1. Liturgie 29. neděle v mezidobí
2. Pán Ježíš - výroky
3. Svatá Hedvika a svatý Radim
4. Eliášův zápas na hoře Karmel
5. Svatý Lukáš a jeho knihy
   

   29. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Iz 53, 10-11
Jestliže dá Hospodinův Služebník v oběť svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
   Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého Služebníka utrpením; jestliže dá v oběť svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, Hospodinův plán se zdaří skrze něho. Po útrapách se jeho duše nasytí světlem, svým utrpením můj Služebník ospravedlní mnohé, neboť na sebe vezme jejich viny. 2


Žl 33 (32), 4-5. 18-19. 20+22 Odp.: 22a
Odp.: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.

Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, ze-mě je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
Odp.



2. ČTENÍ Žid 4, 14-16
Přistupujme proto s důvěrou k trůnu milosti.

Čtení z listu Židům.
Bratři!
   Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se nedopustil hříchu. Přistupujme proto s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme po-moci.


EVANGELIUM Mk 10, 35-45
Syn člověka přišel, aby dal svůj život jako výkupné za všechny.

Slova svatého evangelia podle Marka.
   K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: "Mis-tře, rádi bychom, kdybys nám splnil jednu prosbu."
   Odpověděl jim: "Co chcete, abych pro vás udělal?" Řekli mu: "Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici."
   Ale Ježíš jim řekl: "Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?" Oni mu odpověděli: "Můžeme!"
   Ježíš jim řekl: "Kalich, který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno."
   Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a Jana. Je-žíš si je zavolal a řekl jim: "Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby slou-žil a dal svůj život jako výkupné za všechny."

Svatý Lukáš

O Lukášově životě se zachovalo jen málo zpráv. Asi byl syrského původu a pocházel z Antiochie, jak nasvědčují zmínky ve Skutcích apoštolů. Zřejmě nebyl jedním ze sedmdesáti učedníků, o nichž píše v evangeliu (L 10,17), ani neprovázel Kleofáše do Emauz, ani se nesetkal s Ježíšem.

Doprovázel však sv. Pavla na jeho druhé apoštolské cestě (kolem r. 50) od Troady do Filip. Tam asi upevňoval křesťanské učení (51–57) a na jaře r. 58 se znovu přidal k sv. Pavlovi. Šel s ním do Jeruzaléma, kde se setkal s apoštolem Jakubem a jeruzalémskými staršími, asi také s některými ženami, jejichž jména uvádí jen on, a s těmi, „kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova“ (L 1,2). S Pavlem putoval do římského vězení a při následujícím pobytu v Římě (61–63) se mohl setkat s evangelistou Markem. Jako jediný zůstal v Pavlově blízkosti před jeho smrtí při druhém římském věznění (66–67).

O tom, že Lukáš byl lékařem, píše sv. Pavel a dosvědčuje to starokřesťanská tradice (Canon Muratori, latinský Prolog z 2. století ad.). Na nejstarším obraze (ze 7. stol. v římských katakombách Commodilly) drží v ruce svitek a tašku s chirurgickými nástroji. Je mu připisováno autorství několika obrazů Panny Marie. Už po několik staletí je uctíván jako patron lékařů a malířů. Svátek sv. Lukáše se slaví 18. října (v Římě již od 9. století). Po smrti sv. Pavla se údaje různí. Sv. Epifanius uvádí, že Lukáš hlásal evangelium v Dalmácii, Galii, Itálii a Makedonii, podle sv. Řehoře z Nazianzu v Achaji (v dnešním Řecku) a podle Symeona Metafrasta v Egyptě. Dle řecké tradice měl být biskupem v Thébách, ale zpráva o tom, že ho sv. Petr a sv. Pavel vysvětili na biskupa, je jen legendou. Sv. Jeroným a latinský Prolog líčí jeho působení v achajské Boiotii.

Prvokřesťanská tradice o něm mluví jako o autorovi třetího evangelia a Skutků apoštolů. Obě tyto novozákonní knihy vznikly asi mezi lety 75–80. Dávají nám poznat, na co Lukáš při hlásání evangelia kladl důraz a co mu zvláště leželo na srdci. Některá vyprávění Lukášova evangelia se pro svou živost a barvitost stala oblíbeným námětem křesťanského výtvarného umění.

Celý text z článku o analýze Lukášových ostatků najdete zde.

Souboj proroka Eliáše s Baalovými prorokoy na hoře Karmel (1.Král 18)

Elijášův zápas na Karmelu - Elijáš vítězí nad kněžími Baalovými a dokazuje, že jen Hospodin je Bohem.
1  Po mnoha dnech, třetího roku, se stalo slovo Hospodinovo k Elijášovi: „Jdi a ukaž se Achabovi, chci dát zemi déšť.“ 2  Elijáš tedy šel, aby se ukázal Achabovi. V Samaří se rozmohl hlad. 3  Achab si zavolal Obadjáše, správce domu. Obadjáš se velice bál Hospodina. 4  Když dala Jezábel vyhladit Hospodinovy proroky, ujal se Obadjáš sta proroků, schoval je po padesáti mužích v jeskyni a opatřoval je chlebem a vodou. 5  Achab Obadjášovi řekl: „Jdi ke všem vodním pramenům a ke všem potokům v zemi; snad se najde tráva, abychom uživili koně a mezky a nemuseli porážet dobytek.“ 6  Rozdělili si zemi, aby ji prošli. Achab šel sám jednou cestou a Obadjáš šel sám jinou cestou. 7  Když byl Obadjáš na cestě, hle, Elijáš mu jde vstříc. Obadjáš ho zpozoroval, padl na tvář a zvolal: „Jsi to ty, Elijáši, můj pane?“ 8 Odvětil mu: „Jsem. Jdi a vyřiď svému pánu: Je zde Elijáš.“ 9  Obadjáš řekl: „Čím jsem zhřešil, že vydáváš svého služebníka do rukou Achabovi, aby mě usmrtil? 10  Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, není pronároda ani království, kam by můj pán nebyl poslal, aby tě vyhledal. Když řekli: ‚Není tady,‘ museli v tom království nebo pronárodu odpřisáhnout, že tě nenašli. 11  A ty nyní říkáš: ‚Jdi a vyřiď svému pánu: Je zde Elijáš.‘ 12  Stane se, že já od tebe odejdu a Hospodinův duch tě odnese nevím kam. Já to půjdu oznámit Achabovi, on tě nenajde a zabije mě. Tvůj služebník se přece od mládí bojí Hospodina! 13  Což mému pánu nebylo oznámeno, co jsem udělal, když Jezábel vraždila Hospodinovy proroky? Sto mužů z Hospodinových proroků jsem schoval po padesáti mužích v jeskyni a opatřoval je chlebem a vodou. 14  A ty nyní říkáš: ‚Jdi a vyřiď svému pánu: Je zde Elijáš.‘ Vždyť mě zabije!“ 15  Elijáš mu řekl: „Jakože živ je Hospodin zástupů, v jehož jsem službách, že se dnes před ním ukážu.“ 16  Obadjáš šel tedy naproti Achabovi a oznámil mu to. Achab šel Elijášovi naproti. 17  Když Achab uviděl Elijáše, řekl mu: „Jsi to ty, jenž uvádíš do zkázy Izraele?“ 18  Ten odvětil: „Izraele neuvádím do zkázy já, ale ty a dům tvého otce tím, že opouštíte Hospodinova přikázání a ty že chodíš za baaly. 19  Ale nyní zařiď, ať se ke mně shromáždí na horu Karmel celý Izrael i čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři sta proroků Ašéřiných, kteří jedí u stolu s Jezábelou.“ 20  Achab tedy obeslal všechny Izraelce a shromáždil proroky na horu Karmel. 21  Tu přistoupil Elijáš ke všemu lidu a řekl: „Jak dlouho budete poskakovat na obě strany? Je-li Hospodin Bohem, následujte ho; jestliže Baal, jděte za ním!“ Lid mu neodpověděl ani slovo. 22 Elijáš dále řekl lidu: „Jako Hospodinův prorok zbývám už sám, ale Baalových proroků je čtyři sta padesát. 23  Ať nám dají dva býky. Oni ať si vyberou jednoho býka, ať ho rozsekají na kusy a položí na dříví, ale oheň ať nezakládají. Já udělám totéž s druhým býkem: dám ho na dříví, ale oheň nezaložím. 24  Vzývejte pak jména svých bohů a já budu vzývat jméno Hospodinovo. Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bůh.“ Všechen lid odpověděl: „To je správná řeč.“ 25  Elijáš vyzval Baalovy proroky: „Vyberte si jednoho býka a připravte ho první, protože vás je víc. Potom vzývejte jména svých bohů, ale oheň nezakládejte!“ 26  Vzali tedy býka, kterého jim dal, připravili ho a od rána až do poledne vzývali Baalovo jméno: „Baale, odpověz nám!“ Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl. A poskakovali u zhotoveného oltáře. 27  V poledne se jim Elijáš začal posmívat: „Volejte co nejhlasitěji, vždyť je to bůh! Třeba je zamyšlen nebo má nucení anebo odcestoval. Snad spí, ať se probudí!“ 28  Oni volali co nejhlasitěji a zasazovali si podle svého obyčeje rány meči a oštěpy, až je polévala krev. 29 Minulo poledne a oni ještě pokřikovali až do chvíle, kdy se přináší obětní dar. Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl, nikdo tomu nevěnoval pozornost. 30  Tu řekl Elijáš všemu lidu: „Přistupte ke mně!“ Všechen lid k němu přistoupil a on opravil pobořený Hospodinův oltář. 31  Vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů synů Jákoba, k němuž se stalo slovo Hospodinovo, že se bude jmenovat Izrael. 32  Z kamenů vybudoval oltář ve jménu Hospodinově a kolem oltáře vymezil příkopem prostor pro vysetí dvou měr zrní. 33  Pak narovnal dříví, rozsekal býka na kusy a položil na dříví. 34  Nato řekl: „Naplňte čtyři džbány vodou a vylijte ji na zápalnou oběť a na dříví!“ Potom řekl: „Udělejte to ještě jednou.“ Oni to udělali. Znovu řekl: „Udělejte to potřetí!“ Udělali to tedy potřetí. 35  Voda tekla okolo oltáře a naplnila i příkop. 36  Nastal čas, kdy se přináší obětní dar. Prorok Elijáš přistoupil a řekl: „Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova. 37  Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.“ 38  I spadl Hospodinův oheň a pozřel zápalnou oběť i dříví, kameny i prsť, a vodu z příkopu vypil. 39  Když to všechen lid spatřil, padli na tvář a volali: „Jen Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!“ 40  Elijáš jim poručil: „Pochytejte Baalovy proroky! Nikdo z nich ať neunikne!“ Když je pochytali, zavedl je Elijáš dolů k potoku Kíšonu a tam je pobil. 41  Poté řekl Elijáš Achabovi: „Vystup vzhůru, jez a pij. Je slyšet hukot deště!“ 42  Achab tedy vystoupil vzhůru, aby jedl a pil. Elijáš mezitím vystoupil na vrchol Karmelu, sehnul se k zemi a vtiskl si tvář mezi kolena. 43  Pak řekl svému mládenci: „Vystup a pohleď směrem k moři.“ On vystoupil, pohleděl a řekl: „Nic tam není.“ Elijáš pravil: „Opakuj to sedmkrát.“ 44  Když to bylo posedmé, řekl: „Hle, z moře vystupuje mráček malý jako lidská dlaň.“ Elijáš mu řekl: „Vystup vzhůru a vyřiď Achabovi: ‚Zapřáhni a jeď dolů, ať tě nestihne déšť!‘“ 45 A vtom už k tomu došlo. Nebe se zachmuřilo, vítr přihnal mraky a spustil se silný déšť. Achab dal zapřáhnout a jel do Jizreelu. 46  Hospodinova ruka byla s Elijášem. Podkasal si bedra a běžel před Achabem, až doběhl do Jizreelu.