Celostátní Fórum mládeže: Inspirace pro mládež

Celostátní fórum mládeže – Žďár nad Sázavou 2012
 
Inspirace pro mladé aneb co bychom mohli dělat lépe…
 
Podněty vzešlé z diskuzí mladých delegátů
 
Otec arcibiskup Jan Graubner: „Biřmovaný křesťan se modlí!“ 
 
Duchovní život
 
- Na křesťanství je nejdůležitější Bůh! Někdy na to možná zapomínáme, děláme spoustu akcí atd. Ve středu naší činnosti a našeho života ale vždycky musí být Kristus. 
- Nemůžeme být dobrými křesťany, pokud nejprve nejsme dobrými lidmi. 
- Aby si mohli nevěřící vážit církve, musí si nejprve vážit nás samotných jako lidí a jako
křesťanů.
- Pokud jsme povoláni k vedení dalších mladých lidí, potřebujeme mít sami kvalitní vedení. 
- Modleme se za rozpoznání svého povolání, za svoje budoucí partnery, popřípadě farníky :-). 

-  Nečekejme  senzaci  od  svátosti  biřmování.  Pro  rozvoj  darů  Ducha  svatého  je  potřeba vyvinout i vlastní úsilí. 
- Oplácejme kmotrům jejich modlitby a sami s nimi vyhledávejme kontakt. 
 
Evangelizace
 
-  Křesťanství  je  jako  nemoc  -  šíří  se  od  člověka  k člověku. Musíme  vždy  klást  důraz  na osobní zkušenost a svědectví. 

- Bez pravidelné modlitby, znalosti Písma a osobního vztahu s Kristem nemáme co předávat a nemůžeme být hodnověrnými svědky evangelia. 
-  Pro  evangelizaci  jsou  zásadní  „nekostelní“  akce. Ať  naši  nevěřící  kamarádi  poznají  naše společenství při naprosto běžné činnosti (sport, divadlo, ples).  
-  Aby měli mladí  lidé motivaci  vrátit  se  do  našeho  společenství, musí  se mezi  námi  cítit přirozeně a lidsky dobře. 
-  Nevnucujme  nevěřícím  něco,  co  teď  nejsou  schopni  strávit,  ale  ve  správný  okamžik promluvme o Kristu na základě osobního svědectví z našeho života.

Farnosti a kněží 
 - Farnost je (nebo má být :-)) jako naše druhá rodina. I v rodině může mít člověk jiné názory nebo  jiné  aktivity,  ale  to  neznamená,  že  tuto  rodinu  opustí. Každý  se  v  ní  uplatňuje  podle svých schopností. 

- Je důležité převzít zodpovědnost za tu farnost, do které nás Pán Bůh poslal.
- Dávejme  důraz  na  společenství.  Je  těžší  žít  dlouhodobě  ve  společenství  stejných  lidí  než jezdit  z akce  na  akci. Musíme  vždycky  vědět,  že  žít  ve  společenství  znamená  také  pro  něj něco obětovat.
- Náš kostel má být místem přijetí. Člověk, který do něj přijde poprvé, by měl pocítit, že je u nás vítaný a má zde „své místo“. Nežijme si pouze spokojeně sami pro sebe.
- Mějme odvahu přijít za knězem a sdělit mu své názory a podněty k životu ve farnosti.
- Buďme pro kněze oporou. Nechtějme jenom vymýšlet nové věci.  
 
Služba
 
- Služba a pomoc obohacuje, a to hned třikrát:

a) ty, kterým pomáháme. 
b) nás samotné, protože prohlubuje naše vztahy.
c)  okolí, které si klade otázku, proč to děláme.
 
-  Zapojme  se  v tom,  čemu  rozumíme.  Využijme  svých  schopností  v oblasti  nových komunikačních prostředků pro propagaci křesťanských témat a hodnot. 
- Nestyďme se dát najevo svoji víru v rámci sociálních sítí. 
- Všímejme si více mladších kamarádů  (ze základních škol). Pro svoji víru Často  jsou často terčem posměchu mezi spolužáky. Rozhovor a zájem „staršího kámoše“ jim pomůže.