Putování za našimi svatými: Prokop

Svatý Prokop žil v 10. - 11. století. Narodil se kolem r. 970 v Chotouni na zemanské tvrzi rodičům Vítovi a Boženě. Vzdělání získal na Vyšehradě ve škole se slovanským jazykem, stal se knězem, oženil se a měl syna Jimrama. Stal se benediktinským mnichem v klášteře v Břevnově a po vyvraždění Slavníkovců žil jako poustevník v jeskyni v Dalejích u Jinonic. Odtud Prokop odešel do lesnaté krajiny v Posázaví. Žil asketickým životem a tvrdě pracoval: mýtil les a obdělával takto získanou půdu. V té době podle legendy okolní lidé Prokopa spatřili,jak vyorává s čertem,zapřaženým do pluhu a popoháněným křížem ve světcově pravici mezi Chotouní a Sázavou brázdu, která je dodnes ještě místy patrná. Kolem r. 1030 jej nalezl kníže Oldřich. Když zjistil poustevníkovy vlastnosti, zvolil si ho za rádce a zpovědníka. Prokop chtěl založit klášter se slovanskou bohoslužbou. Oldřich schválil jeho plány a slíbil mu podporu. A tak mnich kolem sebe shromáždil slovanské kněze a r. 1032 založil v údolí řeky Sázavy památný klášter a stal se jeho představeným. Prokop dbal v klášteře na přísnou kázeň. Miloval mnichy, ale bylo-li třeba, káral je a trestal. Prokop byl neobyčejný muž a vynikající vůdce na cestě ke křesťanské dokonalosti. Neušel pokušení zlého ducha, ale nástrahám odpíral srdnatě a utvrdil se v pokoře a sebezáporu. Ač žil sebezapíravě, byl vždy veselé tváře a plný dobrotivosti ke všem lidem. Podřízení jej více milovali nežli se ho báli. Zemřel 25.3.1053. Pochovali ho nejdříve v Sázavském klášteře, ale r. 1588 byly jeho tělesné pozůstatky slavnostně přeneseny do Prahy, kde jsou uloženy v kostele Všech svatých. Sv. Prokop je prvním českým světcem, který byl oficiálně svatořečen v Římě. Stalo se tak r. 1204.

Obrázky byly převzaty z oficiálních stránek sázavského kláštera