Zajímavá dětská hudební alba roku 2013
V Lednovém magazínu Barvínku jsme se s Milanem Tesařem ohlédli za zajímavými dětskými hudebními alby roku 2013. V tomto článku uvádíme jejich přehled.
Ohledně dětské tvorby byl rok 2013 zajímavý pouze ze začátku a ke konci. Mezitím nastalo "mrtvé" období. Pojďme si představit dětská alba minulého roku:
Skupina Sto zvířat vydala album Tlustej chlapeček s vosou v kalhotách. Autorem hudby je zpěvák Jan Kalina, texty napsal saxofonista Tomáš Belko. Ten si libuje ve slovních hříčkách i v písních pro dospělé, a tak není divu, že jeho dětské písničky slovním humorem doslova přetékají.
Ty nejznámější lidové písničky natočila Marta Vávrová s velice jednoduchým, ale přitom vkusným doprovodem. Své album Já mám koně vraný koně Marta Vávrová rozdělila do šesti tematických celků – Zvířátka, Na pastvě, Muzika, U kamen, Řemesla a Ukolébavky od maminky. Rozhovor s Martou Vávrovou si můžete poslechnout v našem Audioarchívu.
Další projekt má na svědomí trojice muzikantů - Filip Nebřenský, Michal Dalecký a Jiří Jelínek – která se na začátku roku 2013 ohlásila s albem Písničky kluka Bombarďáka. Bombarďák byl původně kreslený průvodce albem Bongo BomBarďák, na kterém účinkovaly různé kapely. Stal se však inspirací pro vznik této nové skupiny, která se programově věnuje tvorbě pro děti. O hudbě, kterou společně skládají Nebřenský a Dalecký, druhý z nich říká: „Je to rozpustilý styl stojící na základech bombarďáckého názoru. Etno, ploužák, punk, folk i folklór zní jedině u BomBarďáka. Rozhovor s Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským si můžete poslechnout zde.
Album, které jsme si v Barvínku už také představovali, natočila Jana Rychterová, jmenuje se Zpívací písničky na kterém nabízí písně jednak svoje, jednak od své sestry Mileny Jakoubkové.
Objevilo se i album, které je spojeno s divadelní hrou pro děti. Vyšlo díky spolupráci dívčího divadla Maléhry a skupiny Čankišou na albu Jak na příšery. Písniček je na albu jen pár – a dohromady mají jen kolem čtvrthodiny. Navíc souvisejí s pohádkami, které tvoří podstatnou část alba, a puštěné samostatně tedy ztrácejí velkou část své hodnoty.
Pokud máte chuť procvičit jazýček, poslechněte si album Amálky Třebické Nešišlej. Má podtitul Logopedické písničky pro odvážné děti a jejich rodiče, ale přitom nejde o odbornou logopedickou pomůcku, přesto tyto písničky mohou dětem s procvičováním jednotlivých hlásek českého jazyka pomoci. Text každé písně je totiž právě na jednu hlásku zaměřený. Rozhovor o tomto albu jsme také už odvysílali v pořadu Jak se vám líbí.
Své nejnovější, velmi komorní, album Rosa coeli sestavil Vladimír Veit, který zhudebnil básně Jana Skácela. Ve více než třetině případů jde o Skácelovy verše pro nejmladší posluchače, které Vladimír Veit nazpíval společně s dětskou zpěvačkou Adélou Řezáčovou.
CD Písničky z jeřebiny, které vzniklo v rámci charitativního projektu původně určeného pro Ústav sociální péče Domov Jeřabina v Těchobuzi u Pacova zkomponovali televizní moderátoři Šimon Pečenka a Jiří Fait. První z nich je autorem textů, druhý hudby. Hlavním cílem CD Písniček z jeřabiny má být pobavit dětské posluchače, přičemž texty pojednávají o různých atraktivních tématec, jako jsou barvy, chutě nebo pohádkové postavy. Na vydání CD navázala v lednu 2014 soutěž Tancujeme s jeřabinou pro čtyři kategorie – mateřské školy, první stupeň základních škol, ústavy sociální péče a dětské domovy. Zadání soutěže je následující. Vyberte si jednu nebo více písniček z projektu Písničky z jeřabiny. Připravte s dětmi podle kategorií choreografii na vybranou písničku. Výsledek své práce natočte na video, které zašlete na některý ze zadaných kontaktů nejpozději do 31. března 2014.
Další velmi zajímavý projekt pro děti dostal název Jmenovánky. Jde o písně na nejobvyklejší dívčí a chlapecká jména – bráno přísně statisticky. Autory textů jsou Zuzana Vodičková a Vladislav Kos, hudbu složil Václav Kramář. Pořad s autory alba natočila Radka Rozkovcová.
Posledním z alb je Bílý slon písničkáře Jaroslava Hutky. Ten vzpomíná: „Když jsem žil v emigraci, byl jsem v Holandsku z krajiny zoufalý. Žádná tam není, zdálo se mi. Vyjížděl jsem tedy každé léto hledat krajinu po Evropě a v roce 1985 jsem ji našel. Drsná oblast pod náhorní rovinou Larzac na jižním konci Francouzského středohoří. Údolí s říčkou La Sorgue a v kamenných kopcích statek se všemi zvířaty a hlavně ovcemi, který patří majiteli části toho údolí. Od té doby tam jezdím a všechna zvířátka na nové desce, kromě dvou, jsem během posledních pěti let napsal právě tam…“
