1. Nedělní liturgie, 30. neděle v mezidobí A 
2. Pán Ježíš a jeho život
3. Noe
4. Růženec a růžencová tajemství
5. svatý Lukáš

30. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Ex 22,20-26
Kdybyste ublížili vdově a sirotku, vzplane můj hněv proti vám.

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
Toto praví Hospodin:
    "Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi.
    Neubližujte vdově a sirotku. Kdybys jim ublížil, že by si mně stěžovali, uslyším jejich stížnost, můj hněv vzplane, zahubím vás mečem, a vaše ženy budou vdovami a vaši synové sirotky.
    Půjčíš-li peníze někomu z mého lidu, chudákovi, který bydlí vedle tebe, nechovej se k němu jako lichvář. Nežádej od něho úrok. Vezmeš-li si jako zástavu plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce. Je to pro něho jediná pokrývka, plášť ,pro jeho tělo. V čem by měl spát? Bude-li si mně stěžovat, uslyším ho, neboť jsem soucitný."


Žl 18 (17), 2-3a. 3bc-4. 47+51ab Odp.: 2
Odp.: Miluji tě, Hospodine, má sílo!

Miluji tě, Hospodine, má sílo, Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!
Odp.
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Odp.
Ať žije Hospodin, požehnána bud' moje Skála, sláva bud' Bohu, mému spasiteli! Veliká vítězství jsi popřál svému králi, dáváš přízeň svému pomazanému.
Odp.



2. ČTENÍ 1Sol 1,5c-10
Obrátili jste se od model, abyste sloužili Bohu a vyčkávali jeho Syna.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.
Bratři!
    Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám. A vy jste napodobovali nás i Pána, přijali jste nauku, třeba v mnohém soužení, s radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Achaji.
    Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i po všech místech se roznesla zpráva o tom, že jste uvěřili v Boha, takže my o tom už nemusíme nic říkat. Vždyť tam lidé sami o tom vypravují, jakého přijetí se nám u vás dostalo a jak jste se od model obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se (Božího) hněvu.


EVANGELIUM Mt 22,34-40
Miluj Pána, svého Boha, a svého bližního jako sám sebe.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
    Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se u něho a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl přivést do úzkých, a zeptal se: "Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?"
    Odpověděl mu: "'Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."

Svatý Lukáš

O Lukášově životě se zachovalo jen málo zpráv. Asi byl syrského původu a pocházel z Antiochie, jak nasvědčují zmínky ve Skutcích apoštolů. Zřejmě nebyl jedním ze sedmdesáti učedníků, o nichž píše v evangeliu (L 10,17), ani neprovázel Kleofáše do Emauz, ani se nesetkal s Ježíšem.

Doprovázel však sv. Pavla na jeho druhé apoštolské cestě (kolem r. 50) od Troady do Filip. Tam asi upevňoval křesťanské učení (51–57) a na jaře r. 58 se znovu přidal k sv. Pavlovi. Šel s ním do Jeruzaléma, kde se setkal s apoštolem Jakubem a jeruzalémskými staršími, asi také s některými ženami, jejichž jména uvádí jen on, a s těmi, „kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova“ (L 1,2). S Pavlem putoval do římského vězení a při následujícím pobytu v Římě (61–63) se mohl setkat s evangelistou Markem. Jako jediný zůstal v Pavlově blízkosti před jeho smrtí při druhém římském věznění (66–67).

O tom, že Lukáš byl lékařem, píše sv. Pavel a dosvědčuje to starokřesťanská tradice (Canon Muratori, latinský Prolog z 2. století ad.). Na nejstarším obraze (ze 7. stol. v římských katakombách Commodilly) drží v ruce svitek a tašku s chirurgickými nástroji. Je mu připisováno autorství několika obrazů Panny Marie. Už po několik staletí je uctíván jako patron lékařů a malířů. Svátek sv. Lukáše se slaví 18. října (v Římě již od 9. století). Po smrti sv. Pavla se údaje různí. Sv. Epifanius uvádí, že Lukáš hlásal evangelium v Dalmácii, Galii, Itálii a Makedonii, podle sv. Řehoře z Nazianzu v Achaji (v dnešním Řecku) a podle Symeona Metafrasta v Egyptě. Dle řecké tradice měl být biskupem v Thébách, ale zpráva o tom, že ho sv. Petr a sv. Pavel vysvětili na biskupa, je jen legendou. Sv. Jeroným a latinský Prolog líčí jeho působení v achajské Boiotii.

Prvokřesťanská tradice o něm mluví jako o autorovi třetího evangelia a Skutků apoštolů. Obě tyto novozákonní knihy vznikly asi mezi lety 75–80. Dávají nám poznat, na co Lukáš při hlásání evangelia kladl důraz a co mu zvláště leželo na srdci. Některá vyprávění Lukášova evangelia se pro svou živost a barvitost stala oblíbeným námětem křesťanského výtvarného umění.

Celý text z článku o analýze Lukášových ostatků najdete zde.