V kině: Paralalelní světy

Na začátku si představte, že ve vesmíru existují dvě planety, které obíhají kolem slunce pospolu. Tyto dvě planety jsou k sobě otočeny zrcadlově, takže jde z jedné vidět do té druhé. Každá planeta má svou gravitaci. Například, pokud se obyvatel jedné planety dostane na tu druhou, chodí vzhůru nohama. Neustále je přitahován svou planetou. Planety jsou ovšem rozděleny i sociálně. Na té, kde více svítí slunce a je hezká příroda, žijí bohatí. Na té druhé, která je ve stínu, je pořád šero a bydlí zde lidé chudí, kteří jsou vykořisťováni boháči. Dostat se z chudé planety do bohaté je kvůli gravitaci téměř zhola nemožné, a kvůli sociálním rozdílům zase nežádoucí a pod trestem smrti zakázané.

V bezútěšném světě žije hrdina příběhu Adam. Jednoho dne se vydá na zakázané území vysoko do hor. Tak vysoko, že se do nebes čnící hory obou planet téměř dotýkají. A zde vzhůru nohama potkává dívku Eden. Začnou se tajně setkávat a posléze se do sebe zamilují. Jejich vztahu ovšem není přáno. Přemůže jejich láska gravitační i sociální zákony? Nebo jejich zakázaná láska dopadne podobně jako příběh Romea a Julie tragicky?

Paralelní světy vás ohromí svou úžasnou a dokonalou vizuální stránkou. Světy vzhůru nohama nabízí nevšední zážitek, který si nejvíce vychutnáte na velkém plátně. Občas se vám z toho možná zatočí hlava. Zvláště působivý je okamžik, když Adam skáče z moře do protějšího moře. A takových momentů je zde více. Hudba, ač elektronická, krásně umocňuje nevšední podívanou. Kirsten Dunst a Jim Sturgess v hlavních rolích jsou kouzelní a velmi sympatičtí. Budete jim držet palce.

Film by se také mohl promítat středoškolákům na hodině fyziky. Vyvolal by dozajista bouřlivé debaty, zda by to a ono mohlo fungovat a zda je z fyzikálního hlediska to a to možné.

Paralelní světy bohužel těží jen z jednoho nápadu a nepříliš ho rozvíjí. Filmu chybí „rafinovanost“. Zasloužil by si složitější děj, ne se jen opájet vizuální stránkou. Obsahuje celou řadu nelogičností a neuvěřitelných scén. Ve smyslu, to by se přece nemohlo stát. Například, když hrdina spadne z výšky asi půl kilometru do koruny stromu a přežije. Nebo to, že jsou vězni zatčeni a poté bez následků propuštěni.  

Závěr je naprosto nečekaný, krátký, negraduje, je natolik zkratkovitý, doslova několika větami a několika záběry dovyprávěný, že vám zkazí zážitek z celého filmu. Paralelní světy nenabízí komplexní zážitek, kloužou příliš po povrchu; je to zklamání, film mohl nabídnout více.

Film Paralelní světy se v českých kinech promítá od 31. ledna.

Naše hodnocení: 50%