Pouť na vigilii

Dnes už je tu opravdu plno, v noci přišli ještě místní, celé rodiny a tak se ráno budím mezi nožkama plastových židliček. Včera jsme se ještě mohli trošku hnout, rozložit si spacáky a, i když to stálo trochu vyjednávání s poutníky z Haiti, české skupině se podařilo uhájit si značný prostor v sektoru A1. Je to prostor pro poutníky, který se rozkládá v nejbližší poutnické vzdálenosti od pódia. Dál sedí už jen kněží, biskupové, VIP, papežův doprovod a Svatý otec.

Cestu na vigilii jsme zahájili hned po ranní mši na českém centru. Už je zase jen české, protože společný program skončil a Slováci se dál organizují po vlastní ose. Autobus, metro, pěší chůze alespoň 5 km, při současném počasí jako kdybychom ušli třikrát víc. A pak už davy lidí. Někteří už s velkými zelenými taškami plnými jídla a pití, říká se mu „poutnický balíček“. Je v něm spousta dětských pitíček, jedno i z žitného mléka, konzerva s masem, olivy, sušenky, vlhčené ubrousky, dezinfekční gel a voda. Vydává se na účelně zorganizovaném místě u okének. Stojí tu taky místní hlava dění, která volá do tlampače: „U okénka 5 a 7 je volno. Okénko 2 se uvolnilo. Postupujete k okénku 5,7 a 2!“ Stále totéž, jen čísla se mění. Pak už je posledních 45 minut chůze do cílového sektoru.

Během vigilie zaznělo několik svědectví. Matka čtyř dětí vyprávěla o přijetí toho posledního, které se narodilo s Downovým syndromem. Slečna z Palestiny vyprávěla o tom, jak začala žít s Bohem po minulém setkání v Krakově. Mimo jiné na základě své zkušenosti řekla: „Dejte Bohu šanci.“ Papež František pak mluvil o problémech a pádech lidí a o tom, na co se v životě soustředit, aby ho člověk dokázal zvládnout. Několikrát zopakoval, že neexistuje sebetěžší situace, že které by Bůh neznal cestu. A tak největším pádem, který může zruinovat život člověka, je zůstat sedět doma a nenechat si pomoct. Po promluvě přišla na řadu adorace s přímluvami za rodiny, kněze, ty kteří cítí povolání pro duchovní povolání i za ty, kteří ve svém povolání selhávají.

Závěrečná část vigilie patřila Marii. Z Portugalska do Panamy totiž na celou dobu setkání přiletěla socha Panny Marie Fatimské. Poutníci se k ní mohli přicházet modlit. I vigílie pak skončila modlitbou růžence. A písničkami, spoustou písniček.