Aktualizované podobenství o marnotratném synu

Kateřina Skopalová

Sedlák měl 2 syny. Mladší si přál aby ho otec vydědil, což se mu podařilo, a odešel do světa. Tam ale poutrácel všechny peníze, ale bál se přijít domů, aby ho otec nevyhodil. Tak pracoval jako pasáček prasat. Nakonec se ale odvážil přijít domů. Ovšem otec nejen že ho nevyhodil, dokonce ho přivítal s otevřenou naruci. Starší bratr byl ovšem naštvaný na mladšího protože zatímco on pracoval doma mladší byl někde ve světě.

Michaela Ryzí

Jeden otec měl dva syny. Jeden, ten Mladší, si řekl otci o majetek. Ten prodal a vydělané peníze utratil v cizině. Pak šel k jednomu hospodáři u kterého pásl prasata. Chtěl si sníst třeba jen ty slupky které dostávala prasata, ale ani ty nedostal. Napadlo ho, že když se vrátí domů k otci třeba se bude mít lépe.Šel k otci a řekl : ,,Otče zhřešil jsem proti tobě i proti nebi. Už nejsem hoden být tvým synem. Přijmi mne prosím mezi své sluhy." .Když to otec slyšel zavolal si své sluhy a poručil jim: ,,Přineste nejlepší oblečení které máte, nechte zabít tele a radujte se, protože můj syn byl ztracen a je znovu nalezen!". Starší bratr na něj žárlil.

Karel Bělák

Jeden muž měl dva syny. Jeden za ním přišel, že chce z majetku svou část. Tu si vzal a odešel do ciziny, kde si užíval drahých hotelů, jídla, aut. Když už nic neměl a všechno utratil, tak se vrátil domů. A prosil svého otce, za odpuštění, že ví, že dělal špatné věci a chce se polepši. Jestli by mu nedal ve své firmě tu nejobyčejnější práci, že bude třeba zametat, uklízet v zimě sníh z chodníku. Ale otec ho objal a řekl mu, že má jít k němu domů, že bude u něj bydlet a dostane i najíst. A uspořádal oslavu na jeho návrat. Když to viděl druhý syn, tak se zlobil, že on nikdy žádnou oslavu neměl a to ve firmě svého otce celou dobu pracuje. Ale otec mu řekl, že je co slavit. Když ten marnotratný syn poznal, že byl špatný a dělal chyby, že to jako by zemřel. A když se polepšil, že to je jako byl zase živý a to se to musí oslavit.

Marie Novotná

Jeden otec pracující v továrně měl 2 syny. Ten mladší řekl Otci: Otče dej mi díl majetku, který mi právem patří. Rozdělil jim majetek. Po pár dnech mladší syn všechno prodal, odešel utrácet peníze do obchodů. A když už všechno utratil, stal se bezdomovcem, protože neměl co jíst, kde bydlet, co pít.  A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty neměl. Zeptal se vnitřního já: Jak mnoho pracovníků u mého otce mají jídla a pití navíc, a já tu umírám hladem! Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem, přijmi mne jako jednoho ze svých služebníků. Tak vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. Syn mu řekl: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.

Ale otec rozkázal svým služebníkům: Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Jeďte do obchodu a nakupte spoustu dobrého jídla, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen. A začali se veselit. Starší syn byl právě v práci. Když se vracel a byl už blízko továrny, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. On mu odpověděl: Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec se raduje, že ho zase má doma živého a zdravého. I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel ven a domlouval mu. Ale on odpověděl: Tolik let už u tebe věrně pracuju a nikdy jsem neporušil žádné tvoje pravidlo a mě by si nikdy nekoupil ani bonboniéru, abych se poveselil se svými přáteli. Ale když přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvé peníze, tak si pro něho nechal koupit samé dobroty. On mu řekl: Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.

Štěpán Ševčík

Jeden člověk měl dva syny.Ten mladší řekl otci: ‚Tati, dej mi díl majetku, který mi náleží.‘A tak jim rozdělil svůj majetek.Za pár dní mladší syn všechno prodal a odešel do cizí země,kde svůj majetek propil v hospodách a prohrál v kasínech až všechno utratil.Poté v té zemi nastala obrovská korupce a propad měny,uchytil se u jednoho občana té země a ten ho poslal na brigádu krmit dobytek.Toužil se najíst aspon toho,co zbylo od oběda,ale nedostával ani to.Řekl si tedy,že se vrátí do rodné země k tatkovi,který chodí každý den jíst do luxusní restaurace a  jídlo zapíjí Coca-Colou.Tak vstal a vydal se. Když přišel, řekl Otci, ‚zhřešil jsem proti nebi i proti tobě. Už si nezasloužím být považován za tvého syna.‘Otec však nařídil svým sluhům-Doneste mu značkové oblečení a oblečte ho,nezapomente ale na boty značky Adidas.Rezervujte nejluxusnější restauraci v okolí a za jídlo vyberte nejdražší speciality.A tak začali oslavovat.

Terezka Krejčí

 Myslím si, že kdyby Pán Ježíš napsal podobenství o marnotratném synovi v dnešní době asi by jej nejvíc zaujala dnešní mládež,která si užívá třeba tím, že se odstěhuje od rodičů a bydlí s přítelem, pijí alkohol, užívají drogy. I když se nechovají tak, jak by měli, mohou se vždy obrátit a Pán Ježíš jim určitě dá novou šanci.

František Hluchník

Řekl také: "Jeden podnikatel měl dva syny. Ten mladší řekl otci: `Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.´ On jim rozdělil své jmění a dal jim ho na účet.   Po nemnoha dnech mladší syn všechno vybral, odešel do Ameriky, a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliká finanční krize a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho velkého podnikatele té země,který podnikal v oblasti farmářství a lesnictví.Ten podnikatel ho poslal na pole sklízet i to málo kukuřice co se urodilo. Protože však přišel jako poslední,ostatních 10,kteří si vedli stejně jako on si už dávno rozdělili,co odevzdají a co sní.A tak všichni sklízeli kukuřici a dělali jak se domluvili: 1/10 si nechávali a zbylých 9/10 odevzdávali. Jen náš marnotratný syn nedostával k jídlu nic. Jednoho dne šel kolem prasečince a když viděl vepře jak požírají slupky, tak si chtěl naplnit žaludek alespoň slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. Tu šel do sebe a řekl: "Jak mnoho zaměstnanců mého otce má peněz i jídla nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče,promiň,že jsem se choval tak špatně,ale chtěl bych začít znovu. Prosím Tě dej mi zaměstnání třeba jako uklízeče ve tvé firmě. I vstal a vzal si půjčku na cestu do Evropy,sedl do letadla a letěl do Česka.Když přistál v Praze sedl na taxík a jel domů.Když ho doma otec spatřil, pohnut lítostí, objal ho a políbil. Syn mu řekl: "Otče,promiň,že jsem se choval tak špatně,ale chtěl bych začít znovu. Prosím Tě dej mi zaměstnání třeba jako uklízeč ve tvé firmě" Ale otec zašel do nejlepší restaurace objednal tam nejlepší a nejvybranější jídla,potom šel do "Prostějov Profashion" koupil nejmódnější oblečení a ohlásil ve své firmě týden volna:"Všechny vás zvu do restaurace Café Caesar protože tento můj syn dostal rozum a může být mým nástupcem. A všichni zaměstnanci se začali veselit. Starší syn byl právě na obchodní cestě. Když se vracel jel náhodou kolem té restaurace,kde se slavil návrat mladšího syna. Když slyšel jméno svého bratra a otce tak vstoupil dovnitř  a ptal se co to má znamenat. Otec mu odpověděl: "Vrátil se tvůj bratr, a já jsem dal vystrojit tuto hostinu.  I rozhněval se a nechtěl s nimi slavit. Otec mu domlouval . Ale on odpověděl: `Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mě jsi nikdy nedal ani korunu, abych se poveselil se svými přáteli. Ale když přišel tenhle tvůj syn, který v barech a se ženami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho vystrojit tak znamenitou hostinu."  On mu řekl: `Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr dostal konečně rozum"

Zdíša Hnízdilová

Jeden bohatý podnikatel měl dva syny. Mladší si řekl o majetek a vydal se do světa. Odjel do Ameriky, tam chodil po hernách a drahých restauracích, bydlel v přepychovém hotelu, měl spoustu žen, seděl, jedl a tloustnul. Měl asi dva metráky. Taky bral drogy. Postupně všechny peníze utratil a prohrál. Z hotelu ho vyhodili, skončil jako bezdomovec v azylovém domě a prodával Nový prostor, ale v Americe se ten časopis jmenoval jinak. Měl se kde vyspat a najíst dostal, ale musel pracovat. Už nebyl tak tlustý. Byl ale závislý na drogách a z azylového domu ho vyhodili. Spal na zemi na ulici, v parku, v popelnici a živil se odpadky, které tam lidi vyhodili. Potom si uvědomil, že lidé, kteří pracují u jeho otce se mají dobře. Chtěl se vrátit. Jenže neměl peníze na letenku zpátky. Trápili ho to. Začal se léčit ze závislosti na drogách. Pak si našel práci, uklízel ve městě odpadky. Tak si postupně vydělal peníze na letenku. Letadlem se dostal do Německa, zbytek cesty šel pěšky a jel stopem. Po letech se vrátil domů. Otec zatím podnik o hodně rozšířil a vedlo se mu dobře. Když syna uviděl, měl obrovskou radost, že se vrátil. Syn ho prosil, aby ho přijal jako dělníka do svého podniku. Ale otec ho vzal do auta, koupil mu nové oblečení, nejlepší mobil, mezitím doma zabili prase, udělali jitrnice, prdelkovou polévku a řízky. Otec řekl, že nebude pracovat jako dělník, ale spolu s ním ve vedení podniku. Pak se vrátil ze služební cesty starší bratr, rozzlobil se, když se dověděl, co se mezitím stalo. Vyčítal otci, že on slušně pracuje a pro něho nikdy hostinu nevystrojil. Otec mu řekl, že se mají proč radovat, že se jim vrátil syn a bratr, který už byl ztracen.

Irena Ihmová

 Jeden muž měl dva syny. Ten mladší, když přišel ze školy, hned si zapnul počítač a hrál tam hry až do večera. Po nějaké době mu otec počítač zablokoval. Syn si řekl:"Už nemám doma proč být, uteču."Sbalil si pár věcí, něco k jídlu, a odešel. Putoval několik dní, až mu došly zásoby. Nikde ho nikdo nechtěl přijmout, dát mu najíst. Synek věděl, že ho má otec rád a že když ho odprosí, otec mu odpustí. Tak se vydal domů. Když ho otec uviděl, s radostí se k němu rozběhl. Starší syn na to se závistí pohlížel. Poté vyčetl otci: " Byl jsem to já, který snášel tvé stesky, to si mě ani nepovšimneš?" Otec mu s jasnou tváří odpověděl: "Synu, ty nejsi rád, že jsme zase všichni spolu?"

Maruška Solařová

Jeden majitel veliké firmy měl 2 syny. Ten mladší řekl otci: Otče, dej mi celý můj podíl na firmě! Otec mu jej dal a syn se odstěhoval do zahraničí. Tam své peníze promrhal s falešnými přáteli, až byl na mizině a musel do zaměstnání, i když přitom nikdy nemusel pracovat. Byl popelářem a neměl peníze na jídlo, protože všechny padly na pronájem bytu. Řekl si tedy: půjdu za otcem a omluvím se mu. A šel. Otec jej vřele přivítal a syn se omluvil. Jeho otec mu odpustil, poslal ho na 2 týdny do lázní, aby si odpočal, koupil mu vše potřebné a uspořádal uvítací párty. Když si přehnané péče všiml starší syn a měl námitky, otec mu vysvětlil, že on má stále všechno a je stále s ním, ale že jeho bratr měl nedostatek a byl sám.

Bětka Solařová

Jeden ropný magnát měl velké jmění a dva dědice. První se rozhodl začít užívat života v luxusu krátce poté co dosáhl plnoletosti, a proto otci navrhl, ať už na něj přepíše majetek, který by získal po otcově smrti (člověk nikdy neví). Otci se to nelíbilo, ale nechtěl syna nijak omezovat. Sjednal si schůzku se svým ekonomem, notářem, a ještě pár důležitými lidmi a za zavřenými dveřmi z ebenového dřeva s unikátními dekorativními detaily a zlatou cedulkou se jménem všechno dojednali, včetně darovací daně, která ve státním rozpočtu zapůsobila jako oživující injekce. Po této náročné schůzi už na účastníky před budovou čekalo množství novinářů s velkým počtem otázek, na které se jim ale povětšinou nedostalo odpovědi, neboť jednající byli zmoženi svým náročným výkonem. Byl večer a otec-milionář před usnutím dlouho přemýšlel o svém kroku a dlouho zvažoval, jak peníze synovi předá – v domech, vilách, hotově, nebo v šecích? Nakonec se rozhodl pro kombinaci všech možností a nad ránem konečně usnul. Úderem osmé hodiny před jeho kanceláří nedočkavě začal přešlapovat mladší syn a nervózně co chvíli zaklepal na dveře, které mu vždy s vlídným úsměvem znovu otevřela sekretářka a oznámila mu, že co nevidět jeho otec přijde, a že se omlouvá za zpoždění, jestli by si pán nedal třeba presso a pokud chce, že může jít dovnitř.. Na to vždy se zavrtěním hlavou a pohlédnutím na švýcarské hodinky na levé ruce odpověděl záporně. Bylo osm hodin pět minut a před budovou ropné společnosti zastavila elegantní smetanově bílá limuzína s koženým provedením sedaček, popelníky z broušeného skla a naleštěnými klikami. Z místa řidiče vyskočil drobný mužík, oběhl auto a otevřel dveře, ze kterých se pomalými pohyby souká téměř dvoumetrová postava oděná v obleku na míru. Vchází do budovy, ve které to čilým ruchem žije už od šesti. Prochází chodbou, kde se to míhá drobnými úředníčky, a sekretářkami. Na konci chodby vidí svého syna <ten si na to ale přivstal> myslí si..<zjevně se na ty prachy už pěkně třese> Jde ke dveřím následován vyčítavým pohledem svého syna, zamručí něco směrem k sekretářce a sedá za stůl. Postupně do kanceláře přichází ještě pět dalších lidí. Sekretářka přináší kafe a nějaké papíry. Všichni se dávají do divokého pročítání svého výtisku a po půl hodině se dostali k podepisování jakýchsi smluv. Každý si bere svoji kopii a zakládá ji do své složky. V tom do kanceláře bez klepání vtrhává pán a předává mladému dědici kufřík, který obsahuje nějaké šekové knížky, vlastnické listy k nemovitostem a podobné nezbytnosti. Schůze končí. <dneska už nic dělat nebudu, to mě zmohlo, jdu obhlídnout, co že mi to tatík vůbec dal> bez loučení odchází pryč z budovy, sedá do auta, které zdědil i s řidičem a jede na letiště, kde má být jeho skoro nový tryskáč. V následujících dnech zábavu střídá povyražení, po kterém následuje nějaké to odreagování, lenošení, relaxace, oběd, drink s kamarády, výlet do casina, odlehčení peněžence, návštěva Paříže, Los Angeles a severního pólu, to vše za využití soukromého letadla, oslava narozenin kamaráda bratrance z pátého kolene ve velkém stylu na Bahamách, opětovné pouštění žilou vlastnímu kontu..  Neuplynul ani půl rok a zrovna když se mladý dědic rozvaloval v posteli v prezidentském apartmá, které si před týdnem pronajal, stala se hrozná věc. Poslíček mu přinesl objednané ročníkové víno, a ejhle, terminál nechtěl jeho kartu přijmout s tím, že konto je přečerpané <to snad není možné? To je blbost, určitě.. nebo.. že by? To by byl potom průšvih> a byl. Hned jak se to vedení hotelu doslechlo, nastala hotová spoušť. Všechny věci, které měl v pokoji mu byly zabaveny. Radši utekl pryč. V televizi a v bulvárních plátcích se začaly objevovat zprávy o jeho finančních nesnázích a spekulace o tom, že ho vedení hotelu zažaluje. Rozhodl se, že raději uteče pryč, nejlépe hodně daleko, do cizí země, ale neměl na to peníze, tak jenom přešel hranici v lese, pro svůj lepší pocit. Bylo odpoledne, a on začal mít hlad.. napadlo ho, že by se mohl pokusit nějaké jídlo ukrást, ale hned to zavrhl. <Měl bych si asi najít práci..> uvažoval. Ale.. v době krize to může být potíž..no nic, hlad je hrozný, jdu si něco najít. Obešel asi dvacet podniků, továren, úřadů a nikde nic. Nakonec to ze samého zoufalství zkusil i v malé putyce na periferii města. Uspěl. Ode dneška bude každý den 10 hodin denně přemisťovat zbytky jídel do kbelíků, které následně po naplnění přinese prasatům. <fuj práce, kdyby mě takhle někdo viděl..ta ostuda..> protože to byla práce dost špatně finančně ohodnocená, výplata mu sotva vyšla na pokoj s 3 mi spolubydlícími na ubytovně. Měl hlad. Napadlo ho, že by mohl sníst něco ze zbytků, ale jakmile si strčil do pusy malý kus bramboru vedoucí kuchař se na něj obořil, že to nesmí, co jako budou jíst chudinky prasátka? Po nekonečných deseti dnech námahy a vlastního znechucení se rozhodl dát výpověď. I tohle mizerné místo hledal celý den. Nedá se nic dělat, půjdu za otcem. Klidně budu dělat obyčejného úředníčka, jenom ne tohle. I ten úředník má peníze na slušný oděv a dobré jídlo. Cesta zpátky do kanceláří jeho otce byla mnohem delší a složitější než cesta do světa. Po pár dnech byl na místě. Rozhodl se zajít na personální oddělení. Tam mu dali do rukou formulář a prupisku. Když vše vypsal a odevzdal úřednici, něco se stalo. Vyběhla z kanceláře do hloubi budovy a všude se to začalo pohybovat. Když pro něj přišla asistentka jeho otce myslel, že teď teprve přijde pořádné kázání a rychlý vyhazov. Byl odveden do kanceláře jeho otce, který mu řekl, že je rád, že je zpátky, dal mu klíče od bytu a řekl mu ať se jde umýt a převléct a během hodiny ať je zpět. Uposlechl a rychle odešel. Mezitím dal jeho otec zarezervovat 60 stolů v grandhotelu, objednal sedmi chodovou večeři a rozhlasem dal po budově rozhlásit, že každý je zván na oslavu návratu jeho syna, která začíná dnes obědem. Pár minut po vyhlášení vtrhl do otcovy kanceláře starší syn a začal nadávat, spílat a zlořečit. Byl rozčilen přístupem otce, který oslavuje v grandhotelu návrat toho budižkničemu, který všecky prachy akorát utratil a on, který denně maká od nevidím do nevidím se musel spokojit s oslavou kulatých narozenin v malém pensionu. Otec se na něj podíval a řekl mu: Podívej, všecko co mám je teď tvoje. A nevím, proč bych se neměl veselit, když jsem myslel, že svého syna už nikdy neuvidím, bál jsem se, jestli ještě žije a dnes se mi vrátil zpátky.

Dominik Kovář

Jeden bohatý člověk měl dva syny. Mladší syn ho požádal, aby mu dal jeho podíl na majetku. Když ho dostal, odešel z domova do ciziny a tam všechno lehkomyslně utratil. Když už mu peníze došly, nastal v té zemi velký hlad a on začal mít nouzi. Šel a začal prohrabávat různé popelnice a kontejnery, aby zahnal svůj hlad, ale nic dobrého nenacházel a z toho, co našel mu bylo spíše špatně. Stýskalo se mu po domově. “Jsem to ale hlupák,” řekl si. “Kolik sluhů mého otce má množství dobrého jídla, víc, než potřebují, a já tu umírám hladem! Půjdu ke svému otci a řeknu mu, že lituji toho, co jsem udělal. Vím, že už si nezasloužím, abych byl jeho synem. Snad mě přijme za služebníka!” Vydal se na cestu domů. Otec ho uviděl přicházet, vyběhl mu naproti, objal ho a políbil. “Přineste mu nový sváteční oblek,” zavolal na své služebníky, “přiveďte vykrmená telata, zabijte je a připravte ke slavnostnímu plesu! Hodujme a veselme se! Myslel jsem, že můj syn je mrtvý, ale on žije, že se ztratil, ale zase se našel!”