Okruhy otázek do Proglasa 19. října
V neděli 19. října se můžete v soutěži Proglaso těšit na Marianu s Vaškem a na následující okruhy otázek:
- Nedělní liturgie, 29. neděle v mezidobí A
- Pán Ježíš – výroky
- Růženec a růžencová tajemství
- svatý Radim a svatá Hedvika
- svatý Lukáš
Nedělní liturgie
- 1. ČTENÍ Iz 45,1.4-6
Vzal jsem Kýra za pravou ruku, abych mu podmanil národy.
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Toto praví Hospodin svému pomazanému Kýrovi, kterého jsem vzal za pravou ruku, abych mu podmanil národy, abych odpásal bedra králů, abych před ním otevřel vrata, aby žádná brána nezůstala uzavřena: "Pro svého služebníka Jakuba, pro Izraele, svého vyvoleného, zavolal jsem tě jménem, poctil jsem tě, i když jsi mě neznal.
Já jsem Hospodin, jiný není, není Bůh mimo mne. Přepášu tě, i když mě neznáš, aby se poznalo od východu slunce i od západu, že mimo mne jiný není. Já jsem Hospodin, a nikdo jiný (není Bohem). 2
Žl 96 (95), 1+3. 4-5. 7-8. 9-10a+c Odp.: 7b
Odp.: Vzdejte Hospodinu slávu a moc!
Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech.
Odp.
Neboť Hospodin je veliký a velmi hodný chvály, je třeba se ho bát více nežli všech bohů. Neboť všichni bohové pohanů jsou výmysly, Hospodin však stvořil nebe.
Odp.
Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc, vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména. Přineste oběť a vstupte do jeho nádvoří.
Odp.
V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! Třeste se před ním, všechny země! Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje, národy řídí podle práva.
Odp.
2. ČTENÍ 1Sol 1,1-5b
Vzpomínáme na vaši víru, lásku a naději.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.
Pavel, Silván a Timotej soluňské církevní obci, která je ve spojení s Bohem Otcem a s Pánem Ježíšem Kristem. Milost vám a pokoj!
Stále děkujeme Bohu za vás za všechny, když si vás připomínáme ve svých modlitbách. Před naším Bohem a Otcem vzpomínáme bez přestání, jak je vaše víra účinná, láska obětavá a naděje v našeho Pána Ježíše vytrvalá.
Víme o vašem vyvolení, bratři Bohem milovaní. Když jsme vám přinesli evangelium, nebyla to jen pouhá slova, naopak: bylo to provázeno projevy moci, činností Ducha svatého a hlubokým přesvědčením.
EVANGELIUM Mt 22,15-21
Dávejte, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho chytili za slovo.
Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?"
Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: "Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!" Podali mu denár.
Zeptal se jich: "Čí je to obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."
Tu jim řekl: "Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu."
svatá Hedvika
Svatá Hedvika Slezská, polsky Jadwiga Śląska (1174 Andechs (Bavorsko) – 15. září 1243 Trzebnice) byla slezská vévodkyně, světice a patronka. Narodila se v Bavorsku.
Byla dcerou bádenského markraběte Bertholda IV., který pocházel z jihoněmeckého rodu Andechsů. Jako malé dítě ji předali na výchovu benediktinkám v Kitzingenském klášteře. Dvanáctiletou ji otec z mocensko-politických důvodů provdal za vévodu Jindřicha I. Bradatého, manželství bylo velmi šťastné. Již ve 13 letech porodila Hedvika první dítě; po porodu sedmého dostala od muže souhlas, aby s ním dále směla žít ve zdrženlivosti. V roce 1203 založila klášter v Třebnici, první ženský klášter na území Slezska.
Sestra svaté Hedviky Gertruda se provdala za uherského krále a byla v roce 1214 zavražděna. Synové Jindřich a Konrád se zapletli do bratrovražedné války, v níž byl Konrád poražen a později zemřel po pádu s koně. Hedvičin manžel Jindřich I. Bradatý padl v roce 1238 ve vnitropolských válkách a nejmilovanější syn Jindřich II. Pobožný v boji proti Tatarům (1241).
Po synově smrti se uchýlila do trzebnického kláštera. Po zbytek života se věnovala blahu svého lidu a prohloubení křesťanské víry. Zakládala nemocnice, ošetřovací ústavy a kláštery.
Svatořečil ji papež Klement IV. již 26. března 1267. Svatá Hedvika je patronkou Polska, Slezska, Berlína, Vratislavi, Trzebnice a Krakova a kromě toho exulantů a snoubenců. Též je považována za ochránkyni němectví ve Slezsku.Katedrála sv. Hedviky je arcidiecézním chrámem Berlína. Svatá Hedvika je také patronkou Ostravsko-opavské diecéze. Její svátek podle liturgického kalendáře se slaví 16. října. Hedvika Slezská bývá zobrazována jako vévodkyně, vzácněji také jako cisterciácká řeholnice. Často drží v ruce model kostela(Trzebnice), někdy se modlí před křížem nebo dává almužnu. V ruce často nese své boty, protože podle tradice chodila vždycky bosá.
svatý Radim
Svatý Radim (lat., něm. Gaudentius, pol. Radzim Gaudenty) (před 970 - pravděp. po 1006) byl synem Slavníka, nevlastní bratr svatého Vojtěcha a první arcibiskup hnězdenský.
Informací o jeho životě je podstatně méně než je tomu u jeho bratra sv. Vojtěcha, neboť se pohyboval téměř výhradně v jeho společnosti a tím pádem byl svým bratrem poněkud zastíněn. Bohužel ani žádný z jeho současníků nenapsal jeho životopis. Vzdělání získal stejně jako Vojtěch v Magdeburku. Někteří vědci uvádějí, že v Magdeburku studoval společně s Vojtěchem, avšak vzhledem k jejich věkovému rozdílu je to málo pravděpodobné.
Po zvolení Vojtěcha biskupem pracoval Radim v jeho rezidenci a od té doby byl téměř nepřetržitě po jeho boku. Roku 988 s ním odešel do Itálie s úmyslem pokračovat dále do Svaté země. Dostali se však pouze do benediktinského kláštera na Monte Cassinu, odkud se vrátili do Říma. Tam s bratrem vstoupil do benediktinského kláštera sv. Bonifáce a Alexia na Aventině a přijal řeholní jméno Gaudentius (990). V roce 992 se s Vojtěchem vrátil do Prahy, aby ji zakrátko (v roce 994) znovu opustili. Vyvraždění Slavníkovců o rok později bylo důvodem, proč se oba bratři do Čech už nikdy nevrátili.
Vojtěcha doprovázel až do jeho smrti 23. dubna 997, jíž byl očitým svědkem. Radim sám byl pohanskými Prusy zajat. Po propuštění ze zajetí odešel k polskému králi Boleslavovi Chrabrému a postaral se, aby tělo jeho bratra bylo získáno zpět. V roce 999 byl v Římě vysvěcen na biskupa a r. 1000 se stal arcibiskupem v Hnězdně, ale o jeho působení zde však neexistují žádné zprávy. Měl velký podíl na vzniku svatovojtěšské hagiografie – jako hlavní informátor.
Po Radimově smrti byly jeho ostatky uloženy v hnězdenské katedrále. V roce 1039 je získal jako válečnou kořist během tažení do Polska český kníže Břetislav I. a společně s ostatky sv. Vojtěcha a Pěti svatých bratří je převezl do Čech a uložil v kryptě sv. Kosmy a Damiána v chrámu svatého Víta.
