Na skok v diecézi Colón Cuna-Yala

Spolu s děvčaty z českobudějovické diecéze Lupitou a Lu bydlíme v rodině Daniela Chonga. To jméno si budu pamatovat, protože to je jediný panamský malíř, o kterém jsem v životě slyšela. Živí se jako učitel kreslení a hudby, ale taky původním vzděláním elektrikář, který vyučuje dospělé na kurzech. Až když jsme si začali při obědě povídat o těch obrazech, které  tu všude visí na stěnách, prozradil, že jsou jeho. A někdy vystavuje v Colónu. Všechny nám je snesl na stůl a okomentoval: „Tohle je část historické části Panamy, namaloval jsem to podle fotografie pořízené po velkém dešti. Vidíte, ta ulice je celá zalitá vodou,“ popisuje. Asi vypadáme s holkami zaujatě, protože nakonec celého povídání si každá z nás odnáší jeden z obrazů domů. Mám ho srolovaný a zabalený, snad se ještě neponičí, než se vrátím.

Závěrečná mše se nese v hodně hlasitém stylu, což je v kombinaci s nevyspáním a horkem první zátěžová zkouška mé hlavy. Tentokrát nepukla. Nicméně vidím, že místní farář, otec Ramon, má dar slova. Po evangeliu vzývá Ducha Svatého a velmi jasně káže o Marii jako o matce, která se nenech obsluhovat, ale přichází nám sloužit. Udivuje mě, že několikrát během mše upozorňuje: „Buďme hrdí, že patříme ke katolické církvi, k církvi, která má Pannu Marii za svou matku.“ Snad poprvé v životě slyším někoho mluvit tak jasně a sebejistě o hodnotě církve, do které patří. Později při rozhovoru pochopím, když mi vysvětluje: „Máme tu kromě katolíků 18 protestantských sborů, je důležité, aby věřící znali svou identitu.“

Odpoledne ještě výlet s rodinou k Panamskému průplavu a okénko do místní nedávné historie. Maminka cestou k průplavu vypráví: „Tady všude jsme neměli povolený vstup. Mohli jsme jen projít při předložení legitimace. Vidíte, tady stojí bývalá americká základna. Teď ji používá naše policie. Když se to tak vezme, jsme docela mladá země.“  Průplav až do roku 2000 spravovaly  Spojené státy americké a vypadá to, že místní jsou rádi, že už ty doby skončily. A ještě náhled do hlubší historie: „Po téhle cestě šel Kolumbus a ty stromy kolem tu rostou od jeho doby. Pálilo na ně slunce, tak si tu vysázeli zeleň,“ ukazuje přes ztmavené okénko klimatizovaného vozu.

Jen jsem přijela a už se zase loučím. Čas ve farnosti Pražského Jezulátka v obci Buena Vista diecéze Colón Kuna-Yala je za námi. Obdivuji místní schopnost přijímat vývoj událostí, zpoždění i změny programu s naprostým klidem. Doufám, že jsem se jím trochu nakazila. Teď už nás čeká velkoměsto a farnost Svatého Josefa.