Na poutnické stezce
Můj deníčku: Dnes jsme měli docela volný den, který jsem využila a přidala se ke skupině, která si to namířila do pralesa Gamboa. Potkali jsme pastora, indiánky a krokodýla.
Ale ještě se musím zmínit o dopoledni v českém centru. Už se k nám přidali i bratři Slováci, čímž se stáváme multikulturním centrem. A jsme světoví! Dopoledne nám otec Posád dal první dávku katechezí. Téma sice znělo „Zde jsem,“, ale mě nejvíc oslovilo zamyšlení nad vrtkavostí citů ve víře a vztazích. Zazněla citace kardinála Špidlíka: „Na to, abych se cítil dobře, mi stačí půl litru vína.“ Čili se doporučuje spíš používat rozum a vůli.
A teď už ten prales. Řekla bych velmi civilizovaný prales, protože jím vede asfaltová silnice a člověk bez fantazie snadno dojede tam i zpátky autem. Jenže my jsme auto neměli a cesta jedním směrem byla dlouhá 15 kilometrů. A tak jsem si vyzkoušela stopování v desetičlenné skupině. Měli jsme štěstí. I když, lze tomu na pouti říkat štěstí? Cestou tam nám zastavil prázdný školní autobus a cestou zpátky hned dva vozy, jeden z nich s otevřenou korbou.
V městečku Gamboa nás čekalo další milé překvapení v osobě pastora Billa. V místě pracuje od přelomu 70. a 80. let a dokud byl ještě mladší, chodíval doprovázet vězně v místní věznici. Jednou z jeho oveček byl i generál Noriega a do roku 1989 prezident Panamy, který skončil ve funkci s invazí USA do země. Zemřel ve vězení na mozkovou mrtvici. Bill má vlastní rozhlasovou stanici, ze které denně vysílá do okolí. A tak bez otálení natočíme jeho svědectví na diktafon. Určitě využiji ve vysílání Proglasu.
Pastor je velmi vstřícný chlapík, hned nás zve do kuchyně na limonádu a kafe a pak taky do své kanceláře. „Vy jste Češi? Perfektní! Mám pro vás dárek,“ jásá a už v ruce držím DVD s filmem Ježíš v českém překladu. „Přeložili jsme ho do víc než tsíce jazyků,“ chlubí se. Ten film letos o Vánocích běžel i na TV Noe.
Prales se táhl strmě do svahu od městečka, ale my jsme se nedali. Osměnou se nám staly nádherné pohledy na místní přídoru, jezero mezi kopci a pilně pracující mravence. U tůně při vstupu na silnici jsme si vzájemně hleděli do očí s krokodýlem. Ale on nám ukázal jen oči, nic víc. Škoda. Řidič, který nás dovezl domů, pak ještě na naše chlubení odvětil: „Kdo tady neuvidí ani jednoho krokodýla, musí být slepý. Já jsem dnes potkal tygry.“ Cože? Tygry? Když vidí můj výraz, hned vysvětluje: „No, tak nebyli moc velcí. Takoví tygříci.“
Papež mezitím přiletěl do Panamy, zítra se setkáme. V ulicích ho přivítaly davy a na nunciatuře čtyři malé děti převlečené za čtyři z patronů letošních Světových dní mládeže. Zítra ho přivítají mezi ostatními národy i Češi.