Barvínek: V zemi knížete Drákuly

Rumunsko

Rumunsko je země, která leží na Balkánském poloostrově. Z východu je omývá Černé moře. Pokud někdo z vás hodil něco do vody na Moravě, je docela dobře možné, že onen předmět propluje i Rumunskem po řece Dunaj, která jej bezpečně uklidí do Černého moře.

Původní obyvatelé – Dákové – byli v roce 106 př. n. l. poraženi Římany. Rumuni jsou Románi – hovoří jazykem, který vychází z latiny a pro nás Slovany je bez nějakého učení nesrozumitelný.
Základem Rumunska byla tři středověká knížectví:  Valašsko a Moldávie – které byly pod nadvládou Turků a Sedmihradsko, zvané též Transylvánie, která byla pod nadvládou Maďarů. Rumunsko vzniklo spojením prvním z nich v 19. století. Po 1. světové válce se rozšířilo právě o Sedmihradsko, Bukovinu a Besarábii. Za 2. světové války bojovali Rumuni po boku Německa a střídavě nabývali a pozbývali svoje území.
 Současné hranice byly stanoveny po válce. Rumunsko se stalo součástí sovětského bloku, kde úspěšně vydrželo až do pádu komunismu v roce 1989.
Nyní má Rumunsko asi 22 miliónu obyvatel a je asi třikrát větší než Česká republika. Spolu s Českem patří i do Evropské unie, stejně, jako před léty část Rumunska patřila do společné Rakousko-Uherské říše.

Sibiu

Sibiu je pro Rumunsko netypická město. Bylo postaveno Sedmihradskými Sasy v polovině 12. století. Tito Sasové přišli z území v současném Lucembursku. Pozval je sem tehdejší král, aby mu pomohli bránit Karpaty před cizími vojsky. Zpočátku tady žilo něco asi 4 000 lidí a těmto lidem se podařilo do 18. století udělat ze Sibiu velice významné a silné město.  Sasové žijí nejvíc v Německu a podařilo se jim tady na jihu vytvořit svoji oblast, svoje město ke svému obrazu. Říká se o nich, že vědí, jak dělat věci tak, aby fungovaly. Potomci Sasů tady žijí dodnes.

 V roce 2007 se stalo Evropským městem kultury společně s Luxemburgem, a tak krásné historické centrum prošlo výraznou rekonstrukcí.  Dominantou města je gotický evangelický kostel ze 14. až 15. století - to je potřeba trochu vysvětlit, protože reformace proběhla až ve století 16. Kostel byl původně katolický, ale později většina města konvertovala k evangelíkům - luteránům. Přestože se jedná o evangelický kostel, najdeme v něm také malby a sochy, tak netypické pro reformační církve. Kousek od něj stojí katolická katedrála z dob Habsburské říše. V něm mě překvapila socha našeho velkého rodáka sv. Jana Nepomuckého.  Návštěvník Sibiu by neměl vynechat prohlídku obou kostelů a vylézt na věž. Kousek odtud je Brukentalovo muzeum,  které bylo prvním muzeem v Rumunsku.  Je to muzeum umění, najdeme v něm především obrazy.  Samuel Brukenthal byl ve své době, v 18. století, vládcem Sedmihradska.  Bylo to v době, kdy země patřila pod Rakousko-Uhersko.  A on se stal poradcem  samotné císařovny Marie Terezie. Doporučuji i muzeum pod širým nebem, asi 4 km od města. V něm můžete procházet muzeem a pozorovat na 3000 domů, které sem byly převezeny prakticky z celého Rumunska, nejstarší jsou ze 17. století. Byly rozebrány, převezeny do Sibiu, znovu postaveny a my tak můžeme vidět, jak žili lidé v minulosti.
V Sibiu najdeme taky zajímavé historické centrum. Starodávný most, první železný most v Rumunsku, kterému se říká Most lhářů. Zaujmou také zachovalé městské hradby, které bránily město před tureckým vojskem v 18. století. Město bylo důmyslně chráněno a nikdy nebylo dobyto nepřáteli.

Kníže Drákula

Symbolem Sedmihradska - neboli Transylvánie - je Kníže Drákula. Kdo to byl a proč z něj historie udělala upíra? Čerpal jsem ze stránek www.uhersko.com/vlad_iii_tepes.htm, kde najdete víc.

Vlad III. Dracula – Tepeš (přibližně 1431-1476) pocházel ze starého valašského velmožského rodu původem Bassaraba. Narodil se v Sighisoare ve Valašsku vojvodovi Vladovi II. zvanému Dracul (Drak), jenž svou přezdívku získal podle členství v prestižním uherském rytířském řádu Draka krále a císaře Zikmunda Lucemburského. Dracula pak znamená Drakův syn.

V mládí byl jako rukojmí tureckého sultána, kde získal vynikající vzdělání, ale seznámil se i s krutými metodami mučení a poprav. Vládu převzal po otcově smrti v 17 letech. Prohlásil se vojvodou Valašska, ale na trůnu se neudržel dlouho. Později se zdržoval v Sedmihradsku a Moldávii. Poté, co Turci dobyli roku 1453 Konstantinopol, podmanili si i Valašsko a vybírali od obyvatel daň. Vlad III. se za pomoci uherského krále Ladislava Pohrobka vrátil na trůn a dosavadního krále nechal popravit. Bojoval proti Turkům, ale později i proti Sedmihradsku, které tehdy patřilo do Uherské říše. Zde se snažil omezit moc sedmihradských Sasů a nechal jich asi 500 usmrtit naražením na dřevěné kůly. Tady se objevilo jeho přízvisko - Tepeš - narážeč.

Jeho oběti umíraly většinou pomalu v hrozných mukách a svou oblíbenou techniku stále zdokonaloval a vylepšoval. Své oběti nechával kopat vlastní hroby a museli se účastnit vlastního pohřebního obřadu. Vlad III. se musel bránit turecké krutosti a oplácet stejně silně. Tehdejší doba nepřinášela klid ani mír a valašskému vojvodovi svou pomoc evropští panovníci neměli potřebu nabízet. Vlad III. se zasazoval o šíření křesťanství, zakládal kláštery a podporoval církev. V přípravě na válku s Turky nechal Vlad III. Tepeš vybudovat nové pevnosti a zlepšil obranu na jihu země. V r. 1459 nově opevnil i dnešní Bukurešť (tehdy vcelku bezvýznamnou osadu) na silnou pevnost a o dva roky později odmítl platit sultánu Mehmedovi II. poplatky a zaútočil na tureckou příhraniční armádu. Deset tisíc Turků poté bylo naraženo na kůly. Rovněž nechal narazit na kůl i vyslance osmanského sultána, který měl valašského vojvodu původně lstí zabít.

O rok později ale Vlad prohrál v boji proti Turkům a byl vyhnán z Valašska. Uchýlil se pod ochranu uherské krále, ale za již dřívější násilnosti na sedmihradských Němcích skončil v domácím vězení. Především saská vládnoucí vrstva v Sedmihradsku se snažila Vlada III. zdiskreditovat u uherského panovníka a magnátů a ve svém spise „O veliké nestvůře jménem Dracula Vajda“ popsala zločiny i takové, které nikdy nespáchal tak bravurně, že byl valašský vojvoda uvězněn na 12 let.

Během této doby přešel Vlad III. Tepeš od pravoslavné víry ke katolicismu. Roku 1476 se svolením uherského krále se opět navrací na Valašský trůn při uherském protitureckém tažení. Jeho vláda však už netrvala příliš dlouho a ještě téhož roku padl poblíž Bukurešti v boji proti Turkům. Dodnes však není zcela jasné, zda zemřel opravdu přímo v boji nebo byl zavražděn. Osmanský sultán si pak údajně vyžádal Tepešovu hlavu a vystavil ji v Istanbulu napíchnutou na kůl, na důkaz, že je krutý vládce Valašska mrtev. Za zmínku stojí i událost z dnešní doby, kdy byla r. 1931 otevřena jeho hrobka v klášteře na ostrově Snagov v dnešním Rumunsku a byly v ní objeveny jen staré zvířecí kosti a rumunské nádoby. Po dalších pozdějších archeologických průzkumech byl v klášteře objeven ještě jeden hrob. Zde byla nalezena rakev s lidskými kostmi, zahalenými černým, zlatě vyšívaným rubášem. U nich se nacházelo šlechtické roucho, šperky s dračím motivem a jeden pravděpodobně dámský prsten. Po přepravě ostatků do muzea v Bukurešti však záhadně zmizely. Kde se opravdu nachází pozůstatky nejslavnějšího upíra, nám tak není dodnes známo.

Drákula byl proslaven irským spisovatelem Bramem Stokerem. Ten nás přivádí do Karpat na území dnešního Rumunska, do historických zemí Transylvánie (Sedmihradska) a Valašska v románu o hraběti Drákulovi z r. 1897. Stoker svou hlavní postavu objevil v knihovně Britského muzea, kde se nechal inspirovat Vladem III. Transylvánii ani jinou část Rumunska přitom nikdy nenavštívil, a tak místa kde se s upířím hrabětem setkáváme už jsou většinou smyšlená nebo nemají s historickou postavou Vlada III. pranic společného. Z poutavé a fascinující upíří legendy však dnes čerpá především rumunský turismus, nikoliv nadšenec historie.