Historie Soukromé detektivní kanceláře Lorňon

Uherská a česká královna, arcivévodkyně rakouská a římská císařovna Marie Terezie (1717–1780; vládla 1740–1780) pověřila v roce 1747 dva mladé muže (Mikuláše Ferdinanda Bonaventuru, Filipa von Springenfelda), aby dohlíželi na transporty tokajského vína z Uher (Tokaje) na vídeňský dvůr; volbou trasy, bezpečnostními opatřeními… Organizovali skupinu, která měla chránit dodávky před loupežníky. Pro jejich prozíravost, důslednost a pečlivost je později královna pověřuje ochranou, výchovou a hlídáním svých synů, malého Oldíka (Leopold II.; 1747–1792; vládl 1790–1792) a staršího Pepika (Josef II.; 1741–1790; vládl 1780–1790). Zvláště s posledně jmenovaným měli hodně práce, aby nezlobil a nic nebral v klášterní knihovně. Záhy však jsou pověřeni navazováním diplomatických vztahů mezi Rakouskem a Francií.

Vzhledem k jejich úspěchům začínají jejich služby využívat další urození tehdejší společnosti. Podílejí se na přepravě nejcennějších rodinných skvostů, pátrají po zmizelých drahocennostech urozených šlechtických rodů atd. Děje se tak s velkými úspěchy. Jejich věhlas roste případ od případu.

Za odhalení plánované loupeže královské pokladnice je samotnou císařovnou v roce 1757 Filip von Springenfeld 1 obdarován pozlaceným lorňonem. I když se jednalo o vzácný dar, který byl jistě provázen velkolepou ceremonií, neznamenal by v přehršli dalších vyznamenání a poct nic významného. Nebýt ovšem skutečnosti, že tento dar vtiskl oběma mužům nezaměnitelný symbol – z dnešního pohledu bychom řekli jistou značku či logo. Oba muži využívali ve svých metodách nejnovější vynálezy a objevy a nikoho jistě nepřekvapí, že již v té době Filip Springenfeld používal nejnovější vynález, brýle s obroučkami za uši2. Jedním dechem ale dodejme, že lorňon nebyl nikterak zastaralá optická pomůcka. Spíše naopak. Z úcty k panovnici ovšem začíná Filip používat na všech oficiálních schůzkách a při styku s veřejností právě zmiňovaný lorňon a dokonce v něm nachází velkou zálibu…

Vzniká první a pravděpodobně nejslavnější soukromá detektivní kancelář „Lorňon“ v habsburské monarchii3.

Na přelomu 18. a 19. století dochází k podstatné změně, i když velmi ojedinělé. Pokračovatelé detektivní kanceláře totiž vystupují z jisté anonymity a utajení a oficiálně se představují na veřejnosti se svými dosud nezvyklými službami4. Lorňonu coby předmětu je vtisknut jistý punc hrdosti. Lorňon bývá vyobrazován  v hlavičkách veškeré dokumentace, jeho rytina visí na vývěsní ceduli na budově, kterou její pokračovatelé postavili jako své centrum v Dolních Rakousech. Samotný lorňon je zarámován a děděn jako relikvie – památka na slovutné zakladatele5.

V současnosti sídlí Soukromá detektivní kancelář Lorňon v Brně na ulici Barvičova 85. Pracovní tým tvoří inspektor Habža, strážmistr Kubík a rotný – pes Mireček.

 

Kompletní seznam členů Soukromé detektivní kanceláře Lorňon

1747–17886

Mikuláš Ferdinand Bonaventura – Filip von Springenfeld – pes Mirko7

1788–1792

Ignác Neuwall8 – František Artmann9 pes Caesar

1792–1822

Eduard Christian von Kempen10 – Jindřich Jičinský – sokol Pírko

1822–1859

Václav Kliment Klicpera11 – Jan Věnceslav Hostivít –  papoušek Rohovín

1859–1882

Valentýna Zvoníčková12 – Eduard Hořovský – pes Alan

1882–1900

Alfons Myška – Rudolf Kladiwa – kočka Evelína

1900–1942

bratři Baltazar a Ignác Habáňovi13 pes Baryk

1942–1973

Vilém Pistolka – Emanuel Nevystřelil – sovice Sára

1973–2001

Evžen Kyšperský – Josef Kovalčík – kůň Bronko

2001–

inspektor Habža14 – strážmistr Kubík15 rotný pes Mireček

1) Bylo totiž o něm známo, že má horší zrak. Mikuláš Ferdinand Bonaventura byl s největší pravděpodobností v té době služebně ve Francii.

2) V roce 1730 londýnský optik Edward Scarlett představuje u brýlí pevné postranice, které se opírají o horní část ucha. Tento způsob se rychle rozšířil na celý kontinent. Ale už roku 1752 je tu další vynález Jamese Ayscougha: postranice s dvojím čepem („pantem“), které se dají „ohýbat“.

3) Již za dob starověkých států existovaly bezpečnostní útvary k zajištění vnitřní bezpečnosti a pro ochranu osob i majetku obyvatel. Služby četnictva byly vykonávány jak pro civilní státní správu v dobách míru, tak pro armádu k podpoře vojska v dobách války. Vznik samostatné detektivní kanceláře je tedy možné považovat za revoluční počin!

4) Samotná detektivní činnost je vždy členy kanceláře brána jako dobrodružný koníček. Ani nebližší příbuzní neměli kolikrát sebemenší tušení o jejich zálibě. Výjimkou byli zakladatelé, historicky třetí dvojice (Eduard Christian von Kempen a Jindřich Jičinský) a současní detektivové Lorňonu (inspektor Habža a strážmistr Kubík).

5) V roce 1916 je za záhadných okolností ztracen. Svou roli zde jistě hrála 1. světová válka. Po dlouhém pátrání, které trvalo celých 10 let, jej nalézá inspektor Baltazar. Dnes je jeho originál k vidění v současném sídle detektivní kanceláře.

6) Letopočty jsou uvedeny pouze orientačně. Starší člen Lorňonu vždy zaučoval nového, popřípadě svého nástupce… Překryv trval někdy rok, jindy třeba 10 let. Jde o přibližně definované období, ve kterém daná dvojice spolu tvořila tým. (Například Mikuláš s Filipem brali už od roku 1780 k některým případům Ignáce Neuwalla, který se stal o několik let později právoplatným členem…)

7) Důležitou skutečností je i to, že danou dvojici detektivů doprovázelo vždy jedno zvíře. Například u zakladatelů to byl bílý ovčák, na kterého volali Mirko (podle jednoho záznamu z Mikulášova deníku, který se dochoval). Pravděpodobně odvozeno od slovanského jména Miroslav. Současný člen Lorňonu rotný Mireček je nositelem stejného jména.

8) Rytíř z Martinic.

9) Purkrabí ve Všeradicích; tatínek Magdaleny Dobromily Rettigové.

10) Nevlastní bratr slavného Johanna Franze, generálního inspektora četnictva.

11) Václav Kliment Klicpera (1792–1859). Známý český spisovatel a dramatik. Práci pro Lorňon dokázal dokonale zamaskovat, ostatně jako většina členů této slavné detektivní kanceláře. Jeho působení zde lze rozpoznat například z jeho divadelních her Loupežníci v táborském lese (kol 1812), Valdek (1828), Loupež (1835), Opatovický poklad (1843).

12) První žena v Lorňonu. Říkali jí Zvoneček, Zvoněnka, ale většinou jen krátce Cink.

13) Habžův pradědeček a prastrýc.

14) Vnuk Josefa Kovalčíka.

15) Historicky druhá dívka v Lorňonu.