Filmy pro děti roku 2019
V roce 2019 kina v Česku nabídla více než čtyřicet premiérových filmů pro děti. Proglas vám jako každý rok přináší jejich přehled od nejhorších po nejlepší. Žebříček sestavil redaktor pořadů pro děti a moderátor Radek Habáň.
Byla období, kdy se v míře nebývalé v dětských filmech museli všichni spojit proti hlavnímu padouchovi, jedině tak mohl býti přemožen; období, ve kterých byla populární strašidla a upíři; období, ve kterých byla hlavním poselstvím filmu síla rodiny… U řady filmů v roce 2019 (Ovečky a vlci: Veliká bitva, V oblacích, Velké dobrodružství Čtyřlístku, Addamsova rodina atd.) byla ústředním tématem pospolitost, všichni můžeme žít v míru, ať už jsme, jací jsme, když je dobrá vůle. Vyplývá to ze situace, která ve světě už nějakou dobu panuje.
Kromě obrovské porce druhých pokračování se loni brutálním způsobem v kině rozmnožili psi (Psí poslání 2, Tajný život mazlíčků 2, Psí kusy, Fany a pes, Psí veličenstvo, Psí domov, Mirai no Mirai, Tlapková patrola).
Do přehledu nebyl zařazen komorní, poeticky laděný film Becassine! o dětsky naivní pečovatelce, stejně tak jako Psí poslání 2, ve kterém naleznete témata, situace a problémy týkající se dospělých, a nejmenším nabízí jen pejsky. (Pokud by snad chtěl někdo zvědět, kde by se v tomto žebříčku nacházely, bylo by to uprostřed.)
Tuto hitparádu vám přinášíme nejen proto, abyste měli přehled o tom, které filmy pro děti se v uplynulém roce v našich kinech objevily, abyste věděli, které filmy za něco stojí či nikoli a vy si je vyhledali či se jim vyhnuli, ale také proto, aby vás některá zmíněná fakta (nemyslíme teď Radkovy subjektivní názory, máme na mysli třeba film, kterým hitparádu otevíráme) upozornila, zda je v pořádku, když tento film pustíte dětem.
Filmy jsou pro přehlednost seřazeny do pěti kategorií: 1. To nejhorší, 2. Filmy podprůměrné aneb filmová bída, 3. Průměr, 4. Filmy nadprůměrné, které se povedly, 5. To nejlepší
1) To nejhorší
Psí veličenstvo dávám v tomto žebříčku na první místo, za prvé: že si to zaslouží a za druhé: abyste informaci o něm nepřehlédli. Tento film ke sledování silně láká děti jedním z nejroztomilejších pejsků na Zeměkouli – Velškorgi pembroke.
Nemělo by vám uniknout, že hlavní hrdina Rex je rozmazlený, namyšlený grázlík, který až do konce filmu neprojde žádnou zjevnou proměnou. Jen se zamiluje. Jsme svědky scén, které jdou daleko za hranicí vkusu, a především nevím, co dělají v dětském filmu! Budu konkrétní, nebudu to kulantně opisovat. Rex kousne Donalda Trumpa do rozkroku; fenka Vanda tancuje u tyče; fenka Vanda, která když se dozví, že Rex opravdu pochází z paláce, během vteřiny obrací a jako pravá zlatokopka se „upřímně“ do Rexe zamiluje a musíme jí to věřit až do konce; na scéně se objeví také transsexuál, který si v útulku vybírá hafánka; sledujeme nadrženou fenu amerického prezidenta, která znásilňuje Rexe; připočtěte psí zápasy a zdaleka to není všechno. O ději je zbytečné se bavit. Výsledkem je tato trapná, nevtipná a oplzlá podívaná, za kterou by si sexističtí tvůrci (příběh odehrávající se v britském královském paláci natočili kupodivu Belgičané) zasloužili doživotní ban!
Ledová sezóna: Medvědi jsou zpět
Jestliže Psí veličenstvo vyrobili lidé s pokřivenými morálními zásadami, následující kousek pro změnu stvořili naprostí diletanti.
Film tvoří dva nesourodé příběhy. Lední medvěd Norm nejdříve řeší krádeže v bankách v New Yorku a pak nezákonnou těžbu ledu v Arktidě. Humor žádný nebo trapný, příběh plný nesmyslů (Medvěd skáče z jednoho vrtulníku na druhý, mám pocit, že před doskokem by byl vrtulí rozsekán na cimpr campr. Sobi stojí a nemohou se pohnout, protože před nimi na zemi leží několik kelímků od kávy a petky. Mimochodem toto znečištění dokazuje bezcharakternost padouchů, kteří kradou led. Vážně?) Co čekat od tvůrců, kterým přijde normální, když kosatka, coby kladný hrdina, sežere jen tak hejno lumíků či tuleně, taktéž kladné postavy. Tvůrcům asi spadlo něco na hlavu.
Prosím nechoďte do kina na tento film, ani si nekupujte DVD, ani se na film nedívejte. Nepodporujte tyto amatérské obchodníky s dětským nekvalitním zbožím. Bohužel se asi chystá třetí pokračování. Doufám, že pan distributor tuto ohavnost do naší republiky už nedoveze!
2) Filmy podprůměrné
Velké dobrodružství Čtyřlístku
Velké dobrodružství začíná u ohně, kde Čtyřlístek vzpomíná na různé historky, a hned v té úvodní se vzpomíná na jinou historku! Trochu schizofrenní, nemyslíte? A to jsme teprve na začátku.
Zcela nesmyslně jsme v prvních minutách zahlceni informacemi o K. H. Máchovi a jeho básni Máj, o uvězněném kralevici Václavovi, o Karlu IV., aniž by to mělo sebemenší význam pro další děj. Pinďa, jehož základním povahovým rysem je strach, slaňuje ze střechy a neohroženě leze na skály. Bobík, místo toho, aby zaklepal, dveře rovnou rozkopne a zničí je bez nápravy. Domeček Čtyřlístku umí létat pomocí vynálezu, načež obživne. Čtyřlístek lyžuje s Krakonošem, pak se v okolí objeví vlkodlak, policie zatkne s padouchy i nevinného dřevorubce, to asi tvůrcům nějak uteklo. Myšpulín jde uklízet rybník Blaťák a bez jakékoli logiky neřekne nic svým kamarádům, pak ponorkou sledujeme podvodní svět. Ponorka Čtyřlístku je považována za Lochnesskou příšeru. Odkdy má Lochnesska železnou lžíci? Během vteřiny jsme svědky startu kosmické rakety, načež je Čtyřlístek pověřen vyčištěním vesmíru. Naráží na kosmické piráty (kapitánovi vyčuhuje ze skafandru fajfka – to je jediný originální nápad v celé pohádce). Je zmíněna Fifinčina pohádková stezka a nic. Pak se zde objeví Hejkal, ohnivý muž, jezerní královna a další pohádkové postavy, plují na pirátské lodi, během okružní cesty zní dramatická hudba, jako by je měl sežrat gigantický žralok, a zase nic. Pak se objeví Kazimír Zádrhel. Čtyřlístek se převléká za Mikuláše, anděla a čerta. Narazí na Čertův mlýn. Čerti začnou zpívat kýčovitý pop s refrénem Aleluja, aleluja… A já křičím dost, už dost! Čerti jsou samozřejmě hodní a Zádrhel se polepší.
Zkuste se zeptat někoho, kdo nejnovější Čtyřlístek viděl, o čem to je. Celkem by mě zajímalo, co vám řekne. Větší slátaninu (to je ten nejjemnější výraz, který se dá pro tuto pomatenou podívanou použít) jsem už dlouho neviděl. Pánům Michalu Žabkovi a Jaroslavu Němečkovi gratuluji, že se jim velmi úspěšně (též Čtyřlístek ve službách krále) daří likvidovat kultovní postavení Čtyřlístku, na kterém vyrostlo několik generací dětí. Pánové dost, už dost!
Příběh tohoto norského filmu je kompletně okopírován od Lvího krále. Tedy král trollů je zrazen svým bratrem a vina je hozena na malého Tryma, králova syna. Ten musí zdolat mnoho překážek na strastiplné cestě, aby vše urovnal.
Od začátku do konce jsem se nudil. Ať už sledujeme akční závod nebo bujarou hostinu nebo cokoli jiného, děje se tak bez sebemenší jiskry nápadu. Příběh se neobejde bez run, kouzel, věštby a magie. Když se Tryma na konci filmu někdo ptá, jak věděl, co má dělat, Trym to neví a neví to bohužel ani divák. Objevil v sobě trollí rytmus. Páni! Člověka to úplně šokuje, když to vidí na plátně. Následuje spoiler: Pointa spočívající v tom, že se hrdinům podaří všechny záporáky "ukecat" a obrátit na správnou cestu pouhými slovy, je očivslouphodná.
A pozor! Humor. Na ten bych málem zapomněl. To, že se postavička na plátně směje, neznamená, že se směje divák. Obzvláště když je humor infantilní (čti dětinský, nevyzrálý, trapný). Jestli ovšem padání, zakopávání, brkání, prdění a zvracení za humor považujete, dostane se vám ho měrou vrchovatou.
Animovaný film Ovečky a vlci: Veliká bitva přináší utopistické poselství o tom, že ovečky mohou žít v míru s vlky. Jinými slovy, všichni můžeme žít v míru, ale moc si nevyskakujte, protože jsme stále vlci. Tento film je z Ruska.
Rozesmála mě jen bowlingová koule a věštění z karet, ale jinak ovečkám a vlkům chybí humor a nadhled. Mamka veverka tam vaří lektvar jako Panoramix a pak absolutně ztratíte přehled, co vlastně ten lektvar způsobí. Celý (bez seznamovacích prvních deseti minut skutečně celý!) film se ovečky a vlci připravují k velké bitvě s černými vlky (teď bude následovat spoiler jako hrom), ke které nedojde!
Ovečky a vlci: Veliká bitva rovná se ztráta času.
V cirkusu se narodí slon s obrovskýma ušima. Všem je k smíchu, ale jen do té doby, než zjistí, že Dumbo umí létat. Samozřejmě se okamžitě objeví lidé, kteří se na této senzaci chtějí přiživit.
Digitální sloneček je roztomilý, vztah maminky slonice k němu je srdceryvný, válkou poznamenaný Colin Ferell vzbuzuje náš soucit, že je nejlépe zvířatům na svobodě, jméno režiséra Tima Burtona má být zárukou kvality, krása Evy Green nás má asi uhranout atd. Nic z toho ovšem nedokáže zakrýt brakovost celého veledíla. Ať mi tvůrci prominou, ale artistka na hřbetě malinkého slona opravdu působila směšně. Celé ty hollywoodské kulisy, které jsou pořád a pořád už x desítek let stejně vyráběné a přes obrovské kvantum financí stále pouhým okem rozpoznatelné, jsou k ničemu. Kdy už konečně slavný Hollywood pochopí, že prostě reálný záběr v reálném světě stonásobně vydá za několikamilionovou pečlivě vyráběnou rekvizitu nebo digitální trik!
Finále úplná tragédie. To opravdu nikomu nevadí, že přesně od poloviny filmu se vše odehrává v noci?! Ta kolosální souhra herců, přesného načasování, triků, kostýmů… mně místo fascinace akorát zvedala žluč. Otravná hudba zní nepřetržitě po dobu filmu celého! Každé mrknutí oka je doprovázeno tóny, abychom přesně věděli, jak se daný hrdina cítí a jak se máme cítit i my. Opruz! Vyhozené peníze! Propadák! Zlatá verze z roku 1941! Tečka.
„Pat a Mat se vracejí! Jak již jsme u nich zvyklí, pro malé i velké přinášejí zábavu na ostří šroubováku a legraci, až se hřebíky budou prohýbat.“ Tak se prezentuje nový film dvou oblíbených kutilů. Bohužel má pravdu jen z části. A to, že „se vracejí, jak jsme u nich zvyklí“. Spatříte totiž sled sedmi epizod (večerníčků), a to bez elementární snahy jakkoli historky pospojovat. Například když v jednom dílu Pat a Mat zničí a vyhází všechen nábytek z místnosti, ejhle, v další epizodě je zpět na svém místě. O legraci a zábavě samozřejmě nemůže být řeč.
Silně pochybuji, že technické záludnosti, které Pat a Mat řeší třeba v příběhu o automyčce, osloví holky. O nelogičnostech asi nemá cenu u tohoto typu filmu mluvit, ale pokud prskající popcorn, který nedokáže protrhnout alobal, následně rozbije keramickou vázu a z desíti balení popcornu pánové vyrobí odhadem celý náklaďák, tak mně to malinko vadí. Taky mi vadí, že kutilové používající drony, veškeré elektrické nářadí, pistole na tmely atd., a neví, na co se používá šestihranný klíč!? Někdy neváhají koupit spoustu stavebního materiálu, ale tady staví plot ze smetáků a vidlí. Vadí mi, když hází jablka do bedýnek deset metrů daleko, než by si je dali přímo pod strom a až potom narazili na nějaký problém. Jablka samozřejmě musí trhat pomocí hrábí, i když v minulém díle trháček použili na stavbu již zmiňovaného plotu.
I když se sem tam objeví milý moment (komín chrlící popcorn, bazének na výrobu těsta), je zabit nudnými hloupostmi a bohužel u všech příběhů (Automyčka, Popcorn, Létající stroj, Nábytek, Palačinky, Fotopast, Mošt) chabou a nenápaditou pointou.
Vždycky jsem měl za to, že Pat a Mat jsou dva nešikové, ale už několik let mám pocit, že tvůrci z nich dělají imbecily. A zloděje! To si vážně Pat a Mat navzájem kradli jablka?
Mrňouskové 2: Daleko od domova
Příběh odstartuje nešťastná náhoda. Malá beruška zapadne do balíku, který je odeslán do Karibiku! Ocitá se v novém, exotickém prostředí, které skrývá mnohé nástrahy. Velká beruška, mravenec a pavouk tak musí znovu spojit své síly a vydávají se na záchrannou výpravu na druhou stranu zeměkoule.
Mrňouskové 2 jsou hezcí, milí, napínaví, dobrodružní, tajuplní. Ale také zdlooooouuuuuhaví, jednodušší, nezábavní, nezajímaví a dost odtržení od reality. Pokud chcete, můžete dát Mrňousky 2 do průměrných filmů, nic proti tomu nemám, trváte-li na tom, že jsou nadprůměrní, tak se asi neshodneme.
Film kombinuje loutky s živými herci (Barbora Poláková, Pavel Liška, Miroslav Krobot). Televize TvMiniUni je provozována plyšovými maňásky a snaží se odpovědět na ty nejvšetečnější dětské otázky (skutečných živých dětí). Stane se ale hrozná věc. Někdo ukradne lapač otázek. Do TvMiniUni navíc začínají volat znepokojení rodiče. Něco se stalo s jejich dětmi. Najednou už se na nic neptají, nemají žádné otázky! Žádné proč, nač, jak, kde, kolik a co když? Všem začíná být jasné, že se děje něco závažného.
Abyste film dokoukali, budete muset překonat nejednu překážku. Například kulisy a rekvizity působí, jako by je někdo vyhrabal ze smeťáku. Plyšoví maňásci jsou už dost škaredí, a to jsou v průběhu děje ještě ušpiněni a poničeni. Kromě úvodní krádeže a závěru, kdy se dozvíme její důvod, se v podstatě nic neděje. Taky se musíme smířit s tím, že nám žádná dětská otázka (Proč se volskému oku říká volské? Proč je táta chlupatější než máma? Proč je levá a pravá strana?) nebude zodpovězena. Že je zde humor dosti svérázný (drtička plyšáků, pojídání bobků). A až se tím vším prokoušete, dostane se vám poselství tohoto filmu, které je docela hezké: Děti mají právo na své otázky.
Mně se nejvíc líbila plyšová Valentýnka se svou plyšovou panenkou Lumbou.
Stejně jako u Pata a Mata, nečekejte v kině ucelený příběh, pouze jednotlivé epizody (Tlapky zachraňují tučňáky z džungle, Tlapky zachraňují nákladní loď, Zastavují tání, Záhada ztracených mobilů, Tlapky zachraňují melounový festival a Tlapky zachraňují krávu). V prvním příběhu tučňáků se vyskytuje loď, ve druhém hrozí, že tato loď narazí na útes, protože se pokazil maják, a v dalším se veze nová čočka do majáku. Takže oproti Patovi a Matovi je tu jakás takás snaha o provázanost.
Tlapky jsou pro ty nejmenší (3-6 let) a neshledávám na nich nic špatného či nevhodného. Jsou jednoduché, přináší triviální zápletky a jejich řešení adekvátní cílové skupině. Problém je v tom, že jsem byl ve vyprodaném kinosále plném drobotiny. Během 70 minut se zasmálo jednou jedno dítě a už při třetí epizodě se polovina dětí ošívala a přestávalo je zajímat, co se na plátně děje. To mě jen utvrdilo v přesvědčení, že Tlapková patrola jako film není nic extra. Monotónnost jednotlivých dílů (vyskytne se problém, Tlapky vyráží do akce a problém vyřeší) se dá snést u televize při sledování jednoho dílu, ale horko těžko šestkrát po sobě.
A máme zde další psí film. Hlavním hrdinou je Lumpík, rozmazlený pes, který neví nic o skutečném světě. To se brzy změní, když jeho panička zemře a dědicové ho z krásného zámku vyženou do nevlídného světa.
Lumpík potkává celou řadu přátel. Veverky patří mezi ty trapnější postavy. Turminátor, hledač zvířat, mezi ty srandovnější. A člověčí kamarádka Zoe, která rozváží pizzu a touží stát se zpěvačkou, mezi ty sympatické. Pochopitelně jsme zavaleni klasickými klišé se zvířecí tematikou, která vás jen mohou napadnout, jako například nevrlá psí kamarádka, ze které se stane dobrosrdečná kamarádka, či uvěznění v útulku.
Člověku se až nechce věřit, jak je film, který na první pohled vypadá celkem sympaticky, dokonale nevtipný a nudný. Za jediný vtip tvůrci považují psí utírání zadků. To myslím hovoří za vše. Možná bych vyzdvihl celkem dobrou hudbu. Ale zase pokud Zoe hraje na kytaru a ozývá se syntezátor a popík, tak je něco hodně v nepořádku. Psí kusy působí dvakrát delší, než ve skutečnosti jsou. Děti v zaplněném kině se ošívaly už po první půlhodině!
Ovečka Shaun ve filmu: Farmageddon
Já vím, že se ovečka Shaun dětem líbí, ale příběh Farmageddonu je aspoň padesátý odvar z E.T. - Mimozemšťana. Děj se dá shrnout asi takhle: Mimozemské dítě přistane omylem na naší planetě a chce se dostat domů. A to je celé. Zkoušel jsem si představit, kdyby oblíbené ovečky byly nahrazeny jinými hrdiny. Podle mě by šlo o totální propadák. Producenti se na popularitu zavedené značky dost spoléhají a bohužel jim to stále prochází. Došly nápady. Sáhnout po sci-fi tématice je velmi bezradné a laciné.
Co je platné, že film obsahuje několik odkazů na Vesmírnou odyseu, E.T. mimozemšťana, Vetřelce atd., v hlavní roli má roztomilého mimozemšťana, dočkáme se několika úsměvných momentů (vytřídění padajícího odpadu z popelnice), když se film chová na mnoha místech chaoticky. Proč je odlet závislý na předmětu podobném svítící myši k počítači? Odpovím. Protože pak se půl hodiny za tímto předmětem mohou honit. Jinde určitá akce nevyvolá logickou reakci (destrukce obchodu, ovečka zaplatí místo penězi knoflíky a matičkou). Děj drží pohromadě na základě tolika šťastných náhod (nejmenší ovečka zneškodní kybervozidlo ďábelské vědkyně, mimozemšťan má schopnosti kouzelníka), že mně po chvíli bylo v podstatě ukradené, co postavy dělají.
Malým dětem se určitě groteska s jejich oblíbenými hrdiny bude líbit, pro mě je ovšem velkým zklamáním.
3) Průměr
Jde o povídkový film tvořený třemi příběhy, na jejichž ztvárnění se podílely největší talenty současné japonské animace.
„Kanini & Kanino“ vypráví příběh dvou krabích sourozenců, kteří zažívají podvodní dobrodružství, aby našli svého otce. Film vizuálně velmi hezký, ale taky velmi nudný a obyčejný.
„Život neprohrává“ pojednává o osmiletém Šunovi, který se musí vypořádat s životu nebezpečnou alergií na vejce. Zde jen vidíme, s čím se potýká člověk se silnou alergií, žádný přesah.
A v poslední třetí povídce „Neviditelný“ bojuje s vlastní méněcenností a nezájmem společnosti o svou osobu pan neviditelný. Celkem originální pojetí ovšem nepřináší ve výsledku žádnou katarzi.
Všechny tři povídky zobrazující hrdinství každodenních životů jsou sice oku lahodící anime, ale to je asi tak všechno. Není důvod k velebení tohoto slabého díla.
V Šeredově, kde žijí nepovedené hračky, bydlí i optimistická Moxy. Zvědavost jí nedá a se svou partou objeví na druhé straně hor krásné Perfektní město s Institutem dokonalosti. Zde žijí dokonalé hračky, které jen čekají, až se budou moci vydat do skutečného světa ke svému milujícímu dítěti.
Na můj vkus příliš barevný, příliš instantní, příliš neživý film. Na stranu druhou, dá se na to dívat. Vtipům: „Pusťte nás ven, vy krásný potvory.“ nebo „Zmeškal jsi slaňování, únos, vláčení, šplhání a taky vyčerpání.“ nebo „Večer podáte hlášení. Je to rande? Ne.“ se dá upřímně zasmát. Jde o muzikál, tím spíš by měl být na písně kladen důraz. Ale dostane se nám popového kolovrátku. Ve výsledku mi to přišlo jako recyklát Příšerek s.r.o.
Poselství tohoto filmu je: ať jsi škaredý, tlustý, hubený, pětioký nebo s placatou hlavou, jsi prostě jedinečný a zůstaň taková/ý, jaký/á jsi. Film mě neurazil jako třeba Psí veličenstvo nebo Ledová sezona a malým dětem by se i mohl líbit. Chci říct, že pokud vám film utekl, nic si z toho nedělejte. Pokud ho náhodou někdy budou dávat v televizi a vy budete chtít zabít čas, tak do toho klidně jděte.
Polární lišák Blesk má velký sen, stát se nejlepším arktickým kurýrem. Jeho první zásilka ho ale zavede do tajuplné polární pevnosti, kde prohnaný zloduch Otto Von Walrus spřádá plány na zničení Arktidy. Blesk a jeho přátelé se rozhodnou jej zastavit.
Mezi Bleskovy kamarády patří liščí holka a konstruktérka Jade. I když trochu připomíná Judy ze Zootropolisu, mít takovou kámošku je sen každého kluka. Jejich nevyřčený vztah je miloučký. Bleskova snaha stát se tažným psem je též milá (cvičení, stavění sněhuláka). Na straně druhé tu pak máme papuchalky, kteří slouží Walrusovi a nemálo svým jednáním připomínají mimoně. A zápletka kolem jedovatého plynu je nic moc.
Kreslené postavičky v originálním znění namluvili celkem slavné osobnosti: James Franco, Jeremy Renner, Alec Baldwin, Michael Madsen, Omar Sy, John Cleese. Otázka zní proč? Protože Sněžná mela má celkem dobrý potenciál. Od začátku jsem se bavil a příběh mě zajímal. Bohužel čím více se blížíme ke konci, tím jeho záře pohasíná. A to strmě. Ve chvíli kdy záporák chce uskutečnit svůj ďábelský plán a naši hrdinové proti němu nasazují sněhové koule, to jde celé do k ledu.
Dobrodružné rodinné sci-fi vzniklo v mezinárodní spolupráci (Chorvatsko / Lucembursko / Norsko / Česko / Slovensko / Slovinsko / Bosna a Hercegovina). Mladé dívce Uně unesou mimozemšťani milovaného dědečka, maminka se z toho zhroutí a skončí v nemocnici. Aby toho nebylo málo, ve sklepě Una objeví tajemného robota, se kterým se jí podaří navázat kontakt. Děvče a tento její nový parťák teď mají necelých 24 hodin na to, aby dědu našli a zachránili společně s maminkou.
O filmu jsem dopředu nic nevěděl a udělal jsem dobře, protože mě pořád zajímal a čekal jsem, jak se věci vyvinou. A párkrát mě i překvapil, v dobrém i zlém. Poutavý začátek vás okamžitě vtáhne do děje. Jak Lena hraje Vesmírnou invazi a na dům se řítí kosmické těleso, slibuje mnohé. Příslib napínavé podívané je ale vzápětí doslova zabit přístrojem, který z prdění vyrábí energii. Tento motiv se v průběhu celého filmu neustále objevuje, proto se o něm zmiňuji (autorům asi přijde extra vtipný, patrně si vzali příklad z Doktora Proktora a prdicího prášku), a vždy s přehledem dokáže vybudovanou atmosféru poslat do kytek. Nastíněné téma šikany bylo úplně nadbytečné a neukončené. Ocenil bych taky, kdyby hlavní hrdinka zpívala nějakou písničku, místo trapného pokusu o beatbox. Film je středně zmatený a nevím, jestli děti pochopí, o co vlastně mimozemšťanům jde a jak je to vlastně s dědou. Scénář chtělo hodně učesat. Přitom námět i poselství filmu nebylo vůbec špatné! Výkon hlavní hrdinky je ovšem na jedničku. Je přirozená a nelze jí nedržet palce. Lokace jsou krásné, především dům, jeho okolí a krajina. Scéna se čtyřkolkami a sanitkou je pořádně napínavá a není jediná…
PS: Možný spoiler: Nechci být rýpal, ale když se na konci naši hrdinové vesele pošťuchují za volantem sanitky, neleží náhodou vzadu mrtvola?
Když si Lucas Bellu adoptoval, byla ještě malé štěně. Od té doby se stali nejlepšími přáteli. Jednoho dne však Bella zmizí a ocitne se více než 600 km od svého pána. Bella se postaví nepřízni osudu a vydává se na strastiplnou cestu domů.
Dávat Psí domov do stejné skupiny jako Dumbo nebo Čtyřlístek asi nebudu. To si nezaslouží. Ze začátku jde o takový Život mazlíčků, ovšem s reálnými zvířaty. Pak je film spíše podobný legendární Neuvěřitelné cestě z roku 1993. Digitálních triků bohužel přibývá, obzvláště když dojde na přátelství Belly s pumou či honičky s vlky. Ale je třeba si uvědomit, že tento na city hrající béčkový film cílí především na děti či diváky, kteří mají rádi zvířata a přivřou všechny oči nad kupou klišé zápletek i prvoplánovým příběhem.
Ve druhém pokračování jde opět o záchranu celého Lego světa, kdy Lego postavičky musí čelit nové obrovské hrozbě: nájezdníkům LEGO DUPLO® z vesmíru, kteří ničí vše rychleji, než obyvatelé města stíhají obnovovat. Boj za vítězství a obnovení harmonie zavede Emmeta, Hustěnku, Batmana a jejich přátele do vzdálených neprobádaných světů, včetně podivné galaxie, ve které je všechno jako v muzikálu.
I když se u legopříběhů občas v jednotlivostech pobavím a v té přehršli "džouků", kde vtip je shozen vtipem a ten vtip je pak shozen třetím vtipem… mě jeden z nich pobaví, nepřijde mi Lego stylizace šťastná. Při sledování prvního filmu (2014), ač jsem z něho nijak nejásal, mě nenapadlo, že z toho producenti vykřešou celý filmový business. Vznikly už čtyři celovečerní filmy plus seriál. Z mého pohledu jde o nastavovanou kaši. Velmi kladně hodnotím nastíněný vztah obou sourozenců, tedy prolínaní klučičího a holčičího světa, respektive Lego světů.
Originalita rodiny Addamsových je založena na morbidním humoru (gilotinou usekané hlavy hraček), eventuálně na tom, že si rodinní příslušníci jdou po krku a přijde jim to zábavné (syn odpaluje bomby na svého otce).
Přiznám se, že film mohl skončit po úvodních pěti minutách. Tedy úvodní titulky, které se objevily po pěti minutách, mohly být závěrečnými a stačilo by mně to.
Ve filmu je plno krásných momentů (Šroubovací boty, stylový budík, vysavač, co chrlí prach místo vysávání), některé situace byly opravdu legrační (Pugsley vleze do lví tlamy) a hlášky pamětihodné („Aha, škola je vlastně dětské vězení.“ „Kůň s kůlem v hlavě se mi líbí, ale ta barva je hrozná,“ pravila při pohledu na jednorožce. „Za trest jdi do svého pokoje, bez sociálních sítí.“ „Ty odcházíš? Kdo mě bude mučit.“)
Díky sice skvělé hudbě, ale často ponuré, plus vláčnému melancholickému chování postav nepůsobí film vůbec svižně, spíš mdle, na rozdíl od Hotelu Transylvánie. Ale to mu nemůžeme mít za zlé, zvláště když se autoři hlásí k původnímu seriálu ze šedesátých let. Takže nezbývá než si na to zvyknout. A zase tu máme ono letošní „téma“: Všichni můžeme žít pospolu, ať jsme, jací jsme.
Rozzlobení nelétaví ptáci a zákeřní zelení vepři jsou opět ve při v animovaném komediálním snímku Angry Birds ve filmu 2. Když se objeví nový nepřítel, který hrozí zničením Ptačího i Prasečího ostrova, spojí Ruďák, Žluťas, Bombas, Orel Vazoun a Žluťasova sestra Stříbrnka síly s velevepřem Leonardem, jeho asistentkou Courtney a vepřovým sádlem mazaným vynálezcem Garrym. Supertým bývalých zapřisáhlých nepřátel se vydává na misi, jejímž cílem je zachránit domovy ptáků i vepřů.
První Angry Birds byli takové filmové dno, že se už dalo jen odrazit. A to se jakš takš povedlo. Fekálního a nevkusného humoru se nám dostává jen na pár místech a všechno jinak klape, jak se na bláznivou ztřeštěnou komedii sluší. Situace jsou dovedené ad absurdum (přepadení Ruďáka vepřovým komandem v jeho domě; šílená scéna na toaletě). Je nám dokonce předestřen příběh, který má zápletku, prostředek i rozuzlení. Neuvěřitelné!
Osobně bych svému dítěti Angry Birds 2 nepustil (Angry Birds 1 jen přes mou mrtvolu), nevidím v tom žádné obohacení. Ale nechám to na vás.
„O víkendu jsem se díval na film, teď si nemůžu vzpomenout na název… Hlavní hrdina byl, jak se jenom ten pták jmenoval… Rorýs? Adoptovali ho rackové. Takže i když vyrostl, myslel si, že je taky racek. On pak, protože neuhlídal vajíčka, musel odejít, ale naštěstí se skamarádil s partou jiných rorýsů. Spolu pak zachraňovali vajíčka před krysama. Rackové i rorýsové si navzájem pomáhali.“ Takhle možná bude vypadat vaše vyprávění o animáku V oblacích. Prostě v té záplavě filmů, kde jsou ptáci hlavními postavami, se v nich tento ztrácí.
V oblacích nepřináší nic nového, objevného, dechberoucího, ale má obstojnou animaci, je prost nevkusného humoru a má nekomplikovaný děj, takže ho ocení především nejmenší publikum.
Vymýšlet atrakce, jaké svět neviděl, je pro June a její maminku ta úplně nejlepší zábava. June je ale taky hodně praktická holka, která zkouší aspoň některé z těch fantastických modelů reálně postavit. Její pokusy občas končí demolicí celého sousedství. Na June ale dolehnou velké starosti a přestane snít. Dokáže v sobě probudit svou fantazii, když se ocitne tváří v tvář zaniklému ráji atrakcí?
Hezká podívaná, plná her a dovádění, až se někomu z toho může udělat špatně, myšleno z těch pocukrovaných vztahů nebo z těch atrakcí. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že se dívám na nějaký remake filmu V hlavě říznutý Nekonečným příběhem. Taky ty zombie opičky. To jsem fakt koukal, v tak napudrovaném americkém filmu. I když mě vlastně napadají samé výtky, tak film mě v žádném případě neurazil. A vztah holčičky k mamince mě skutečně dojal!
Příběh začíná záhadným zmizením špičkového detektiva Harryho Goodmana. Jeho jedenadvacetiletý syn Tim začíná pátrat po tom, co se stalo. V pátrání mu přitom asistuje parťák jeho otce, detektiv Pikachu. Postupně ovšem začnou odkrývat šokující plán, který by mohl zničit stávající mírové soužití lidí a pokémonů.
Při sledování Detektiva Pikachu jsem byl velmi spokojený. Fakt film hodný 21. století. Ale… Prvním ale je brutálním způsobem přepálené finále. To znamená, že jsem byl spokojený zhruba do poloviny filmu. V té druhé to pohřbil digitální čurbes a pointa na způsob: já nejsem tvá tetička, já jsem tvůj bratr, já nejsem padouch, já jsem tvůj tatínek. A to druhé ale mi pilo krev vlastně od začátku - obsazení hlavního hrdiny. To, že byl vybrán jen a jen proto, aby byl film hollywoodsky korektní, by mně nevadilo, už jsem si na tento nepsaný zákon zvykl (nejvíc k smíchu je pak situace, kdy se na plátně ukáže otec hlavního hrdiny), ale vadilo mi, že pan herec je naprosto nesympatický a hlavně neumí absolutně hrát! I digitální Pikachu podal lepší herecký výkon! Tragédie. A to jsem si na začátku zahrával s myšlenkou, že bych pokémony mohl strčit do kategorie To nejlepší!
Hrdinkou příběhu je puberťačka Yi, která ve svém bunkru na střeše najde Yettiho. Utekl totiž z vědecké laboratoře bohatému sběrateli kuriozit, který se ho snaží opět polapit. Yi se rozhodne Yettiho doprovodit zpátky domů. Což je nejvyšší místo na naší planetě – Mount Everest.
Sněžný kluk je vyrobený především pro čínský trh a podle toho to i vypadá. Je to výrobek. Máme se hlavně dojímat. Prim hraje líbivost útočící na naše city. Tam motiv z Jak vycvičit draka (obláčkoví delfíni), tam motiv z Coco (hrdinka nemá kytáru, ale housle). Všude vládne patos, děje se až příliš náhod. Humor je křečovitý. Charaktery postav a jejich jednání plytké.
Když se záchranná parta ocitne v nesnázi, tak Yetti něco vykouzlí a jsou zachráněni. A když nepomůžou kouzla Yettiho, tam se kouzlí houslemi. Tak si říkám, proč si Yetti hned na začátku nevykouzlil nějaký obláček a rovnou na něm neodlétl na Everest?
Sněžný kluk si hraje na vrstevnaté, epické vizuální dílo. Věřím, že jste všímaví a lehce rozpoznáte, že osudově se tvářící animák je ve skutečnosti povrchní nafouklá blbina, promiňte, chtěl jsem říct bublina.
Před třemi lety uhodili tvůrci Mazlíčků z hlediska marketingu hřebíček na hlavičku. Myslím si, že řada filmových společností se rozhodla úspěch napodobit a výsledkem je letošní úroda psího plemena na plátnech kin.
Do rodiny Katie přibude miminko a pes Max se rozhodne ho na každém kroku chránit. I na venkově, kam se tříčlenná rodina s dvěma psi vypraví.
Tvůrci jednoznačně ubrali plyn. Už to není bláznivá podívaná, kdy hrdinové dělají neustále ztřeštěné psí kusy. Děj je navíc roztříštěn na tři paralelní příběhy (Snížek zachraňuje tygra, Max s Baronem jedou na venkov a Brigitte zachraňuje ze spárů koček Maxovu nejoblíbenější hračku), takže evidentně došly nápady či síla utáhnout jednolitý děj. Film na druhou stranu cílí na kapánek mladší publikum než v jedničce. Takže mazlíčci si kromě fandů prvního dílu jistě najdou další diváky.
Hrdinou NEANIMOVANÉHO filmu je malý sob Ailo. Při svém putování Laponskem, jehož největší část leží až za polárním kruhem, Ailo potkává hbitého hranostaje, nebezpečné vlky, chytrého rosomáka, polární lišku, chundelatou veverku, tichou sovu nebo vysoko létajícího orla.
Člověk absolutně nechápe, jak filmaři získali záběry, které jsou ve filmu. Nedigitální vlci ženoucí se za kořistí, sobi, kteří se ve volné přírodě pohybují kolem kamer, kamera běžící stejně rychle s běžícím sobem v metrových závějích… prostě nechápete. Pak je tu ovšem slabina celého filmu (řada z vás se mnou nebude souhlasit, vím to) v podobě průvodního slova. Řekl bych, že minimálně polovina komentářů je zbytečná, nepodstatná, nadbytečná, nezajímavá, popisující co vidíme (nyní putují přes otevřené pláně, nožky se boří do hlubokého sněhu, zapadal hloub a hloub až po uši atd.) Marka Ebena mám rád, ale jeho hlas a projev se k tomuto dokumentu vůbec nehodil.
Každopádně jde o krásnou podívanou se zřetelem na děti, které na podobný typ filmu ovšem musí být připraveny. Takže předpokládám, že nad krásami flory a fauny se budou spíše rozplývat dospělí.
Vzpomínáte si, jak v jedničce malá Anna tikala jako hodiny? Jak roztomile zpívala do klíčové dírky? Jak tancovala mezi obrazy? Jak jí zmrzla sukně? Na její horolezecký výstup na skálu? Na její stín na plachtě lodi? Na Olafův sen o létě? Na to, jak Olaf křičel, že necítí nohy? Na písničky Do You Want to Build a Snowman, Love is an Open Door nebo Let It Go?
Ve dvojce nic takového není. Co se týká písniček, jsou všechny mdlé bez nápadu a "na jedno brdo". Nepoznáte, jestli zpívá Anna, Elza nebo sob, pořád to zní jako Helenka Vondráčková. Navíc zpěvu je tam víc než mluveného slova! Co se týká příběhu, to pan scénárista neviděl Bessonův Pátý element? Použít stejný nápad a ještě tak chaoticky, to se vážně nevyznamenal. Pořád se jen filozofuje, vůbec nechápete, o co Elze vlastně jde. Nejdřív musí do Tajemného lesa. To nestačí a musí jít na ještě tajemnější místo – města Athoalan. Proč Ledová královna typu Elza zmrzla, to mi vážně uteklo. Asi proto, aby nás to dojalo.
K jedničce Ledového království chovám velkou úctu, a proto tento film neskončil v podprůměru, protože mě to fakt naštvalo. Člověk se těšil! Budu se opakovat. Kdyby Olafa, Elzu a Annu hrály jiné postavy, říkaly to samé a příběh zůstal stejný, myslím, že byste o tento film ani nezakopli! Pro šestileté holčičky, které sotva pochopí taškařice ohledně elementů a kterým stačí krásné Elziny šaty a srandovní Olaf, je to samozřejmě film roku. Bez debat.
Aby nedošlo k mýlce. Draka 1 i 2 jsem hodnotil vždy velmi vysoko. U trojky jsem dlouho zvažoval pro a proti, ale vyšlo mi, že kdyby třetí díl nevznikl, nic by se nestalo. Nemám chuť ho vidět znovu. Je sympatické, že tvůrci příběh uzavřeli a fanoušci se dočkali, ale nemohu se zbavit pocitu, že šlo prostě o díl z nutnosti. Zápletka je tak plytká, až to bolí: Jsme v ohrožení, proto z našeho ostrova odletíme a po x kilometrech se usadíme na jiném ostrově, ale záporák stejně ví, kde jsme.
Nezajímavý a vůbec ne rafinovaný příběh se tak nějak uzavře. Nic velkolepého, nic nezapomenutelného. Obyč. Omlouvám se.
Pomocí magického kouzla se malý Charlie a jeho starší sestra Marla dostávají do světa hraček. Oni sami se stávají figurkami. Zlovolný císař Maximus pořádá v koloseu pro pobavení lidu hry. Charlie, ze kterého se v tomto světě stal udatný Viking (ač má deset let, má fousy a tetování a v podstatě je neporazitelný, což se mu velmi líbí), je horkým adeptem na souboj s příšerou. Marla potkává pohodového řidiče food trucku Dela a brzy nato i speciálního tajného agenta Rexe Dashera. Společnými silami zachraňují uvězněného Charliho.
I když se Playmobil setkal u diváků s velkou kritikou, mně se líbil. Nejde o žádný klenot, ale oproti letošnímu LEGO filmu má jednoznačně navrch. Jasně, hlavním cílem filmu je podpořit prodej hraček, ale...
Hudba a zpěv jsou nadprůměrné (Anya Taylor-Joy a její úvodní písnička, zpěv vikingů, Maximovo muzikálové číslo), Marla, aniž by si to uvědomovala, si plní své dávné sny (dobrodružství, cestování či obyčejná jízda na koni), pobavila mě popelnice s odpadky, hudební Rexovo echo, potěšil odkaz na Hvězdné války, dojala úvodní hraná sekvence a líbil se mi i závěrečný souboj, který přirozeně vyplynul z předchozího děje. Film má především a stále na zřeteli dětského diváka! Palec nahoru.
Je to vždycky svátek, když se do našich kin protlačí něco jiného než animák z USA nebo v poslední době taky z Ruska. Něco jiného než obyčejný komerční film, mající za úkol vydělat peníze na dětech a rodičích. Předminulý rok takovou kuriozitou byla Dilili v Paříži. Loni pak anime Mirai no Mirai (či Skromní hrdinové, o kterých už byla řeč). Nejde o nic převratného, a už vůbec ne ve světě anime. Těžko Mamoru Hosoda překoná svůj "majstrštyk" O dívce, která proskočila časem.
Film de facto řeší jen a pouze situaci, kdy se malému chlapci (Kun) narodí sestřička (Mirai), rodiče svou lásku rozdělí vejpůl a chlapec musí překonat svou žárlivost. Takže námět fádní. To, jak postupně hledá cestu ke své sestřičce, tvoří náplň filmu. Film je sledem reálných situací (otec v domácnosti má na starosti obě děti a nezvládá to, chlapec ze žárlivosti praští po hlavě sestru hračkou, maminka se na něho rozzlobí, chlapec se učí jezdit na kole), které jsou protkány skoky do minulosti a budoucnosti. Máme tak šanci nahlédnou na příběh rodiny z širší perspektivy. Chlapec Kun by potřeboval dostat pořádně na zadek za to, jak se chová. Prospělo by mu to. Bohužel se tak nestane. Tím, že jde o hlavní postavu, mi lezl dost na nervy. Stejně jako u Miy a bílého lva mi zde chybí ze strany rodičů výchovná lekce.
Těžko říci, zda si děti film užijí, tím míň, když narazíte na verzi s titulky, ale pokud toužíte v kině spatřit něco jiného než ztřeštěné Angry Birds či souboje Transformerů, možná vás Mirai uspokojí. PS: Bacha, scéna v podzemce bude pro děti čistokrevný horor.
4) Filmy nadprůměrné, které se povedly
V létě 2017 se mladí hokejisté z východočeského Náchoda vypravili do dalekého Maroka, kde je čekalo přátelské utkání s tamním týmem. Nepřijeli sem jenom hrát hokej, ale taky se seznámit s místními lidmi a jejich způsobem života. O několik měsíců později zase hokejisté z marockého Salé zamířili do České republiky, aby tu v obrácené podobě zažili to samé.
Za škodolibého, věčně nespokojeného, vulgárního, namistrovaného, neotesaného protagonistu tohoto dokumentu jsem se vážně styděl. Věc se má tak, že kamera, občas roztřesená, občas snímající tmu, a mikrofon na něm a jeho kamarádech byly doslova přilepeny. Takže přesně vidíme a hlavně slyšíme, co si kluci povídají, jak ostatní uráží, jak si nadávají a kolikrát i to, co si myslí. A věřte, že jde o smutnou podívanou, vypovídající o naší čecháčkovské malosti, o naší ubohosti, zahleděnosti do sebe, povrchnosti, životě bez radosti, našem konzumním životě a já nevím o čem. Jsme také konfrontováni s muslimským světem nastolujícím mnoho dalších témat.
Po technické stránce spíše slabý film, ale o to více přínosný. Snad při sledování vaše děti (10 let a dál) rozeznají, co je na chování jejich vrstevníků špatné a co ne…
A máme zde čerstvého držitele Zlatého glóbu za Nejlepší animovaný film roku. Zbystřete pozornost, jelikož dokázal porazit tyto konkurenty: Jak vycvičit draka 3, Ledové království II, Lví král a Toy Story 4: Příběh hraček! Těžko říct co vedlo členy Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu k tomu, že dali přednost právě tomuto filmu. Možná je to jejich věkem, třeba tím, že všechny filmy až na Yettiho mají své předchůdce, a nebo je Hledá se Yetti opravdu nejlepší!?
Sir Lionel Frost je chrabrý a energický dobrodruh, který se považuje za předního odborníka na mýty a příšery. Ovšem nikdo jeho objevům nevěří. Aby svůj názor obhájil, vydává se na americký severozápad objevit - Yettiho, chybějící vývojový článek mezi opicí a člověkem. To se mu zakrátko povede a nachází Pana Článka - lehce bláznivého, velmi bystrého a citlivého tvora, posledního jedince svého druhu. A naprosto stejně jako u filmu Sněžný kluk se společně vydávají hledat ztracený domov, tentokrát je to bájné údolí Šangri-La.
Během celého filmu jsem nenarazil na žádný typicky vstřícný prvek určený dětem. Hlavními hrdiny jsou čtyřicetiletý dobrodruh a jeho družka. Po krku jim jde zabiják, nejdříve s pistolí, pak sekerou, poté cepínem i holýma ruka. Hledá se Yetti určitě není lepší než předchozí počin studia Laika Kubo a kouzelný meč. Nicméně není vůbec špatný, nenudil jsem se (úvodní lov Lochnesské příšery nebo setkání s babičkou Gamou jsou brilantní), ale vězte, že vaše děti budou sledovat film pro dospělé. Je animovaný, to ano.
Pohádka (spíše pohádkově laděný příběh) se odehrává v roce 1883. Pokud s vámi nezacloumá krutá úvodní sudba nad kolébkou tak, že pohádku vypnete, dozvíte se, že z miminka vyrostl mladík Urban, který se stal učněm lakotného hodináře, a že se zamiloval do jeho dcery. Představte si, že ruka v rukávu (myšleno svatba) je po 20 minutách! A dál vám jen prozradím, že se Urban musí vydat do světa, aby našel hodiny, které varují, respektive chrání před smrtí.
Mínusy: Písnička nesedla, snad tam byla, protože je to povinná položka či tradice. Pohádce chybí hravost a roztomilost. Čím víc se blížíme ke konci, je zatěžkána rvačkami, hospodami, cirkusem podivností, smrtí číhající na každém kroku, a pohádka temní a temní.
Výkon Jany Plodkové je některými kritizován, mně se líbil převelice. Jak hodináři předpovídá smrt, to jsem se smál na celé kolo. Vizuální stránka je na české poměry nadstandardní, například tanec Lichoradky (Plodkové) mezi břízami, hora, nad kterou nezapadá slunce, je impozantní (i když je triková), atd.
Hodinářův učeň není žádný skvost, pohádka, která se stane klasikou! Ale když vezmu v úvahu české pohádky z posledních let, které se promítaly v kině (2015: Sedmero krkavců, 2016: Řachanda, Anděl Páně 2, 2018: Když draka bolí hlava, Čertoviny, Čertí brko), musím konstatovat, že jde o nejlepší pohádku posledních pěti let.
V druhém pokračování Raubíře Ralfa shání Ralf se svou kámoškou Vanilopkou von Šmak náhradní díl do videohry Cukrkáry. A hádáte správně, součástku shání v rozsáhlých, nezmapovaných a nebezpečných vodách internetu.
S Raubířem Ralfem a Vanilopkou jsme měli tu čest před sedmi lety a bylo to setkání velmi milé, překvapivé, originální… Příběh odehrávající se v počítačových hrách nabídl nečekanou porci dojetí, poučení, zábavy… S druhým pokračováním je to kapánek horší. Všechno už známe, všechno víme, takže svěží momenty by člověk na jedné ruce spočítal. Určitě mezi ně patří hra Masakr s cool hlavní představitelkou Shank (v jedničce podobnou úlohu sehrála hra Hero's Duty se seržantkou Calhounovou). Vrcholem filmu a nejlegračnějším okamžikem je pak setkání Vanilopky s Disney princeznami! Vidět a slyšet znovu Lociku bylo super! Naproti tomu jsme v druhém pokračování zahlceni vším, co internet nabízí. A jak známo, mít neomezené možnosti není vždy výhra. Raubíř Ralf a internet není kdovíjaká výhra, ale jak známo, není důležité zvítězit…
Základní zápletka filmu je okoukaná od dospěláckých filmů jako Minority Report nebo Uprchlík. Tedy, že vina za zločin je svalena přímo na hlavního bezúhonného hrdinu, který musí uprchnout, aby přežil, a najít skutečného viníka, aby se mohl očistit. V tomto případě jde o superšpióna Lance Sterlinga, kterému na útěku pomáhá trošku zmatený mladý vynálezce Walter Beckett. Ten ho pro začátek promění v holuba.
V originálním znění mluví agenta Lance Will Smith a popleteného vědce Tom Holland. A přesně o tom to je. Představte si Muže v černém, Mizery, Hancocka atd., ve kterých Smith hrál. A pak Spider-Mana v Hollandově podání. A tento mix povah, situací a akcí ve Špionech v převleku dostanete. Zdůraznil bych především, že jde o akční jízdu pro odrostlejší publikum (velmi efektní likvidace sedmdesáti členů Jakuzy). Ještě více bych zdůraznil, že diváky čekají mrtví lidé, kopání do rozkroků a nahý zadek velkého padoucha. Tento film má totiž PG-rating, který upozorňuje rodiče, aby zvážili, zda své děti nechají film zhlédnout, jelikož některé scény v těchto filmech jsou pro děti nevhodné.
Abych se přiznal, mně se film líbil, až na některé výše zmiňované věci. Naopak hlášky „hodinky jdou napřed“, „dvojpadák“, „vloupal ses do Kremlu pomocí izolepy a kancelářské sponky, tak se přece do vlastního auta dostaneš“ a k tomu scénky se sérem pravdy, zpomalené záběry v autě a „drobky“ jsou natolik originální a vtipné, že činí z tohoto filmu malé překvapení roku, alespoň pro mě.
Kdesi v africké savaně se narodí lvímu králi Mufasovi syn. Malý lví princ Simba. Všichni se radují, jen Mufasův bratr Scar, původní následník trůnu, spřádá své vlastní, temné plány. Když dojde k nečekané tragédii, stává se Simba vyhnancem. Za pomoci dvou nových přátel musí Simba dospět a stát se tím, kým je mu souzeno být.
Je úžasné vidět film, kde není ani náznak lidské přítomnosti. Každou minutu, po celou dobu, jsem si kladl otázku, zda to, co vidím, není opravdu skutečné. Až surikata jedoucí na divočákovi mně dala vždy jasnou odpověď. Tu otázku jsem si tedy položil 107 krát. Tím se dostávám k několika málo výhradám. Film má pro děti neúnosnou délku. Příběh nikam nespěchá, proto je zarážející, jak se během okamžiku Simba s Nalou do sebe zamilují. Také bych zmírnil dost nepřehlednou a ne zas tak vtipnou ukecanost zmiňovaného divočáka a surikaty.
Osobně bych uvítal nějakou inovaci oproti pětadvacet let starému originálu. Pokud člověk přesně ví, co bude následovat, je to blbé. Autoři to vážně vzali přes kopírák, včetně řazení scén a záběrů. Ale chápu, že někteří (například malé děti) originál neznají.
Bohužel nejde o výjimečný film, ovšem nelze mu upřít ostatní kvality. Originál ani aktuální verze nepatří mezi mé oblíbené filmy, ale uznávám, že Lví král patří na toto místo v žebříčku.
Zatímco Lví král je kompletně digitální, Psí domov napůl, tak Mia a její bílý lev je natočena s reálným lvem! Smekám klobouk před všemi herci, kteří do toho šli, a aby film vůbec vznikl, žili s ním i ve skutečnosti 3 roky, co se film natáčel. Vždycky, když jsem si to uvědomil při vypjatých scénách, kdy třeba lev zezadu na Miu skočí, mi běhal mráz po zádech.
Dobrodružný příběh o přátelství člověka se lvem přináší nejenom zneklidňující poselství o zabíjení lvů kvůli trofejím, ale řeší také rodinné vztahy či například psychické onemocnění Miina bratra. Scénáristům bych určitě vytkl nesprávně zobrazené chování hlavní hrdinky, která rodičům vyvádí pěkné kousky a alespoň v polovině případů zůstává nepotrestána či jsou její skutky ponechány bez povšimnutí (například její útěk ze školní exkurze, noční autostop či hrubé odmlouvání matce - hlavní hrdince je kolem třinácti, takže chápeme).
Tvůrce i herce nezbývá než chválit za jejich dlouholetou snahu, štáb za krásné záběry africké krajiny. Nerad bych byl neuctivý, popravdě sledujeme takovou limonádu, ale dobře se na ni dívá. Film pro celou rodinu. Osobně jsem se raději díval na lva živého než na "Disneylva".
Hrdinou filmu je pouliční zlodějíček Aladin. Zlý sultánův rádce Džafar ho využije k získání kouzelné lampy z jeskyně, skryté uprostřed pouště. Aladin se díky šťastným náhodám stane jak majitelem kouzelného koberce, tak i lampy. Džin mu tedy může splnit tři přání a zvrátit chlapcův nelehký úděl.
I přes neustálý digitální čurbes (triky frčí, i když si dva povídají v místnosti, jelikož je s nimi například digitální tygr nebo opice) má Aladin své kouzlo. Například když se Aladin potká s Jasmínou na tržišti (trik s náramkem je milý), když se Aladin potkává s Jasmínou v paláci (prohození Jasmíny se služkou je prima), když se Aladin jako princ Ali dvoří Jasmíně (džemy jsou k popukání), když… prostě to vždycky stojí za to, když jsou Aladin s Jasmínou spolu. Připočtěte k tomu efektně natočené honičky (zvláště ta úvodní na tržišti), hláškujícího Willa Smithe coby Džina, celkem smysluplný děj, k tomu překrásnou Naomi Scott - a vychází mi z toho, že se Aladin kupodivu povedl. Kupodivu, jelikož jsem čekal totální propadák.
Ze všech předělávek, které se k nám od Mickey Mouse hrnou (Popelka, Kráska a zvíře, Kniha džunglí, Lví král, Dumbo, brzy Lady a Tramp nebo Legenda o Mulan), nedopadl Aladin zas tak špatně. Bohužel tu máme tolik digitálních triků, že to prostě vypadá, jako když to holka přežene s make-upem. Méně je někdy více. Z talentovaného Guy Ritchieho se za ty roky stal bohužel rutinér, do role Aladina by se hodil taky někdo lepší, finále šlo též udělat trochu líp… Napsal jsem si seznam kladů a seznam záporů, a seznam kladů byl prostě delší.
Malý Willy cestuje s rodiči vesmírem. Po nehodě vesmírné lodi se sám v záchranné kapsli dostává na neznámou, divokou planetu. Naštěstí má s sebou důležitého parťáka – robota Bucka. V cizím světě na ně číhá mnoho nástrah a objevů.
Pro děti ve věku od 5 do 12 let naprosto úžasná podívaná. Tedy pravé dobrodružství, plné objevování něčeho nového na neznámé planetě. Bylo to lahodící oku (všemožné rostliny, živočichové, scenérie) i duši (film bez otravných záporáků, popkulturních odkazů, humoru za každou cenu). Čirý, smutný, radostný, akční, dobrodružný sci-fi animák, který vás bezpochyby nadchne. Až se mi nechce věřit, že francouzský režisér Eric Tosti je podepsán i pod takovou filmovou katastrofou, jakou byla Esa z pralesa.
V rámci žánru nepřináší nic nového, ale za zhlédnutí jistě stojí. Na první pohled je patrné, že při tvorbě filmu někdo přemýšlel. Takový suprový film pro kluky do deseti let. Ale to už se opakuju.
Co mají společné Sněhurka, Šípková Růženka či Popelka? Všechny jsou zamilované do Prince Krasoně. Zlomyslně ho zaklela zlá královna. Od té doby se do něj každé děvče v království beznadějně zamiluje. Opravdu je to kletba. Aby ji zlomil, musí najít pravou lásku. Možná mu k ní pomůže neznámý cizinec Lenny.
Princ Krasoň je jedna z postav Shreka (ve Shrekovi byl synem zlé-hodné kouzelné víly). Pojítkem mezi oběma filmy je producent John H. Williams, který produkoval první tři Shreky (a taky spoustu podprůměrných animáků). Čeká nás podobný humor jako v případě zlobra, ne tak agresivní, ale berte to jako klad. Krasoň má stejně kvalitní animaci jako Shrekové, tedy jednodušší, berte to jako zápor. Příběh má hlavu a patu, to je jistě chvályhodné. Zlodějka Lenora jako by z oka vypadla Flynnovi Rychlíkovi z Na vlásku, to není chvályhodné. Zní zajímavá muzika (hned ta první má docela šťávu – Ten kluk je má výhra) – klad. Atakdále.
Řeknu to takhle. Ze všech filmů, o kterých tady dnes píšu, jsem podruhé viděl jen dva. Aladina a Krasoně.
5) To nejlepší
Kovboj Woody vždycky dobře věděl, co je smyslem jeho života. Tím bylo starat se a chránit jeho dítě, ať už to byl chlapeček Andy nebo holčička Bonnie. Když však Bonnie přinese do svého pokojíku novou vlastnoručně vyrobenou hračku, které říká Vidlík (plastová vidlička s očima), začne Woodymu a jeho věrným kamarádům nové dobrodružství.
Když skončilo promítání, neměl jsem v mobilu napsanou žádnou negativní poznámku. Ten film šlape jako hodinky. Je neuvěřitelné, že i čtvrtý díl může nabídnout plnokrevné pokračování (ze třetího dílu jsem až tak nadšený nebyl). Nicméně jsem v mobilu neměl ani poznámku kladnou. Chci tím říct, že mě též ničím neohromil. Ale nechci pochopitelně filmu upírat jeho kvality. Ani na minutu se nebudete nudit. Za odvážnou bych označil hororovou atmosféru v antikvariátu, které si užijeme do sytosti. Neotřele působila Pastýřka se svou kamarádkou Hyhňou či bizarní kanadský kaskadér Hop, nejspíš oblíbená klučičí hračka ze sedmdesátých let.
Na Toy Story především obdivuju, jak dokáže spojit staré s novým, hračky s lidmi, děti s rodiči. Své letošní konkurenty (Jak vycvičit draka 3, Ledové království II…) nechává daleko, daleko za sebou!
Na začátku se dozvíme, že se příběh odehrává v Lipsku v roce 1989. V té chvíli asi každému dospělému dojde, jak film dopadne, ale než se dobereme konce, čeká nás napínavá podívaná.
Dvanáctiletá dívka Fany se stará o Sputnika, psa její nejlepší kamarádky Sophie, která odjela s maminkou na letní prázdniny do Maďarska. Ve skutečnosti obě emigrovaly na Západ. Fany se odvážně vydává kamarádku hledat, chce jí vrátit Sputnika. Stane se tak svědkem pohnutých událostí, které zmítaly Evropou na konci osmdesátých let.
Sledujeme příběh podle skutečných událostí s obrovským smyslem pro detail (holky nikdy neochutnaly opravdovou Coca-Colu, všude Trabanty a Wartburgy, telefony na mince, oprýskané zdi, věšák v kuchyni visící na provázku, proslovy straníků, pionýrské šátky, v oknech totožně blikají televizní obrazovky - všichni sledují nepřátelskou televizi (čti západoněmecké vysílání)). Ideální film pro školáky do dějepisu!
Další silnou zbraní je dvojrozměrná animace, která prostě tomuto filmu sluší. Dobové fotografie na závěr náš zážitek ještě umocní. Hudba skvěle vybraná. Humoru je zde tak půl procenta, jde o vážný film o vážných věcech (Fany dostane facku; tátu jí zavřou do kriminálu). Před autory smekám, jak napínavě a přitom laskavě z pohledu dítěte toto téma zpracovali! Příběh o přátelství a odvaze, který se hluboce dotkne malých i velkých. Na větvi z filmu budou jistě víc tvoji rodiče než ty. Apropó. Bunkr ve větvích stromu je super!
Co říci závěrem? Ať si vybereš z této hitparády jakýkoli film, přeju ti, ať si ho užiješ a přinese ti něco do života. Měj se!
Radek Habáň
OBRÁZKY: AČFK, Bioscop, Bohemia Motion Pictures, Bontonfilm, CinemArt, Falcon, Forum Film Czech, Mirius Film Distribution, Vertical Entertainment, Anifilm Distribution, Pilot Film, Total film
Související články
Filmy pro děti roku 2021 očima Radka Habáně
Již tradičně vám v únoru nabídneme exkurz do světa dětských filmů společně s redaktorem Radkem Habáněm. Zajímá vás, které filmy pro děti šly loňský rok do kin? A které opravdu stojí za pozornost? Poslouchejte Barvínek v úterý 8. února, startujeme v 16 hodin!
Filmy pro děti roku 2020
Radio Proglas vám přináší přehled filmů pro děti za rok 2020, který sestavil redaktor pořadů pro děti a moderátor Radek Habáň.
Filmy pro děti roku 2018
V roce 2018 mělo v českých kinech premiéru více než čtyřicet filmů pro děti. Radio Proglas vám jako každý rok přináší jejich přehled od nejhorších po nejlepší. Žebříček sestavil redaktor pořadů pro děti a moderátor Radek Habáň.
