Závěrečné slavení a vyslání poutníků
Můj deníčku: Nedělní ráno otevírá hlas z pódia: "Dobré ráno. Dobré ráno! Čeká nás krásný den, takže vyskočte a trošku si zatancujeme."
Po klidné noci pod hvězdami, v letním čase, kdy i nejtenčí spacák hřeje jako teplá peřina, přichází takové ráno s taneční hudbou jako blesk. Dnes nás čeká závěrečná mše.
Moje pracoviště, provizorní press centrum v Parku Jana Pavla II. v Panama City, je plné lidí, počítačů, tabletů, mobilů, kamer a mikrofonů. Stříhají se tu reportáže, chystají texty do zpravodajství a dalších pořadů. Značná část toho, co se veřejnost vůbec dozví o závěrečném programu světového setkání se peče právě zde. Vstup má povolený každý akreditovaný novinář. A taky se tu kradou židle. Jen jsem si zašla na kafe a moje židle je pryč. Zdá se, že právě židle jsou tu velmi cenným zbožím, počítač totiž zůstal na svém místě.
Když se přiblíží čas zahájení mše, jdu se uvelebit na místo na železné konstrukce, které říkáme věž. Odtud mohou novináři a hlavně kameramani a fotografové sledovat dění na pláni i na pódiu pěkně z nadhledu. Velkou výhodou je i to, že kromě nejvyššího patra tu můžu být ve stínu. Vzhledem k tomu, že jsme dost vysoko, příjemně tu profukuje. Tady zůstávám celou mši a budím docela velký údiv, když některému z kolegů prozradím, že jsem z České republiky. Naprostá většina přítomných novinářů je nanejvýš ze vzdálenějších koutů amerického kontinentu.
Panamským organizátorům se nejen během vigilie, ale i během nedělní mše podařilo skloubit veskrze moderní hudební doprovod s klasickou chrámovou hudbou. Někdy dokonce zazní zvuk podobný varhanám, asi to mají být opravdu varhany. Papež František mluví v kázání o povolání mladých poutníků. Nazývá je „Boží teď“, a to ve smyslu neodkladné potřeby jejich díla. Neodkladné potřeby, aby se stali aktivní součástí svých domácích církví a společnosti. Ne zítra, ne až někdy, ale teď, dnes. Slova konečného požehnání ještě jeho záměr podtrhují. Vysílá poutníky jako učedníky misionáře a právě k tomu jim žehná. A teď už jen ta poslední informace: Příští Světové dny mládeže se uskuteční v roce 2022 v Portugalsku.
Když se pak večer po kratším výletě večer vracím domů k paní Telmě, chci se jen ujistit, že mě u sebe nechá ještě do středy přespávat: „Můžu tu zůstat ještě dvě noci?“ ptám se. „Můžeš tady klidně zůstat do konce svého života,“ ona na to a směje se. Myslí to vážně? Ale já už musím domů, a tak se tedy domluvíme, že se ve středu opravdu rozloučíme.