Člověk musí vědět, proč to povolání dělá: S Matoušem Rumlem nejen o dabování a herectví

„Ze všeho nejvíc mi utkvěl, hlasově i srdcem blízko, Škyťák z Jak vycvičit draka,“ odpovídá Matouš na otázku, která dabingová role je jeho nejoblíbenější. A taky to hned potvrzuje, když se vmžiku dokáže do Škyťáka  Tresky znovu vžít a promluvit hlasem malého, ale neohroženého Vikinga.

Matouš nám vysvětlí, jak to vypadá, když se dabing natáčí, co je na dabování nejtěžší a taky kolikrát musí někdy opakovat stejnou větu. „V Thorovi jsem daboval Japonce, kterej v tom filmu má asi tři repliky. A já jsem nad tím strávil dvě a půl hodiny, protože v zadání jsme měli, že ten Japonec má mluvit s americkým přízvukem. Nedokázali jsme si představit, jak má čeština znít s americkým přízvukem, ještě k tomu v Japonsku. My jsme všechny ty repliky jenom zkracovali, protože jsme se domluvili, že jakákoli karikatura japonštiny by byla trapná. A dostali jsme připomínku, že je tam toho amerického přízvuku málo.“

Je podle Matouše Rumla český dabing pořád tak kvalitní, jak se o něm říká? Proč se za mikrofonem hodně hýbe? Rozesmál se ve studiu někdy tolik, že nemohl v dabování pokračovat? A proč má raději filmy v originále? Na to všechno se v Barvínku ptají Áňa s Bětkou. Zajímal je ovšem nejen dabing, ale také Matoušovy role v divadle či ve filmu. Myslíte, že chtěl být hercem od dětství?

„Věděl jsem, co chci dělat, šel jsem svému snu naproti. Zároveň jsem si vždycky říkal, že to nějak dopadne. Buď to budu dělat, nebo to nebudu dělat, ale budu něco dělat,“ vysvětluje Matouš, čím se při směřování ke své vysněné práci řídil. „Herectví se nedá naučit – člověk se může naučit jen přístup k té práci. Ten je podle mě pro herce nejdůležitější. Aby věděl, co chce, proč to povolání dělá.“

Jak si zvyknul na popularitu? Které role Matouše opravdu hodně baví? A kdy se poprvé setkal s Bohem? To uslyšíte v Barvínku 23. června od 16.00 a v sobotu 27. června mimořádně už od deváté hodiny dopolední.

Foto: Wikipedia, archiv Barvínku