Jesus Christ Superstar viděný očima Terezky Stoszkové

Byl to jeden z nezapomenutelných zážitků dětství – bylo mi asi 8 let, když mě maminka vzala do Prahy do divadla Spirála, kde v té době uváděli muzikálové zpracování posledních dnů Ježíše Krista – Jesus Christ Superstar. Muzikál jako žánr mě od té chvíle naprosto uchvátil, ačkoli moje první a jediná reakce po představení byla prostá – jako osmiletou holčičku mě nejvíc zajímalo, proč všichni ti lidé na jevišti tak hrozně moc křičeli.

Od té doby už přece jen pár let uplynulo, a když před nedávnem přišla kolegyně s nápadem vyrazit opět do Prahy na obnovený muzikál, neváhala jsem ani minutu. Jesus Christ Superstar uvádí nově hudební divadlo Karlín, herci a zpěváci se tak musí potýkat s novou scénou, která především oproti Spirále není kruhová a otáčivá. Nové je i obsazení rolí – i když jen zčásti. Kamil Střihavka, o kterém se v jedné kritice píše, že by snad měl mít na roli Ježíše patent, přijal nabídku hrát titulní postavu i v obnoveném muzikálu. Podobně s ním Bára Basiková jako Maří Magdaléna nebo Pavel Polák coby Pilát Pontský. Příjemným překvapením je mladičký zpěvák Ondřej Brzobohatý v roli Heroda Antipy – jeho taneční a stepařské číslo skutečně stojí za to vidět, přitom z naléhavosti a zároveň jisté tragičnosti postavy nic neztrácí.

Všichni interpreti se zhostili svých partů na výbornou – a to jak v rovině zpěvu, tak v rovině pohybové a herecké. Jedině snad Máří Magdaléna se na jevišti trochu ztrácí – jejím zřejmě jediným úkolem je neustále pokládat Ježíši hlavu na rameno – ovšem tento choreografický nedostatek vyrovnává bohatě svým hlasem. Oproti původnímu představení z 90. let se zdá být Jesus Christ barevnější, dynamičtější a přirozeně efektnější – divákovi absolutně nedá možnost vydechnout, jedno strhující číslo střídá druhé a tak dále. Herci se pohybují nejen na jevišti, ale i v hledišti – středem diváků prochází například na začátku Kamil Střihavka, aby si až na pódiu oblékl svou sutanu, na kterou se nejdříve jen zamyšleně dívá.

Působivá je tradičně scéna vjezdu Ježíše Krista do Jeruzaléma, tanečníkům a choreografovi se nedá nic vytknout. Novinkou je ztvárnění sebevraždy Jidáše Iškariotského, který je na své oprátce vynesen vzhůru – podobný efekt je pak i u ukřižovaného Ježíše, který po své smrti stoupá nahoru k nebi, zatímco kříž nechává pod sebou. Scéna ale celkově působí dost vyumělkovaně a její hlavní myšlenka mi bohužel jaksi uniká…To jsou ale skutečně jen drobné detaily – představení má dramatický děj, spád a především aktuální poselství – vypráví o posledních dnech a utrpení Božího syna, který jako obyčejný člověk přišel na tento svět, aby nás vykoupil.

Pokud tento muzikál neznáte, možná vás překvapí jeho otevřenost co se týče Ježíšova lidství, možná vás zaujmou pasáže Piláta nebo farizeů, které se snaží proniknout i do jejich psychologie a uvažování. Jedním z nosných prvků je zobrazení vztahu Ježíše a Jidáše, popř. Ježíše a Marie Magdaleny. Je tu tedy v prvé řadě silný příběh, který po staletí oslovuje lidi na celém světě, v řadě druhé – a neméně podstatné – je tu silná a podmanivá hudba sira Andrewa Lloyda Webera. Spolu se zkušenými zpěváky a tanečníky tak vytváří kvalitní kulturní zážitek a v nabídce českých muzikálů je rozhodně jedním z nejlepších, jaký můžete vidět. A mimochodem – to, že se na jevišti křičí, už mě po letech nepřekvapilo – a možná, že by absence jakékoli vyhrocené emoce projevená v hlasovém výkonu posunula dramatický příběh jednoho muže na obyčejné divadlo mnoha postav. Muzikál Jesus Christ Superstar uvádí od listopadu loňského roku hudební divadlo Karlín v Praze.

 (Fotografie byly převzaty ze stránek Hudebnío divadla v Karlíně)

Pro zajímavost nabízíme recenzi Vítězslava Sladkého pro server www.musical-opereta.cz/

Na filmové zpracování z roku 2000 se můžete podívat zde (musíte si nechat zobrazit všech 20 videosouborů).