Filmová recenze: Sherlock Holmes

Anglická literatura skýtá mnoho vděčných námětů pro četná filmová zpracování a nejinak je tomu i v případě filmu, který vám na následujících řádkách představím. Když se řekne „Sherlock Holmes“, snad každému z nás se vybaví geniální detektiv s lulkou a houslemi, který spolu se svým věrným přítelem doktorem Watsonem řeší zapeklité případy, na nichž ostatní detektivové a muži zákona selhávají. Sherlocka Holmese poprvé představil jeho autor – Sir Arthur Conan Doyle - v příběhu s názvem Studie v šarlatové a to roku 1887. Od té doby se stal Holmes postavou, která začala žít vlastním životem. Dokladem toho je i nejnovější filmařský počin režiséra Guye Ritchieho.

Sherlock Holmes a jeho kolega lékař a válečný veterán doktor Watson mají další případ. Tentokrát se jedná o boj s velmi mocným nepřítelem, který si za pomoci temných praktik chce podmanit svět. Holmes tak opět musí vynaložit všechen důvtip, aby dokázal nepřítele porazit.

Ritchie přilákal do kin tisíce návštěvníků těžíc ze slavné legendární postavy, kterou sliboval „oprostit od veškerých typických klišé i symbolů“. A zdá se, podle řady recenzí a vysokého diváckého ohodnocení, že se mu to podařilo. Otázkou zůstává: jak moc je to dobře?

Technické zpracování rozebírat netřeba neboť mu prakticky nemohu nic vytknout. Děj má spád a hlavní hrdina v podání sympatického Roberta Downeyho Jr. je vskutku přitažlivý. Scénáristé (Michael R. Johnson; Anthony Peckham a Simon Kinberg) si pohráli s klasickým pojetím Holmese a vytvořili jeho dynamičtější verzi. Ve filmu se tak setkáme s Sherlockem jako aktivním zápasníkem v ringu, mužem okouzleným krásnou Iren Adlerovou a také zde máme možnost nahlédnout do jeho nitra. Do nitra muže, který se bojí zůstat sám...

Osobně jsem se při návštěvě kina opravdu bavila. Řada vtipných momentů, brilantních bojových scén, tajuplná atmosféra Londýna konce 19. století. Zdá se, že film má vše pro to, aby pobavil a nenudil. Ovšem když jsem pak nad filmem a nad Sherlockem uvažovala, došlo mi, že tu něco chybělo. Byl to vlastně sám Sherlock, který chyběl. Díky řadě akčních scén, trvalého pošťuchování mezi Watsonem a Holmesem jsem si ani nestačila uvědomit, že to, co Holmese dělalo vždy tak zajímavým bylo právě řešení případů. V tomto filmu nám hlavní padouch byl znám v podstatě od začátku. Nekonalo se žádné velké překvapení. Holmes se stal akčním hrdinou se vším všudy. Jako Bruce Willis ve Smrtonosné pasti. Postrádala jsem skutečně detektivní linii, ve které má divák s napětím sledovat postupné rozuzlování případu. S nostalgií vzpomínám na každé jedno zpracování Sherlocka Holmese v podání báječného Jeremyho Bretta, který pro mne tak nadále zůstává tím nejlepším filmovým Holmesem.

Názory se různí a já rozhodně nikoho nechci odradit od návštěvy kina. Nové ztvárnění Holmese může být právě tím, které vás osloví a poskytne vám nový pohled na největšího detektiva všech dob. Bavte se!