Okruhy otázek do Proglasa 1. února

28. ledna 2009 Proglaso

Nabízíme vám okruhy otázek do první únorové telefonické soutěže Proglaso.

  1. Nedělní liturgie - 4. neděle v mezidobí B
  2. Pán Ježíš - zázraky
  3. Simeon a prorokyně Anna
  4. sv. Jan Bosco
  5. pojmy z bible začínající na písmeno B

4. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Dt 18, 15-20
Vzbudím jim proroka a vložím svoje slova v jeho ústa.

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.
Mojžíš řekl lidu:
   "Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat. To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Cho-rebu v den shromáždění, když jsi říkal: 'Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, ne-mohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.'
   Hospodin mi tehdy řekl: 'Správně mluví. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím. Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit ve jménu mém, toho poženu k zodpovědnosti. Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít!' "


Žl 95 (94), 1-2. 6-7b. 7c-9 Odp.: 7c-8a
Odp.: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpě-vy a písněmi mu zajásejme!
Odp.
Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Odp.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: "Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy."
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 7, 32-35
Panna se stará o věci Páně, aby byla svatá.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři!
   Rád bych, abyste byli bez starostí. Kdo nemá manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu. Ale kdo je ženatý, stará se o věci světské, jak by se líbil manželce, a je rozdělen. A žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se líbila muži.
   To však říkám ve vašem zájmu, ne abych na vás hodil smyčku, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu.


EVANGELIUM Mk 1, 21-28
Učil je jako ten, kdo má moc.

Slova svatého evangelia podle Marka.
   V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagógy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona.
   V jejich synagóze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!" Ale Ježíš mu ( to ) přísně zakázal: "Mlč a vyjdi z něho! " Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel.
   Všichni užasli a ptali se jeden druhého: "Co je to? Nové učení - a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!" A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.

 

Simeon a Anna

EVANGELIUM Lk 2, 22 - 40
Moje oči uviděly tvou spásu.


Slova svatého evangelia podle Lukáše.
    Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: 'Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!' Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě ho-loubata.
    Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše.
    Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé po-dle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: "Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji,neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu."
    Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: "On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako zna-mení, kterému se bude odporovat - i tvou vlastní duší pro-nikne meč - aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí."
    Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova -bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a slou-žila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam prá-vě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma.
    Když vykonali všechno podle Zákona Páně,. vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.

 

Jan Bosco

31.1.   Svatý Jan Bosco

Žil v 19. století. Narodil se 16. srpna 1815. Ve dvou letech mu zemřel otec a jeho matka Markéta Occhienová se musela sama s nemocnou babičkou starat o nevlastního syna Antonína a své dva chlapce Josefa a nejmladšího Jana, kterého zasvětila Panně Marii. Těžce pracovala v hospodářství, ale svým synům vštípila živou víru v Boha, říkala jim: "Bůh vás vždy vidí!"

Jan byl bystrý a na tržištích se naučil od kejklířů různé kousky, například jakoby zabil slepici a nechal ji obživnout, nebo spolkl peníz a pak ho vytáhl jinému chlapci z ucha. Byl rozeným náčelnkem hochů z vesnice. Předváděl jim svoje kousky, vyprávěl jim zajímavé příběhy a všichni se kolem něj seskupovali. Ani jim nevadilo, že se s nimi vždycky také modlil nebo jim vyprávěl nedělní kázání. Jednou zrovna šel z misijního kázání a cestou potkal kaplana. Ten mu asi nevěřil, odkud tak pozdě jde, a chtěl, aby mu řekl jednu větu, kterou si zapamatoval. Jan mu ale odříkal slovo od slova celé kázání a chtěl přidat i kázání minulá. Kaplan užasl a řekl Janově matce, aby dala syna studovat. Jan se tedy pravidelně zúčastňoval vyučování v obecní škole v Castelnuovo.

V devíti letech měl Jan první sen - vidění - o jeho poslání. Zdálo se mu, že je uprostřed chlapců, kteří si hráli a křičeli. Někteří kleli a on se k nim rozběhl, aby je ranami přiměl k mlčení. Zářící postava muže ho zastavila se slovy: "Ne bitím, ale mírností a láskou." Pak spatřil vznešenou paní a různá zvířata. Divoká zvířata se náhle proměnila v mírné beránky a paní mu řekla: "Tu je tvé pole, tu pracuj! Staň se pokorným, silným a udatným. To, co se stalo nyní těchto zvířat, můžeš udělat i pro mé syny."Jan byl ze snu zděšen, ale jistota přislíbení, daná tímto a pak i dalšími sny způsobila, že všechno, co podnikal, dělal s bezpečným klidem, i když to na první pohled vypadalo pošetile nebo beznadějně.

Janův o 12 let starší nevlastní bratr mezitím dospěl a začal přebírat vedoucí úlohu v domě. Nerad viděl, když se Jan učil a dával mu co nejvíc domácích prací. Jan je sice všechny dokonale udělal, ale domácím nepokojům konec nebyl a tak matka dala Jana do služby. Později nechala rozdělit hospodářství mezi tři syny a Jan mohl konečně chodit v klidu do školy. Studoval v koleji v sousedním Chieri. Bydlel tam ve městě a pracoval, aby si mohl zaplatit ubytování.Naučil se tak základům všech možných řemesel, což se mu pak dobře hodilo. Dělal krejčího, číšníka, dělníka a dokonce pak uměl trhat bezbolestně zuby.

Ve dvaceti letech nastoupil do místního semináře a 5. června 1841 byl klerik Bosco v Turíně vysvěcen na kněze. Od této chvíle se stal donem Boskem. Přípravu pro pastoraci završil v kněžské koleji ve městě. Jeho učitel morálky a krajan don Joseph Cafasso (předurčen k tomu, aby byl jednoho dne kanonizován) se stává jeho duchovním vůdcem a seznamuje ho s vězeňským prostředím. 8. prosince 1841 potkal don Bosco asi šestnáctiletého sirotka Bartolomea Garelliho, prvního z opuštěných chlapců, jež bude shromažďovat ve své nedělní "oratoři", kterou svěřil do ochrany svatého Františka Saleského. Don Bosco se dal s Bartolomeem do hovoru, ptal se ho, co dělá, kolik je mu let, jestli umí číst a psát, a když se ho pak zeptal, jestli umí zpívat a pískat, chlapec se usmál a Don Bosco se zaradoval. Pozval chlapce, aby příští neděli přišel, že mu bude vykládat katechismus. Bartolomeo chtěl, ale bál se, že bude při vyučování bit. Don Bosco ho uklidnil a tak Bartolomeo v neděli přišel a přivedl sebou dalších 6 hochů. Tak začalo Boscovo působení mezi zanedbanou mládeží. Definitivně bylo toto dílo uvedeno o Velikonocích 1846 ve čtvrti Valdocco v Turíně. O svátku Všech svatých téhož roku se Markéta Bosco připojila ke svému synovi, aby se na deset let stala jeho první "spolupracovnicí", mámou chudých dětí z Valdocco.

Kněz Bosco byl aktivní v mnoha směrech: spravoval dům, stavěl kostel, psal díla katechetická, historická i náboženské knížky pro mládež i dospělé z lidových vrstev. Každou neděli a svátek přicházely zástupy hochů. Přes týden byli v dílnách u svých mistrů nebo si hledali práci. Časně zrána se začínalo zpovídat. Mše měla být v 8 hodin, ale nezačala, dokud zpovědi neskončily. Vypomáhalo při tom i několik dalších kněží. Všichni chlapci však chtěli k Donu Boscovi. V sobotu a před svátky byl ve zpovědnici bez přerušení 10 až 12 hodin ! Po mši byly hry nebo cvičení na nářadí, po obědě katechismus a růženec, potom volná zábava. Někdo si hrál, někdo se učil zpívat nebo si cvičil písmena. Don Bosco se toho zúčastnil, byl nedostižným běžcem a měl zálibu utíkat s kornoutem plným bonbónů, z nichž rozhazoval. Ještě v roce 1868 vítězil nad všemi chlapci. Ve volných chvílích byla příležitost k "lovu" duší. Přiblížil se k některému chlapci a pošeptal mu do ucha například :"Kdypak se přijdeš vyzpovídat? Už jsi tak dlouho u mne nebyl?". Věděl, že jakmile chlapci slíbí, bude jim těžko to Donu Boscovi nesplnit. Chodil za nimi občas i do dílen, kde pracovali. Mistrům to polichotilo, a byli pak na hochy mírnější.

19. prosince 1859 spolu s mladými lidmi, kteří u něho žili, založil kongregaci, která nese jméno "svatého Františka Saleského". Pius IX. s nímž se byl rok předtím radit v Římě, ho k tomu povzbudil. V roce 1872 přetvořil místní institut ze sousední diecéze v sesterskou ženskou kongregaci. Budoucí světice Marie-Dominika Mazzarello byla první generální představenou dcer Panny Marie Pomocnice. V roce 1875 překračují saleziáni hranice: jsou na jihu Francie a v Jižní Americe. První misionářská výprava saleziánské kongregace odjela z Turína 11. listopadu téhož roku. Když 31. ledna 1888 don Bosco v Turíně umírá, jeho rodina je už v rozkvětu: 744 řeholníků a 313 řeholnic ve 107 centrech či institucích. Pius XI. ho prohlásí za svatého o Velikonocích roku 1934. V lednu 1989 ho Jan Pavel II. prohlásí "Otcem a Učitelem mládeže", což jsou přímo slova liturgické modlitby z jeho svátku 31. ledna.

Don Bosco se počítá ke světcům, u nichž máme dochovány zprávy o nejhojnějších darech nadpřirozených, zvláště z posledních let jeho života. Měl dar předpovídání (prorocký dar), uzdravování nemocných, čtení myšlenek (zvláště ve zpovědnici), dar bilokace (být současně přítomen na dvou místech), vidění na dálku a dar vizí (prorockých snů). Věděl dopředu, že někdo zemře a snažil se ho dobře připravit na smrt. Znal čas i okolnosti jeho smrti, i když se jednalo o člověka zdravého a silného.

Je patronem :
mládeže, katolických nakladatelství, novinářů, studujících, dělníků, učňů, učedníků, chlapců.
Atributy:
je zobrazován v kněžské klerice, někdy je obklopen chlapci.

Další pořady

Šmrnc

Rozhlasové městečko

Regiony

Regiony

Darujte Proglas!