Recenze: Lurdy

S hlavní hrdinkou Christine a dalšími protagonisty filmu navštívíme toto známé jihofrancouzské město ležící v podhůří Pyrenejí. V roce 1858 zde došlo k mariánskému zjevení mladé Bernadettě Soubirousové, a brzy poté se Lurdy staly jedním z nejdůležitějších římskokatolických poutních míst světa, kde bylo zázračně uzdraveno mnoho lidí.

  Christine je žena, která je kvůli roztroušené skleróze ochrnuta až ke krku. Je téměř celý život připoutána na invalidní vozík a zcela odkázána na cizí pomoc. Christine se cítí být sama, a proto využije příležitosti a vydává se na výlet do Lurd ač je nevěřící. Sledujeme její pobyt na tomto místě, vztahy a jednání poutníků, kteří se vydali společně s ní.

Jednoho dne se stane zázrak. Pohne rukou. Pak je schopna ovládnout své tělo a dokonce vstane z vozíku. Je schopna si vyjít na vycházku a dokonce si zatančit! Na mysl jí ale přichází mnoho otázek. Reakce okolních lidí jsou různé. Od radosti, přes nevěřícnost, až po závist. Jak film dopadne, pochopitelně neprozradíme. Ale musíme upozornit, že nejde o žádný dokument ani o srdceryvný film s happyendem. Ze všeho nejvíc se jedná o věcné drama bez příkras.

Mladou dívku Christine ztvárnila vynikajícím způsobem herečka Sylvie Testud. Tu můžete znát z komedie Strach a chvění nebo z životopisného filmu Edith Piaf.

Rakouská režisérka Jessica Hausner snímá vše věcně a bez zaujetí. Nepřináší žádná řešení, výklady, stanoviska, otázku – odpověď. Vede diváka k zamyšlení. Nechává na každém z nás, co si z filmu odnese. A to bez ohledu na to, jestli jste nevěřící či věřící. V tom asi tkví největší přínos filmu.

Lurdy od 5. ledna 2012 v českých kinech.

Naše hodnocení: 70 %

(foto: http://www.lourdes-derfilm.de/)