Recenze knížky Jsou světla, která nevidíme

Anthony Doerr: Jsou světla, která nevidíme. Vydala Moravská Bastei MOBA v roce 2015.

Když je člověku 15 nebo 16 let, řeší různé problémy. Co si obléct na sebe, jakou si vybrat školu, s kým kamarádit a s kým raději ne. Marie-Laura a Werner – dvě hlavní postavy románu Jsou světla, která nevidíme - vlastně prožívají podobná rozhodnutí. Marie-Laura přemýšlí, co na sebe, když člověk vyrůstá ze svého dětského oblečení, jenže žádné nové a větší se široko daleko nedá sehnat. Proto nosí velké pánské boty po svém prastrýci a do nich si obléká tlusté ponožky. Werner zase moc stojí o to studovat – zajímají ho přírodní vědy, hladově hltá každou novinku ze světa techniky a moc by se chtěl díky svému talentu vymanit z osudu sirotka, kterého s největší pravděpodobností čeká budoucnost v dolech. A skutečně se mu to podaří – jenomže se píše rok 1940 a nadaní chlapci mohou v Říši studovat jedině nacistické školy. Jediným cílem zdejších velitelů je vytvořit z kadetů nástroje běsnění, které se nesmí zastavit před ničím. A přátelé? Komu vlastně můžete věřit, když kolem zuří válka? Vždyť špatně odhadnout druhého člověka vás může stát život. 

Marie-Laura žije v Paříži se svým otcem, klíčníkem v Národním přírodovědném muzeu. V šesti letech oslepla, od té doby ji tatínek učí orientovat se v prostoru. Když v červnu 1940 nacisté metropoli obsadí, uchýlí se k příbuzným do bretaňského městečka Saint-Malo. Marie-Laura ovšem netuší, že tatínek skrývá jedno malé tajemství – z Paříže odnáší vzácný drahokam. Má za úkol schovat ho tak dobře, aby se později, až pomine nebezpečí, mohl kámen opět vrátit do sbírek muzea. Dívka také neví, že v domě svého prastrýce objeví starý rozhlasový vysílač, který se v dobách okupace může hodit k vysílání šifrovaných zpráv. A že právě tento přístroj ji přivede k setkání s jedním mladičkým německým vojákem.

Werner mezitím studuje vysněné přírodní vědy. Jen pozvolna mu dochází, že ve škole není něco v pořádku. Hodiny branné výchovy se mění v organizovanou šikanu spolužáků a tragédie na sebe nenechá dlouho čekat. Zlo se pomalu vynořuje ze zdí bývalého kláštera Schulpforta. Bude k němu Werner mlčet jako naprostá většina kadetů? V laboratoři se věnuje výzkumu radiových vln a společně s profesorem Hauptmanem sestrojí přístroj, který dokáže odhalit tajné vysílání protivníka. O pár měsíců později se sám dostane na frontu, kde bude společně s dalšími třemi německými vojáky odhalovat skupiny partyzánů a odbojářů, kteří přes radiové vlny rozesílají utajené zprávy. Tato práce jej zavede až do francouzského pobřežního města Saint Malo, odkud mají hlášené záškodnické šifrované vysílání. Píše se ovšem srpen 1944 a Spojenecká vojska pronikají z Normandie do Bretaně. Drama vrcholí.

Příběh z pera spisovatele Anthonyho Doerra je protkaný mnoha zápletkami a epizodami. Přesto jím čtenář bezpečně proplouvá. To proto, že všechny detaily do sebe mistrovsky zapadají. Přesuny v čase i prostoru románu jen prospívají a vytvářejí vítané napětí. Čtete jednu kapitolu a už chcete vědět, jak dopadne ta další. I když se nacházíme v období druhé světové války a jednou nohou stojíme v okupované Francii a druhou v nacistickém Německu, autor se vyhýbá rychlým a jednoduchým soudům situací, postav a jejich jednání. Přestože vůbec nerelativizuje vztah mezi dobrem a zlem, nechává, aby hodnocení vyplývalo spíš z živého a plastického vyprávění příběhu. Na nejvyšší příčce nakonec nestane ta či ona idea, ale především lidský život a osudy konkrétních lidí, ať už jejich role v dějinách byla jakákoli. Kniha promyšlená do posledního písmenka právem získala prestižní americké žurnalistické a umělecké ocenění - Pulitzerovu cenu za rok 2015. Nejen mladým posluchačům Šmrncu ji ráda doporučuji.