"Učitel by si měl denně uvědomovat, že může mít velký vliv."

I o tom přišli do Barvínku povídat učitelka Klára Hájková a pedagog Stanislav Zajíček. "Kdybychom měli znovu volit, jaké povolání si vybrat, jdeme znovu učit," shodují se oba.

Zatímco Kláru k učení přivedla tak trochu náhoda a také povzbudivá slova právě jedné učitelky, Stanislav věděl přesně, co chce - ještě před revolucí, v roce 1981 se přihlásil na Filozofickou fakultu s tím, že by rád studentům ukazoval, jaký svět doopravdy je. Co má na učení rád nyní? Jak si vybudovat autoritu? A připravují se učitelé na každou vyučovací hodinu?

„Pamatuju si, že na svoji první hodinu jsem se připravoval 12 hodin,“ vzpomíná Stanislav, který má za sebou už téměř třicet let učení. Klára učí pouze několik let a potvrzuje, že na začátku dá příprava na hodiny opravdu zabrat. Oba také popisují, co doopravdy dělají o přestávce – zatímco Klára dokáže přes den vypít opravdu hodně kávy, Stanislav prozradí, co ho jednou ještě před lety o přestávkách tak pohltilo, že odcházel z hodin o pět minut dříve.

Svůj názor na to, jak vypadá učitelské povolání, nám řekli i studenti Biskupského gymnázia. „Na to je snad nějaký zákon, ne, že se učitel musí chystat na každou hodinu,“ míní jedna ze studentek. Další student zase na mikrofon prozrazuje, co prý podle něj někteří pedagozi o přestávkách dělají: „Viděl jsem, že někteří jezdí trolejbusem o zastávku dolů,“ usmívá se mladý student a prozrazuje tajemství učitelů. Jaké?

I to uslyšíte ve veselém a místy i hlubokém rozhovoru dvou učitelů, které od sebe sice dělí spousta let, ale spojuje je mnohé – třeba názor, že učitel musí mít děti hlavně rád.