Filmy pro děti roku 2013 očima Radka Habáně

Filmy pro děti roku 2013 očima Radka Habáně
9. února 2014 Barvínek Autor: Luděk Strašák

Opět vám přinášíme přehled filmů pro děti a mládež, tentokrát za uplynulý rok 2013. Připravil jej pro vás Radek Habáň. Můžete se zapojit i do diskuse pod článkem se svými názory na dětské filmy roku 2013.

V přehledu jsou vynechány obnovené premiéry dnes už legendárních filmů Jurský park a Hledá se Nemo, které byly pouze upraveny do formátu 3D. Ve výčtu chybí i strašidelný Frankenweenie: Domácí mazlíček, který si režisér Tim Burton natočil spíše pro sebe a své fanoušky; i když si dokážu představit desetiletého kluka, který tento film tajně hltá pod peřinou na svém tabletu a je jeho No.1 za uplynulý rok. Film Hobit: Šmakova dračí poušť ač původně pohádka pro děti, jeho filmová podoba je pro odrostlejší a nenajdete ho zde. To se také týká i Husitů, kteří jsou určeni pro dospělé, i když se tváří jako dětský naučný film.

Pokud vás rodiče od tří let oblažují filmy jako Transformers, Pán Prstenů či Star Wars, je pro vás následující žebříček samozřejmě bezpředmětný.

Filmy jsou seřazeny od nejhoršího po nejlepší. A pro přehlednost ještě do pěti kategorií. První: To nejhorší. Druhá: Filmy, které je zbytečné vidět. Třetí: Průměr aneb filmy, které není nutné vidět. Čtvrtá: Stojí za to se na ně podívat. A pátá: To nejlepší.

1) To nejhorší

Kovář z Podlesí

Těžko říct, o čem vlastně pohádka Kovář z Podlesí je. Máme tu kováře, podle kterého je celý film pojmenován, a přitom kovářské řemeslo ani nedělá, jsou tu mluvící veverky, mladý vynálezce, beznohé houbové víly, vesničanky prahnoucí po mužských, mluvící rozcestník, kouzelný meč, poletující duše nebohé hrdinky, pavouci, laterna magika a korunu tomu nasazuje intelektuální drak! Takový guláš nemohl žádný dramaturg dát do latě, i kdyby chtěl.

Zodpovědnou osobou za toto zvěrstvo je režisér a scénárista Pavel Göbl, který během své kariéry nenatočil ani jeden film, který by stálo za to vidět. Slovo, které nejvíce vystihuje pohádku Kovář z Podlesí, je "zoufalství." V pohádce málo co dává smysl, jednání postav je bez logiky. Aktéři a tvůrci pohádky buď své řemeslo dělali pro peníze a nebo ztratili soudnost (například Bolek Polívka). Scénář přece museli dopředu číst. Kováři z Podlesí se obloukem vyhněte! Je to nejhorší dílo pro děti za rok 2013.

 

Šmoulové 2

V pokračování Šmoulů vytvoří zlý čaroděj Gargamel dva zlomyslné tvory podobné Šmoulům. Pomocí nich se snaží získat všemocnou magickou šmoulí esenci. K tomu ale ještě potřebuje tajné kouzlo, které zná Šmoulinka. Proto ji unese a uvězní. Šmoulové v čele s Taťkou Šmoulou se vydávají na záchrannou misi.

Na nových Šmoulech jsou bohužel vidět jen negativa. Jako první jmenujme chatrný prosťoučký děj, který je scénáristy nesmyslně komplikován. Dále jsou to laciné vtipy, opět ve stylu pádů a nárazů do předmětů. Komu byly určeny ty vulgární poznámky se sexuálním podtextem? Teenagerům, kteří se na něco takového vůbec nebudou dívat? Pokud je film pro ty nejmenší, nelze něco takového tolerovat...

A proč se celým filmem, který je určený těm nejmenším, proplétá otázka, zda nevlastní otec je také otec? To chtějí tvůrci malým dětem vsugerovat, že vlastní tatínek je bídák a ten nevlastní je lepší? A že mít slepovanou rodinu je v pořádku, vždyť se všichni máme tolik rádi a jsme šťastní!? (Podobné téma nabízí i Niko 2.) Herecké výkony jsou mizerné! A Azrael mluví!

 2) Filmy, které je zbytečné vidět

Niko 2.

Z Finska k nám v roce 2013 doletělo do kin druhé pokračování animovaného filmu Sobík Niko. V prvním díle hledal sobík Niko svého tatínka, který je členem letky Santa Klause. Ve druhém pokračování je Niko už výtečným letcem stejně jako jeho tatínek. Nicméně je pořád dítětem, takže nemůže rozvážet dárky po celém světě. Musí se vrátit za svou maminkou.

A teď přichází okamžik, který jsem v pohádce, opakuji v pohádce, ještě neviděl! Najednou totiž vidíme, že Nikův tatínek je vlastně nezodpovědným otcem, který se nechce poutat k rodině a místo toho lítá se Santa Klausem. Maminka si mezitím najde nového přítele!!! A Niko má dokonce nevlastního bratra Johnyho, se kterým se musí skamarádit a starat se o něj. Nešťastnou náhodou je při společné procházce Johny unesen skalními orly. Niko cítí odpovědnost za to, co se stalo, a tak se vydává do hor na záchranou misi atd.

Niko 2. v sobě nese znaky současné krize rodiny. Tvůrci patrně chtějí nejmenším dětem ukázat, že rozvod rodičů se dá přežít, život jde přece dál. Otázka ale zní: Když malé dítě zažije rozchod rodičů, kteří pro něj znamenali jistotu a bezpečí, neměly by to být právě pohádky (tedy žánr adekvátní jeho věku), které dítěti ukážou čistý ideál? Rozchod rodičů, to co k němu vede, to co z něho vyplývá, jaké jsou důsledky apod., jsou složité a těžké věci pro dospělé, natož pak pro děti! Něco takového by tvůrci do pohádek vůbec neměli cpát! Pohádka pak přestává být pohádkou a řeší důsledky, nikoli podstatu problému...

Abych nezapomněl, jaký je filmový verdikt Nika 2.? Když téměř všechen humor spočívá v tom, že někdo do něčeho narazí hlavou... Když skoro třičtvrtiny filmu sledujeme zlé orly a jejich krvelačnou panovnici... Když doupě orlů připomíná doupě skřetů a Saurona z Pána prstenů, nepomůže filmu ani roztomilý sobík, ani krásná zasněžená severská krajina. Niko 2. je podprůměrné dílo, které je postaveno na triviálním nicneříkajícím ději (zajetí a vysvobození kamaráda). Viděli jste létajícího vlka? Ne? Tak tady jednoho najdete. I to svědčí o prostoduchosti tvůrců. A vánoční dárky opravdu nenosí Santa Klaus!

 

Čtyřlístek ve službách krále

Tak jsme se konečně dočkali! Jeden z nejpopulárnějších, ne-li nejslavnější český komiksový seriál všech dob - Čtyřlístek - se dožil filmového zpracování!

Fifinka, Myšpulín, Piňďa a Bobík se vydávají na výlet do Prahy. Přepadne je tu lev, který je podzemními chodbami Pražského hradu dovede až k samotnému císaři Rudolfovi II.! Ten podnikl cestu časem z minulosti do přítomnosti, protože podle předpovědí věhlasných císařských astrologů jenom Čtyřlístek může získat císaři zázračný kámen mudrců, zachránit mu život i trůn. O vládu totiž usiluje proradný alchymista Kelly s démonem zimy Zimozelem.

Síla komiksového Čtyřlístku spočívá v jeho přímočarosti a hlavně v dobrých nápadech. Za jeho popularitu vděčí ilustrátorovi Jaroslavu Němečkovi a hlavně Ljubě Štíplové, která jako scenáristka svými příběhy nadchla mnoho, nejen dětských, čtenářů. Ljuba Štíplová bohužel již nežije, a proto kvalita jednotlivých příběhů, na kterých se podílí několik autorů, je velmi kolísavá. A příběh Čtyřlístku ve službách krále je toho bohužel důkazem.

Autoři scénáře Hana a Josef Lamkovi už pěknou řádku let píšou komiksové příběhy Čtyřlístku, ale napsat scénář k filmu, a hned celovečernímu, bylo bohužel nad jejich síly. Co funguje na papíře, nefunguje zákonitě na filmovém plátně. Laskavý humor původního Čtyřlístku se zde scvrkl na pády a narážení postav do nejrůznějších překážek. Příběh, ač v podstatě jednoduchý, je vyprávěn zmateně, nepřehledně, je zalidněný pro děj naprosto zbytečnými postavami. Na mnoha místech se dostavuje pocit deja-vu. Např. lev, který celou dobu jen řve jako lev, začne na konci filmu z ničeho nic mluvit. Nikdo se nesmí dotknou kamene mudrců, jinak mu zezlátnou ruce, ale Piňďa s Fifinkou se ho na začátku filmu dotkli aspoň desetkrát a nic se jim nestalo atd. Ani nemluvím o všudypřítomných reklamách hlavních partnerů, které disponují značnou mírou vlezlosti.

Hudba Ondřeje Soukupa je možná zajímavá, nicméně pro Čtyřlístek nevhodná a trčí z filmu jako pěst na oko.

První celovečerní Čtyřlístek dopadl tragicky. Tvůrci se mají ještě co učit. Příště to snad dopadne líp. Hlavně to chce mít v ruce pořádný scénář. Filmový!

Zataženo, občas trakaře 2.

Nevím, proč je některými diváky opěvován film z roku 2009 Zataženo, občas trakaře! Podle mne nabídl ponurý sardinkový, přetechnizovaný svět hlavního hrdiny a potravinovou apokalypsu. Prostředí budící v dětech pouze zděšené očekávání, co ještě přijde. O sice zvláštních, ale veskrze nesympatických hrdinech ani nemluvě.

V roce 2013 jsme se dočkali pokračování, které dopadlo ještě katastrofálněji: vynález hlavního hrdiny Flinta začal na jejich ostrově vytvářet cosi jako živoucí jídlo. Bagety, které vypadají jako hroši, pórek, který vypadá jako dinosaurus, hamburger jako pavouk atd. Flint se svými přáteli pouze čelí této další katastrofě. A to je celé!

Pokračování má nejen chabý děj, ale celé ztvárnění přírody, potravinových tvorů, živých zvířat i lidí je jako z umělé hmoty. Lidé dělají svými těly a končetinami nereálné pohyby jako by byli z gumy. Nic tu není pravé. Jen umělé.

Kdyby místo filmu (jedničky i dvojky) vznikly knihy, bylo by lépe. Hraní si se slovíčky... s názvy jednotlivých pokrmů... celý ten bizarní svět by na papíře více vynikl a v našich představách by ještě více ožil. Takhle naservírováno před naše zraky se nám z toho tak akorát udělá špatně. Tvůrci se hlavně rozhodli diváka bavit! Ale kde se nekoná filmový prožitek, bezstarostná zábava nestačí! Film je toho jasným důkazem.

Turbo

Hrdinou filmu Turbo je obyčejný malý šnek, který má velký sen: stát se závodníkem a zvítězit v závodu "500 mil Indianapolis". Je jasné, že ostatním šnekům je jen pro smích. Nešťastnou náhodou, když zasněně pozoruje rychlá auta na dálnici, je smeten a vcucnut do motoru sportovního auta. Zde výbušný oxid dusný nabije každý atom Theova těla. Po této nehodě získá Theo neuvěřitelnou schopnost – může dosáhnout rychlost až 300 km za hodinu. Podaří se nakonec Theovi splnit si svůj sen a vyhrát i nad lidskými závodníky slavný závod v Indianopolis?

Scénáristé tohoto animáku měli asi tvůrčí krizi. Všechny zásadní situace v sobě totiž nemají ani špetku logiky. Nejpomalejší tvor na planetě, chce být závodníkem. Proč? Protože to tvůrcům přišlo jako super nápad. A tak se jím zázrakem stává. Proč ne?! Na jeho cestě za štěstím mu pomůže člověk, který čistě náhodou pořádá šnečí závody, což je asi naprosto běžný koníček každého druhého občana USA. A celé tribuny lidí našemu hrdinovi vestoje fandí, i když ho téměř nevidí... atd. atd.

Turbo je jakýsi mix filmů Ratatouille a Auta. Nemá v sobě ani záblesk něčeho původního. Humoru a vtipu se nedočkáte. Dalším obrovským přešlapem jsou  postavy. Naprosto všechny, včetně kladných, jsou velmi nesympatické. To si nikdo neuvědomil, že slizcí šneci a otylí Američani si těžko získají srdce diváků? A pozor! Nikdo jiný, kromě tlustých lidí a buclatých šneků se ve filmu nevyskytuje. Až na havrany. Jakoby ostatní tvorové naší planety vymřeli.

Už dlouho neběžel v kinech tak zbytečný film jako Turbo.

 

Ptačí úlet

Hrdinou animovaného filmu Ptačí úlet je krocan Reggie, který se co nevidět má stát hlavním chodem hostiny o svátku Díkůvzdání. Jako zázrakem ale zasáhne prezident Spojených států, který podle tradice, čistě symbolicky, jednoho nebo dva krocany ušetří.

Na pomyslné svobodě se Reggie setkává s krocanem Jakem, který má plán: ukradnout vládní stroj času, vrátit se do sedmnáctého století a odstranit krůty ze svátečního stolu Dnu díkůvzdání jednou provždy!

Děj i pointu příběhu jakoby vymyslely americké děti na prvním stupni základní školy, které měly za úkol napsat slohovou práci na téma Díkůvzdání. A podmínkou bylo, aby to bylo co nejvíc crazy s prvky sci-fi. Jinými slovy  - v Ptačím úletu nás čeká scénáristická beznaděj. A podobně jako hlemýždi v Turbu – jakoby krocani byli jediní živočichové na světě.

Bohužel ani skvělý dabing Martina Dejdara a Karla Heřmánka Ptačí úlet z podprůměru nepozvedne.

 

Letadla

Hrdinou Letadel je letadlový mladík Prášek, který celý svůj život sní, že se zúčastní nejslavnějšího leteckého závodu kolem světa "Letem Světem". Má to jen dva malé háčky: Prášek je letadlo práškovací, ne závodní a kromě toho se bojí výšek. S podporou přátel se mu ale s kapánkem štěstí jeho sen splní. Startem závodu ale film nekončí...

Hned několik věcí tomuto animáku láme vaz. Za prvé je to příběh, který je přesnou kopií prvních Aut. Okopírovaná Auta (2006) se vším všudy! Za druhé: jediné, o co jde hlavnímu hrdinovi od začátku do konce, je vyhrát velký závod. O ničem jiném film není! Za třetí je to neustálé žvanění všech, o všem, všude a furt! Místo, kdy se ve filmu o překot nedrmolí, nenajdete. A v neposlední řadě vám položím otázku: bavilo by vás celou hodinu a půl sledovat letadla, letadla a letadla? (Omlouvám se svým spolužákům z Leteckého provozu:-) U zmiňovaných Aut to fungovalo asi nějakým zázrakem. Tady nikoli. Jediné, co mě zde pobavilo, byla Vitamočka a socha Svobody ve tvaru Buráka (postavy z Aut). John Lasseter, hlavní kreativní poradce studia Walta Disneye a viceprezident studia Pixar, který celý projekt zaštiťoval, si toho evidentně nabral přespříliš. Dohlížet na několik filmů současně se prostě nedá zvládnout. Něco se povede (Ledové království) a něco je hrozivě odfláknuté (Auta 2, Letadla).

Mocný vládce Oz

Mocný vládce Oz je inspirován slavným pohádkovým románem spisovatele Lymana Franka Bauma. Nejnovější zpracování nahlíží na známý příběh ne očima Dorotky, ale samotného čaroděje.

Na počátku všeho stojí cirkusový podvodník, který je v horkovzdušném balónu vtažen do tornáda a přistane v kouzelné zemi Oz. Všichni obyvatelé vzhlížejí k cizinci jako k očekávanému velkému čaroději, který konečně porazí zlou čarodějnici ze Smaragdového města.

Mocný vládce Oz je pohádka pro dospělé, která je bezradně překombinovaná. Čarodějnice, které se jeví jako dobré, jsou zlé. Ty zlé jsou hodné, z některých hodných čarodějnic se stanou zlé čarodějnice, a hlavní čaroděj není čaroděj a ani se jím nestane. Film neustále řeší, jestli obyčejný cirkusák dokáže být hrdinou.

Čarodějnice, které mají rády černý latex a vysoké kozačky působí mírně zmateně; jednak proto, že režisér se v tom nějak ztratil, a ony sami postrádají řekněme osobnost, ať se snaží jak chtějí. Režisér Sam Raimi (např. série Spider-Man) těžce zklamal! Z přírody i všeho živého čiší digitální triky. Jedinou krásnou a živoucí postavou je porcelánová panenka! Trošku paradox!?

Raději se podívejte na šest let starý "Hvězdný prach", který se Ozovi mírně podobá, ale dopadl asi stokrát lépe. Anebo se s dětmi podívejte na muzikálovou verzi z roku 1939. Uděláte lépe.

Jack a obři

Jack je chudý farmář, který náhodou získá zázračné fazole, které namočené mohou vyrůst až do nebe. Což se nešťastnou náhodou stane. Vyklíčená fazole spojí náš pozemský svět se světem obrů, kteří žijí ve své zemi nad oblaky. Díky této nehodě se dostane do zajetí obrů také královská princezna. Jack, vojáci a bohužel i dva zrádci šplhají po obrovitánském fazolovém stonku do země obrů princeznu vysvobodit...

Nevšední a velmi originální pohádka (u nás není tak známá a slavná jako za mořem) se dala natočit mnoha způsoby. Cesta, kterou si zvolil režisér Bryan Singer, se ukazuje jako špatná.

Film Jack a obři je u nás všem přístupný, tedy i dětem a možná budí dojem dobrodružné pohádky. Nicméně tento film má v zemi původu klasifikaci PG-13, což znamená, že rodičům se důrazně doporučuje, aby své děti mladší 13 let do kina doprovázeli. Obsahuje totiž mnoho násilí (krev sice žádnou), ale stovky mrtvých, včetně utrhaných hlav a končetin. Pohádkovou atmosféru zde moc nenajdete. Spíše bojovou vřavu a šeredné skřetoobry. Film je na mnoha místech odporný a schválně zlý. Humor, jestli je tu nějaký, tak zlomyslný.

Ewan McGregor v roli statečného dvořana se snaží, seč mu síly stačí, ale co je to platné, když hlavní hrdina hraje špatně a je velmi nesympatický! (Ať mi to pan herec promine, ale jeho tvář je předurčena k hraní záporáků.) Princezna je neslaná, nemastná, nevýrazná. O některých dalších postavách raději ani nemluvit... Škoda, že se pohádky neujal nějaký jiný režisér...

Oggy a škodíci

Francouzský animovaný seriál Oggy a švábi (čítající kolem tří set krátkých „večerníčkovských“ epizod) se dočkal filmové podoby. Celovečerní film sestává ze čtyř epizod, které líčí napříč dějinami neustálý boj kocoura Oggyho a tří jeho nepřátel. První epizoda se odehrává v pravěku a líčí zápas o záchranu ohně. Druhá, která se odehrává ve středověku je pohádkou, jak princ hledá svou vyvolenou. Tyto dvě části jsou nejlepší. Pak přichází třetí - detektivní část ala Sherlock Holmes, odehrávající se v roce 1900. V závěrečné, nejkratší části se dostáváme do budoucnosti, kde se bojuje jako ve Star Wars.

Je legrační, že v mnoha komentářích na film Oggy a škodíci mluví recenzenti o tom, že v kině usnuli. Já také:-) Proto jsem film shlédl ještě jednou a ujistil se v tom, že není vůbec směšný a nudí. Oggy je kreslený ve stylu Toma a Jerryho - například Oggy dostane po hlavě kyjem, má hlavu vejpůl, ale v dalším záběru už zcela zdráv vesele sprintuje dál. Jeho posláním je tedy diváka bavit bláznivými nápady.

Oggy a škodíci nepřináší nic nového a v posledních dvou epizodách doslova parazitují na klišé zápletkách. Oggy je snesitelný jen v krátkých epizodách na televizní obrazovce. Tam je jeho místo.

Percy Jackson: Moře nestvůr

Otcem Percy Jacksona je starořecký bůh Poseidon. Jeho matka je člověk. Percy je tak polobohem, který si díky téhle skutečnosti neustále hledá své místo jak na zemi, tak na nebesích.

Ve druhém pokračování se ocitáme v táboře „polokrevných“. Ochranná bariéra, která tábor chrání před nepřáteli, je prolomena. Zrádce se snaží probudit k životu jednoho z původních Titánů - ukrutného ďábelského Kronose. Začíná tak honba za Zlatým rounem, které dokáže jak vzkřísit Kronose, tak i uzdravit kouzelný strom, který chrání tábor polobohů.

Tento velmi povrchní film cílí na teenagery a snaží se být následovníkem Harryho Pottera a Stmívání. Celá řada dějových zvratů je nechtěně úsměvná či přitažená za vlasy. Například Kyklop střežící Zlaté rouno žije uprostřed oceánu v zábavním parku; z břicha podmořské příšery se dostanete jednoduše, stačí, když lodí probouráte její žaludek; bůh Hermes dá hrdinům dva kouzelné předměty, a ejhle, přesně tyhle dvě vecičky budou za chvíli potřebovat; a kromě tří dospělých se ve filmu neobjeví člověk starší dvaceti let; úsměvné, že?

Samotné namontování starých řeckých bájí do reálií současných Spojených států ze své podstaty budí úsměv na tváři a stojí na tak vratkých základech, že celá série Percy Jacksona může uspokojit jen diváky velmi velmi nenáročné.

3) Průměr aneb filmy, které není nutné vidět

Zambezia

Do našich kin loni dorazil i animovaný film z Jižní Afriky, konkrétně z Kapského Města.

Mladý sokol Kai se přes zákaz svého otce vydá do bájného ptačího města Zambezia. Pro opeřence je to ráj na zemi. Když Kai město opravdu najde, téměř okamžitě se rozhodne, že se stane členem prestižní letky "Hurikánů", chránících město před útoky nepřátel, díky tomu je v Zambezii stále klid a mír. Ten ale netrvá dlouho. Město hodlá přepadnout a obsadit zlý ještěr se svými kumpány.

Je to sice nelogické tvrzení, ale Zambezia lépe vynikne na obrazovce u vás doma! V kinech se totiž promítala nepovedená 3D verze s českým dabingem. Oproti tomu na monitoru se ztratí slabší grafika, vynikne krásná hudba s africkými motivy a především laťku zvedá originální znění, které se může pochlubit jmény jako Abigail Breslin, Jeff Goldblum či Samuel L. Jackson.

Zambezia bohužel nabízí už stokrát viděné, v řadě případů lépe. Například choreografie letu ptáků nesahá i tak průměrnému Riu ani po kolena. Chybí tu humor, na třech místech je film dokonce odpudivý. Děj je zkratkovitý (město střeží elitní Hurikáni, ale z čista jasna bez sebemenšího odporu do města proniknou nepřátelští marabuové), a nedůsledný (když třeba Kai rozbije kulisy pro Jarní festival a vůbec nemusí uklízet).

Zambezia je mírně podprůměrné dílo, ke shlédnutí na sobotní dopoledne jako kulisa... Možná.

Snížek, bílý kožíšek

Snížek je gorilí sameček, který žije v ZOO v Barceloně. Snížek je opravdovou senzací, jelikož je jedinou bílou gorilou na světě. Lidé ho obdivují, ale ostatní gorily ho kvůli jiné barvě srsti nenávidí a odhánějí. Snížek má plán! Uteče a tajně navštíví mocnou čarodějku z cirkusu, která by mu mohla splnit jeho největší přání: být jako ostatní, stát se obyčejnou gorilou. Jeho sen mu pomáhají splnit  jeho věrní kamarádi – červená panda Ailuro, chytrá lidská holčička Paula a její kamarád Leo. Za zdmi ZOO však číhá nebezpečí v podobě bezcitného darebáka Luca de Pytlíka. Toho stále pronásleduje smůla. Je přesvědčen, že když získá srdce bílé gorily, vše se obrátí v jeho prospěch.

Snížek, bílý kožíšek se bohužel nemůže pochlubit originálním dějem, humorem ani dokonalou grafikou. Jde o průměrný film určený především pro dětského diváka. Snížkovi by také spíš než velké filmové plátno slušela televizní obrazovka.

Z pohledu dospělého jde o příliš infantilní, naivní, tuctovou, graficky zaostalou, herecky, režijně i scénáristicky nezvládnutou podívanou na hranici únosnosti. Ovšem děti ve věku šest až deset let tyto nedostatky rozhodně přehlédnou a dobrodružství s roztomilou gorilkou si náležitě užijí.

 

Neuvěřitelná dobrodružství Tada Stonese

A máme tu další animovaný přírůstek ze Španělska. Hlavním hrdinou Neuvěřitelného dobrodružství je snílek a nešika Tad, který už od raného dětství sní o tom, jak se stane slavným archeologem. Ani v dospělosti, kdy pracuje jako dělník na stavbě, ho jeho touha neopouští. Shodou okolností se vydává na expedici do dalekého Peru, aby zde objevil bájné ztracené město Inků plné pokladů.

Úvod filmu je krásný a velmi slibný. Člověk je navnaděn a těší se. Bohužel následuje všehochuť namixovaná z Mumie, Indiana Jonese a Lary Croft. Filmu vážně moc škodí, že neustále odkazuje na Indiana Jonse a řada scén je téměř doslova překreslených z originálního Indiho. Což mrzí o to víc, jelikož Tad má silný potenciál. Takhle je to promarněná příležitost. Film plný hamižných zlotřilců a mumií, který se celkem nemilosrdně (jako v dospěláckém filmu) vypořádává s padouchy, není vhodný pro malé caparty.  Ale pokud jsi desetiletý kluk, bude se ti film určitě líbit.

Království lesních strážců

Hlavní hrdinkou příběhu je sedmnáctiletá Mary, která se vrací domů a snaží se sblížit se svým otcem, který je až přespříliš posedlý zkoumáním záhadných tvorů žijících v lese. Pak dojde k jisté „nehodě“, při které je Mary zmenšena do velikosti řádově čtyř centimetrů. Poznává lesní strážce, kteří brání les proti hnusným bažiňákům. Jejich zákeřné útoky vypadají, jako kdyby les dostal rakovinu. Záměr Mary - dostat se zpátky domů v původní velikosti - se tak mění v odhodlání zachránit lesní království.

Film se v originále jmenuje Epic. A tak se na nás řítí obrovitá přesila bažiňáků jako v Pánu prstenů, hudba burácí jako v Armageddonu, kamera krouží a letí krajinou jako v Supermanovi, situace jsou fatální, rozhodnutí osudová, následky dalekosáhlé, krása přírody monumentální, obludnost záporáků monstrózní, hrdinové nadpozemsky udatní a všechno je to prostě epické!

Ve chvíli, kdy se na scéně objeví postavy hlemýžď Hrub a slimák Hňup, čmuchající krtek, praštěný tatínek hlavní hrdinky, ochránci lesa jménem Lístkové, vypadá to pak spíš jako velkohubé než velkolepé. Snaha být za každou cenu "epic" je na škodu.

Některé vymyšlené světy vás prostě chytnou okamžitě, uhranou vás, nadchnou, pohltí a nepustí. Tohle není ten případ. Tvůrci Ria a Doby ledové předvedli svůj standard. Nic víc a nic míň. Škoda, že tenhle film nedokáže ničím překvapit. Snad jen ve třicáté minutě…

           

4) Filmy, které stojí za to se na ně podívat

Mrňouskové: Údolí ztracených mravenců

Už od roku 2006 se na televizních obrazovkách setkáváme s populárním francouzským seriálem Mrňouskové. Jde o velmi originální a zábavné příběhy ze světa hmyzu pojaté jako grotesky; s reálnou přírodou a animovanými hmyzáky.

V novém regulérním filmovém příběhu vznikne nepřátelství mezi černými a červenými mravenci. Příčinou sporu jsou zbytky jídla z pikniku, které tam zanechali lidé. Hlavně jde o krabici kostkového cukru. A začíná opravdová válka!

Originalitu, nápady a humor Mrňouskům bude těžko někdo hanět. Ale opět platí to, co bylo řečeno u Oggyho a škodíků. Mrňouskům sluší krátký formát do pěti, deseti minut a televizní obrazovka. Osmdesát minut je příliš. Gigantická bitva jako z Pána prstenů je také přepísknutá. Téma války se do mikrosvěta Mrňousků moc nehodí.

Pokud ale patříte mezi fanoušky Mrňousků, jejich filmovou podobu si nenechejte ujít. Dětem od první třídy a dál nabízí jinou alternativu zábavy, než jakou na nás chrlí studia ze zámoří.

 

Justin: Jak se stát rytířem

A do třetice všeho dobrého. Opět tu máme film ze Španělska. Tentokrát animovaný, odehrává se ve středověku. Hrdinou je mladý chlapec Justin, který žije v království, kde vládne tvrdá byrokracie. Vyhlášky, nařízení, předpisy a zákony jsou zde úplně nade všechno. Otec naplánoval Justinovi výnosnou kariéru právníka, ale Justin má úplně jiný sen: stát se rytířem. Vždyť jeho děda byl jedním z nejslavnějších a nejudatnějších rytířů všech dob! Asi sami znáte odpověď na zcela řečnickou otázku, zda se našemu hrdinovi sen splní či nikoli:-)

Tento film dokáže být v každé minutě tak naléhavý, jako by šlo o celý vesmír, nebo aspoň o život. V mnoha naprosto obyčejných situacích vypadá film naprosto impozantně. Hodně tomu pomáhá i úžasná  hudba. Pro desetileté diváky je Justin něco jako pro dospělé Pán prstenů. Na několika místech, na pár desítek sekund, si možná řeknete, že tohle jsem viděl ve filmu "Jak vycvičit draka", ten kůň a ti hromotluci jakoby vypadli z pohádky "Na vlásku" a Bubo je přece ze "Souboje Titánů"... Na druhou stranu je ve filmu takové množství neotřelých nápadů a na tolika místech skutečně dokáže překvapit, že si prostě si dopředu nemůžete být nikdy jistí, jak se věci vyvinou. Pohádka to ovšem není pro malé děti. Vzhledem k věku hrdinů a problémům, které řeší, malým dětem film nepouštějte. Chybělo mi tam snad jen víc humoru.

PS: Nějakou Oscarovou Rebelku z loňska, Justin i přes své zjevné nedostatky, lehce strčí do kapsy!

Univerzita pro příšerky

V roce 2001 se do kin dostal velmi originální a humorný film Příšerky s.r.o. V něm jsme se dozvěděli, že díky vyděšenému dětskému křiku získávají příšerky elektrickou energii pro svůj utajený svět. A naprostými špičkami v oboru jsou strašidlo James Sullivan a jeho nejlepší přítel Mike Wazowski.

Letos jsme se dočkali pokračování. Jmenuje se Univerzita pro příšerky. Dějově ovšem nepokračuje tam, kde Příšerky s.r.o. skončily, ale naopak jejich příběhu předchází. Mike Wazowski je zatím jen malé monstrum. Jeho snem je stát se úspěšnou příšerou. Proto nastupuje do prvního semestru Univerzity pro příšerky. Zde potkává namyšleného frajera Sulleyho. Ctižádostivý Mike šílí, že se Sulley fláká a všechno mu vychází. Sulley je zase vzteky bez sebe, že ho ve strašení trumfuje malá umíněná zelená koule. Kvůli jejich potyčkám dojde k nehodě, za kterou jsou oba vyhozeni. Jestli se chtějí do školy vrátit, musí spolupracovat a tak dochází k jejich postupnému sblížení...

Celý film je o strašení a strašidlech; všude, kam se podíváš, samé strašidlo. Proto je nemyslitelné a zbytečné pouštět tento film dětem mladší sedmi let. Pro náctileté – školou povinné je film jako dělaný. Animace je dokonalá. Stejně tak zázemí školy, charaktery a motivace postav. V tom vždycky spočívala síla studia Pixar - naprostá znalost a dokonalý průzkum prostředí, ve kterém se děj odehrává.

Příběh Univerzity je v podstatě banální – dva, kteří se nesnáší, se stanou kámoši. Další věc: ukázat hlavní hrdiny pouze v jednom prostředí – ve škole – je přece jen málo. Film vypadá vyumělkovaně, jako třeba letošní Letadla. Jak úlevně pak působí krátká scéna ze skutečného světa lidí... Konec filmu je pak velmi odbytý! Ale budiž, tentokrát to studiu Pixar prošlo, i když jen o fous.

 

O myšce a medvědovi

Animovaný film O myšce a medvědovi vypráví o neobvyklém přátelství medvěda Ernesta a malé myšky Celestine. Osamělá myška chudému a hladovému medvědovi pomůže zahnat hlad, zachrání ho před žalářem a uzdraví z nemoci. Přes všechny jejich velké rozdíly se z nich stává nerozlučná dvojice. Podaří se jim překonat předsudky ostatních a světy medvědů a myší spřátelit? Snímek nabízí úžasnou alternativu pro současné giga-mega-opulentní-heroické-akční-úžasné-dokonalé-pestrobarevné-temné-dechberoucí-cool-easy-epic-sexy-crazy dětské filmy. (A zapomněl jsem; hlavně, aby to bylo 3D!) Ernest a Celestine jsou totiž kreslení klasickou metodou, takovou tou placatou, navíc schválně nedokonale. Pokud přistoupíte na grafickou podobu tohoto díla, která připomíná Jiránkovy kresby, budete nadšeni.

Film vyniká nejen úžasným zpracováním, ale také krásnou francouzskou poetikou, neb právě v této zemi byl natočen. Snímek osloví především starší diváky. K dětem je z výše jmenovaných důvodů méně vstřícný, ale pokud máte děti vnímavé a přemýšlivé, myslím, že se i jim bude líbit. I když jsou hlavními hrdiny medvěd a roztomilá myška, film nepouštějte úplně malým dětem. Hrdinové jsou totiž psanci na útěku, žijí v rozpadlé boudě, ve sklepě či v kanálu. Film zpracovává téma samoty, vyděděnosti, společenských předsudků, nepřijetí, kriminality, strachu z nepřítele; na druhé straně téma odpuštění, přátelství, důvěry, sebepřijetí... Tento film neslouží k pobavení a zasmání. Spíše pohladí. I tím je výjimečný!

 

Cesta za Vánoční hvězdou

Konečně se v kině promítala normální pohádka = dobro je dobrem a zlo zlem; nabízí přirozený, uvěřitelný a přímočarý děj, který není przněn popkulturními odkazy; a pánbůh zaplať není ve 3D! Mluvím o Cestě za Vánoční hvězdou.

Kdysi dávno ztratil král svou jedinou dceru, která se vydala do lesa hledat Vánoční hvězdu. Dcerka se však už nikdy nevrátila. Královna zemřela žalem a nešťastný král Vánoční hvězdu proklel. Na jeho království sestoupila tma a smutek. Jeden mudrc králi předpověděl, že pokud se mu podaří do deseti let Vánoční hvězdu opět rozzářit, jeho dcera se vrátí domů. Mladá vesnická dívenka Sonja podá králi záchrannou ruku, vydá se Vánoční hvězdu najít.

Na pohádce nejvíce upoutá její výprava a vskutku krásné scenérie a příroda. Tato norská pohádka se natáčela i u nás (aspoň čtvrtina Čechů je uvedena v titulcích:-) Potěší hrad Pernštejn. Ihned vás upoutá také krásná a půvabná hrdinka Sonja, se kterou se okamžitě ztotožní kdekterá mladá dívenka; a všichni kluci se do ní musí zákonitě zamilovat:-) Pohádka nepodléhá modernímu trendu 3D a vypomáhat si digitálními triky. Medvěd, sova, trpaslíci atd. jsou řešeni klasickými trikovými metodami. Pohádka potěší i rodiče, kteří si cení například pohádek "Princezna Fantaghiro" či "Ronja, dcera loupežníka", kterým se Cesta za Vánoční hvězdou svým zpracováním nejvíce podobá.

Film má své nedostatky, místy působí naivně. Například když hrdinka vyrazí z ničeho nic na cestu za hvězdou bez jídla, pití a bez čehokoli, co by se jí mohlo hodit, i když tuší, že putování může klidně trvat měsíce... Herecký výkon pana krále je slušně řečeno toporný...

I když Cesta za Vánoční hvězdou neperlí originálními nápady, má v sobě velké kouzlo, kterému se dá lehce - pokud chcete - podlehnout.

 

Já, padouch 2.

Na pokračování veleúspěšného Padoucha jsme dlouho čekat nemuseli. Arcilotr Gru se napravil, adoptoval Margo, Edith a Agnes a spokojeně by si žili až do smrti, kdyby Grua neoslovila Antipadoušská liga ke spolupráci. Proč? Protože, kdo jiný se dokáže vcítit líp do myšlení zlosyna než zlosyn bývalý? Gruovým úkolem je polapit zloděje nebezpečného mutačního séra. V jeho úsilí mu pomáhá ulítlá agentka Lucy. Záhadně začínají mizet Mimoňové, na scéně se objevuje padouch El Macho (čti El Máčo:-) a Margo se zamiluje. Apokalypsa se blíží:-)

Já, padouch 2 sahá Já, padouchovi tak po ramena, obrazně řečeno, ale i přesto jde o plnohodnotné pokračovaní a nejvtipnější animák loňska. Situační komika hýří nápady a neomezuje se na hloupé nárazy a pády jako i jiných veselých filmů. Nejlepší hláška roku 2013 je právě z Padoucha 2: „Zemřel tak velkolepě jak to jen šlo. Na hřbetu žraloka, se dvěma metráky dynamitu připevněných k hrudi, vletěl do jícnu aktivního vulkánu; bylo to velkolepé!“ Český dabing s Jiřím Lábusem (Gru), skvělou Veronikou Žilkovou (Lucy) a Otou Jirákem (El Macho) je stejně dobrý jako originál:-).

5) To nejlepší

Croodsovi

Croodsovi žijí v pravěku. Rodinu tvoří autoritativní taťka Grug se svou zásadovou a chápající ženou Uggou. Mají tři děti: čtyřletou Sandy, která si nejčastěji hraje na psa, devítiletého bázlivého Thunka a rebelující puberťačku Išku. Součástí této prehistorické rodinky je i Babi, Grugova tchyně. Život v pravěku ve dne spočívá ve shánění něčeho k snědku. V noci je potřeba se schovat do jeskyně, protože vylézají všemožné životu nebezpečné šelmy. A tak plyne den za dnem dokud nedojde ke zničení jejich rodinné jeskyně. Croodsovi jsou tak nuceni podniknout cestu do neznáma za novým domovem. Na jejich pouti se k nim připojí i okouzlující divoký mladík Boy, který má na svém kontě některé skvělé objevy - například oheň nebo boty:-)

Croodsovi si jen chtějí zachránit život, takže film nemá v podstatě žádný děj, což je asi jediné jeho mínus. Ale jak se už v mnoha filmech dokázalo, i cesta může být cílem. Milé dialogy, humor, který je vtipný, dobré nápady, pěkná hudba, dokonalá grafika... To všechno dělá Croodsovi nadstandardními. Není divu. Film napsal a režíroval Chris Sanders, který stvořil Legendu o Mulen, Lilo a Stitche a Jak vycvičit draka. Tedy nešlápl nikdy vedle.

Croodsovi nepatří mezi nejlepší animované filmy, které kdy vznikly (za rok si třeba na ně už ani nevzpomenete) nicméně mají něco, co 90% zde jmenovaných filmů nemá. Film je něčím nový a originální. Přinesl do světa animáků čerstvý vzduch. A každopádně patří mezi to nejlepší za rok 2013. Sledovat tento film může celá rodina.

Ledové království

Letos přišlo studio Walt Disney s Ledovým královstvím, které se inspirovalo pohádkou Hanse Christiana Andersena Sněhová královna (ale jen decentně!) Hrdinkou příběhu je nebojácná a věčně optimistická princezna Anna. Ta se vydává přes zasněžené hory a doly za svou sestrou Elsou, která svými kouzly uvěznila celé jejich království do věčné zimy. Aničce dělá doprovod drsný, ale sympatický horal Kristoff, jeho sob Sven a legrační sněhulák Olaf. Společnými silami se snaží vysvobodit království z věčného ledu a sněhu.

Po grafické stránce ihned poznáte, že stejní tvůrci se podíleli i na jedné z nejhezčích pohádek posledních deseti let Na vlásku! Pár drobností je zde podobných (kůň, vzhled hlavního hrdiny a hrdinky, charaktery postav, zpěvy...), ale jinak si jde Ledové království svou vlastní cestou. Oproti Na vlásku jsou písničky nakumulovány do první poloviny filmu, takže pohádka ze začátku působí skoro jako čistokrevný muzikál. Svým příběhem a zpracováním se bez debaty řadí mezi nejklasičtější pohádky studia Walta Disneye, i když Na vlásku se nevyrovná. K naprosté dokonalosti chybí jen chlup, ale pořád jde o jednu z nejlepších pohádek tohoto roku pro celou rodinu.  

 ----------------------------------------------------------------------------------------

Závěrem: Pětiletým klukům a holkám bych pustil Ledové království, Desetiletým klukům Padoucha, desetiletým holkám Cestu za Vánoční hvězdou, rodičům Croodsovi. Ale jinak... však to znáte... Sto lidí sto chutí. Je na každém z nás, na co se dívá a co pouští svým dětem! Přeji plno hezkých zážitků v kině či doma u obrazovek.

 

Můžete diskutovat o filmech 2013 a napsat svůj názor, pokud se s Radkem třeba v něčem neshodnete nebo naopak náhodou shodnete.

Můžete si přečíst i naše dřívější články o filmech z roku 2009, 2010,  20112012 a 2014.