1. Nedělní liturgie, 7. neděle velikonoční B
2. Pán Ježíš a jeho nanebevstoupení
3. Město Jeruzalém
4. Gedeon
5. sv. Klement Maria Hoffbauer

7. neděle velikonoční

1. ČTENÍ Sk 1, 15-17. 20-26 
Je nutné, aby se jeden z nich stal spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání. 

Čtení ze Skutků apoštolů. 
   Petr se postavil před bratry - bylo tam shromážděno na sto dvacet lidí - a řekl: 
   "Bratři, muselo se splnit to, co v Písmě předpověděl Duch svatý skrze Davida o Jidášovi, který se stal vůdcem těch, kdo zatkli Ježíše: Počítal se k nám a měl účast na této naší službě. Stojí totiž v knize Žalmů: 'Ať jeho dům zpustne, nikdo ať v něm nebydlí' a 'jeho úřad ať dostane jiný'. Je tedy nutné, aby některý z těch mužů, kteří s námi chodili po celou tu dobu, kdy Pán Ježíš mezi námi žil, od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás vzat, aby se jeden z nich stal spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání." 
   Vybrali tedy dva: Josefa, kterému se říkalo Barsabáš příjmení měl Justus - a Matěje. A takto se modlili: "Pane, ty znáš srdce všech. Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil, aby přejal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš zrádně opustil, aby odešel na místo, kam patřil." Losovali tedy, a los padl na Matěje. Byl proto přibrán k jedenácti apoštolům. 


Žl 103 (102), 1-2. 11-12. 19-20ab Odp.: 19a 
Odp.: Hospodin si zřídil na nebi trůn. nebo: Aleluja. 

Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní! 
Odp. 
Jak vysoko je nebe nad zemí, tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí. Jak vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti. 
Odp. 
Hospodin si zřídil na nebi trůn a všechno řídí jeho vláda. Velebte Hospodina, všichni jeho andělé, mocní silou, dbalí jeho rozkazů. 
Odp. 



2. ČTENÍ 1 Jan 4, 11-16 
Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm. 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana. 
   Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha. 
    My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My jsme poznali lásku, jakou má Bůh k nám, a uvěřili jsme v ni. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm. 


EVANGELIUM Jan 17, 11b-19 
Aby byli jedno jako my. 

Slova svatého evangelia podle Jana. 
Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se: 
   "Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je, a nikdo z nich nezahynul kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo. 
   Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě ve světě, aby měli v sobě plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je ochránil od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. 
    Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě." 

Nanebevstoupení

   Ve své dřívější knize jsem pojednal, milý Theofile, o všem, co Ježíš konal a čemu učil až do dne, kdy byl vzat do nebe. Předtím dal svým vyvoleným apoštolům příkaz skrze Ducha svatého. Po svém utrpení jim poskytl mnoho důkazů, že žije: po čtyřicet dní se jim zjevoval a mluvil o Božím království. 
   Když s nimi jedl, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali na Otcovo zaslíbení - "vždyť jste přece o tom ode mě slyšeli: Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým za několik málo dní".
   A když tak spolu seděli, zeptali se ho: "Obnovíš teď, Pane, v Izraeli království?" On jim však řekl: "To není vaše věc, abyste věděli čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil. Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země." 
   Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí. Hleděli upřeně k nebi za ním, jak odchází, a najednou vedle nich stáli dva muži v bělostných šatech a řekli: "Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl vzat od vás do nebe, přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe." 

Sv. Klement Maria Hofbauer (1751-1820)

Světec se narodil 26. prosince 1751 v Tasovicích  u Znojma. Byl pokřtěn jako Jan, Když bylo Klementovi 7 let, zemřel mu tatínek. Tehdy ho maminka přivedla ke kříži a řekla mu: „Toto je nyní tvůj otec, dělej mu vždycky radost.“Už od dětství Klement chtěl zasvětit svůj život Bohu. Ale finanční situace jeho rodiny mu nedovolovala studovat, a tak si zajistit potřebné vzdělání. Vyučil se pekařem. Se svým přítelem Tadeášem Hüblem během jedné ze svých pěších poutí do Říma dostal do kostela sv. Juliána, v němž sloužili redemptoristé. Ihned se rozhodl a 24. října 1784 si Klement Hofbauer a Tadeáš Hübl oblékli řeholní oděv a už 19. března 1785 složili první řeholní sliby. Několik dní nato, pravděpodobně 29. března 1785 byli v Alatri vysvěceni na kněze.

Po svěcení se Klement s Tadeášem vydali do kláštera ve Frosinone, kde strávili půl roku, aby si doplnili svá teologická studia. V jejich hlavách uzrávala odvážná myšlenka - přenést, nebo přesněji, rozšířit svou kongregaci za Alpy. Generální představený kongregace, P. de Paola, který sídlil v Římě, byl nadšen a myšlenka se mu velmi líbila. Rozhodl se tedy vyslat je na sever, aby tam pracovali pro dobro místních lidí a pro rozšíření kongregace.

V říjnu 1785, dva novokněží bez peněz, bez blíže jasného cíle, "táhli" na sever, do neznáma. Přes poutní místo Loreto a Tyrolsko přišli do Vídně, kde se pokusili založit nový řeholní dům a pracovat pro spásu duší. Politická situace však byla nepříznivá nejen pro ně, ale pro všechny řeholní rodiny. Právě vládnoucí císař Josef II. zrušil v této době více než 800 klášterů. Kromě toho byly přísně zakázané lidové misie, a právě tato činnost je stěžejní pro redemptoristy i dnes.

V září roku 1786 opustili Vídeň. Po dlouhé a namáhavé čtyřměsíční cestě se v únoru 1787 ocitli tři redemptoristé v hlavním městě Polska, ve Varšavě. Tam se Klement se spolubratřími zastavil a  tam zůstal a vytvořil klášter. Při klášteře byla škola pro chudé chlapce a děvčata, latinská škola a škola pro řemeslníky pro chlapce i dívky a sirotčinec.

Ve Varšavě začal vládnout Napoleon a jeho vláda vyhostila 20. června 1808 redemptoristy. Vydal  se na cestu do Vídně. Došel tam koncem září 1808 a našel tam církev oslabenou. Ve svém misionářském citu objevil duchovní potřeby velkého hlavního města a vyvinul nový typ pastorace. Liturgie a hlásání Božího slova byly pro něj kromě zpovídání a duchovních rozhovorů účelnými prostředky pro obnovu víry a reformu života církve. Do kostela sv. Voršily přicházelo mnoho lidí, protože se tam konaly nejslavnostnější bohoslužby v celé Vídni. Velkou Hofbauerovou úlohou bylo také vzdělávání uvědomělých laických apoštolů.  

15. března 1820 nadešel pro Klementa den smrti. Zvonilo právě poledne. Jeho pohřeb byl manifestací víry a oddanosti celé Vídně tomuto knězi. Byl pohřben na "hřbitově romantiků" v Maria Erzensdorf.

Od okamžiku jeho smrti se začalo rozvíjet v Rakousku dílo svatého Alfonse. Redemptoristé dostali kostel Maria am Gestade a klášter v centru Vídně. Odtud se pomalu ale nezadržitelně šířila kongregace redemptoristů po zaalpské Evropě a později i po Americe.

Klement Maria Hofbauer byl svatořečen papežem Piem X. roku 1909 - tedy před sto lety. Jeho svátek se slaví ve světě 15.března, v České republice 20. května. Je patronem Vídně, Varšavy, pekařů. Jeho atributem je růženec.

Gedeon -

viz 2 kapitoly v Knize Soudců.