Svatí misionáři: Cyril a Metoděj

Nejdřív ze všeho si představte, jak vypadala Evropa kolem roku 850 po Kristu. Donedávna silná Francká říše se začíná pomalu rozpadat, o to větší význam má vliv papeže. Na druhé straně Evropy leží Konstantinopol, město, které nepostihl úpadek Říma, a které je schopné vydávat světu duchovní i materiální bohatství. A někde mezi těmito světy leží Velkomoravské království. Víru v něm hlásají bavorští misionáři, ovšem jazykem pro většinu Slovanů nesrozumitelným.

V této situaci prosil slovanský kníže Rastislav byzantského císaře Michaela o misionáře, kteří ovládají slovanský jazyk, mají pevnou víru, takovou kterou mohou hlásat ostatním. A světe, div se, císař Michael měl hned dva adepty pro tuto misi.

Bratři Konstantin a Metoděj pocházeli ze Soluně v nynějším Řecku. Jejich otec byl vysokým hodnostářem byzantského císařství. Metoděj, který se narodil r. 815,  měl převzít jeho povolání, ale náhle se zřekl úspěšné kariéry a stal se prostým mnichem. Císař Michael III. jej pověřil působením ve slovanské provincii Strymonum.

Nejmladší ze sedmi dětí byl Konstantin. Narodil se o dvanáct let později než Metoděj. Byl vzdělaný a už v osmnácti letech se stal knihovníkem konstantinopolského patriarchy. Studoval na císařském dvoře a pro svoje znalosti mu jeho učitelé dali titul Filozof. Když mu bylo 24 let, byl císařem vyslán na misii k muslimům,  kde měl velké úspěchy v disputacích, ale kde se ho také pokusili otrávit.

Císař vyslal oba bratry k Avarům (Chazarům), kteří žili na východ od Azovského moře a řeky Don. Bylo to kolem roku 860. Konstantin se naučil východní jazyky. Jejich cesta měla nečekaný úspěch, chazarský vládce přijal křesťanství za oficiální náboženství své země. Při své cestě se jim podařilo najít ostatky jednoho z prvních papežů sv. Klimenta.

Po návratu z cesty je čekala další žádost o misijní cestu. Měli na území Velké Moravy vytvořit církevní organizaci nezávislou na Bavorsku. Konstantin-Cyril a Metoděj přicházejí roku 863 na Velkou Moravu připraveni splnit úkol hlásat křesťanství. A nepřichází s prázdnýma rukama.Přináší nejen novou víru, ale také písmo. Pro účel misie totiž Konstantin vytvořil slovanské písmo - hlaholici - vycházející z malé řecké abecedy. Přeložil do něho části Písma svatého, které se čtou při bohoslužbách východního obřadu, a přeložili také všechny obřadní knihy.

Postupně také překládají texty církevního práva. Snažili se vychovávat slovanské kněze. Vyrůstají kamenné kostely a postupně zanikají pohanská obřadní místa. Díky osobnímu příkladu, srozumitelnosti jejich poselství a hluboké víře bylo jejich úsilí korunováno úspěchem. R. 867 odjížděli do Konstantinopole spolu se svými žáky, aby je tam nechali vysvětit na kněze a biskupy. Cetovali přes Benátky, kde se ovšem zdrželi kvůli státnímu převratu v Byzantské říši. V benátkách je zastihlo pozvání papeže Mikuláše I. do Říma. Než ovšem do Říma dorazili, papež Mikuláš zemřel. Setkali se tak s jeho nástupcem Hadriánem II. Ten schválil dílo byzantských misionářů včetně slovanské bohoslužby. Jeho vliv na Moravě byl ale slabý a nezastavil odpor latinských kněží proti staroslověnskému jazyku při bohoslužbách.

Konstantin poté onemocněl, vstoupil v Římě do kláštera, kde přijal řádové jméno Cyril a roku 869 umírá.  Bylo mu necelých 42 let. 

Mezitím byl Metoděj vysvěcen na biskupa a jeho žáci na biskupy. Staroslověnština byla při liturgii povolena, ovšem čtení bylo nutné přednést i latinsky.

Když se Metoděj vrátil na Moravu, zjistil, že kníže Rastislav byl sesazen svým synem Svatoplukem. Sám byl také zajat a uvržen na dva roky do vězení, propuštěn byl až na příkaz papeže.

Roku 880 je znovu používání slovanského jazyka povoleno. Papež jde tentokrát ještě dál a zřizuje na Velké Moravě arcidiecézi v čele s arcibiskupem Metodějem. Bude na několik staletí prvním a posledním arcibiskupem na našem území. Dodejme, že na pouhých pět let.

V té době bylo už zhruba dvě stě kněží slovanského jazyka. Metoděj pokřtil českého knížete Bořivoje i jeho manželku Ludmilu a absolvoval misijní cestu do Polska. Mezitím jej znovu nařkli latinští kněží u papeže, tentokrát Jana VIII., že slouží mši v barbarském jazyce. Metoděj se znovu vydal do Říma a znovu se slovanskou bohoslužbou uspěl.

Poté odcestoval do Konstantinopole, kdy byl přijat císařem. Přinesl s sebou opisy slovanských bohoslužebných knih.

Po návratu na Moravu pokračoval ve svém díle pastoračním i překladatelském. Vychoval si nástupce, na biskupa vysvětil svého žáka Gorazda. Naposledy se svatý Metoděj zúčastnil bohoslužeb na Květnou neděli, v dubnu r. 885. Tři dny nato 6. dubna 885 zesnul. Byl pohřben na velkomoravském Velehradě.