Filmy pro děti roku 2015 očima Radka Habáně

Filmy pro děti roku 2015 očima Radka Habáně
2. února 2016 Barvínek Autor: Luděk Strašák

Radio Proglas vám přináší přehled filmů pro děti (a mládež) za rok 2015, a to očima Radka Habáně.
Letos kina nabídla dětem celkem 32 snímků, kromě komedií také drama a artový film. Bylo tedy z čeho vybírat, ale jen málokterý film dosahoval nadprůměrných kvalit.
Některé filmy, které už od prvního traileru vzbuzovaly děs a hrůzu, neurazily. Zato některé sázky na jistotu dopadly tuctově, ne-li katastrofálně.
Film Star Wars: Síla se probouzí jsme do  žebříčku dětských filmů nezařazovali (cílovou skupinou nejsou děti). Stejně tak zdigitalizované Tři oříšky pro Popelku (pohádka byla natočena v roce 1973). Samozřejmě, že by bez problémů tuto anketuvyhrála.
Filmy jsou seřazeny od nejhoršího po nejlepší. A pro přehlednost ještě do pěti kategorií. 1. To nejhorší. 2. Filmy podprůměrné aneb filmová bída. 3. Průměr. 4. Filmy nadprůměrné, které se povedly. 5. To nejlepší.
Můžete se zapojit do diskuse, popřípadě si kliknou na články z předešlých ročníků.

Jaký je váš názor? Můžete hlasovat do 14. února v naší anketě.

1) To nejhorší

Můžete si poslechnout, jak Radek Habáň o těchto filmech hovořil v Barvínku.

Čarovný les

O Čarovném lese se v našem žebříčku zmiňujeme proto, že by se někdo mohl mylně domnívat, že jde o pohádku pro děti, či že musí jít o dobrý film, když tam hraje Johnny Depp, Emily Blunt či Meryl Streep. Ani jedno neplatí!

Podobně jako pohádka Tři bratři Jana a Zdeňka Svěrákových, kombinuje filmový muzikál Čarovný les několik pohádek dohromady. Konkrétně Popelku, Červenou Karkulku, Jacka a fazolový stonek a Lociku. Všechny příběhy spojuje dohromady pekař se svou ženou, kteří v čarovném lese shání ingredience do zázračného lektvaru. Ten má jak navrátit krásu zlé čarodějnici, tak způsobit, že pekař s pekařkou budou mít děti.

Odkud začít, když je na něm úplně všechno špatně... Tak třeba písničkami, když jde o muzikál. Všechny splývají do jedné monotónní melodie bez nápadu, jako kolovrátek. Postavy se v lese neustále náhodně střetávají, až je to směšné. Pořád freneticky poskakují, pobíhají sem a tam, bezradně tancují. Máte chuť jim dát tabletku na uklidněnou. Pokud vydržíte hledět do tmy a stereotypních kulis lesa po dobu dvou hodin a neusnete, tak jste hrdinové.

Film, stejně jako slavná divadelní předloha, servíruje pohádky v rádoby nekonvenčním pojetí: Zjistíme, že princ je proutník, dočkáme se nevěry pekařovy ženy, nesmyslných smrtí některých ústředních hrdinů a podobně. Každých pět minut si budete říkat: co to bylo? O tomto filmu nemá vážně cenu ani mluvit. Natožpak ho vidět! Je to katastrofa.

P.S.: Johnny Depp je na plátně rovných 180 sekund!

Kyky Ryky a pár vajec

Hlavními hrdiny tohoto mexického animovaného filmu jsou kohouti, slepice, vajíčka a němá slanina! Plachý a nemotorný kohoutek Ryky se musí postavit zlému rančerovi, který chce zničit jeho farmu.

Kromě jiného jsou nám v tomto příběhu naservírovány namátkou: rapující kačeny, kohout na motorce, stařenka na motorce, sexy otylé ženy v ringu a další úkazy. Již první minuta filmu napoví, že byste měli vzít děti do náruče a utíkat před touto pohromou z kinosálu co nejrychleji pryč!

Pokud ovšem zůstanete, dozvíte se, že když chcete v životě něco dokázat, musíte se umět prát. Všechny rozhodující momenty filmu se totiž řeší fyzicky, pěstmi. Z absolutního neduživého outsidera kohoutka, se stává během pár dní pod vedením několika mentorů mrštný, odvážný a silný zápasník, který se také naučí létat lépe než sokol. V ringu to pak nandá nepřemožitelnému bijci, shrábne peníze a je vyhráno!

            Sečteno a podtrženo. Nevím, jaké jiné filmy pro děti vznikají v Mexiku, ale pokud se u nich promítal náš Kozí příběh, tak je to fifty-fifty. Ó, ne! Že by současná česká animovaná tvorba byla na stejné úrovni?

P.S.: Na ČSFD má film momentálně 64%. Hodnocení filmů je vážně značně relativní!

Malý dráček

Nevěřil jsem vlastním očím, jako bych sledoval dvacet let starý kreslený film nebo počítačovou hru. Malý dráček ale vznikl v roce 2014. Budiž, ale proč někdo něco takového koupí do distribuce v našich kinech?! Letošní film s nejhorší grafikou!

Kdyby příběh nebyl ještě příšernější než animace, tak bych neřekl ani půl slova, ale sledujeme jeden velký nesmyslný slepenec čehosi, co nelze nazvat příběhem ani se zavřenýma očima. Dinosauři chtějí sežrat mládě draka velikosti jednohubky a k tomu dikobraza!, a pak chtějí sežrat rovnou draky všechny. Děti jsou svědky toho, jak se jejich rodiče mlátí s jinými rodiči, veškerý humor se scvrkává do trapného narážení do předmětů a sebe samých (tvůrci ztratili soudnost a padají tam a naráží úplně všichni každou minutu filmu!). Ve chvíli, kdy filmoví patlalové začínají mlátit i drakem důchodcem, je to konečná. Nechybí fekální humor… Když začne zvracet písečný červ, začínám zvracet i já…  

2) Filmy podprůměrné aneb filmová bída

I tady si můžete poslechnout rozhovor s Radkem Habáněm o této kategorii.

Žabák Ribit

Naše kina promítala také film z velmi cizokrajné země, a to Malajsie; nese název Žabák Ribit. Proti všem zákonům přírody Ribit nesnáší vodu. Proto se se svou nejlepší kamarádkou, létající veverkou Sandy, vydá do světa, aby našel smysl života.

A tak naši hrdinové putují od jedné bezvýznamné postavičky k druhé. Sedm minut posloucháme únavné povídání s netopýrem. Pak se přesunou k opicím, kde se zase pět minut klábosí. Následuje setkání s cizokrajným ptákem, se kterým se tlachá zase kolem sedmi minut. Pták je odnese k řece, kde se potkávají s příšerně barevnými hrochy, nebo co to je, a opět se pět minut kecá o ničem. A takhle je to téměř až do konce filmu. Řeknete si bezva. Nekomplikovaný film pro děti, které chodí do školky. Chyba lávky. Nezmínil jsem totiž setkání s pavoukem, krokodýlem a šamanem, kteří toho také hodně napovídají, nicméně vaše děti polekají natolik, že je do kina už nikdy nedostanete.

Připočtěte opravdu velmi, velmi chabou animaci a nulovou přítomnost humoru a máte horkého kandidáta na nejhorší film roku.

Mrkáček Bill

Malý koala Mrkáček Bill se vydává na nebezpečnou cestu k moři bílých draků hledat svého ztraceného otce. Pomáhá mu statečná kamarádka Nutsy, veselý ještěr Jacko a další přátelé. V patách se jim ale drží nebezpečný kocour.

Mrkáček Bill není tak strašný jako Malý dráček, ale doporučit ho nelze. Ve filmu je až příliš mnoho děr, nesmyslů a fekálního humoru. Tedy jestli vůbec o nějakém humoru můžeme mluvit… Při sledování jsem se vážně cítil trapně. Dětem se ale roztomilý koala asi líbit bude. Pochopitelně nikomu nemohu bránit, aby se nesmál, když někdo prská, roztrhne si kalhoty v rozkroku, vytahuje si něco z nosu nebo… no to je jedno…

Proč jsem nesnědl svého taťku

Tak především bych tento film nenazýval filmem pro děti. Ani omylem. Co na tom, že je animovaný. Film řeší problémy a život dospělých. Tedy dospělých lidoopů. A pochybuju, že vůbec někoho něčím uspokojí. To, že prehistorický člověk objevil oheň, vyrobil si první nástroje, začal malovat obrazy na stěny jeskyní, postavil se na zadní, ví každé školou povinné dítě a dokážeme si to představit i bez hodinu a půl neuvěřitelně vlekoucího se filmu bez špetky překvapení či vkusného humoru.

Francouzský komik Jamel Debbouze (Lucien z Amélie z Montmartru, ten herec, který má znecitlivělou pravou ruku. Hlavní postava filmu má stejné postižení.) natočil po sedmi letech práce za horentní sumu svou režijní prvotinu, která právem zmizí v propadlišti kinematografie. Tento film míjí své diváky jako žádný jiný. Ach jo!

Jo Nesbø: Doktor Proktor a prdící prášek

Hlavním hrdinou tohoto norského filmu je ztřeštěný vynálezce Doktor Proktor, dívka Líza a klučina s ohnivými vlasy jménem Bulík. Doktor Proktor vynalezne prášek, po kterém, slušně řečeno, zažijete extrémní nadýmání. Tak silné, že je dokonce schopné vás vznést do vzduchu! O tenhle objev má ale zájem i pan Trán, zloděj Proktorových vynálezů…

            Na úvod upozorněme, že film není animovaný, ale hraný! Je extrémně stylizovaný podobně jako filmy Wese Andersona (tatínek je vojenský generál a tak má před vlastním domem dvě děla, úhledně srovnané dělové koule a vojenský džíp…).

Věřím, že děti prvních až čtvrtých tříd, kterým je film určen, se už při vyslovení názvu budou lámat smíchy. Film, ale kupodivu kromě neustálého fekálního podtextu, nabízí něco víc, a tudíž ho nelze šmahem odsoudit! Celou dobu jsem měl pocit, že sleduju nějaký remake Pipi dlouhé punčochy, která bojuje proti Trautenberkovi. Ke kladům této taškařice lze připočíst, že rozvržení charakterů postav je černobílé. Děti jasně ví, kdo je kladný a kdo záporný hrdina, že zlo bude potrestáno a dobro zvítězí… Také se dobře trefuje do rodičů, kteří nemají čas na své děti, do lidské hlouposti, chamtivosti… Nechybí dobré nápady, jako třeba minigroteska Proktorových vzpomínek na dávnou lásku. Tímto klady končí.

Oproti tomu celá linie s obrhadem mi přišla zbytečná a do filmu se nehodila. Stejně tak nápad s prdícím práškem šel nahradit úplně něčím jiným. Ale to by zase dětem nepřišlo vtipné a do kin by přišla polovina lidí. Bohužel cokoli inteligentního v tomto filmu je ihned přebito (zabito) lacině trapnou zápletkou, kolem které se neustále točíme.

Sněhová královna 2

Loni mělo v našich kinech premiéru volné pokračování ruské animované pohádky Sněhová královna. 

Připomeňme, že Gerdě se s pomocí skřítka Orma podařilo porazit Sněhovou královnu a vysvobodit bratříčka Kaye. Děj prvního filmu byl natočen podle známé pohádky dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena. Druhé pokračování tedy muselo přijít s vlastním příběhem. Orm je nespokojený. Nedostalo se mu slávy, kterou čekal. V podzemním dole, kde musí pracovat, je samý průšvih. Když je unesena princezna Maribel, vydává se za záchranou, aby všem ukázal, kdo je tady hrdina. Když zjistí, že sám sotva něco dokáže, když se dostaví překážky a bezmoc, podá mu pomocnou ruku sněhový přízrak. Orm bohužel ve zkoušce podlehne.

Krásnou a velmi sympatickou hrdinku Gerdu z prvního filmu nahradil celkem nesympaticky vyhlížející a ne příliš kladný hrdina trol Orm. Gerda je v pokračování zcela upozaděna. Na plátně jsou jen a jen trollové nebo ve finále ledové bestie, se kterými se hlavní hrdinové utkají v opravdové válce. Také jsme svědky neustálých kopanců, kousanců a bezohledného mlácení Orma, který by v realitě sotva tyto údery přežil. Tolerovat by to šlo u Jen počkej zajíci, ale ne u celovečerní vážně se tvářící pohádky. Tvůrci neznají míru, chybí jim nadhled, nemají cit a bohužel ani smysl pro humor. Na více místech děj postrádá logiku.

První Sněhová královna měla své kouzlo, v ledasčem byla originální a na mnoha místech dokázala překvapit. Jednoznačně se nejednalo o propadák. Bohužel se to nedá říct o druhém pokračování, kterému se raději vyhněte.

 

Barbie Rock’n Royals

Muzikálová pohádka pracuje s oblíbeným motivem záměny. Křehká princezna Courtney původně mířila na letní tábor princezen. Místo toho se ocitla na kempu pro rockery. „Drsná“ zpěvačka Erika se díky nedochvilnosti dostává… tušíte správně... mezi princezny. Obě dívky postupně „objevují“ dosud nepoznané světy J  Vše vrcholí hudebním finále, které rozhodne o osudech všech účinkujících.

Čekal bych, že se tvůrci pokusí ukázat, že panenka barbie není symbolem hloupé blondýny, která nemyslí na nic jiného než na parádu. Nepokusili. Stvořili oslavný film na barbie se všemi atributy. Pro představu uveďme jeden příklad za všechny. Princezny tráví prázdniny v kempu pro urozené a jedna z hodin podle rozvrhu je hřebelcování jednorožců! Ne, ještě jeden: I ti řidiči limuzín jsou krásní a milí patrně šestnáctiletí mladíci (jinak by neměli řidičák, je to v USA). J

Film bohužel předkládá nejmenším holčičkám tu „nejrůžovější“ červenou knihovnu řešící problémy dospělých či dospívajících! Podporuje také holčičky v parádění, malování, lakování…  Na těch věcech není samozřejmě nic špatného, ale jen na to upozorňuji. Myslím si, že tento film splňuje všechny podmínky pro to, abychom ho mohli nazvat kýčem.

Do samotného příběhu/děje se navážet nehodlám, protože je stejně kvalitní jako stovky dalších filmů, které nabízí naše televize. Nejenom pro děti! Zavřete oči a libovolně bodněte prstem do televizního programu. Míra infantility je skoro neúnosná. Animace televizně-všednodenně-dopolední. Být šestiletá holčička a milovnice barbie panenek, tak samozřejmě film figuruje někde u Malého princeJ Ale musíme být objektivní L.

P.S.: Účes Eriky Juno s rozpuštěnými vlasy je naprosto úžasný! Bez ironieJ

Mimoni

Mimoni jsou dobráci od kosti, kteří vidí odnepaměti smysl své existence v posluhování tomu největšímu darebákovi široko daleko. Jejich pánem se tak stává Tyranosaurus Rex, hrabě Drákula, Napoleon, pak dlouho nic a až v roce 1968 (42 let před Gruem) narazili na absolutní královnu světového zločinu - Scarlett Odkráglovou! Ta a žádná jiná!

Řekněme si krutou pravdu. Mimoni bohužel utáhnout celý film nedokázali. Oni jsou jakousi šlehačkou na filmovém dortu; ale zkuste se hodinu a půl ládovat šlehačkou. Na pár místech se zasmějete (super truper ukulele, puči puči kuk), ale jinak převažují momenty bez nápadů, některé vtipy byly zbytečné, jinde trapné, což nikdy před tím (Já, padouch 1 a 2) nenastalo. Překvapení vystřídala nuda. Přesně v polovině filmu začínají mimoni krást královninu korunu. A tahanice o ni skončí na konci filmu, když už nemají co zdemolovat.

Mimoni v sobě bohužel nemají nic, co by je opravňovalo zařadit do loňských alespoň průměrně vydařených filmů. Navíc se zde v plné nahotě vyjeví, že mimoni slouží zlu, podporují kriminalitu a terorismus. U scény s Napoleonem mi vážně zatrnulo; z logiky věci jsem vzápětí čekal Hitlera a pak Stalina! Tak to by byla konečná.

Mimoně opravdu dětem nepouštějte.  

Malý pán

Malý pán si žije spokojeně ve svém domečku v Duté hoře. Jeho poklidný život skončí ve chvíli, kdy se mu zdá sen o tajemném domě, ve kterém najde, co mu schází. Rozhodne se přijít té záhadě na kloub. Vydá se za Prázdnou hlavou, aby mu poradila, kde ten záhadný dům najde.

            Malý pán je takové malé obludárium. Obludní lidé, obludná zvířata, obludné obludy. Že jdou loutkám vidět drátky a šňůrky je jen malá kosmetická nedokonalost. Co mně vadilo, byl monotónně se opakující děj, kdy například Malý pán potřebuje sehnat knihu, jak se vypořádat s Tísní. Kniha je ale napsaná mihotavým písmem. Proto potřebuje speciální brýle. Ty se rozbijí, proto potřebuje sehnat drobné kutily. Ti mu je opraví, ale brýle je potřeba naplnit pronikavou šťávou a tak jde k Modralovi atd. A vy si začínáte říkat, kdy ten řetěz konečně skončí? Na závěr se dočkáme triviální mravoučné pointy, kterou tušíte už po první třetině filmu. Humor je tu spíše trapný než ulítlý. Nejsem si jist, jestli upálení zaživa, zastřelení, utopení, propíchnutí Malého pána, o což se snaží postava Zmetka, je to pravé. Rozhodně si nevezmu na triko, abych někomu film doporučil s tím, že je super. Obzvláště malým dětem nedoporučuji!

Filmu ovšem nelze upřít to, jak si podmaní divákovu fantazii. Proto také věřím, že podobně jako třeba Krysáci a Kuky si najde nebo už našel své obdivovatele.

3) Průměr

V našem rozhovoru s Radkem Habáněm jsme se tomuto tématu také věnovali . Poslechněte si.

Hodný dinosaurus

Jestliže jsem v úvodu tohoto článku zmiňoval, že letos kina nabídla i drama, tak právě Hodného dinosaura bychom směle do této škatulky mohli zařadit. Humor zde hledejte mikroskopem. Žádní roztomilí žvatlající dinosauří popletové. Syrové nefalšované drama o každodenní přežití, kde záplavy střídají vichřice, krvelačné létající bestie chodící bestie… To všechno proto, abychom se pak mohli s hrdiny radovat nad kouskem bobulí, kterými zaženete hlad či z nádherné vyhlídky z vrcholu hory.

Studio Disney s Pixarem zkusili dětem nabídnout něco jiného, než humor a gagy za každou cenu. Risk ale nevyšel! Animace je dokonalá, příběh ovšem triviální a některé nápady (tyranosauři chovají stádo bizonů, dinosauři mají slepičí farmu a pole s kukuřicí) za hranou uvěřitelnosti. Filmaři měli ambice, ale výsledek je neuvěřitelně nudný a nezajímavý. Existuje na to výraz, film o ničem. Disney s Pixarem šlápli hooodně vedle.

 

Hurá na fotbal

Film Hurá na fotbal vznikl v koprodukci států, pro které je fotbal doslova synonymem, Argentina a Španělsko.

Malý chlapec Amadeo pracuje v zatuchlém baru v zapadlé vesničce. Umí hrát úžasně stolní fotbal a tajně je zamilovaný do své nejlepší kamarádky Laury. Jednoho dne Amadeo ve fotbálku porazí namyšleného floutka, který neumí prohrávat. Z Amadea vyroste nejtalentovanější hráč ve stolním fotbálku všech dob a z onoho floutka pro změnu zase nejlepší světový fotbalista. Ten bez jakéhokoli varování celou vesnici koupí a chystá se ji srovnat se zemí. Na jejím místě hodlá postavit ten největší a neúžasnější stadion na světě.

Na mnoha místech působí tento argentinský animák zvláštně, na jiných prazvláštně a vůbec celé toto fotbalové dobrodružství je dost bizarní. Často samozřejmě příběh sklouzne do stereotypu, ale přesto mu nelze upřít značnou míru originality a inovace. Příkladem budiž závěrečné utkání, jehož výsledek vás možná překvapí! Nemluvě o oživlých dřevěných figurkách ze stolního fotbálku…

Hotel Transylvánie 2

Tak se v duchu ptám, komu je určen film, kde jsou všichni a všechno strašidelné a není zde jediná vteřina, kde by se nevyskytoval nějaký strašák? A nalézám hned odpověď. Samozřejmě dětem, protože děti se rádi bojí. A kladu si znovu otázku, jestli děti potřebují příšery? A bohužel musím všem milovníkům hororů odpovědět, že nepotřebují. Podle mě není zbytečnějšího filmového žánru, než právě horor. (Vím, co říkám. Od sedmi do pětadvaceti let to byl jeden z mých nejmilovanějších žánrů.) Ale to je konec konců jedno, jdeme hodnotit film.

Jde o rozpačité pokračování. Po první půlhodině, kde sledujeme starosti mladých manželů s malým miminem bez špetky nápadu, jsem měl chuť odejít z kina. Film začne být ale zajímavý až v druhé polovině, kde Drákulova dcera s manželem odjíždí do světa lidí, a kdy se Drákula snaží ve svém vnukovi, kterého dostal za úkol hlídat, objevit upíra. Ve finále, kdy monstra bojují proti monstrům, tedy proti vlastním, se zase film začne chovat nelogicky. Přídavkem pak, stejně jako ve filmu Konečně doma, dostaneme klasickou dávku amerických hodnot: rodina na prvním místě, všichni se můžeme mít společně rádi (monstra i lidé)…  a nechybí otravná taneční párty s DJ Drákulou.

 

Pan

Tak to dopadá, když se do filmu, který nestojí za řeč, naleje 150 milionů dolarů, účinkují tam slavné hvězdy a natočil to slavný režisér. Teď neprozrazuji pointu, ale jediná věc, která je zajímavá a nečekaná, je ta, že Peter Pan a Hook jsou přátelé!

Na mnoha místech překombinovaný děj (láska Peterových rodičů), na mnoha místech děj zbytečný (útok letadel), na mnoha místech stereotypně hloupý (sirotčinec), na mnoha místech zbytečně krutý (vyvraždění ochránců vílího království), na mnoha místech nevlídný (doly, jeskyně). Na všech místech digitálně přeplácaný. Až neuvěřitelně stereotypně odvyprávěn příběh o tom, kde se vzal Peter Pan. Několik hezkých momentů (první let Petera Pana, všechny scény s Hookem a Tiger Lily) si bohužel vaše sympatie nezíská.

P.S.: Nicméně ve filmu zazní nejlepší coververze Smells Like Teen Spirit, jaká kdy vznikla. Ale kdo ví, proč ji tam vlastně dávali?!?

Zvonilka a tvor Netvor

Hlavní hrdinkou nové Zvonilky je veselá a talentovaná víla chovatelka Fauna, která hluboko v lesích objeví záhadného tvora Netvora. Fauna se ho ujme, ale strážci Hvězdné roklinky chtějí magického tvora zneškodnit, protože představuje reálnou hrozbou.

Zvonilka bohužel vykazuje sestupnou tendenci. Tvůrcům patrně došly nápady a už podruhé za sebou na osobitý kouzelný svět víl montují světy jiné, očividně s nimi nesourodé (po pirátech přišel netvor). Myslím, že Zvonilka nepotřebuje jít cestou cool akce s kryptodémonickými padouchy a hrozící apokalypsou. Přeháním, ale skoro to tak bylo. Výraz, který by nejlépe charakterizoval poslední Zvonilku i přes její nesporné kvality je: nic moc.

SpongeBob ve filmu: Houba na suchu

SpongeBob je mořská houba, která dělá úžasné krabí hambáče u Křupavého kraba. Nejlepší jídlo pod mořskou hladinou. Tajný recept na krabí burgery se marně snaží ukrást Plankton. Co se ale nestane!? Návodu se magickým trikem zmocní pirát Hambivous (Antonio Banderas). Svoji kocábku promění ve stylový stánek s rychlým občerstvením a peníze se jen sypou. SpongeBob se svými přáteli vyráží do boje. Na souš!

Nový filmový SpongeBob kombinuje vícero animačních postupů. Podmořský svět je například kreslený a vše co se odehrává na souši, je kombinací animace a reálného prostředí.

SpongeBob nabízí jako obvykle brutální koktejl všeho možného: směšného, trapného, bizardního, ztřeštěného, bláznivého, absurdního… Bohužel na jeden dobrý gag připadá třicet trapných, tak se pak bavte!? Cestování strojem času je ale perfektní.

Konečně doma

Migrace vypukla i ve vesmíru. Mimozemšťani Buvové hledají pro sebe novou planetu, na které by mohli v klidu a míru žít. Tu jejich původní zničili nepřátelští Gorgové, kteří je pronásledují napříč celým vesmírem. No a vyberou si naši planetu Zemi. Všechny lidi – tedy nás – přestěhují do Austrálie. Při tomto stěhování jim ale proklouzne mezi prsty holka jménem Tipy, která samozřejmě hledá svou mámu. Do cesty se jí ale připlete jeden z Buvanů, průšvihář jménem O, který se snaží napravit svou chybu, díky níž se jeho národ opět ocitl v ohrožení. Postupně mezi nimi vzniká intergalaktické přátelství.

Konečně doma hýří nápady i barvami. Člověk si není jistý, jak se věci dál vyvinou. Film určený nejmenšímu publiku není špatný, nicméně velkou překážkou se ukazuje už samotná zápletka, kde jsou lidé vyhnáni z domovů  a Země je osídlena mimozemšťany. Je to těžké překousnout a mít je rád. Nejsou ani kdovíjak hezcí. Díky milionům mimozemšťanů a milionům lidí a dalším mimozemšťanům působí film přeplácaně, i když jde v podstatě o hledání maminky a přátelství. Závěr je pro malého diváka vyhrocený a ryze americký: nechybí záchrana planety, projev před velkým davem, ujištění, že rodina je to nejcennější, že nezáleží na tom, jestli jsi mimozemšťan nebo člověk… a život je jedna velká diskotéka. Filmaře tímto prosím, aby už konečně přestali na konec svých filmů dávat taneční párty!

Ovečka Shaun ve filmu

Pravděpodobně nejslavnější ovečka na světě – Shaun, zamířila na filmová plátna.

Karavan se spícím farmářem uvnitř se nešťastnou náhodou uvolní a cestou necestou dojede až do velkoměsta. Hned vzápětí spadne nebohému majiteli stáda pouliční lampa na hlavu a ztrácí paměť. Věrný pes i ovečky se vydávají po jeho stopách, aby ho našli. Co je to ale platné, když je nepoznává…

Milý ano. Chytrý ano. Nápaditý ano. Film není špatný, ale chybí mu svěžest seriálu. Nejsem suchar, ale za celý film jsem se jen párkrát pousmál. Kromě této malé vady na kráse, mě štvala jedna věc, a to tak hodně, že mi zkazila celý film. Bodejť, když tam otravoval celou druhou polovinu filmu. Řeč je o lovci zvířat. Tento záporák je naprosto zdémonizovaný, ukrutný, všudypřítomný a hlavně nezničitelný. Jako Terminátor stále a stále povstává, aby ovečky zničil. Jeho oživování nebralo konce.

Je mi líto, ale nepůjdu s davem/stádem. Filmovou ovečku vážně podruhé vidět nemusím. Raději si pustím řadové díly, které mají šmrnc.

 

Pírkovo dobrodružství

Věčně vyplašený Pírko je ptačí sirotek, kterého se v opuštěném kostele ujme malinká beruška sedmitečná a zaječí rodinka. Do zchátralého kostela divoké kočky zaženou jednoho modrého ptáka, vůdce ptačího hejna. Shodou nešťastných náhod a s přispěním berušky, se Pírko stává příslušníkem velké rodiny modrých ptáků a je dokonce pověřen dovést je do teplých krajů.

Film je přímočarý a nijak komplikovaný. To ocení především malé děti, kterým je apriori určen. Ocenit se dá i to, že malé diváky nezásobuje tolik nadužívanými popkulturními hláškami a cool akční jízdou, která je v dnešní době v kurzu. Jde o celkem milý, nenáročný a jednoduchý film. Strašení v podobě divokých koček a divných černých ptáků je minimální. Dětem ve věku 4 až 8 let se Pírkovo dobrodružství bude líbit. Bohužel příběh, který nabízí jen cestu z bodu A do bodu B, dospěláky v kině uspí. A pro odrostlejší diváky tento nenáročný animák vážně není!

Mune – Strážce měsíce

Příběh se odehrává na jedné vzdálené planetě, kde se o východ a západ Slunce a Měsíce starají takzvaní strážci. Ti dosavadní zrovna odchází do důchodu a tak se novým strážcem Slunce stává silný a pyšný Sohon. Tím, kdo je zvolen střežit noc a sny, je nečekaně zvolen střízlík Mune, věčně zasněný faun. Mune ale přitahuje katastrofy a omylem umožní strážci temna, aby ukradl Slunce. S pomocí Sohona a křehké Ciry se Mune vydává za dobrodružstvím, které z něj učiní legendu!

Francouzům se podařilo natočit epický příběh, který diváka dokáže vtáhnout do děje. I když se místy pohybujeme v dosti magickém až snovém světě, neztrácí film na logičnosti a přehlednosti. Sice se nám dostane podobně jako u amerických filmů pro děti ponaučení o síle přátelství, ale zde to není nucené a patetické.

Nejmenším dětem (školkáčkům) film nepouštějte, kvůli pánu temnot, který silně připomíná Balroga z Pána prstenů, či kvůli zmiňovaným snovým scénám, které přece jenom již vyžadují zkušenějšího diváka. Mune – Strážce měsíce je bohužel typickým příkladem filmu, na který si už po měsíci horko těžko vzpomenete. Škoda.

Sedmero krkavců

Mladá dívka Bohdanka na sebe bere těžký úkol. Musí se pokusit zachránit své bratry, které zaklela slova matky. Proto se Bohdanka musí všech svých slov (mluvených i psaných) vzdát a vydat se na dlouhou cestu plnou překážek, kde popálená kůže od kopřiv je tou nejmenší, aby je zachránila.

Postavy mluví pražským nářečím; do pohádky, která je českou klasikou, to nepatří. Některé dialogy působí, jakoby si děvčata právě odskočila na plac z kavárny na Václaváku; kontrast je o to větší, jelikož holky mají oblečené kroje a všude jsou roubenky. Když se přesuneme do hradu, působí pohádka jako fraška. Z koktajícího nekňuby je rázem nekoktající odvážný muž, z druhého prince, který se nejdříve chová jako mistr arogant a zloduch se nevíme proč, vyklube komik a hlupák. Nevěrohodně působí přeměna královny v čarodějnici a zpět. Věštění pomocí hřebenu také filmu moc nepřidá. Právě tyto drobné detaily se kupí a pohádce ubližují. A závěrečná scéna u hranice je tedy úplně mimo.

Pohádka je opravdu nádherně a velkoryse natočená, není se za co stydět. S penězi se nešetřilo nebo šetřilo, ale nejde to poznat. Chyběl ale pořádný dramaturg, který by Alici Nellis řekl, že některé věci musí být jinak, než vymyslela a napsala.

PS: Vašo Patejdl se s hudbou vážně blýskl!

Asterix: Sídliště bohů

Caesar vymyslí geniálně lstivý plán, jak se drzých Galů zbavit jednou provždy. Svede prostoduché vesničany kouzlem civilizace v podobě monumentálních římských staveb. V praxi to znamená kompletní vykácení lesů a výstavbu mramoráků (předchůdce dnešních paneláků). Celý komplex velkolepých staveb dostane honosný název – Sídliště Bohů.

Úvodní honička s divočákem je bravurní, nepřehlédnutelný černošský navigátor, který velí skupince otroků, je v originálním znění naprosto úžasný, vystoupení Trubadixe je pak geniálním nápadem hlavně po zvukové stránce a konečně hudba je skvělá!

Na komiksech o Asterixovi jsem vyrostl. Jsem fanoušek a mám všechny sešity. Filmový Asterix se Sídlištěm bohů mě nijak neurazil, bylo to milé, ale jak stárnu, nějak mě přestává uspokojovat, že film stojí a padá na jejich kouzelném nápoji, a že na konci dají Římanům do kokosu a to je celé. Ze Sídliště bohů to tedy trčelo hodně. Závidím klukům a holkám, kteří loni poprvé v životě viděli Asterixe. Muselo to pro ně být zjevení…

Rosa & Dara a jejich velké prázdninové dobrodružství

Rosa a Dara je v uvozovkách surreální dílo, tedy vymykající se realitě. Musíte přistoupit na hravou hru tvůrců, kdy je možné jediným zaštěkáním psa Laiky vyplašit krávy natolik, že se jedna ocitne na Islandu, druhá v severní Americe a třetí Mařena dokonce ve vesmíru; že babička obou hrdinek disponuje létajícím autem a raketou atd.

Nezakrývám, že tomuto ryze českému filmovému pásmu (pohádek je víc a Velké prázdninové dobrodružství je zastřešuje a je nejdelší) krapet nadržuju. V té jeho nedokonalosti je totiž skryto cosi půvabného a roztomilého. Malým dětem chodícím do školky či první druhé třídy, nabízí zábavnou formou ještě navíc možnost vzdělávat se. Vizuální stránka kombinující 3D prostor s dvojrozměrnými postavičkami má své kouzlo.

Uuups! Noe zdrhnul…

Dopředu jsem tušil, že tento film bude hrůza a děs! Začátek celkem ušel, trochu se vlekl, než všechna zvířata nastoupila do archy a pořád jsem čekal na tu katastrofu, co přijde. Nemyslím potopu, ale filmový zážitek. A pořád nic. A čekal jsem až do konce. Jinými slovy to vůbec nedopadlo špatně! Noe má spoustu slabých míst (začátek brutálně rozvleklý, konec zbytečně vypjatý), ale smál jsem se desetkrát víc než u Mimoňů a Ovečky dohromady(Tetris, Mortal Kombat, omráčení lva…) U Ovečky a Mimoňů jsem se zasmál tak jednou, takže to desetkrát je skoro přesně. A myslím si, že děti (4-10 let), kterým je film určen, si z něho odnesou daleko víc, než z obou výše zmiňovaných…

P.S.: Film má na ČSFD aktuálně 38%. Ale už jsem se myslím zmínil, že hodnocení filmů je relativní…

Kůň na balkoně

Jde o příběh desetiletého Mika s Aspergerovým syndromem - mírnou formou autismu. (Mika miluje matematiku, nechápe dětské vtipy a každý den musí mít oběd přesně ve 14:17…) Jeho svobodná matka Lara tvrdě pracuje. S hlídáním jí pomáhá Hedi, starší paní ze sousedství, která je pro Miku jako vlastní babička. Mika jedné zimní noci spatří na balkoně v protějším domě koně! (Je skutečně opravdový!) Vyřešit tuto záhadu mu pomáhá temperamentní dívka Danou, která ráda předstírá, že je indická princezna. Tajné vloupání do bytu s balkonem je jen začátek jejich velkého dobrodružství.

Cílem filmu bylo podle režiséra podnítit děti, aby projevily zájem o věci, které pro ně nejsou běžné, normální, čímž si rozšiřují své dětské obzory. Což se mu daří. Film potěší dětského diváka, stejně jako dospělého. Filmů, na který se se stejným potěšením může koukat každý člen rodiny, není mnoho. A toto je jeden z nich. I když je film plný klišé, nepřekračuje meze únosnosti a působí milým dojmem. V pravém slova smyslu jde o pohádku. Záporáci nejsou žádní démoni a jsou dětmi komickým způsobem zneškodněni a vše nakonec dobře dopadne.

4) Filmy nadprůměrné, které se povedly

Tuto kategorii i kategorii To nejlepší jsme v našem vysílání hodnotili současně.

Snoopy a Charlie Brown. Peanuts ve filmu

Charlie Brown je malý chlapec a největší outsider na světě. Snoopy je pes a Charlieho největší kamarád. Filmový příběh líčí, jak se Charlie zamiluje do své nové spolužačky Malé Zrzečky a jeho věrný psí kamarád mu pomáhá v seznamování. Samozřejmě ve filmu účinkuje celá parta populárních Peanuts: Charlieho mladší sestra Sally, kamarád Linus, pedantní chytrolínka Lucy, nebojácná Patty Peprmintová, spokojený Špindíra, hudební génius Schroeder a další.

Snoopy je (rozto)milá podívaná. Velmi jednoduchý příběh je možná trochu zbytečně přerušován Snoopyho literárními pokusy. Ale jinak potěší jak nejmenší, tak i dospělé. Snoopy je možná naivní a neoslní scénáristickými zvraty, ale nevidím nejmenší důvod proč dětem od 3 do 10 let pouštět Transformery a Hvězdné války a nepustit jim adekvátně jejich věku tuto odlehčenou od začátku do konce úsměvnou podívanou. Skvělé!

Malý princ

Klasický a slavný příběh z pera Antoine de Saint-Exupéryho Malý princ se letos dočkal filmového zpracování. Ústřední postavou je překvapivě malá holčička, kterou se její ambiciózní maminka snaží připravit na skutečný svět dospělých. Vytvoří ji životní harmonogram minutu po minutě, kde není nic ponecháno náhodě (seznam narozeninových dárků, vhodná doba, kdy by se měla seznámit s kamarádkou…) Maminčin plán ovšem naruší excentrický, mírně popletený, leč dobrosrdečný soused – vysloužilý letec. Ten holčičce ukáže neobyčejný svět, který mu před dávnou dobou představil záhadný Malý princ.  

Film nádherně kloubí dva druhy animace, „pixarovsky“ vypiglovaný svět holčičky a „papírově“ loutkové sekvence s Malým princem. Hudba je niterně krásná. Volba režiséra (překvapivě Mark Osborne tvůrce Kung Fu Pandy), obohatit v celku přímočarý děj knižní předlohy o příběh malé holčičky a stařičkého pilota, se ukázala jako výborný tah.

Stejně jako kniha je i tento film určen spíše dospívajícím divákům, ne-li přímo pro dospělé. Nepatřím mezi obdivovatele knižní předlohy, proto nežehrám na to, že se duši knihy na plátna kin podařilo přenést jen z části (a on by to dokázal někdo lépe?). Mně spíše vadil až příliš pesimistický a melancholický děj a psycho vyvrcholení (film v závěru sklouzl k obligátnímu boji proti záporákovi, což je jasná šlápota vedle a v knize byste jej těžko hledali).

Závěrem: Nečekejte, že vám filmaři naservírují Malého prince tak, jak ho máte vy uložený v mysli. Pak vás možná nezklame.

Velká šestka

Hlavním hrdinou příběhu je Hiro Hamada. Přibližně dvanáctiletý, geniálně nadaný kluk, jehož koníčkem je konstruování malých robotů. Jeho neméně nadaný starší bratr Tadashi ho zavede do své školy, kde ho seznámí se svými spolužáky a představí projekt, na kterém pracuje - špičkového robota zdravotníka. Má sloužit k okamžité pomoci lidem při jakékoli nemoci a poranění. Hiro se rozhodne svého bratra následovat a přihlásit se do stejné školy. Pak se ale stane neštěstí, kvůli kterému se Hirův život ocitne v troskách.

Velká šestka nabízí velmi propracovaný příběh s charaktery postav (s vedlejšími už je to horší). V každém záběru cítíte a vidíte propojenost všeho se vším, každý předmět tu má svou minulost, každičké větě, myšlence, postavě, pohybu, předmětu byla věnována maximální péče. Každá scéna na vás dýchá životem.

Velká škoda, že se Velká šestka z poměrně slibného začátku zvrtne v obligátní souboj comixových superhrdinů, který nabízí skoro každý druhý film pro teenagery. A já začal zívat. Je zde také několik nelogičností (například požár, který vypukne ihned po představení Hirova vynálezu) či do očí bijících náhod (filmové záběry katastrofy s teleportací, naservírované přímo před oči hlavních hrdinů). Ale budiž. Určitě nebudete litovat, že jste film viděli.

Jestliže Walt Disney tímto filmem chtěl udělat radost všem klukům a tatínkům, pak jejich dceřiná společnost Pixar chtěla filmem V hlavě pro změnu potěšit všechna děvčata a jejich maminky. (Šestka je plná vynálezů, robotů a udělátek... V hlavě je o myšlenkách, pocitech, barvách…J)

 

Popelka

Nejnovější zpracování Popelky nabízí onu verzi s kouzelnou kmotřičkou, s dýní přeměněnou v kočár a myší v koně a o půl noci je všemu konec. Tři oříšky zde nehledejte.

            Film je překvapivě vyprávěn od momentu, kdy má Popelka oba rodiče. Nevyhnutelně jsme pak svědky rodinné tragédie. Drama se postupně mění v romantický film, který uspokojí i dospělé. Disney na filmu nešetřil, od kostýmů, rekvizit, přes interiéry, exteriéry a digitální triky až po herecký ansámbl (Cate Blanchett, Helena Bonham Carter, Stellan Skarsgård…), věhlasného režiséra (Kenneth Branagh) či autora hudby (Patrick Doyle). Bohužel se to do filmu promítlo i negativně. Scény, které by šlo natočit jednoduše, prostě, přirozeně, jsou kašírované, opulentní a trikově přepálené (všechny scény v zámku!). Ve filmu není nic navíc, místy je až zbytečně zkrácený (ples, který je jen jeden, místo tří a ještě uspěchaný). Scénář je chytrý (Elka neviděla svět takový, jaký je, ale takový, jaký by mohl být…; buď odvážná a laskavá…; ke mně se chovají, jak nejlépe umí…; odpouštím vám…).   

S našimi Třemi oříšky s Libuší Šafránkovou se sotva může nová Popelka měřit, ale drobnými inovacemi, nápady, zpracováním a atmosférou přináší něco nového a stojí za to se na ni kouknout, i v případě, že budete mít chuť si pustit večer něco romantického.

Píseň moře

Příběh irské animované pohádky Píseň moře vypráví o Benovi a jeho malé sestře Saoirse. Oba žijí se svým ovdovělým tatínkem v majáku u moře. Jak se časem vyjeví, Saoirse je poslední z tuleních víl, magických bytostí, které jsou na souši lidmi a pod vodou tuleni. S Benem a psem Cú se pak vydávají na záchranu kouzelných tvorů z dávných příběhů, o nichž jim vyprávěla maminka a kteří jsou nyní zakleti v kamenech.

Vizuální styl (klasická ruční 2D animace) tohoto filmu působí v novém tisíciletí jako zjevení. Nic podmanivějšího v loňském roce v kinech uvedeno nebylo. A to beru v úvahu i Malého prince. Jako když si pustíte místo mp3 gramofonovou desku! Prostě naprosto nevšední zážitek!

Jde o atmosférické dílo, které ovšem více osloví dospělé diváky než děti!!! Nevím, jestli Píseň moře je to, co chtějí vaše děti vidět. (Nejmenší děti se ve filmu dokonale ztratí.) Nehledejte zde humor! Film je krásný, ale od začátku do konce smutný/depresivní. Optimistické má jen titulky. J Píseň moře je báseň a umění a art a intelektuální zážitek... Jestli jsou vaše děti otevřené jinému vnímání než komerčnímu, Píseň moře by se jim mohla líbit.

5) To nejlepší!

V hlavě

Animované studio Pixar připravilo loni v létě zbrusu nové dílo nazvané V hlavě. Jeho hrdinkou je dospívající Riley, která se se svými rodiči stěhuje do San Francisca. Hlavním trumfem filmu je možnost nahlédnout do Rileyny hlavy! A tak se seznámíme se všemi emocemi, které ji ovládají: Radostí, Strachem, Hněvem, Znechucením a Smutkem. Paralelně sledujeme počínání Riley a jednání emocí. A je to vskutku chytrá a dobrodružná podívaná.

Film přináší jeden nápad za druhým (Bingbong, abstraktní myšlení, probuzení ze snu...) a vy si říkáte, co ještě přijde? A pak si to samé začnete říkat ohledně příběhu. Zvláště, když se do propasti zapomnění začnou sypat ostrovy přátelství, hokeje, blbnutí…

Filmaři si nekladli za cíl jen pobavit. To se jim daří samozřejmě skvěle a je to humor vytříbený (Brokolice, právě jsem nám zachránila život! Vyšli další signál!…) V hlavě nabízí zamyšlení nad problémy dospívání, na mnoha místech je o smutku, osamění, vzteku… Jako celek pak působí velmi komplexně a závěr si dokonce nepřímo říká o pokračování.

V hlavě si užijí jak malí, větší, i ti nejstarší. Parádní rodinná podívaná, nejlepší za rok 2015.

Tento žebříček berte samozřejmě jako orientační. Sestavil jsem ho podle vlastních kritérií a svého pohledu. Je samozřejmé, že sto lidí sto chutí, jiného věku, jiných nároků, jiné povahy...

Když jsem zhlédl všechny filmy pro děti za rok 2015, tak podle mě nebyl žádný lepší než V hlavě. Překvapil mě moudrý scénář Popelky, nečekaně jsem prskal smíchy u Noeho, otrávil mě Čarovný les a naprosto odbouralo fandění Laury v Hurá na fotbal. Takovou kamarádku bych přál každému malému klukovi.:-)

Můžete diskutovat o filmech 2015 a napsat svůj názor nebo do diskuze napište své nejlepší filmy pro děti za rok 2015…

 

Můžete si přečíst i naše dřívější články o filmech z roku 2009, 2010, 2011, 2012, 2013 a 2014.

NyníKoncert vážné a duchovní...
Skladba: Christus I. díl - Vánoční oratorium - Pastorale; Autor: Liszt Franz; Dirigent: Rilling Helmuth; Sóla: Bonde-Hansen Henriette - soprán, Vermillion Iris - alt, Schade Michael - tenor, Schmidt Andreas - bas; Soubor: Gächinger kantorei Stuttgart
23:50Duchovní slovo
23:58Půlnoční modlitba
00:00Hymna a chorál Svatý...
00:05Všimli jsme si
01:00Komorní hudba
02:00Z archivu vzdělávacích...