře známý (dějově nemá čím překvapit) tak svým zpracováním a pojetím, velké překvapení roku 2016. Chlapec hraje sám sebe, nikdo po něm nechce hamletovské výkony, kouzlo filmu obstarávají digitální triky, které neživá zvířata proměňují v plnohodnotné (čti jako živé) partnery lidskému herci.

S novou Knihou džunglí zažijete dobrodružství s velkým D. Triky jsou v tomto filmu na takové úrovni, že jsem si říkal, jestli ten Mauglí není taky digitální… Podle mě ti lidé u ohně digitální byli. Proč platit herce a obědy a svačiny pro ně, když to nějaký počítačový mág spláchne za jeden večer :-)

Mauglí, Baghíra a Balú - po skončení filmu jsem si přál patřit do jejich partičky.

5) To nejlepší!

Zootropolis 

  V loňském roce jsem neviděl lepší, srandovnější a komplexnější film než Zootropolis, myslím ze VŠECH filmů z roku 2016.

Zootropolis je velkolepé moderní město, ve kterém žijí pospolu zvířata ze všech koutů světa. Od myšky až po slony. Do svého vysněného města dorazí i optimistická strážnice Judy Hopkavá, která od malička toužila stát se první králičí policistkou v dějinách. A to se jí také povedlo. Shodou náhod začíná řešit záhadný případ zmizení pana Vydry. Bohužel je nucena vzít do party upovídaného a všemi mastmi mazaného lišáka Nicka.

Zootropolis je skvělá buddy movie kriminálka (kterou si užijí odrostlejší děti a zvláště dospělí), plná dokonalých detailů, na které tvůrci nijak zvlášť neupozorňují a pálí je jakoby jen tak od pasu, vědomi si celistvosti příběhu a důležitějších věcí (nakousnutá mrkev na mobilu; nahrávací propiska; prodejce DVDéček; gradace podfuku s jumbonanukem; vtip s vytím vlků; nápad s lenochody; atd.)

Filmu bych vytkl především dvě věci: naprosto zbytečnou scénu z nudistického klubu, která šla vymyslet úplně jinak a spolupráci kladných hlavních hrdinů s mafiánem panem Velkým.

Film začíná divadelním představením (krev, krev, krev, smrt) mimochodem úžasným a s kouzelným hudebním doprovodem, které nás nenásilně seznamuje na čem je postavený svět Zootropolisu. Genialita filmu spočívá v tom, že scéna s divadlem sehraje v samém závěru další důležitou roli. A takových momentů jsou zde desítky.

Krásné je také, že povahy-vlastnosti-jména zvířat korespondují se zvířaty skutečnými – lenochodi jsou nepřehlédnutelní, ale všimněte si například Judy, když píše na počítači, má uši sklopené, ale ve chvíli, kdy její šéf zaklepe, uši se jí vztyčí a nastraží je jako skutečný zajíc. Judy by řekla: „Těsně vedle, jsem králičice, zlato.“