Filmová recenze: Alenka v říši divů

Je tomu již 135 let, co spatřilo světlo světa první vydání dnes již klasického pohádkového příběhu Charlese Lutwidga Dodgsona (známého pod pseudonymem Lewis Carroll) – Alenka v říši divů. Kniha patří mezi základní pilíře takzvané nonsensové literatury, což je označení pro žánr, který je založen na absurditě a nesmyslu. Právě originální styl vyprávění, spojující nesmysl, logické hrátky a hádanky, v němž nechybí vtip a napětí, dělá Alenku tím, čím je – jedním z nejoblíbenějších příběhů pro malé i velké čtenáře. Alenčina dobrodružství ve fantastickém světě svého tvůrce, o jehož životě kolují legendy, po léta inspirují umělce i filmaře. První filmová Alenka se objevila v kinech v němé podobě již v roce 1903. Zatím poslední zpracování na plátno má na svědomí velmi osobitý umělec a režisér Tim Burton, který vychází z Carrollova díla a posouvá jej do jiných rozměrů – do 3D. Zatímco Carrollova Alenka je malým děvčetem, které z nudy následuje mluvícího králíka do jeho nory plné překvapení, tak Burtonova devatenáctiletá Alenka utíká za králíkem především jako za záminkou, která ji pomůže oddálit životní rozhodnutí – v podobě svatby s urozeným, ale značně podivínským džentlmenem. V Burtonově pojetí se dospělá Alenka ocitá v Podzemí, ve světě, který jako malá nazvala „Říší divů“. Mladá slečna se zde setkává s řadou zvláštních postav. Z dialogů nám vyplyne, že dívce je předpovězeno zachránit zdejší svět před zlou Srdcovou královnou v podání Heleny Bonham Carterové. „Alenka je zpočátku velmi nesvá a nejistá. Základem jejích dobrodružství v Podzemní říši je najít sebe samou, najít v sobě sílu k tomu, aby dokázala udělat, co je správné,“ popisuje herečka a představitelka Alenky Mia Wasikowska svou postavu. K této snaze o správné rozhodnutí přispívá především postava vyšinutého Kloboučníka, přítele a průvodce Alenky  (v podání Burtonova dvorního herce Johnnyho Deppa). Tolik k příběhu a hlavnímu obsazení. Burton dostal do rukou námět s velikým potenciálem. Jak si s ním poradil?

Po grafické stránce je to zážitek – a to ani nemusíte jít na 3D verzi filmu. Když se budete kochat skvělými triky a báječnými hereckými výkony (od Deppa a Carterové) nelze očekávat nic jiného, můžete si film vychutnat plnými doušky a možná vám ani nepřijde, že zde něco chybí. Pokud jste však četli Carrolla, pravděpodobně si přiznáte, že to není úplně ono. Alenka tu tak nějak „nealenkovsky“ proplouvá, než všechny přesvědčí, že je Alenkou, na kterou čekají. Žádné velké napětí se nekoná ani v závěrečném boji a o překvapení nelze mluvit. Burtonovský styl, díky kterému si mne získal ve filmech jako Ospalá díra, Střihoruký Edward či Beetlejuice se zde také příliš neprojevil. Nebýt skvělého obsazení (ve všech podstatných úlohách) a masek, asi bych byla hodně zklamaná. Jenomže to bych nesměla být velkou příznivkyní Johnnyho Deppa. Ten si zajel sólo jízdu, stal se plnohodnotnou hlavní postavou a na jeho Kloboučníka, který tančí futrovák, se ráda podívám znovu. Velké plus dávám Dannymu Elfmanovi za soundtrack, který je pestrý, nápaditý. Celkově filmu říkám „ano, ale s výhradami“. Dětem se jistě bude líbit. A i vy dospělí si můžete přijít na své.