Recenze knížky Jsou světla, která nevidíme
Knížku Jsou světla, která nevidíme přinesla jejímu autorovi Anthony Doerrovi Pulitzrovu cenu. Přečetla si jí Lenka Kolaříková. Můžete si poslechnout nebo přečíst její recenzi.
Anthony Doerr: Jsou světla, která nevidíme. Vydala Moravská Bastei MOBA v roce 2015.
Když je člověku 15 nebo 16 let, řeší různé problémy. Co si obléct na sebe, jakou si vybrat školu, s kým kamarádit a s kým raději ne. Marie-Laura a Werner – dvě hlavní postavy románu Jsou světla, která nevidíme - vlastně prožívají podobná rozhodnutí. Marie-Laura přemýšlí, co na sebe, když člověk vyrůstá ze svého dětského oblečení, jenže žádné nové a větší se široko daleko nedá sehnat. Proto nosí velké pánské boty po svém prastrýci a do nich si obléká tlusté ponožky. Werner zase moc stojí o to studovat – zajímají ho přírodní vědy, hladově hltá každou novinku ze světa techniky a moc by se chtěl díky svému talentu vymanit z osudu sirotka, kterého s největší pravděpodobností čeká budoucnost v dolech. A skutečně se mu to podaří – jenomže se píše rok 1940 a nadaní chlapci mohou v Říši studovat jedině nacistické školy. Jediným cílem zdejších velitelů je vytvořit z kadetů nástroje běsnění, které se nesmí zastavit před ničím. A přátelé? Komu vlastně můžete věřit, když kolem zuří válka? Vždyť špatně odhadnout druhého člověka vás může stát život.
Marie-Laura žije v Paříži se svým otcem, klíčníkem v Národním přírodovědném muzeu. V šesti letech oslepla, od té doby ji tatínek učí orientovat se v prostoru. Když v červnu 1940 nacisté metropoli obsadí, uchýlí se k příbuzným do bretaňského městečka Saint-Malo. Marie-Laura ovšem netuší, že tatínek skrývá jedno malé tajemství – z Paříže odnáší vzácný drahokam. Má za úkol schovat ho tak dobře, aby se později, až pomine nebezpečí, mohl kámen opět vrátit do sbírek muzea. Dívka také neví, že v domě svého prastrýce objeví starý rozhlasový vysílač, který se v dobách okupace může hodit k vysílání šifrovaných zpráv. A že právě tento přístroj ji přivede k setkání s jedním mladičkým německým vojákem.
Werner mezitím studuje vysněné přírodní vědy. Jen pozvolna mu dochází, že ve škole není něco v pořádku. Hodiny branné výchovy se mění v organizovanou šikanu spolužáků a tragédie na sebe nenechá dlouho čekat. Zlo se pomalu vynořuje ze zdí bývalého kláštera Schulpforta. Bude k němu Werner mlčet jako naprostá většina kadetů? V laboratoři se věnuje výzkumu radiových vln a společně s profesorem Hauptmanem sestrojí přístroj, který dokáže odhalit tajné vysílání protivníka. O pár měsíců později se sám dostane na frontu, kde bude společně s dalšími třemi německými vojáky odhalovat skupiny partyzánů a odbojářů, kteří přes radiové vlny rozesílají utajené zprávy. Tato práce jej zavede až do francouzského pobřežního města Saint Malo, odkud mají hlášené záškodnické šifrované vysílání. Píše se ovšem srpen 1944 a Spojenecká vojska pronikají z Normandie do Bretaně. Drama vrcholí.
Příběh z pera spisovatele Anthonyho Doerra je protkaný mnoha zápletkami a epizodami. Přesto jím čtenář bezpečně proplouvá. To proto, že všechny detaily do sebe mistrovsky zapadají. Přesuny v čase i prostoru románu jen prospívají a vytvářejí vítané napětí. Čtete jednu kapitolu a už chcete vědět, jak dopadne ta další. I když se nacházíme v období druhé světové války a jednou nohou stojíme v okupované Francii a druhou v nacistickém Německu, autor se vyhýbá rychlým a jednoduchým soudům situací, postav a jejich jednání. Přestože vůbec nerelativizuje vztah mezi dobrem a zlem, nechává, aby hodnocení vyplývalo spíš z živého a plastického vyprávění příběhu. Na nejvyšší příčce nakonec nestane ta či ona idea, ale především lidský život a osudy konkrétních lidí, ať už jejich role v dějinách byla jakákoli. Kniha promyšlená do posledního písmenka právem získala prestižní americké žurnalistické a umělecké ocenění - Pulitzerovu cenu za rok 2015. Nejen mladým posluchačům Šmrncu ji ráda doporučuji.