Apologetika: Proč je na světě utrpení?

Celý příspěvek si můžete poslechnout zde.

V utrpení se vždy setkáváme s tajemstvím a vždycky nás to nějakým způsobem zasáhne. Velice často nedokážeme odpovědět, proč  jsme my, nebo někdo jiný utrpení vystaveni. Někdy může utrpení člověka od Boha odvrátit, velice často jej ale k němu nasměruje a přivede. Má v sobě zvláštní sílu.

Víme, že do temnoty utrpení vstoupil i Ježíš Kristus, když byl ukřižován. V Getsemanské zahradě prosil svého Otce, aby jej před tímto utrpením ochránil. Zvláštní je, že apoštol Pavel o tom později píše, že Bůh svého Syna vyslyšel.  Pán Ježíš prosil, aby byl od něj odejmut tento kalich, vypil jej do dna, ale přesto zvítězil.  Třetího dne vstal z mrtvých, překročil práh smrti a zpětně dává význam všemu bolestnému.

Nemůžeme vysvětlit, proč kdo trpí, ale do každého utrpení můžeme přinést křesťanský pohled, když se podíváme na Ježíšův kříž.

Jan Pavel II. říká, že každé utrpení je z jedné strany osobní zkouškou člověka, zvlášť věřícího (Job, Tobiáš a další…).  Také ale je naší spoluúčastí na Kristově utrpení.  Může nám pomoci vědomí, že už Ježíš takhle nesl svůj kříž za nás a my jej tedy neneseme sami.  Z vlastní praxe, když navštěvuji nemocné, vidím, že mnozí nemocní spojují to svoje utrpení Pánu Ježíši, nejsou v něm sami. A když od takových lidí odcházím, tak jsem jimi posílen.

Dalším pohledem Jana Pavla II. je, že každá lidská bolest provokuje druhé lidi ke skutkům lásky. Lidé, když vidí utrpení druhých, jsou ochotní se pro ně nasadit, pomáhat a obětovat se.

Utrpení je pro nás záhadou, ale díky Ježíši Kristu v něm můžeme zahlédnout určité paprsky naděje. Opíráme se ne o nějakou pohádku, ale o skutečně živého Ježíše Krista a o to, co sám prožil.

Nikdy nebudeme vědět, proč trpíme, ale můžeme to utrpení nechat prozářit Kristovým křížem.

Chcete nám sdělit svůj názor k tomuto tématu? Využijte diskusi pod článkem.