Recenze: Něžnost

Recenze: Něžnost
10. října 2012 Šmrnc Autor: Terezie Breindlová

Mám zvláštní slabost pro francouzské filmy. Zvláštní proto, že se vždycky dlouho odhodlávám k tomu se na nějaký francouzský film podívat, a když už to udělám, jsem velmi podivně – ani vyloženě pozitivně ani negativně – chycena u srdce.

Přesně takový dojem na mně zanechala i Něžnost, v originále La Délicatesse, která přišla do našich kin letos v létě a lákala na velkou hvězdu současné francouzské kinematografie Audrey Tautou.

Šlo o příběh mladé ženy, jíž tragicky zahyne manžel a ona najde novou lásku ve svém nepříliš pohledném kolegovi. Chtěli-li tvůrci opravdu vyzdvihnout onen rozdíl mezi krásou a ošklivostí, nemohlo se jim to vydařit lépe. Francoise Damiense možná známe nejlépe z Klamače srdcí jako nepříliš důvtipného, místy až komického nešiku. V Něžnosti v této roli bohužel zůstal. Od začátku až do konce je oním nepohledným tloustnoucím mužem s pleší a nevkusem co se týče oblékání, ale hlavně zůstává takovým roztomilým trumberou, který div se světe, získá lásku téměř nadpozemsky krásné Nathalie. Škoda, že scénárista a režisér v jedné osobě nedal Damiensově  postavě Švéda Marcuse více mužnosti a pevnosti (například ve scéně, kdy se mu vysmívá Nathaliin šéf), více citu a odhodlanosti než jen blankytné beránčí oči, které zbožně provází Nathalii, kam se jen pohne. I tak se ale Marcusem divák snadno ztotožní a začne mu fandit, aby Nathalii svou bezelstností a decentním humorem nakonec získal (každý z nás si přece připadá ošklivý a hloupý a jeho vysněný partner či partnerka naprosto nedosažitelní).

Audrey Tautou je samozřejmě krásná a je to její krása, okolo které se točí většina záběrů. Naštěstí jde o herečku, která má nejen velký půvab, ale umí hrát.  Je na začátku oním roztomilým zamilovaným diblíkem jako v Amélii, posléze zoufalou vdovou, tajemnou workoholičkou, věříme jí zmatenost ve chvíli, kdy poprvé políbí Marcuse, vnitřní zápas, když ho představuje přátelům i závěrečný něžně chápající úsměv na babiččině zahradě.

Jako většina francouzských romantických filmů je Něžnost poetická (už jenom díky hudebnímu podkresu), tajemná a s mnoha otazníky pro diváka, s tichými scénami, kdy jen způsob záběru kamery signalizuje, co se odehrává v hrdinově duši… Jako většina francouzských filmů ve mně proto zanechá onen zvláštní pocit u srdce. Ale zároveň není filmem, který bych chtěla vidět podruhé. Nevybočuje z řady, není nijak ozvláštněn, postavy (kromě ústřední dvojice) jsou ploché a schematické a vlastně ani nedostávají větší prostor, celkově je děj málo ukotven v realitě – například se vůbec nedozvíme, kde že to Nathalie a Marcus pracují. Chybělo větší rozpracování vztahů mezi postavami – film tak vyzněl chladněji, než měli tvůrci zřejmě v úmyslu.

Máte-li ovšem rádi něžnou romantiku, poezii a decentní francouzský humor, to vše okořeněné podmanivou hudbou a půvabnou Audrey Tautou, určitě se vám Něžnost bude líbit. A možná stejně jako já se zase budete dlouho odhodlávat k dalšímu francouzskému filmu...

Terezie Stoszková

Další pořady

Šmrnc

Rozhlasové městečko

Regiony

Regiony

Darujte Proglas!