O dopisu mladých o liturgii

Když jsem poprvé viděl Otevřený dopis mladých všeho věku o liturgii, tak jsem si v první chvíli myslel, že si jeho pisatel dělá legraci a vše pustil z hlavy. Po nějaké době jsem zjistil, že dopis koluje dál a podepisují se pod něj další a další a že jej mnozí berou vážně. To mě zarazilo. Rozumím tomu, že se někomu nemusí zamlouvat písničky, které zní při setkáních mládeže, ale že by na to musel člověk reagovat zrovna takovouto útočnou formou?

Problém, o kterém se bavíme, má několik rovin.

1) Papežskou návštěvu jsem chápal jako příležitost ke sjednocení a k povzbuzení života ve víře. A při odjezdu ze Staré Boleslavi jsem měl pocit, že taková tato návštěva určitě byla. Otevřený dopis na tuto snahu o jednotu rezignuje a snaží se vyvolat pseudoproblémy.

2) Liturgická hudba má sloužit k povznesení mysli vzhůru, je to společná modlitba a společná oslava. Hudba ve Staré Boleslavi spojovala oba požadavky. O této hudbě se dá hovořit jako o posvátné hudbě, protože byla skládaná jako oslava Boží, jako modlitba. To je to, co  dělá hudbu – ale nejen hudbu – posvátnou, nikoliv forma, ale úmysl. To, že autor dopisu podsouvá zpěvákům teatrálnost, a to, že interpret je pokoušen hrát víc pro slávu svoji než pro slávu Boží, je lež. To přece není vlastností hudby, ale interpreta. A z těch členů sboru, kteří vystupovali ve Staré Boleslavi a které znám osobně, bych si o nikom takovou věc nedovolil tvrdit.

3) O tom, že hudba se nějakým způsobem vyvíjí, ví každý. Podobně by mohla znít otázka, proč v našich kostelích znějí varhany, původně světský nástroj. A vůbec, co bylo před gregoriánským chorálem? Jak zpíval Ježíš se svými učedníky chvalozpěv, než z Večeřadla vyrazili na Olivovou horu? Myslím si, že je správné, aby hudební doprovod liturgie se nějakým způsobem vyvíjel. Samozřejmě, že je důležité, abychom se vraceli k pokladům, které jsou prověřené časem a znali a aktivně používali klasická díla a klasické skladby. To je ovšem samozřejmostí a nemá to nic společného s bohoslužbou ve Staré Boleslavi.

4) Zúčastnil jsem se už tří světových setkání mládeže s papežem. Na všech zněla podobná hudba vycházející z rocku a popu. Vzhledem k tomu, že i Benedikt XVI. se zúčastnil dvou takových setkání – a bezpočtu dalších setkání s mládeží v rámci svých apoštolských cest – nedá se říct, že by se hudba ve Staré Boleslavi po stránce formy i kvality nějak výrazně odlišovala. Z dopisu vyplývá, že se autor domnívá, že se hudební složka papeži nelíbila. Viděl jsem, jak na závěr mše zdravil zpívající scholu. Udělal by to, kdyby ta hudba byla opravdu tak hrozně nevhodná a braková?

5)  Nevím, čeho chtěl autor dopisu dosáhnout. Mám trochu podezření, že chtěl oprášit dávnou rivalitu mezi příznivci klasické kostelní hudby a nových forem, které se objevují. Bojím se, že k tomuto oprášení starých válečných front chtěl zneužít papežskou návštěvu, jejímž cílem bylo něco zcela jiného.  

Nechci ovšem končit svůj příspěvek negativisticky. Chci najít, na čem se s pisatelem dopisu shodneme. Souhlasím s tím, že liturgická hudba by měla být kvalitní. Měla by vyjadřovat vztah k Bohu. Měla by účastníky liturgie sjednocovat a umožňovat jim společnou modlitbu. Měla by být kvalitně provedená.  Souhlasím, že posvátná hudba má oslavovat Boha a ne jejího autora nebo interpreta. To je docela dost míst, na kterých se shodneme, že? Já si myslím, že všechny tyto předpoklady hudba i schola při mši splňovala. Nebo byl snad autor dopisu na jiné mši?