Šmrnc - recenze filmu Králova řeč

Udílení cen americké filmové akademie – takzvaných Oscarů – je každoročně velmi ostře sledovanou událostí na celém světě.  Když se jen namátkou ohlédneme za filmy za uplynulých deset let, které získaly cenu Oscar za nejlepší film, zjistíme, že jde především o výpravné a finančně nákladné velkofilmy – připomeňme Gladiátora, Pána prstenů, muzikál Chicago nebo Milionáře z chatrče. Letos byla cena za nejlepší filmový počin udělena filmu Králova řeč. Pokud čekáte podobné výpravné drama s nejrůznějšími efekty, komplikovaným dějem a dramatickým koncem, budete asi zklamáni.

Králova řeč je spíše komorním dramatem jednoho člověka, ačkoli se odehrává na pozadí počátku druhé světové války a událostí. Příběh koktajícího, introvertně založeného prince Alberta, který je po smrti svého otce a abdikaci svého bratra donucen převzít trůn a zároveň stát v čele své země ve válce proti Hitlerovi, je známý minimálně z učebnic dějepisu. Princ Albert, děsící se každého veřejného projevu, koktající a zadrhávající se v řeči převezme britskou královskou korunu a s ní obrovskou zodpovědnost, na kterou není zdaleka připraven. Díky své ženě Alžbětě se seznámí s řečovým terapeutem Lionelem Loguem, jehož metody i celkový přístup ke klientovi jsou mírně řečeno zvláštní a prince zprvu nesmírně popuzují. Postupem času ale mezi logopedem a následníkem trůnu vzniká pevné přátelské pouto – je to právě Lionel, kdo Albertovi skutečně věří a povzbuzuje ho, ale zároveň umí být až nepříjemně upřímný a přísný. Albert, budoucí král Jiří šestý, se nakonec díky svému příteli a učiteli skutečně vyléčí a Lionelovi v budoucnu udělí  Královský viktoriánský řád.

Film Králova řeč vznikl na podkladě vzpomínkové knihy Marka Logua, vnuka králova terapeuta. Hlavní role koktavého krále se ujal americký herec Colin Firth – za své neuvěřitelné koktání a celkové ztvárnění postavy nesebevědomého, ale přesto velmi inteligentního a charakterního mladého muže získal taktéž cenu Oscar. Jeho herecké umění skvěle doplňuje Geofrey Rush v roli logopeda Lionela a Helena Bonham Carter jako Albertova manželka (nebo chcete-li později známá jako královna matka). Jak už bylo řečeno, ve filmu jde především o samotného prince Alberta, jeho složitý duševní boj, ve kterém se mísí nepříjemné zážitky z dětství, autoritativní postava jeho otce i vlastní uzavřená povaha. Divák tak může s napětím (ačkoli závěrečný happyend se dá očekávat) sledovat Colina Firtha, jak postupně překonává svou řečovou vadu a tím i sám sebe a své domnělé bariéry. Ze zakomplexovaného neoblíbeného mladíka se posouvá do role panovníka, který je schopen svou zemi skutečně řídit a vést. Filmem se mihnou i další historické postavy – ať už je to malá princezna Alžběta, nynější britská královna, nebo třeba Winston Churchill, historické pozadí války a předcházející aféry v britské královské rodině ale zůstávají jen pozadím, dokreslujícím atmosféru. Králova řeč je snímkem založeným na velmi skromném počtu postav, suchém anglickém humoru a vynikajících hereckých výkonech. Nedočkáme se počítačových animací, komplikovaných zvratů v ději či akčních scén -  a přece cítíme, že film je skutečně naplněn, že ani jediná minuta není nadbytečná. Nejde o poselství dějin – i když parametry historického filmu snímek nepochybně má – jde dle mého názoru spíše o zdařilou sondu do psychologie člověka, která nezabředává pouze v psychologii samu o sobě, ale přirozeně rozvíjí a zasahuje i další roviny života.

Králova řeč, oceněná letos čtyřmi Oscary, měla v českých kinech oficiální premiéru ve čtvrtek 10. března 2011.