Kina v České republice začala v roce 2021 promítat až na konci května. Od června do prosince pak nabídla celkem 30 filmů pro děti. Moderátor a redaktor Radek Habáň je seřadil do žebříčku od těch nejhorších po nejlepší. Mezi ně přidal 24 filmů, které nabídly dětem streamovací platformy (VOD) v uplynulém roce.

V následujícím žebříčku se kromě obsahu filmů, zajímavostí a postřehů dozvíte, kterým filmům byste se raději měli vyhnout a neztrácet s nimi čas, a které naopak stojí za zhlédnutí! Některé převelice úspěšné snímky jsou zařazeny do podprůměrných a obráceně. Takže se připravte na mnohá, třeba i nemilá překvapení.

Jestliže v roce 2019 se to ve filmech pro děti hemžilo psy, o rok později medvědy, tak v roce 2021 roboty a draky. Přičemž nebývalé množství filmů jde bez nadsázky pokládat za muzikály či filmy hudební (Krokodýlí kluk Arlo, Zpívej 2, Duše, Hlasiťákovi ve filmu, Encanto, My Little Pony: Nová generace, Vivo, Robin není myš…). Také se v mnoha filmech jako stěžejní téma objevil vztah dospívajících synů a dcer s otci (Space Jam: Nový začátek, Raya a drak, Krokodýlí kluk Arlo, Croodsovi: Nový věk, Moře kouzel, 100% Vlk, Divoký Spirit, Addamsova rodina 2, Mimi šéf: Rodinný podnik, Maxinožka 2, David a elfové…).

(V tomto žebříčku chybí pouze francouzský film Vlk a lev: Nečekané přátelství a hraná norská pohádka Dračí princezna. S pravděpodobností velmi velkou pořadí nijak významně neovlivní. Brzy je doplníme.)

Filmy jsou seřazeny od nejhoršího po nejlepší. A pro přehlednost do pěti kategorií: 1. To nejhorší, 2. Filmy podprůměrné, 3. Průměr, 4. Filmy nadprůměrné, 5. To nejlepší.

 

To nejhorší

Home Sweet Home Alone

Home Sweet Home Alone je asi už šesté pokračování filmu Sám doma z roku 1990, lépe řečeno, jeho recyklát. V podstatě jde o to samé, jen místo dvou zlodějů tu máme manželský pár, který se snaží ukrást zpět, co jim patří.

Dialogy nedávají vůbec žádný smysl. Jakoby postavy mluvily každá o něčem jiném, říkaly, co je zrovna napadne, nebo něco, co mají říkat až o půl hodiny později. Vám přijde vtipné, když někdo zaboří hlavu do hromady lentilek? Nebo si někdo stříká šlehačku do pusy? Nebo někdo mluví pisklavým hláskem? I zde jsme svědky nejrůznějších atrakcí ve formě nástrah. Opravdu byste si nevšimli, že vám někdo nasadil na oči brýle mohutnější než potápěčské na virtuální realitu? Vážně byste šli po zledovatělé cestě, když můžete o metr vedle jít po sněhu? Všude samé umělohmotné stromky, umělohmotné brýle, umělohmotné hračky, celý film je jak levný plast z Číny. I ty úvodní a závěrečné titulky jsou zmršené.

Je zajímavé, že jedna ze zbytečných postav ve filmu říká: „Nevím, proč se někdo snaží předělat klasiku. Nikdy nebude dobrá jako originál.“ Nezbývá než souhlasit. Trapné, nevtipné, herci příšerní, nesympatičtí, absolutní dno minulého roku. Shrnu to ještě jinak. Jedná se o velmi primitivní film, který parazituje na Sám doma. (VOD)

 

Podprůměrné

Space Jam: Nový začátek

Šampión NBA LeBron James je se svým synem vcucnut do digitálního prostoru, kde jsou zmanipulováni zlým Al G. Rythmem, aby proti sobě bojovali v basketbalovém zápasu. Nehraje se o nic menšího, než o LeBronova syna.

Šlichta, kterou uvařili pejsek s kočičkou, je vedle nového Space Jam naprostou lahůdkou, na pohled oku lahodící. Warner Bros. mají práva na Batmana, Matrix, Úžasňákovy, Hru o trůny, Harryho Pottera, Supermana… Tak flák to tam, co z toho, že je to pětivteřinový naprosto zbytečný a nevtipný a pro děj nepodstatný prvek. Máme na to, tak to tam dáme! Pan basketbalista v hlavní roli by měl zůstat u driblování a neplést se hercům do řemesla a jeho filmový synek nemlich to samé, ten je ještě otravnější a nesympatičtější. Zápletka hraničí s idiocií snoubící se s nevkusem a trapností.

Říkal jsem si, že by se film mohl trochu líbit klukům a holkám, co hrají košíkovou, ale to by se tam ten basket musel aspoň hrát. Místo toho sledujeme zmatenou, přeplácanou a s prominutím přiblblou počítačovou digitální hru. Katastrofa! (KINO)

 

Mazel a tajemství lesa           

Ze začátku působí film o skautech na letním táboře napínavě, tajemně, dětští herci uvěřitelně, hudba na slušné úrovni, filmové záběry také. Pak se objeví první pohádkové lesní bytosti a vy jste spokojení. Bohužel mluvím o prvních deseti minutách. Pak vás nadšení drasticky rychle opouští. Film působí jaksi trhaně, stejně jako loutky zde přítomné. Působí tak proto, že se film skládá z jakýchsi mini scének. Neplynulost děje souvisí i s interakcí mezi dětskými herci, která se blíží nule, jelikož zahlásí většinou jenom jednu větu (aby divák neprokoukl, že děti vlastně neumí hrát) a ta jedna věta nepotřebuje žádnou reakci (Jé hele. Ten je roztomilej. Tady jsou další. Co když je to past? Nádhera! To je ztracená voda. Opravdovej poklad. atd.)

Když se hlavnímu hrdinovi vybijí baterky v baterce, tak ji v lese prostě zahodí. Skaut jak vyšitý! Táborovou hru vyhrává nečestným způsobem. A že by na konci filmu následovala nějaká sebemenší sebereflexe, toho se už vůbec nedočkáme. Hlavní hrdina působí nesympaticky a doteď jsem nepochopil, proč zrovna on byl vybrán za toho, kdo má lesní bytosti zachránit?!? Každopádně je to borec. Chodí uprostřed noci po lese, koulí na něho oči oživlé klacky a šišky, a s ním to ani nehne. Prostě zívačka, ani na to nijak zvlášť nereaguje. To já bych byl strachem bez sebe nebo vy snad ne? S ostatními jakože kladnými hrdiny - dětmi to nijak zvlášť lepší není, vyplazují na sebe jazyky, posmívají se a podobně.

Film je fakt úplně mimo. (Například prosba hrdiny, aby mu řidička dala zpětné zrcátko z automobilu. Odkdy klacky umí létat? Pomocí zrcátka pukne skála, za puknutí jsou obviněny děti. Šátek se změní v mlhu, hřeben asi v plot. Vážně by geologové přestali vrtat jenom proto, že je nějaké oživlé klacky zavřely do karavanu? Už na druhý den by tam měli celou armádu vědátorů, která by zkoumala tyto jevy.) Jakákoli elementární logika jde stranou. Snímek patrně natočily děti ze základky jako svůj školní projekt. Aha! Tak ne. Byl to producent Petr Oukropec. Nic ve zlém, ale měl by zůstat věrný svému řemeslu. Pochválil bych snad jen zvuky, ruchy a kameru. Jinak jde o naprosto zmatený eko blábol. (KINO)

 

Krokodýlí kluk Arlo

Krokodýlí kluk Arlo se rozhodne najít tátu, kterého nikdy neviděl. Vyrazí proto ze své bažiny do New Yorku a cestou potkává nejrůznější kamarády. Arla si představte jako křížence člověka a krokodýla. Podotýkám, že jde o animák.

Celý film je podobně jako u Spícího města zaplněn lidskými i nelidskými, pochybnými a podivnými individui. Máme tu Arlovu babičku rockerku, která když dohraje na banjo, tak ho roztříská. Je to žena žijící v močále, jelikož jinak by šla do vězení. Arla pronásleduje dvojice kriminálníků s psí bestií. Na své cestě potkává giganticky velkou a giganticky objemnou dívku Bertie, prcka Tonyho s prasečíma ušima, který s růžovou chlupatou koulí zvanou Bezoár s nohama jako baletka pořádá rvačky v hospodě. Při jedné je Bezoár propíchnut vidlemi, ale dostane se z toho jako mávnutím kouzelného proutku. V Arlově partičce je taky tygří kluk, chlap s hlavou velryby. Máme tu krávu pusinkující se s přerostlou krysou, chlapečka, co se strachy počůrá, když na něho rybí muž vybafne z kašny. Paní se místo náušnic v uších houpají dva živí minipejsci. A tak bych mohl pokračovat donekonečna. Tvůrci si asi řekli, čím větší bizár, tím lépe.

Film je doslova prošpikován násilím všeho druhu, když ne tělesným, tak duševním. Animace je jednoduchá, nebojím se ji nazvat zastaralou. Vás, kteří se rozhodnete i přes mé varování, se na film podívat, čeká plno muzikálových čísel, která mají zamaskovat prostinký děj. Závěr je stejně bizarní a neuvěřitelný jako celý film.

Ve filmu zazní věta, která by se dala tesat jako memento roku 2021: „Být jiný je to nejlepší, co vás mohlo potkat.“ V tomto snímku je to za každou cenu! (VOD)

 

Chikova cesta

Příběh se odehrává v jedné mexické vesničce. Desetiletá holčička Copi se svým kamarádem Gusem a pejskem Chikem ochraňují kouzelnou horu před zničením chamtivou společností, která chce vytěžit její nerostné bohatství.

Na úvod netřeba asi upozorňovat na otřepanou, plytkou a milionkrát použitou zápletku (například v roce 2021 ve filmu  Ainbo: Hrdinka pralesa, Dračí země, Maxinožka 2). To, že vás čeká velmi jednoduchá televizní animace, není až tak podstatné, jako spíše to, že je občas Chikova cesta nevýchovná (Copi oslovuje svého kamaráda Troubo; jedna postava jen tak prohodí: až jednou zkapeš). Tvůrci si asi myslí, že děti jsou hlupáčci, kteří přehlédnou nelogičnosti jako třeba, že Copi sice napomene chlapečka, že odhazuje odpadky, ale přitom sama skoro zničí stánkaři jeho krámek. A pak vyhlásí úklid vesnice spočívající v úklidu onoho jednoho odpadku. Nebo když se za babičkou po schodech řítí dřevěný sud a babička nic neslyší, ale praskající větvičku ano. Nebo když babička kvůli kouzelným kamenům přišla o dceru, proto je bez větších potíží předá své vnučce, s tím, že je stará a že na daný úkol nestačí. To ji jako posílá na smrt? O chvíli později se stejně do hor vydává. V nitru hory je les, nekonečná poušť, vodopády, jezero, slunce, zvířata, mluvící strom… člověk se vážně nestačí divit. Celý film a zvláště jeho konec bych označil za slaboduchý. (VOD)

 

Moře kouzel

Na začátku jsme svědky zasedání starosty a mořské rady - jó politikaření děti baví ze všeho nejvíc, že? Starosta Oktavián je samolibý mocipán, abych byl přesnější, papalášská chobotnice. Pozor, patří mezi kladné hrdiny! Po jeho křesle starosty touží mořský ďas. A aby toho nebylo málo, máme tu obrovské hejno zákeřných murén, které se chtějí rovnou zmocnit rybího města.

Hlavním hrdinou je ovšem ustrašený delfín, který v moři objeví celkem tři kruhy přeměny. Kruh co vás přemění, na co chcete, kruh, který posílá věci do budoucnosti, a ten třetí do minulosti. Přičemž kruh do budoucnosti vlastně nikdo nevyužije, a když hlavní hrdina propluje kruhem do minulosti, tak je vlastně pořád v současnosti. Nedává to vůbec žádný smysl.

Jde o nezáživnou, nudnou a nevtipnou podívanou, odehrávající se celou dobu pod vodou, tedy v ponurém skličujícím prostředí. Jeden jediný, přibližně třísekundový záběr nad hladinu, je ještě pochmurnější, než cokoli doposud viděné. Tento ruský animovaný film byl tak trochu za trest. (KINO)

 

100% Vlk

Hned na začátku vlkodlaci zachraňují lidi z hořícího domu. Divné, říkám si, odkdy je posláním vlkodlaků pomáhat lidem?! Úvod do děje mi připomíná Lvího krále, říkám si. A taky že jo! No nic. Počkám, co bude dál, stále to vypadá slibně. Pak ovšem následuje jedna rána za druhou. Na řadu přichází stroj, který na dálku jako magnet umí nasávat snad všechny psy ze zeměkoule a dělat z nich paruky! Cože?!? Schizofrenní zmrzlinář disponující hypertechnologiemi, které dokáží rozpoznat vlkodlaky, a taky je likvidovat! Kromě pojízdného zmrzlinového vozu vlastní i obskurní muzeum vlkodlaků. Na scéně se objeví pidipejsánek, co velí tlupě psů v útulku, atd. Od poloviny se děj řítí přímo do stoky, přičemž měl svůj potenciál (mladý vlkodlak je přinucen žít ve zvířecí podobě a pomáhá mu psí kamarádka).

Hodní čerti, vlkodlaci co ochraňují lidi, mimina se schopnostmi tajných agentů, babičky ovládající desítky bojových umění, roztomilí pejsánci velící gangu rotvajlerů, v poslední době začínám tohoto převracení mít plné zuby.

Jak jste asi pochopili, 100% neoznačuje mé hodnocení tohoto australského animovaného snímku. (KINO)

 

Ainbo: Hrdinka pralesa

Až z dalekého Peru k nám doputoval tento animák o odvážné dívce žijící uprostřed amazonské džungle. Její domov ale ohrožují hamižní těžaři, kteří kácí vzácné stromy, a blíží se k jejich vesnici. Ainbo, společně se dvěma netypickými a v kině neokoukanými zvířaty (tapír a pásovec), se vydává odvrátit blížící se katastrofu.

Detail, když Ainbo spadne ze stromu a nemá v toulci žádný šíp, jelikož se logicky při pádu vysypaly, mě potěšil. I to, že Ainbo není žádná superhrdinka, s lukem netrefí vůbec nic a dopouští se i lidských chyb. Hlouposti jako let na rogalu, že Ainbo jeden z kmene zaváže oči, přičemž ho hrdinka dobře zná a na žádné tajné místo ji nepřivedl, že dívka padá z takových výšek, že i z poloviční by způsobená zranění byla neslučitelná se životem, nechávám stranou.

Ovšem pak přichází poslední třetina filmu a z jakéstakés dobrodružné výpravy pralesem se stává ekologická agitka se strašidelným posedlým těžařem. Osobně si myslím, že ač jde o film relativně hezky namalovaný s roztomilými nevšedními zvířaty, kouzelnou džunglí, sympatickými hrdinkami, je zbytečné ztrácet čas nad další variací na téma zlých lidí, kteří ničí přírodu, a nechat děti dívat na někoho, kdo je posedlý zlým duchem a ovládá černou magii. (KINO)

 

Tom a Jerry 

Jerry se přestěhuje do luxusního hotelu na Manhattanu, kde právě probíhá svatba století. Zoufalá svatební organizátorka si najme Toma, aby jí pomohl se myšáka zbavit. Hon kocoura a myši vzápětí skoro zničí nejen její kariéru a chystanou svatbu, ale i celý hotel.

První, co vás hned praští do očí, jsou dvojrozměrné kreslené postavy, které se vůbec, ale vůbec k reálným záběrům a lidským hercům nehodí! Poté vás za uši začne tahat hudba, která zní doslova bez přestání. Pak si všimnete, že se gagům vůbec nesmějete.

Už přijetí hlavní hrdinky do hotelu bylo dost absurdní. Je vlastně podvodnice, stejně tak Jerry je zloděj, a nelze jim moc fandit jako kladným hrdinům. To spíš Tomovi. Jediná postava, která se mi líbila, byla komorná Joy. Bohužel její pobyt na plátně trvá v součtu dvě minuty, to film vážně nezachrání.

Jednání postav je iracionální, no jo, v kresleném filmu to nevadí, ale tady je to do očí bijící. (Proč do stejné klece zavřeli kočku s myší? Opravdu člověku zodpovědnému za zničení pětihvězdičkového hotelu stačí přiznání a lítost? Očekával bych žalář.) Příliš mnoho demolice. A pak přichází finále, s ním velká demolice. A chaos. A ještě větší chaos (sloni, tygr, pávi, motýli, kočky a do toho vojenský dron).

Nový Tom a Jerry je bída. Je to bída. Už končím, pořád opakuju slova. (KINO)

 

Spící město

Čtyři sourozenci jednoho rána zjistí, že jejich rodiče upadli do záhadného spánku. Takto usnuli rodiče po celém světě. A nejdou probudit! Nastává chaos a pro sourozence začíná každodenní boj o život. Začíná rabování, voda a potraviny stojí obrovské peníze, všude vojáci, násilí, policie je bezmocná a bezradná, v horším případě podplacená. Dětem je smutno po rodičích, lidé pijí alkohol, plácají se v dezinformacích.

Čtveřice sourozenců se při putování ocitne v kostele, který obývají spíše než duchovní, tak stoupenci sekty. Až na pár výjimek se všichni dospělí chovají jako psychopati, normální není nikdo. V jeden okamžik jedni z nich slaví Vánoce uprostřed léta, to je vážně křeč, a křeč je občas i tento film, protože jde téměř pořád o slušnou depku a psycho. Děti jsou zde unášeny, prodávány duševně narušeným lidem. Některých malinkých, přibližně tříletých dětí, mně bylo fakt líto, protože jejich pláč nevypadal na to, že jsou tak skvělí herci. Film bych opravdu nedoporučoval dětem mladším dvanácti let.

Natáčelo se v Budějovicích. Všichni se určitě snažili, děti i štáb, ale výsledek je bohužel bídný. Působí amatérským dojmem. A jestli si myslíte, že se dozvíte, proč rodiče usnuli, tak neé. (KINO)

 

Dračí země

Dračí země je německý animovaný film s trojicí neobvyklých hlavních hrdinů, drakem, zlodějíčkem a horským šotkem, kteří se vydávají hledat dračí ráj, kde budou draci v bezpečí. Lidé chtějí zničit jejich údolí, kde se před světem schovali.

„Lidé mají věštírnu, která všechno ví. Říkají jí internet,“ tak to byla jediná hláška, které jsem se mírně pousmál. Jinak jde o film bez vtipu. Dračí země těží z popularity Jak vycvičit draka, je to do očí bijící. Aby podobnost nebyla až tak zřejmá, kombinuje příběh se současným světem, což se ukazuje jako velmi nešťastná volba. Na jedné straně tu máme dračí příšery a trpaslíky a na druhé velkoměsta se všemi vymoženostmi. „Posílej mi zprávy přes Skype“, trpaslíček má trpasličí mobil, lest na Žahavce pomocí internetové seznamky, když chce sežrat dračího jezdce, je dost úlet. Celé to působí nepatřičně. Jako by Frodo z Pána prstenů vytasil iPhone a volal Gandalfovi. Příběh je značně zmatený (trojice hrdinů náhodou narazí na profesora, ten je pošle za džinem s tisíci očima, mají se vyhnout vzteklému obrovi, zlým elfům a mořskému hadovi a skalnímu ptákovi, pak musí do Indie, za profesorovou známou drakoložkou, a zase někam putují…). Tvůrci asi chtěli trumfnout Pána prstenů.

Draci vypadají jako monstra a přitom tu jsou za kladné hrdiny. Hrdina je podroben hypnóze. Žahavec je opravdu děsivý. Sečteno a podtrženo, dětem ze školky bych Dračí zemi určitě nepouštěl. A je vůbec nutné tento film vidět? Neé. (KINO)

 

Duše

Hlavním hrdinou Duše je středoškolský učitel hudební výchovy a klavírista Joe Gardner, který dostane životní šanci hrát v proslulém jazzovém klubu. Nešťastnou náhodou spadne do kanálu a jeho duše se ocitne na prahu smrti/nebe. Tam se mu ovšem nechce, protože ho v životě možná konečně potkalo štěstí. Při útěku z nebe se ocitá na místě, kde čerstvě narozené duše před vstupem na svět získávají vlastnosti, návyky, zlozvyky i jiskru. Podaří se mu dostat zpět do svého těla?

Režisér a scénárista Duše Pete Docter stojí za filmy Vzhůru do oblak, V hlavě, Příšerky s.r.o., a tak měl se svým týmem pochopitelně důvěru studia a mohl vlastně cokoli. Někde se ale asi stala chyba. Svět po smrti či před narozením byl o ničem. Přece se nepoposouvám z toho, že tu zní jazz. Už vidím ty zástupy štěstím rozzářených dětí, jak s radostí tancují na saxofonové a kontrabasové improvizace. Jde o to, že Duše je pro dospělé. Děti do deseti let nebudou mít vůbec páru, co tím chtěl básník říci. Pro ně je tam maximálně kočka. Že je Duše po grafické stránce dokonalá? To přece nic neznamená. A že se dozvím, že mám plně prožívat každou minutu svého života? Páni, to je objev! Samozřejmě nikomu nezakazuji opájet se hudbou, animací, imaginací, poselstvím a originalitou, sestavit si vlastní hitparádu, Duši umístit na vrchol a pro jistotu ještě na piedestal (momentálně má na ČSFD 82%).

Tvůrci z Pixaru a Disneyho se pasovali na mudrce a chytračili a chytračili, až se přechytračili. Kritik Andrej Stankovič tomu říkal "geniálničení". Z Duše jsem si neodnesl lautr nic. Proto je v žebříčku tam, kde je. (KINO)

 

Myši patří do nebe

Myška Šupito chce všechny přesvědčit, že je stejně statečná jako její již zesnulý tatínek. Rozhodne se vytrhnout pár chlupů z kožichu lišáka Bělobřicha. Při následné honičce ale oba přijdou o život. Dostanou se do nebe. I přes počáteční nevraživost se společně vydávají hledat tatínka Šupity.

Šupito s lišákem v nebi potkají velmi agresivního jezevce, myšky, co se vám škodolibě posmívají, létající komando brouků, které dohlíží na pořádek, musí zdolat strašidelnou dráhu, být úspěšní v mlátící atrakci, projít hrůzostrašným Lesem lesů, v krvelačném souboji přemoci lišáka Tlamouna, tři pětiny filmu se odehrává někde v šeru či noci atd. Nezlobte se na mě, ale ten má špatný název. Měl se jmenovat Myši patří do očistce. A to v lepším případě! Ústy lišáka se dozvídáme, že vede blbý život, myška si je vědoma, že jeho strýc sežral jejího tatínka, a vůbec každá liška někoho sežrala atd. Přes tyto aspekty a vzhledem k tomu, že film postrádá humor, působí smutně a depresivně. Po půl hodině dítě sedící v kině o řadu nade mnou shrnulo mé pocity: Mami, mě to už nebaví.

Strkat do filmu odkaz na jízdu důlním vozíkem z Indiana Jonese, která byla použita už snad v tisíci filmech, svědčí o tom, že tvůrci kreativitou příliš neoplývají. Když se v nebi praštíte, tak vás to bolí, když spadnete z asi stometrového útesu, jste naprosto v pohodě. Zajímavé. Je potřeba zdolat svou atrakci, abyste mohli pokračovat dál. Zeptám se, jak by asi zdolávali atrakci, kdyby zcela náhodou nepotkali toho papoucha? To je jen namátkou několik míst, při kterých jsem obracel oči v sloup. A kdybyste něco nepochopili, jako třeba když hrdinové zvolají: „Dokázali jsme to!“, a já skutečně vlastně v té chvíli nevěděl, co dokázali, ozve se hlas vypravěče, který slouží tvůrcům jako berlička, a všechno nám to po lopatě dovysvětlí.

Film je výchovný, nabádá děti, aby se umývaly a čistily si uši, a když něco chtějí, aby poprosily. Ale uznejte, toto vychvalovat v recenzi je velmi slabý kalibr. Líbila se mi akorát Šupitina aktovka z krabičky od sirek a pousmál jsem se jednou jedinkrát! Této hlášce, kterou pronesla kočka: „Jsem nejenom mrtvá, ale taky pěkně naštvaná. Prý devět životů?!“

Na závěr dle myšlenky, že konec něčeho je začátek něčeho druhého, nám je servírována reinkarnace na zlatém podnose. I kdyby zde tento prvek nebyl, Myši patří do nebe nabízí bohužel i přes prvotřídní animaci nudnou a neoriginální podívanou. (KINO)

 

‘Ohana: Rodina je poklad

Dva sourozenci z Brooklynu jsou okolnostmi přinuceni na léto se svou matkou odcestovat za dědou na Havaj. (Co bychom za to dali, že?) Pro hrdiny jde spíš o trest než o hezkou dovolenou. Asi dvanáctiletá Pili se rozhodne si pobyt zpříjemnit hledáním ztraceného pokladu.

Dabing drsných pirátů holčičím hlasem byl fakt suprový! Hlášky „Drsňák Braun by tě zabil i chlebem“, „Co to je? To jsou Čelisti smrti. Třeba je to metafora. Ne není,“ mi udělaly radost. Moře, ostrovy, pláže, útesy, paráda! Příroda jako z Jurského parku nebo Ztraceni (tento film i seriál se zde skutečně natáčely). Ale tím to končí.

Legenda se zakopaným pokladem je děravá jako síto. Postavy se pořád hádají, Havajci jsou asi horkokrevní. Bratr hlavní hrdinky je s prominutím blb a chudák místní domorodkyně, která se nakonec do něho zamilovala. Omlouvám se, že jsem prozradil jednu z mnoha předvídatelných point. Potápění v labyrintu jeskyní v temném hlubokém jezírku je pro děcka naprostá brnkačka. Lana stará možná 300 let fungují, stejně tak staré rezavé kladky jedou jako po másle.

Ohana je takovým tím televizním/telenovelním filmem ke zkrácení sobotního dopoledne. Závěr je pak okultní, říznutý ezoterikou, s kapkou hororu. Dlouho jsem přemýšlel, jestli tento film dát aspoň mezi průměrné, ale dospěl jsem k názoru, že člověku nic nepřinese, takže nakonec skončil zde. (VOD)

 

Tři přání pro Popelku

Tři přání pro Popelku jsou novým zpracováním, troufnu si říct, naší nejlepší pohádky Tři oříšky pro Popelku. Nesmrtelnou se pohádka stala také v Německu, Francii nebo Norsku, kde ji diváci také milují. Právě ve zmiňovaném Norsku si tvůrci troufli Popelku po téměř padesáti letech znovu převyprávět.

Začněme klady. Popelka, tedy její představitelka, zpěvačka Astrid S, se s rolí popasovala důstojně. Krajina je úchvatná, úžasně nasnímaná. Ruchy a zvuky na vynikající úrovni, hudba perfektní, ale opět jsme svědky stejné chyby jako i u jiných filmů - zní neustále, i když Popelka vymetá kamna, takže ve výsledku otravuje. Omlouvám se, říkal jsem klady. Aha. Další už nejsou.

Tak pokračujeme zápory. Přiznám se, že jsem byl ochotný přivřít oči skoro nad všemi nedostatky, tak jsem se na novou Popelku těšil, ale zjistil jsem, že bych vlastně musel mít zavřené oči pořád. Filmu chybí lehkost, humor, jestli je vůbec nějaký, tak studený, sychravý a drsný jako okolní krajina. Pohřbít vtip, že princův tatínek si bral maminku, a jemu vnucují cizí ženskou, to chce vážně kumšt! Matka prince, tedy královna, vypadá na pohled stejně stará jako její syn, a pan král jak by smet. Macecha se pro Doru dožaduje stylisty! Cože? Načež přichází muž se vzezřením transvestity. Dora se mi líbila vlastně nejvíc. Kdyby ji oblékli do krásných šatů, přišel skutečný stylista a namaskoval by ji jako kladnou hrdinku, byla by stejně hezká jako Popelka. Škoda, že je jen v několika málo okamžicích naznačeno, že není tak zákeřná jako její matka.

I když se budete sebevíc snažit oprostit od Vorlíčkovy verze, asi se vám to nepodaří. Ani já jsem se neubránil. Nejdrastičtěji mně pochopitelně chyběla Libuše Šafránková. Ale taky Menšík nebo Libíček. Efektní zmizení tančících párů na plese, že na parketu zůstane jen Popelka s princem, si paní režisérka vypůjčila z Pýchy a předsudku z roku 2005. Přidejte čůrání sloužícího před Popelkou a prdění Dory a polibek dvou mužů, princových pážat, na závěr filmu jako bonus. „Přiblížení dnešnímu divákovi a hold původní pohádce“, jak pravila režisérka tohoto díla, si představuju opravdu jinak. Jen závěr byl mírně osvěžující, ale zase bych ocenil, kdyby se třeba do záchrany zapojila taky Dora.

Ať chcete nebo ne, každý bude Tři přání pro Popelku srovnávat s původní verzí. A zákonitě neobstojí. Byl to předem prohraný, a taky zbytečný boj. Modernizovat něco, co je i po padesáti letech stále moderní, je zbytečné. I když nejste filmový odborník nebo nejste z filmové branže, myslíte si, že by byl dobrý nápad natočit remake třeba Forresta Gumpa? Vrhli byste se do toho? Doporučili? Jasná odpověď. (KINO)

 

Robin není myš

Robin není myš, ani kluk. Je to ptačí holka, konkrétně červenka. Trošku nemotorná. Vyrostla v myší rodině, která se o ni s láskou stará. A Robin není myš je zároveň muzikálem. Přičemž písnička straky je super, ale i další. Zaznamenal jsem jen jeden úsměvný moment, kdy myšky trápí hlad, ale naštěstí mají v záloze pytlík Earl Greye.

 Je to vlastně pohádka o zlodějích. O strace, července, myších, kterak kradou lidem věci a jídlo. Takže morálně vlastně všechno špatně. Ale dělalo to studio Aardman, takže je to loutkové umění: líbivé, hezké, roztomilé, a má to 30 minut. Ovečka Shaun ze stejného studia, když její kamarádky v domě lidí něco rozmlátí, zpřevrací, se to snaží vrátit do původní podoby, napravit škody. Tady ani náhodou. (VOD)

 

Hilda a král hor

Seriál o Hildě se těší velké popularitě. Byly již odvysílány dvě série po 13 dílech. Přidejte k tomu komiksy a knihy a nově taky film Hilda a král hor. Ten kupodivu navazuje bezprostředně na poslední díl druhé série. Takže ten, kdo seriál vůbec nezná, je opravdu nehezky vhozen do něčeho, čemu nemusí vůbec rozumět. (To jako Hilda je troll? Aha, ona byla asi člověk. Co je to za divná stvoření? Proč je tam ten trpaslík? To je elf?) Hilda se jednoduše probudí v těle trolla, musí sebrat všechnu odvahu a důvtip, aby se vrátila domů, stala se znovu člověkem, a zachránila město Trolberg.

Pokud nemáte problém s tím, že Hilda nemá problém se dostat do ucha dvousetmetrového obra a beze strachu s ním hodit řeč, že se pod zemí prohání stádo malých krav, že její domácí zvíře je jelení liška, že coby troll může dělat sedmimílové skoky, uzvedne několikatunové kameny, a považujete to za magicky originální nápady plné fantazie, tak Hilda je právě pro vás! V podstatě se může stát cokoli. Mně bohužel takové bezbřehé a nekonečné, bez pravidel působící, svéhlavé, nelogické, chaotické dění přestává bavit a zajímat. Příklad: Hilda se musí dostat do domu vládce hory. V podzemí objeví hromady zlata, pak se propadne přesně do místa, kde potřebuje, a kde se nachází jakási želatinová červená koule, která ji při dotyku vcucne. Hilda se ocitne už ve své podobě v podivném světě, pak je přenesena na jiné místo, pak se na Hildu sesypou červení malí něco jako gremlins a začnou ji kousat… A tak pořád dál a dál. Hilda a král hor je destrukčně smutným filmem, samí zlí trollové, obr. Jen si říkám, jak někomu válka s hrůzou nahánějícími trolly, ustavičný strach o Hildu, matky o dceru, v plné délce filmu (!), může připadat kouzelná a magická. O humoru ani nemluvím, ten se rovná nule. Tvůrci dělají všechno proto, aby film působil nevšedně a zvláštně, a to za každou cenu!

Hilda je megapopulární, možná jste propadli jejímu kouzlu, nebo se může lehce stát, že si ji velmi rychle oblíbíte. Má k tomu všechny předpoklady. Především nebojácnou, milou a svobodomyslnou hrdinku, kterou nelze nemilovat, ale taky krásný vizuál. Bohužel pro mě je pouze chabou napodobeninou filmů od Mijazakiho. Seriál si mě bohužel nezískal a z Hildy a krále hor jsem byl velmi zklamaný. To vám ovšem nebrání mít opačný názor, který respektuju (viz hodnocení seriálu i filmu na ČSFD kolem 85%). (VOD)

 

Seal Team: Pár správných tuleňů

Tento animák pochází z Jihoafrické republiky. Problém je, že došlo ke špatnému překladu, a hlavními postavami nejsou tuleni, ale lachtani! Statečný mladý lachtan Quinn už má plné zuby žraločích nájezdů na svou vesnici. Rozhodne se proto sestavit speciální jednotku, která tyto žraločí teroristy vyžene z jejich území nadobro!

Docela jsem ocenil vtipy typu „Já jsem vlastně delfín“, „Někde tu musí být něco k jídlu. Jo, my dva.“ Roztomilé a úsměvné byly lachtaní děti hrající si na žraloka, tedy na honěnou. Výhodou bylo, že lachtani mohou jak plavat a nořit se do hlubin oceánu, tak chodit po souši. Děj je pestřejší a není tak monotónně ubíjející jako třeba u Moře kouzel.

Seal Team je určen spíše klukům tak do deseti let, kteří by ho určitě dali do filmů průměrných. Samozřejmě je celý přepálený, nereálný a plný drsných mariňáckých hlášek a naparování a sebeobětování, jak jsme u heroických amerických akčních filmů zvyklý. Spousta kloudných vtipů je použita v traileru, tak si říkám, jestli byste neušetřili hodinu a půl času, když kouknete jenom na ukázku. (KINO)

 

Chlapec, kterému říkají Vánoce

Asi patnáctiletý Nikolas se vydá hledat svého tatínka, který se ztratil i s celou královskou výpravou. Při své cestě objeví kouzelnou zemi Elfmág, kde žijí malí šťastní lidé. Najde Nikolas svého otce? Vrátí se domů?

Rád bych se zaměřil jen na postavy. Otec, holka Nůšenka, myš Míka, Pravdomluvka… celkem zajímavé figury, bohužel jsou trestuhodně jen lehce načrtnuté, bez hlubších rysů a motivací, působí vyprázdněně, jen se objeví a hned zase zmizí. Nejvíc to trčí z pana krále. Jeho role je do příběhu tak krkolomně našroubovaná, že rozum vám to nebere.

Obsazení Sally Hawkins, která doposud hrála samé roztomilé a láskyplné postavy, do role zlé královny elfů bylo osvěžující, nicméně bychom mohli polemizovat, zda správné. Královna vždycky kouzelnou holí á la Saruman někoho vyzdvihne do stropu. A aby bylo teda poznat, že je fakt zlá, říká tendenční věty jako: „Můžeme ztratit naši kulturu, náš domov.“

Postavy se vůbec chovají divně, protikladně, podle toho, co se zrovna scénáristům hodí. Pravdomluvka nejdřív probudí trolla, pak si přeje klukovu smrt a během dalších pár vteřin ho zachraňuje. Je schizofrenní, či co? Postrádá to elementární logiku a není to ani bláznivě vtipné. Návrat uneseného chlapce působí velmi rozpačitě a nevěrohodně. Tím se dostávám k další věci. Přijde mi, že aby film splnil jisté kvóty, jsou do rolí obsazováni i neherci, a o přijetí či nepřijetí rozhoduje pouze barva pleti a bílá se rozhodně nenosí. Což dokazují v tomto filmu unesený chlapec a jeho rodiče, děti poslouchající pohádku či učitelka, a to prosím v historicky seversky vyhlížející pohádce. O moderních slovech v této pohádce ani nemluvě (zdravotní péče, životní minimum, expedice, adaptovat…).

Mimochodem princip vyprávění, kterým je protkán celý příběh, je pochopitelně zkopírovaný z legendární pohádky všech pohádek Princezna nevěsta. A ještě k tomu hloupě. Babička vypráví příběh, ve kterém tatínek vypráví příběh, tak to je vážně na palici.

„Pravda je někdy bolestivá a ta bolest nikdy nezmizí. Ale naučíš se s ní nějak žít a díky ní budeš pak silnější,“ tak to je jediná věta, kterou bych mohl pochválit. Na tak výpravný, drahý, triky nabitý spektákl je to bohužel hodně málo.

 

Průměrné

Hlasiťákovi ve filmu

Jak název napovídá, i Hlasiťákovi mají za sebou celkem úspěšný seriál čítající pět sérií po asi 26 dílech. V roce 2021 jsme se dočkali plnohodnotného filmu. Jedenáctiletý Lincoln Hlasiťák s rodiči a deseti sestrami zamíří do Skotska, aby zjistili, jestli mají v rodině královskou krev.

Rodiče, kteří mají jednoho chlapce a deset nadaných děvčat, to je slušný základ na pořádnou jízdu, která se bohužel nekonala. Hlášky typu „Základem každého plánu je mít záložní plán“ jsou bezvadné. Například situace, jak odebrat tátovu DNA, dobře ulítlé. I to, jak celou rodinu, především své sestřičky, Lincoln lehce přesvědčí, aby zůstali ve Skotsku, protože doma je čeká jeden byt s jednou koupelnou.

Příběh je protkán až muzikálovými čísly a vystoupení služebné Moraginy bylo bravurní. Film nabízí i řadu ponaučení: Lincoln umí všechno zorganizovat, ale v porovnání se svými úspěšnými sestrami, které sbírají jeden pohár za druhým, se cítí frustrovaně. Vidíme touhu po slávě, jaké je to, když závidíme, jaké je to být sobecký apod. Za to palec nahoru! Palec dolů je za vyvolávání duchů.

Hlasiťákovi ve filmu mají svůj osobitý styl, nabízí poselství, jsou jednoduše, ale pěkně namalovaní. Škoda, že musím konstatovat, že měli rozhodně na víc. (VOD)

 

Ruměnec

Hlavním hrdinou je astronaut-zahradník, který ztroskotá na neobydlené planetě. O chvíli později na stejné planetě ztroskotá další plavidlo s éterickou, do ruda zbarvenou návštěvnicí.

Ruměnec má hezkou vizuální stránku, inspiraci si zjevně bere z Malého prince. Jde o pocitovou a citovou ždímačku, která nabízí prvoplánový triviální příběh. Je mi to líto, jelikož film je asi inspirován skutečným osudem jedné rodiny. Jde o jednohubečku, říkám to zdrobnělinou, jelikož kraťas trvá pouhých devět minut. (VOD)

  

Králíček Petr bere do zaječích

Už od prvního záběru až po ten poslední se film doslova ráchá v infantilitě, patetismu, je nevtipný, záběry a prostředí jsou vypulírované jako make-up hlavní hrdinky. Trojrozměrná animace je ovšem stokrát lepší než ta dvojrozměrná u Toma a Jerryho! Pád do betonu i scéna s tříděným odpadem jsou prima. Jedna králičice si změní jméno na Toaleta. Škoda, že takových tam není víc. Nemyslím Toalet, ale humorů. Vlastně je jich tam víc, ale postrádají vtip a lehkost a nápaditost.

Premisa filmu je v tom, že zlý nakladatel chce vytěžit popularitu knihy o Zajíčkovi Petrovi zmodernizováním, zakčněním a podbízením. Celou dobu jsem měl ovšem pocit, že to je i cíl tvůrců tohoto filmu. Podbízet se, být za každou cenu akční, zmodernizovat. Film se mermomocí snaží spojit dva odlišné příběhy, spisovatelčin o expandování její knihy do celého světa, a ten o králičí největší loupeži. To se nemohli páni scénáristé nějak dohodnout?

Usmiřování skrze tklivé proslovy asi děti také moc neuspokojí. Pozor! Záporák je tmavé pleti! V dnešní době celkem odvážné rozhodnutí a naprosto nevídané! Akční sekvence se asi dětem budou líbit, ale upřímně, postrádají naprostou logiku a realističnost. Verdikt: Bez Králíčka Petra 2 bychom se obešli, upřímně, není o co stát. (KINO)

 

Mimi šéf: Rodinný podnik

Na konci prvního filmu Mimi šéf se bráchové Tim a Ted konečně skamarádili. V pokračování s podtitulem Rodinný podnik jsou oba dospělí a totálně odcizení. Ted je ponořený v byznysu a vydělává bambilióny, Tim je spokojený otec dvou děvčat, nadané teenagerky Tabithy a roztomilého batolete Tiny. Tina je ovšem ve skutečnosti tajnou agentkou organizace Baby Corp a má za úkol odhalit velké spiknutí spojené se sestřinou školou a jejím podivným ředitelem. Záchrana vztahů bratr - bratr, otec - dcera, potažmo celého světa, může začít.

Od půlky filmu jsem to vzdal a přestal přemýšlet nad tím, jaké jsou motivace jednotlivých postav, a proč dělají to a ono. Pochybuju, že děti od 1. do 4. třídy, kterým je film určen především, by mi byly schopné říct, v čem je vlastně zápletka. Hlavně že je barevný, nabitý třeskutou akcí a výbuchy. Z těch bláznivin se mi nejvíce líbila gigantická sněhová koule valící se městem, která je v první třetině filmu. Pak už jsem vážně vypl. Hlášky, které zde občas zazní, jsou spíše pro dospělé, ale ti film buď prospí, nebo je nebude bavit, takže zůstanou jaksi nedoceněné. (Některé věci jsou důležitější než peníze. Prosím, neříkej láska. Je to moc.) (Čeho se bojíš? Žraloků, že mě někdo střelí šípem do hlavy, a finančáku.) Nicméně kdyby se film až přespříliš nesnažil o nonstop akci, kdyby zápletka byla o něčem, kdyby každá scéna nebyla tak přeplácaná… ale to je příliš kdyby, aby se pokračování Mimišéfa ocitlo o něco výš v tomto žebříčku.

Vztah omlazeného tatínka s jeho dospívající dcerou sice není žádný scénáristický zázrak, ale ve filmu je tím nejhezčím a smysl dávajícím. A pardon, zapomněl jsem na muzikálové písničky a hudbu, která je řekněme nadstandardní. (Bodejť, když ji složil Hans Zimmer!) (KINO)

 

Yes Day

Scéna v autě, kde tatínek s malou dcerkou zpívají písničku Gummy Bear, která je hned na začátku filmu a trvá přibližně dvacet sekund, byla pro mě vrcholem filmu. To hovoří asi za vše, ale trochu to rozvedu.

Yes Day splňuje všechna kritéria a vaše představy o americké rodinné komedii. Kromě typických klišé a užívání si atrakcí (ano, je tam horská dráha i zakázaná párty) nenabízí film žádnou přidanou hodnotu, nebo něco překvapivého a nečekaného. Ale pokud máte v rodině malou holčičku nebo pubertální slečnu nebo kluka raubíře, máte pocit, že nezvládáte jejich výchovu, najdete zde větší než malé množství prvků, kterými si může film získat vaše sympatie.

Poučení z filmu ani zdaleka nedosahuje toho z desetiminutového večerníčku, kdy si Hurvínek vyměnil roli se Spejblem. Líbil se mi citlivý policista. Kroutil jsem hlavou nad ostrou týnejdžerkou, která se bez vážných příčin mění v ustrašenou plačící holčičku; protože to potřebují scénáristé. Písničky zde použité bohužel nejsou nic extra. (VOD)

 

Addamsova rodina 2

Slogan filmu zní takto: Vyrazte na letní dovolenou s Addamsovou rodinou, kteří svým nevšedním a podivným chováním terorizují nové kraje. No a vyráží se proto, že neshody v rodině vyřeší ještě víc otcovské lásky. 

Dopis od Wednesday je skvělým příkladem, že tvůrci měli na víc, kdyby si dali záležet na každé scéně. Naopak když Wednesday dusí svého bratra, vtipné to není ani za mák. Scény u Niagarských vodopádů jsou fakt šílené. Zamrzí, že karavan Addamsových připomíná Gruovo auto a právník, který je sleduje, Vektora, ale to jsou jen kosmetické detaily. Humor je většinou krůček za hranou. To by mi ani tak nevadilo, jako spíše to, že tento černý humor není zas až tak hravý, jak si tvůrci asi myslí. Zvláště když uvážíme, že tento film má být pro děti! Řadu gagů nemají šanci děti pochopit (Billie Eilish jsem ocenil. Taneční číslo v baru připomínající Horečku sobotní noci mě pobavilo. Hláška pronesená na adresu motorkářů: „Agresivní lidé, kteří chtějí za pomoci hlasitých zvuků a rychlé jízdy zapomenout na svoje dětská traumata,“ byla k popukání, i tato: „Přála jsem si jen nevinnou krvavou rvačku v motorestu, cožpak toho žádám příliš?“). Hudba je zde opět skvělá! Z monster jde strach, není tam takové to pomrkávání jako u Hotelu Transylvánie. Proto bych film malinkým dětem určitě nedoporučoval. S Wednesday se možná ztotožní dívky vstupující do týnejdžerského věku, kdy černá halenka s černými kalhotami nebude nikdy tak černá, jak by chtěly. Pokračování Addamsovy rodiny dopadlo hůře než tři roky stará jednička. Bavíme se o nových animovaných filmech. (KINO)

 

Zpátky do divočiny

Pavouk, had, škorpion a ještěr utekli ze zajetí z pavilonu nebezpečných zvířat a hledají svůj původní domov. Nechtěně se útěku zúčastní i roztomilá koala.

Jde o film, který opět nereálně převrací všechno naruby. Ze škorpiona, jedovatého pavouka a hada dělá roztomilé mazlíčky. Z lidí pak povětšinou zákeřné, lstivé a nebezpečné bytosti. Na tomto filmu jsem ale ocenil jeho humor. („Musí pouštět sirénu? Co zahrát na panovu flétnu.“ „Třeba zemřel Hezounek. Ne, viděla jsem plány na jeho pohřeb. Bude sbor.“ A věta „Schůzka s papežem“ mě rozsekala.)

V kanálech teče zásadně křišťálově čistá voda, ventilátor vás nerozseká, občas se tam nadává, ropuchy jsou šíleně hnusné, honička džípu, motorek, hasičského auta plus bazuka je fakt šílený úlet.

Film hodně nadhodnocuji, tím že ho dávám na toto místo v žebříčku. Zpátky do divočiny je spíše pro malé kluky než kohokoli jiného. Na jedno podívání. (VOD)

 

Diary of a Wimpy Kid

Diary of a Wimpy Kid neboli Deník malého poseroutky je americká série knih pro děti, které píše a ilustruje Jeff Kinney. Zatím vyšlo 16 dílů plus nějaké další, které doplňují universum malého poseroutky. Stejně jako v knihách je i ve filmu použit model toho, že hlavní hrdina Greg Heffley se vám svěřuje se svými problémy ve škole a v rodině. Greg má dva bratry: staršího Rodricka, který hraje v kapele Wíbuschná plýna, a mladšího Mannyho. Oba bratři jej neustále otravují. Důležitou postavou, především v tomto filmu, je Gregův kamarád Rowley Jefferson.

Ze začátku se film neskutečně vleče a nudí vás, příkladem budiž dokolečka se opakující hra s ragbyovým míčem. Slovní humor se ve filmu nějak vytratil a situační se blíží nule. To se ovšem změní ve chvíli, kdy si Rowley zlomí ruku, díky čemuž si získá pozornost všech dívek na škole, dobře, tak z ročníku, s ochranitelskými sklony. Nechybí kreslení komiksu do školního časopisu a s tím související konflikt mezi ústřední kamarádskou dvojicí. A od té chvíle nabere film konečně spád. Převlek za nindžu a rytíře s nafukovacím jednorožcem na Halloween má potenciál. Nechybí historka se sýrem.

Animace se mi líbila, ale nekombinoval bych ji s jednoduchou, tužkou kreslenou do deníku. Chápu, že tvůrci chtěli vzdát hold originálu. Vizáž Mannyho je fakt legrační! Kniha je pochopitelně mnohem lepší, ale chápu, že pro fanoušky Malého poseroutky je tento animák téměř povinností. (VOD)

 

Lego Star Wars Terrifying Tales

Lego Star Wars aneb Děsivé příběhy. Ocitáme se na planetě Mustafar na hradě Dartha Vadera. Odvážný pilot Poe Dameron zde čeká na opravu svého plavidla. Zatímco mu raketu opravuje mladíček Dean, magnát Graballa Hutt a Vaderův věrný služebník sith Vaneé spřádají nekalé plány.

Vtipů, kterým bych se upřímně zasmál, bylo pramálo. Vybavuju si jenom tři. Žlutou kachničku do koupelny, když se má jít Darth Vader koupat. „Teď jdeme dobývat, čvachtat se můžeme později.“ Pak jsem se zasmál hlášce: „Blesk uprostřed místnosti?“ A pak, když si Vaneé píská ústřední padoušskou melodii Imperial March. To je všechno.

Celkem zajímavé bylo, jak se zde obrací naruby historie Star Wars. Jako třeba příběh o tom, jak byla zničena Hvězda smrti Lukem Skywalkerem. Právě výše zmíněnými příklady dávají tvůrci signál, že z toho mají srandu. Pak se tu ovšem stále kují pikle, je to tu samá léčka, je to temné, přidáš se, nebo nepřidáš k temné straně. Vlastně mi tentokrát ani nevadilo, že je všechno z Lega. Délka je jen 40 minut. (VOD)

 

Rozbitý robot Ron      

Animovaný snímek Rozbitý robot Ron vypráví příběh trochu osamělého dvanáctiletého sedmáka Barneyho, a Rona, což je jeho nový chodící, mluvící a zcela digitální přítel-robot.

Animák řeší šikanu ve škole, závislost dětí i dospělých na různých moderních technologiích, zneužití osobních dat, že se sami a dobrovolně se všemi sdílíme o svém soukromí… Ukazuje také, jaké to je, být jiný než ostatní, být bez přátel, nezapadat do kolektivu… Otvírá různá vážná témata, naštěstí se tak děje pokud možno hravou formou a film se snaží držet nadhled.

Film Rozbitý robot Ron není nijak výjimečný, ale stejně jako Ron nepatří do šrotu. Velká šestka nebo Willy a kouzelná planeta (filmy, kde ústřední dvojku tvoří kluk a robot), dopadly podstatně lépe. Dětem a tatínkům, kteří milují IT technologie, se líbit asi bude.

Poselstvím snímku mělo být, že přátele by měl mít člověk kolem sebe a živé, ne na internetu. Finále je příliš překombinované a zmatené, konec, alespoň pro mě, neuspokojivý: kolem dětí se motají tisíce hypermoderních, inteligentních a moderními technologiemi nabitých robotů. Tak nevím… Mně z toho všeho bylo spíš smutno a těšil jsem se, že někdo vyhodí do luftu všechny elektrárny na zeměkouli a děcka si konečně budou hrát společně a ne s nějakými blbými roboty (za roboty si klidně doplňte mobily, tablety apod.). (KINO)

 

Chlupáčci

Píše se rok 1835 a my se ocitáme na ostrově obývaném chlupáčky. Neposedná Pupí a její bratr, věčně nabručený Eda, objeví záhadnou rostlinu, která je přesune do současnosti. Ocitají se v moderní Šanghaji plné aut, světel a rámusu. Naštěstí potkají dobrého kamaráda a průvodce, psíka Klerence. Díky němu ke své hrůze zjistí, že chlupáčci v roce 1835 vyhynuli. Eda a Pupí se pokusí najít cestu zpět v čase, ale hlavně zkusí zachránit svůj druh před zánikem.

Chlupáčci vypadají jako když zkřížíte křečka a donut, takové křečkolečko. Ano, tato zvířata mají v břiše otvor, kterým lze vidět na druhou stranu. Je to praštěné, ostatně jako celý film, ale kupodivu toho filmaři během děje i párkrát využijí, takže to není vtip pro vtip. Od začátku do konce jsem si myslel, že animák pochází z Číny (reklama na Čínskou zeď, Šanghaj, doktor Lee Chang atd.), ale jde o americký film, který cílí na čínské diváky.

V téhle bláznivině se sem tam objevují vážně vtipné momenty (Při první pomoci donutu vystříkne marmeláda… „Kde to jsme? Zeptej se, kdy to jsme? Kde to jsme se mi líbí víc.“ Zvukové epizodky s Mozartem…). Je to tím, že na pozicích režisérů a scénáristů jsou tvůrci Simpsonových. Troufám si říct, že menší děti Chlupáčky ocení o něco víc než třeba Mimišéfa nebo Králíčka Petra, a to pro jejich roztomilost a jednoduchost. Osvěžením je, že Pupí a Edu pojí vztah rodinný, nikoli romantický. Muzikálové číslo vyhynulých zvířat se mi líbilo a koláž cestování časem byla taky roztomilá. Naopak složitě působí mechanismus přemisťování v čase. Taky finále je zmatek nad zmatek (kyklop versus dodávka versus dron s dynamitem). Ale celkově ujde. (KINO)

 

Maxinožka 2

Adamův tatínek je teď velmi slavný a chce využít svou slávu ke změně světa. Kontaktuje ho nevládní organizace, aby pomohl chránit největší přírodní rezervaci před znečištěním ropnou společností. Když táta zmizí, jeho syn s přáteli udělají vše, co je v jejich silách, aby ho našli a zachránili.

Celkem inteligentně je v úvodu během chvilky shrnut předchozí díl (v televizním pořadu). Taky se celkem rychle vpravíme do pocitů mladíka, který trpí slávou svého rodiče. Druhé pokračování Maxinožky je dokonce vtipné, naozdíl od jedničky („Ta znělka je super, mám chuť si koupit ropu.“ „Nějaký cedule, nejspíš reklamy.“). I po hudební stránce je velice vydařené.

Na druhé straně tu máme plno nesmyslů: náhodné setkání rodiny v podzemí, nahánění zajíce vlkem, opět důlní vozíky (jako u Myši patří do nebe), dosah dronů, chodby jsou snad pod celou Aljaškou, otec Maxinožka získá během okamžiku super schopnosti, pochopil bych, že maxinožkové umí rychle běhat, jsou chlupatí, ale proč mají schopnost zázračně během několika vteřin léčit (uzdravit třeba zlomeninu) mně nebylo zřejmé ani u prvního dílu, ani teď. Nedává to smysl, akorát se to párkrát hodí scénáristovi do krámu. I přes všechno zmiňované je druhé pokračování mnohonásobně lepší než jednička, ale že by to byla hitparáda…

 

Červený střevíček a 7 statečných

Sněhurka v této pohádce je poměrně baculatá. Ovšem najde pár kouzelných červených střevíčků, které ji promění na hubeňoučkou krasotinku. Má to ale jeden háček! Střevíce patří zlé čarodějnici, která je chce zpět. Sněhurka samozřejmě potkává trpaslíky. Ve skutečnosti jsou to ale zakletí princové.

První minuta mně učarovala a ohromila, slibovala velké věci, ale vzápětí mě slušně nahlodaly pochybnosti v podobě zrcadla ze stromu nebo chaoticky vysvětlené historie království. A pak to šlo ráz na ráz a mně nezbývalo, než si po každém nadšení asi desetkrát povzdechnout.

Červený střevíček k nám doputoval z Jižní Koreje. Zatímco z jejich filmů a seriálů by si leckteré země měly vzít příklad, bohužel v tvorbě pro děti či v tomto případě animovaného filmu, jim to nejde. Možná až přespříliš vzhlíží k americkému filmovému průmyslu. Projevuje se to očividným kopírováním motivů i samotných postav. Jen tak namátkou: zelená barva trpaslíků a zlý princ Průměrný vás upamatuje na Shreka. Jeden z trpaslíků používá pánvičku jako Captain America štít. Merlin metá blesky jako Doctor Strange a v jedné chvíli prolétne mezi budovami jako Spider-Man, Zajda jako by z oka vypadl velkým zvířatům, která používají Croodsovi. Hrdinové létají na dřevěném robotovi jako Škyťák na Bezzubce. Zlá víla jako by z oka vypadla maceše Lociky a Červený střevíček je snad úplně přes kopírák celá Locika. Velmi rušivě na mě působily v jinak historicky laděném snímku moderní výrazy a prostředky (selfie, vegan, roboti, motorová pila). Nad logickými přešlapy typu, že meč Excalibur může vytáhnout jen pravdomluvný člověk, přičemž ho vytáhne Sněhurka, která jen před chviličkou lhala o svém jménu, jsem už jen mávl rukou.

Co se mi líbilo, tak odhalení tajemství Červeného střevíčku už v polovině filmu! První skoro polibek u rozkvetlé louky byl z těch, které si prostě zapamatujete. Hrátky se slovy jako Pino, Noki a Kio jsou taky prima, proměňování trpaslíků do původní podoby, když se na ně nikdo nedívá, patří mezi vskutku originální nápady.

I přes asi milion výhrad vás film nemusí otrávit. Budu doufat, že časem k nám z Koreje připutují kromě seriálů a filmů i skvělé animáky. Zatím se tak nestalo a ani Červený střevíček to nezměnil. (KINO)

 

David a elfové

David a elfové vypráví příběh elfa, který utíká do skutečného světa lidí, aby zažil kouzlo Vánoc. A jeho nový malý kamarád mu pomáhá zjistit, jak to mezi lidmi na svátky chodí.

Polský vánoční rodinný film není nijak výjimečný. Klasika se z něho nestane, a ani se nemůže rovnat Vánoční kronice či Listy do M., ale jednou vidět se dá. Herecký výkon malého Cypriana Grabowského, stejně tak jeho hereckých rodičů, je skvělý! Slovní humor je podstatně lepší než ten situační. „Pojď, pustíme si Kevina,“ myslí tím Sám doma. „Maminka taky vidí věci, které my nevidíme, třeba špinavý hrnek.“ Mě osobně jako dospělého naprosto nadchla zhruba tři minuty trvající scéna, jak dostane Davidova maminka vánoční dárek od svého manžela. To je bomba!

Konec je dokonce dramatický a dojemný. A dárky nejsou důležité.

 

O Čertovi a jiné vánoční pohádky

Před koncem roku 2021 jste mohli zajít do kina na animované pásmo vánočních pohádek, jehož myšlenkou bylo, že do české zimy patří čert, Mikuláš, Ježíšek, koledy a vánoční ozdoby.

Přesněji řečeno, mohli jste vidět adventní příběh o čertovi Florimónovi, který je poslán na zem škodit lidem a zvláště pak kominíkům, protože nosí štěstí. Jenže Florimón je spíš veselá kopa.

Další je pohádka Jak to bylo na Mikuláše z večerníčku Chaloupka na vršku. Příběh je výchovného charakteru - je dost možné, že když zlobíte, vážně dostanete pod stromeček uhlí. Příběh žene strašně kupředu, bez přestávky. Potěší hlas Ladislava Mrkvičky coby vypravěče.

Další je z pořadu Zpívejte s námi. Zazní koleda Štěstí, zdraví ilustrovaná technikou papírové skládanky od Venduly Chalánkové. Zpívá Kühnův dětský sbor.

Jiný večerníček, Zahrádka pod hvězdami, nabídl v tomto pásmu pohádku O zlaté hvězdě. Tesař Josef se svou ženou Marií mají malého synka s velmi neobvyklým jménem. Říkají mu Ježíšek. Prý umí dělat zázraky… Pohádka je roztomilá, milá a poučná. Humor musíte hledat mikroskopem. Pohladí na duši spíš starší ročníky či děti školkové.

Poslední, pátý příběh, je asi nejzajímavější, sice nijak objevný, ale zajímavý. Jde o pohádku Vánoční svatba sněhuláka Karla z roku 2017. Sněhulák Karel se společně se slaměným andělem Kamilem musí odháknout a vydat se na velkou výpravu vánočním stromkem za sněhulačkou Evou. Ta totiž tentokrát zdobí stromek na úplně druhém konci. Na své cestě potkávají francouzského Bonbón generála.

Celé pásmo je takovým vánočním bonbónem, který rychle vycucáte, a je ten tam. Dlouhé je to hodinu. A jak jste si asi všimli, z těch pěti pohádek je nová vlastně jen jedna! (KINO)

 

Yakari - Velké dobrodružství

I tento animovaný film má svého předchůdce v podobě seriálu, který vznikl na motivy stejnojmenného francouzsko-belgického komiksu. Příběh pojednává o malém chlapci, který patří ke kmeni Siouxů. Má zvláštní schopnosti rozumět a mluvit se zvířaty, a to díky Velkému Orlovi, který mu daruje své kouzelné pírko. Tím, že Yakari rozumí zvířecí řeči, si najde přátele bobry, ptáky… a zachrání krásného mustanga.

Animace je jednoduchá, televizní, dvojrozměrná, která dětem ve věku 3 až 10 let, pro které je film určen, určitě vadit nebude. Ani mě nijak neurážela. Pro děti, které momentálně baví indiánky, není lepšího filmu! Třeba mě překvapila scéna se smrtícím vodopádem. Dost se tam povídá, při délce hodina dvacet by to chtělo zkrátit, děti to může nudit. A budete svědky tornáda, jehož ničivé účinky si už i my dokážeme představit.

 

Vivo

Příběh se odehrává na Kubě v Havaně. Vivo je medvídek kynkažu, který pomáhá starému potulnému zpěvákovi s živobytím. Starý pán ale umírá a Vivo se rozhodne splnit důležitý úkol: doručit milostnou píseň od starého kamaráda jeho dávné lásce.

Na začátku jsme svědky šestiminutového hudebního čísla a je jasné, že se nikam spěchat nebude. Vidíme věrohodné odrazy v kalužích a je jasné, že nesledujeme lacinou podívanou (Sony Pictures Animation's). Sledujeme něco, co chce být srovnáváno přinejmenším s Cocem. Pak se Vivo ocitá na Floridě a mění se jak rytmus vyprávění, tak i rytmus hudební. Rap Mám v těle svý divý bubny (v originále My Own Drum) je fakt nářez. Dostává se i na humor v podobě Zálesaček, které zachraňují kynkažua. Záchranný člun potopený jízdním kolem je osamělá legrácka v jinak vážnějším filmu, zobrazujícím stáří a nevyslovenou lásku již starého muže ke starší ženě. Ale jo, jsou tam i zvířata a děti a je to barevné… Malinké děti pozor! Krajta je fakt hrůzostrašná.

Ještě musím zmínit Lina-Manuela Mirandu, který nejenže namluvil medvídka kynkažu, ale je i autorem hudby! Tento všestranně nadaný pán dabuje také Kačeří příběhy, hrál v Mary Poppins se vrací, ve Star Wars: Vzestup Skywalkera, skládal hudbu pro Odvážnou Vaianu nebo pro veleúspěšné Encanto, které naleznete v tomto žebříčku o něco výše. (VOD)

 

Tut Tut autíčko Otík: Kristýnka za volantem

Netflix v roce 2020 až 2021 uváděl seriál Tut Tut autíčko Otík. Což jsou příběhy chlapce autíčka jménem Otík Klakson. Následovaly krátkometrážní filmy Otík na táboře nebo Otík a Halloween. V roce 2021 se ale Otíkovi narodila sestřička Kristýnka a jí patří 56 minutový film sestávající z šestnácti minipříběhů, nebo chcete-li přibližně tři a půl minuty dlouhých večerníčků.

Hezké je, že autíčka-děti šišlají. Jak Kristýnka naštvaně říká: „Boby Minivan“ je suprové! Jedná se opravdu o jednoduché příběhy s jednoduchými vyústěními. Například hned první příběh je o tom, že se Kristýnka nechce koupat, a tak ji tatínek s maminkou nahání po celém Autíčkově, až sami skončí celí od bláta a musí se jít koupat. Příběh V krabici, kde si Kristýnka hraje na televizi, zrcadlo, sopku a pirátskou loď, je roztomilý a hravý. Například Závod za 100 pojednává o závodu o sto lístků, a tomu, kdo je získá, bude patřit plyšová Velká Jednorožka. Tento příběh učí děti dělit se. Nejnapínavějším příběhem je epizoda Něco tu smrdí, kde Kristýnka zjišťuje, co to tu tak smrdí.

A opět platí něco podobného co u Tlapkové patroly. Kdyby mně byly čtyři roky a sestavoval bych tuto hitparádu, je Kristýnka na samém vrcholu. Každopádně vašim školkovým dětem vřele doporučuji! Ale naporcujte jim to. Sledovat to v kuse, radši ne. (VOD)

 

Flora & Ulysses

Osmiletá holčička Flora zachrání veverku, kterou vysál robotický vysavač. Veverce dá jméno Ulysses a zjistí, že má superschopnosti. Třeba nadlidskou sílu, umí létat, rozumí lidské řeči, umí psát na stroji apod. Jestli měla tyto schopnosti před vysátím je tedy záhada. Flořin tatínek kreslil komiksy, ale nedařilo se mu. Teď pracuje v obchoďáku. Maminka je spisovatelka romancí, a taky má blok v psaní. Tatínek se od nich odstěhoval. Každý hrdina má poslání, je tu, aby splnil svou misi. Pravděpodobně i Ulysses. Tak se nechte překvapit.

Jsou zde odkazy na E.T. mimozemšťana, Star Wars, Vetřelce i Titanic (nejlepší je Vetřelec, klasika). Některé dialogy, třeba ten o mrtvé veverce, či situace jako ta s ochrnutou rukou, jsou úsměvné. Najdeme zde i vážnější chvilky - Flora se musí vypořádat s rozchodem rodičů.

Herečka Flory je sympatická a milá, uvěřitelná a přirozená. Jako jedna z mála dětských hrdinů obstála. Jedná se o příjemný rodinný snímek pro rodiče a jejich menší děti, který netlačí na pilu a nechce být za každou cenu vtipný, až je nakonec trapný. I když je Flora a Ulysses v průměrných filmech, rozdíl mezi ní a třeba Králíčkem Petrem v této kategorii je nemalý. Králíčka jsem tak tak dodíval a podruhé ho už vidět nepotřebuju, kdežto na Floru se klidně podívám znovu. (VOD)

 

8bitové Vánoce

Děj 8bitových Vánoc se odehrává na předměstí Chicaga na konci 80. let minulého století. Hlavním hrdinou je desetiletý Jake, který se snaží získat k Vánocům nejnovější a nejlepší videoherní systém Nintendo. „Potřebuju mobil. Představ si, že jsem v hořícím sirotčinci, a potřebuju zavolat pomoc.“ Takto v úvodu přesvědčuje dcera svého otce, aby dostala mobil pod stromeček. Načež jí tatínek začne vyprávět bláznivý příběh ze svého mládí, kterak i on si na Vánoce přál moderní elektronickou vymoženost.

8bitové Vánoce jsou filmem, který by mohly sledovat děti společně s rodiči, tatínky bude bavit víc, protože jde o elektroniku z osmdesátek. Obsahuje spoustu vtipných situací, které si prostě budete pamatovat ještě dlouho po promítání, a nevypaří se vám z hlavy, jako u většiny filmů. Například, když zavládlo slevové šílenství a nedopatřením Jakeovi maminka koupila holčičí sněhule. Když si je měl nasadit, noční můry s Freddym Kruegerem byly proti tomu nic. Nebo vyprodané panenky před Vánoci připomínající regály v sedmdesátých letech v socialistických zemích. A šíleně šíleného žáka Joshe Jagorského, který snad propadl desetkrát za sebou, si budete pamatovat do smrti.

Na někoho může film působit trošku utahaně, možná je to tím vypravěčem, možná tím, že opravdu nejde o nic jiného, než sehnat hru Nintendo. Ale i přesto vás téměř po celou délku filmu tvůrci udrží v napětí, jak to dopadne. Troufnu si říct, že děti v tomto filmu hrají líp než dospělí. Hlavně smekám před výkonem hlavního hrdiny, ztvárnil ho Winslow Fegley, kterého jste mohli vidět ve filmu Timmy Failure: Mistakes Were Made. Příjemný film, ke kterému se možná vrátíte i někdy jindy. Dýchne na vás takovou tou atmosférou, co má i Sám doma. (VOD)

 

Tlapková patrola ve filmu

Tlapková patrola se stěhuje do Adventure City. Všemi špatnostmi prolezlý starosta Humdinger nejenom že nemá rád psy, ale také nesnáší ošklivé počasí. Použije proto jeden vynález, který umí doslova vyluxovat oblohu, aby byla bez mráčku. Jenže obyvatelé města jsou kvůli tomuto neovladatelnému přístroji ohroženi. Naštěstí je zde Tlapková patrola, která je připravena zasáhnout.

Věc se má tak, že kdyby tuto hitparádu dětských filmů sestavovalo pětileté dítě, dost možná, že by se Tlapková patrola umístila na prvním místě. Já ovšem musím hlavně kvitovat, že Tlapková patrola je konečně plnohodnotným filmem, ne jako předešlé počiny sestávající ze slepence několika večerníčků. Má jednoduchou, přehlednou a srozumitelnou zápletku odpovídající cílové skupině diváků. Řešení problémů je pochopitelně na úrovni hry s Legem v obýváku. Motorka Chase s přísavkama mě nadchla, sice trochu připomíná batmobil s batmotorkou a Skye si nezadá s Iron Manem, ale budiž. Je jim to prominuto. Apropó. Liberty a její vozík je to nejlepší, co kdy Tlapkovou patrolu potkalo!!!

Nad některými momenty se raději nezastavujme, jako třeba, že centrála Tlapek ve městě vybavena tou nejmodernější technikou vznikla ze dne na den a zaplatila se z prodeje triček. Někdy je to nechtěně úsměvné (Tlapky jdou zachraňovat a nakonec jsou zachraňovány lidmi, co měli být zachráněni; když jde lidem o život a každá vteřina je drahá, Tlapky se v pohodičce baví, jak to udělají…).

Je to k nevíře, ale v nejnovějších Tlapkách se najde čas i na několik písniček, přemítání hrdiny s pohledy do nočního města, zpomalené záběry, psychologické analýzy, odkrývání svého nitra a dokonce dokážou vyvolat emoce u dospělého chlapa (já). Tak co teprve u dětí!

 

Kancelář pro kontrolu pouliční magie

Kancelář pro kontrolu pouliční magie je natočena podle pohádky o Jeníčkovi a Mařence. Hned na úvod mě do očí praštila vizáž hrdinů podobných těm z ruského animáku Sněhová královna. A skutečně. Přišlo mi, že tvůrci vyždímali ze Sněhové královny, co šlo, a tak udělali z Jeníčka a Mařenky agenty. Což není vůbec původní nápad (viz Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic). A jak to tak vypadá, stejně jako v případě Sněhové královny nás čekají další a další pokračování, to druhé bude asi o Červené karkulce.

Na začátku je s pomocí kouzel unesen král. Podezřelým se stává Jeníček. Jeho dopadením je pověřena Mařenka, jeho sestra. Nevadí jí to, protože se chce stát tou nejlepší agentkou, a na svého bratra má pifku. Bohužel už v 25. minutě se dozvíme, kdo krále unesl, a tajemno je pryč. Naštěstí o nějakých 15 minut později nastává jistý zvrat, díky kterému jako bychom sledovali jinou pohádku.

Zmiňovaní tvůrci Sněhové královny jsou známí tím, nebojím se použít toto slovo, že kradou nápady z amerických úspěšných animáků. Ani tady se tomu nevyhnuli, viz nápad s ústředními postavami či oživlými dortíky, jež jakoby mimoňům z oka vypadly, včetně gestikulace a mluvy. Je to trapné! A nejsou vůbec vtipní a mám taky pocit, že sláva mimoňů je už ta tam.

I přes vážné výtky si jinak na Kancelář stěžovat nemůžu. Bavila mě a nenudil jsem se! (VOD)

 

Filmy nadprůměrné

 

Luca

Snímek studií Disney a Pixar Luca se odehrává v malebném městečku italské riviéry. Vypráví o dospívajícím chlapci na letních prázdninách. Všechna dobrodružství prožívá Luca se svým novým kamarádem Albertem. Má to ale háček. Oba kluci jsou ve skutečnosti příšery z podmořského světa.

Že jde o Pixarovku na první pohled vůbec nepoznáte. Ze začátku záběry pod vodou působí lacině a bídně, jako x-tý vyluhovaný film z podmořského světa. Hlavní hrdinové jsou nesympatičtí, musíte si na ně zvykat, působí jako příšery, dobře, ony to mají být příšery, ale vypadají jako nepodarky z Cameronova Avatara, o kterého se pokusil v osmdesátých letech. Zajímavé to začne být ve chvíli, kdy se Luca dostane na souš, což je naštěstí dostatečně brzy. Od té chvíle vás film začne zajímat.

Pixar opět sahá po jiné kultuře (Coco mexická), tentokrát italské. Pravdou je, že dobová italská hudba a průpovídky v italštině pro mě jako dospěláka získávaly spoustu plusových bodů. Nicméně všechna ta omáčka kolem nezakryje triviální příběh, který se od poloviny filmu točí jen kolem jednoho obyčejného závodu. Film souzní s toliko aktuálním tématem rasismu. A vyústěním filmu se tedy páni scénáristé také neblýskli. Humoru a dobrodružství je zde pomálu. Oslavována je zde dětská fantazie. Klučičí konflikt Lucy a Alberta je přirozený a přitom originální. Kočka je správně šílená. Julia/Džůlia/Džuliata/Blitkyla je naprosto skvělá! Luca je gigantickou reklamou na už tak legendární Vespy. (KINO)

PS: V roce 2021 vyšel ještě asi pětiminutový bonus s názvem Ciao Alberto, který, jak název napovídá, ukáže alespoň v náznaku další osud Lucova kamaráda Alberta.

 

Rodina na baterky

Nesmírně talentovaná, leč trochu zvláštní a samotářská Katie Mitchellová je přijata na vysokou školu svých snů. Plány na odlet jí ovšem překazí její táta, který rozhodne, že spolu se zbytkem rodiny Katie na vysokou školu odvezou, aby se ještě vzájemně naposledy užili. Cesta Mitchellových se ovšem změní v boj o život, jelikož všude po světě se proti lidem vzbouří elektronická zařízení. A jak to tak vypadá, Mitchellovi jsou jediní, kteří mohou zachránit svět.

Vzpomínám si, že pětisekundovému záběru z výletu na mulách jsem se smál jako blázen. Video Jak oblbnout otce, aby dal pusu psovi, je taky prima. A když už válka s roboty začíná být nuda, dá se tam kočičí filtr! Hrdinka si píše na ruku – super detail. To jsou prvky, díky kterým je film svěží. Rozbitý robot Ron je tematicky podobný, ale Rodina na baterky dopadla mnohem lépe. Mitchellovi jsou rodina jako Croodsovi, ti mají ale nevýhodu, že jsou už okoukaní.

Apokalypsa, všude samí roboti - vojáci, umělá inteligence, proti tomu pouze vztahy v rodině. Je to krapet nevyvážené. Myslím si, že jak se drtivá většina stopáže odehrává v apokalypse, nemusí vás to bavit. Navíc finále je jako utržené ze řetězu a skoro ze všech členů rodiny, obzvláště matky, se stávají stroje na zabíjení nebo supermani. (VOD)

PS: A pořiďte si šroubovák trojku se čtvercovým zakončením. Nikdy nevíte, kdy ho budete potřebovat!

 

Snoopy uvádí: Šťastný nový rok, Lucko

Nejnovější Snoopy je hlavně o Lucy (tedy Lucce), která pořádá silvestrovský večírek a taky o Charliem Brownovi, který se snaží dodržet jedno ze svých předsevzetí dřív, než hodiny odbijí půlnoc.

Jedním z těch předsevzetí je podívat se na umění. Proto se Charlie Brown dívá na Občana Kanea. Bohužel se mu to nezdaří, jelikož do domu zavítá celá Snoopyho rodina. Charlie vyhledá psychiatrickou pomoc za 5 centů venku uprostřed zimy na ulici. No není to bomba?! Tuto poradnu vede Lucy, která mu poradí, aby si dával reálná předsevzetí. Sama Lucy je pak nešťastná, protože její babička nepřijede na Vánoce. A tak se rozhodne alespoň uspořádat úžasnou elegantní silvestrovskou zábavu. Pozve všechny své přátele. Lucy si ale z bratra Linuse a Charlie Browna udělá takové otrůčky, kteří jí celou oslavu musí nachystat. Je to docela smutná podívaná, protože Lucy má celý večer nalinkovaný a běda, jak není po jejím, takže se nikdo nebaví. Dokonce svého bratra vydírá a manipuluje s ním.

Nový Snoopy je krásně malovaný (Hilda se snaží o podobný look). Je to intelektuálně inteligentní, decentně poklidná, staromilská podívaná. Mezi současnými animáky působí jako z jiného světa. Bez moderních zběsilých cool šíleností a odkazů. Prostě super! Ne sice pro každého, ale pro někoho může být Snoopy opravdová oáza osvěžení. Pokud se ale chcete pobavit, nejnovější Snoopy vaši potřebu neuspokojí. Musíte najít vhodný čas. Má jen 35 minut. (VOD)

 

Ovečka Shaun: Vánoční příběh

Ovečka Shaun se snaží sehnat větší punčochu. Větší punčocha znamená více vánočních dárků. Jenže se to celé zvrtne. Malá ovečka Timmy se ocitá v krabici, která míří na vánoční trhy. Divoká vánoční výprava může začít.

Jízda na papučo-lyžích (pes) a na saních (ovečky) je bravurní, je to jako sledovat grotesku s Busterem Keatonem. Jásám nad takovými mini detaily, jako je krabice, která se přesně vejde do otvoru pro psa ve dveřích! Nebo nad malinkou ovečkou, co napodobuje hračku. Holčička je roztomilá. Pes uvězněný v kostce ledu je vrcholem filmu! Mihl se i náznak vážnějšího problému, kdy tatínek místo toho, aby holčičce něco přečetl na dobrou noc, pustí jí radši tablet.

Zábavný, příjemný, milý film. Klidně se na něho budu dívat každé Vánoce. Trvá jenom 30 minut. (VOD)

 

Divoký Spirit

Když byla Lucky Prescottová malá, její mamince, neohrožené krasojezdkyni, se stala nehoda. Holčička se proto z rodného Miradera, městečka na dohled od Divokého západu, odstěhovala do civilizace, ke starostlivé tetě Coře. Ta se z ní rozhodla vychovat klidné a rozumné děvče, což se ani trochu nepovedlo. Po sérii nešťastných příhod (ve většině z nich měla prsty) se Lucky vrací do rodného Miradera…

Divoký Spirit není vypiplaný jako Pixarovky. Je bez magie a kouzel a zní tu super písničky. Je to film pro holky.

Objevení tajné místnosti hned na začátku je jasný důkaz, že se na nic nečeká a děj bude uhánět stále kupředu jako Divoký Spirit krajinou. Stejně tak konflikt dcery a otce se do pěti minut filmového času vyřeší, aby se vzápětí znovu rozhořel. Chvílemi to působí jako příběh ze stavebnice Lego Friends (holky jsou nápadně podobné Stephanii, Olivii a Andrei). Troufám si říct, že dívenky od 3 do 12 let budou Divokého Spirita milovat.

Přechod přes Zubatý hřeben, tanec, prskání, Šmikův oslík, pantomima, zpěv a bubliny ze žvýkačky Abigail, odrazy ve skle, zvuk mimo obraz … a tucty dalších nápadů! Dokonce je čas na holčičí mejdan s maršmelounama. Jestli je Luca pro kluky, tak Spirit pro holky. Ovšem Spirit je o několik levelů vtipnější a děje se tam mnohem víc věcí. (KINO)

 

My Little Pony: Nová generace

Poníci, jednorožci a pegasové žijí odděleně. Navzájem jsou přesvědčeni o nepřátelství a nebezpečnosti těch druhých. Poník Sunny, bydlící v majáku mimo hlavní město, ale věří, že poníci, jednorožci a pegasové žili v dávných dobách pospolu v harmonii a vládli magií. Ale ostatní ji mají za blázna. Jenže pak jednoho dne do jejich města přicupitá jednorožkyně Izzy. Způsobí tím naprostou paniku. Sunny se s Izzy vydává na útěk, protože jim oběma hrozí žalář. Rozhodnou se najít bájné pegasy.

Ve filmu je plno krásných detailů, a i když jsem přímo opakem cílové skupiny diváků, byl jsem jimi nadšen. Poníci logicky potřebují čtvery kolečkové brusle, na každé kopýtko jedny. Nasazený chránič na roh jednorožce. Když Pipp zavibruje mobil, zavibruje celá. Reklama na parfém La Pipp je naprosto dokonalá. Králíčci brutálně roztomilí. Lest, skrze kterou se dostanou z čajovny díky pověrčivosti jednorožců, je bezvadný nápad!

Film je doslova napěchován skvělými hláškami, je vidět, že pro tvůrce tohoto filmu to byla zábava. „Jak jsi lstivá? Jsem středně lstivá.“ „Nosíte podkovy, nebo by vás táhly k zemi?“ „Ty nepáchneš? Dík. Říkali, že pozemští poníci páchnou jako sardinky.“ „Les jednorožců zní celkem magicky.“ „Vyrobím atrapu. Potřebuju krabici makaronů, lepidlo, čtrnáct gumídků, a tři želé fazole. A třpytky. Spoustu třpytek.“ „Odznak vyzařoval pocit nadřazenosti.“

Snad jen demolice na závěr byla přespříliš na poníky! Poselstvím tohoto na první pohled kýčového filmu je zvolit si lásku. To není marná myšlenka. Pokud jste plní skepse, dejte poníkům šanci. Nebudete litovat! Já se bavil královsky. (VOD)

 

Croodsovi: Nový věk

Croodsovi opustili svou jeskyni a zjistili, že svět může být báječným místem k životu. Po dlouhé cestě konečně najdou místo, které by mohlo být jejich novým domovem. Jenže zde žije jiná rodina – Lepšíkovi. Jejich příjmení leccos napovídá. Budou žít pospolu nebo se Croodsovi vydají o dům dál?

První asi tři minuty nahlížíme na první díl Croodsových očima Boye, což je velmi nápadité, a taky se během těch tří minut přehledně dovíme, co se vlastně stalo a s kým máme tu čest. Tři minuty za námi a před námi je vlastně celý film. Dějově bohužel nenabízí vůbec nic podstatného ani ohromujícího či převratného. Jen krizi v rodině. Ale o to víc hlášek a atrakcí a desítky nápadů (Iščin deník plný zamilovaných srdíček, jak Iška s Boyem místo svého polibku políbí taťku, spící Babi s otevřenýma očima, Luna a Iška jako holčičí kamarádky, Thunk co používá okno jako televizi, Luna a její včelí bodnutí, suchozemští žraloci…). Jak říkám, těch nápadů jsou stovky, v tom mimochodem byla síla i předchozího dílu. Všechny krize vyvrcholí u večeře, všichni kostlivci ze skříní jsou vytaženi… Finále s burákovým prstem je monumentální!

Pokračování Croodsových je jeden z nejlepších filmů roku 2020, respektive 2021. Nejde o animák, na který budete do smrti vzpomínat, ale jeho shlédnutí nebudete považovat za ztrátu času. (KINO)

 

To nejlepší

Kouzelný drak

Odhodlaný teenager Din by se hrozně rád potkal s nejlepší kamarádkou z dětství, v současnosti velmi slavnou hvězdičkou Linou. A kouzelný drak, co umí plnit přání, mu ukáže, že možností má nepřeberné množství. Ale jen tři pokusy.

Kouzelný drak je čínskou romantickou pohádkou s variací na Aladina. Není nijak zvlášť originální, ale příjemně se na ni dívá. Už úvodní seznámení a kamarádství Liny a Dina za doprovodu chytlavé písničky vás musí nadchnout. A byla to scéna, kterou jsem chtěl vidět hned znovu. Let s papírovým drakem je kouzelný, souboj piňatových draků dobrý úlet, oběd v nóbl restauraci stojí za to, jak drak loudí, aby Din vyslovil druhé přání, je k popukání. Nápad s billboardem, schůdky z ocasu… Vůbec koncentrace hezkých, milých, úsměvných a legračních momentů je na jeden film až enormní. A hlášky taky super („Nezabíjím lidi, necestuji časem a nedělám lásku.“) Film skrývá i spoustu ponaučení o důležitosti rodiny nebo to, že být bohatý, neznamená být šťastný. A nebere se smrtelně vážně (sledování telenovely). Až na akční finále, které je fádní a prostě nic moc, jde o jeden z nejvydařenějších filmů roku 2021. Opravdu překvapení, a jak už to u překvapení bývá, bylo nečekané. (VOD)

 

Raya a drak

Kdysi dávno ve fantazijním světě Kumandry žili lidé a draci v souladu. Přišly ale nestvůry nazývané Druuni a draci se pro záchranu svých lidských přátel obětovali. Nyní, o 500 let později, jsou tato monstra zpět, a osamělá válečnice Raya se vydává na dlouhou a nebezpečnou cestu, aby vystopovala posledního draka, a hrozivé Druuny zastavila jednou provždy.

Do jednoho z nej filmů roku 2021 si dovolím tepat: Hned věta, která zazní v úvodu: „Žili jsme v harmonii s draky. Dávali nám vodu, déšť, mír.“ Cože? Já měl za to, že draci vládnou ohněm a sírou a plení lidské pokolení. No dobře, žijeme v době, kdy jsou draci skoro domácí mazlíčci. Nedává mi to smysl, ale budiž, tito draci a v tomto filmu jsou vodní. OK. Žijeme prostě v době, kdy frčí draci, tak flák to tam, co na tom, že vypadají, jakoby někdo zkřížil Bezzubku s My Little Pony. Žijeme v době, kdy i mimina mají schopnosti agenta 007 (Mimišéf), tak flák ho tam. Žijeme v době, kde se skoro v každém filmu vydává nějaká partička někam pro něco a je jedno pro co, protože důležitá je cesta, nikoli cíl. A nabíráme přátele pochopitelně. Flák to tam. Hlavním motorem filmu je Drakokam, kámen skrývající v sobě poslední zbytek dračí magie. Na začátku je celý a draci jsou kamenní. Pak se drakokam rozbije. Když ho dají zase dohromady, draci obživnou. Do háje, jak to, že nebyli živí hned na začátku?! A finále skoro jako ve Strážcích galaxie. No comment. Ono o něčem vypovídá i počet režisérů různých národností, kteří se na filmu podíleli, každý tam asi chtěl dát kousek sebe…

Tak a teď už budu pět ódy. Jako zástupce mužského pokolení mě nadchl meč, který Raya zdědila po svém otci, a který jsem teda ještě v žádném filmu neviděl. Konflikty mezi jednotlivými národy mají reálně uvěřitelné příčiny. Rozdělení země na kraje Chvost, Spár, Hřbet, Zub a Srdce – tedy části těla draka - dosvědčuje, že nad filmem někdo přemýšlel. Dračice Sisu byla pro mě překvapením (její atypické chování a povaha). Neřeší se zde žádná lovestory!!! Vivat! A kdykoli se na scéně objevila Sisu v lidské podobě, měl jsem na tváři úsměv od ucha k uchu („Chápu, že tohle ze mě může dělat lhářku. Já si myslím, že lhářku z tebe dělá to lhaní.“).

Nejepičtější dobrodružství roku 2021 Raya a drak vyšlo z dílny studia Disney. Nemají se za co stydět.

 

Encanto

Encanto (též od studia Disney) možná není tak dobré jako Raya a drak, ale nabízí zcela nové pojetí, prvky, postupy, které si myslím, budou v příštích letech jiné animáky napodobovat či kopírovat! Tak proto. 

Děj se vlastně odehrává v jednom kouzelném baráku a přilehlém okolí, takže mu chybí opulentní a dechberoucí scenérie, kouzelní tvorové a já nevím co ještě, ale síla jeho, je ve vztazích, nápaditostech a detailech.

Trochu o migraci, trochu o magii a trochu o rodině Madrigal. Každý má nějaký dar (uzdravování, počasí, přeměny, rozumět zvířatům…) Kolem dvacáté minuty jsem trnul, co přijde, jelikož to byla pořád jakási idylka a něco viselo ve vzduchu. A taky to přišlo. Je jen malé množství filmů, u kterých si při sledování nedokážu představit, co bude dál. Hádáte správně. Encanto patřilo mezi ně. Muzikálová čísla (obzvláště o Brunovi - We Don't Talk About Bruno - má momentálně 60 milionů zhlédnutí) jsou bombastická, a to fakt nemám rád muzikály!

Film je pro dospělé. Dětem do 12 let podle mě nemá co říct. Humor takový skrytý, ne prvoplánový (Plyšák na nervy). Až na předpovědi budoucnosti, víru v osud a podobné nesmysly, jde o dílo plné invence, nových a neviděných a nečekaných věcí! A to mám rád.

 

Zpívej 2

Možná si ještě vybavíte film o hudebním producentovi a režisérovi, koalím medvídkovi Busteru Moonovi, který touží zachránit své krachující divadlo velkou pěveckou soutěží. Tento animák patřil mezi to nejlepší, co dětskému divákovi kina v roce 2016 přinesla. Uplynulo pět let a dočkali jsme se pokračování.

Moonovi a jeho divadlu se celkem daří, má vyprodáno skoro každý večer. Nad jeho živností se ale začíná smrákat. Jestli chce v šoubyznysu skutečně něco znamenat, musí mít vlastní vystoupení v Redshore City, hlavním městě zábavy. Jenže tam to má pevně pod kontrolou nelítostný vlk Jimmy Crystal. Buster zariskuje a znuděnému Crystalovi slíbí, že když bude moci v jeho městě nazkoušet show, obsadí do ní největší žijící hudební legendu, lva Claye Callowaye. Potíž je v tom, že Calloway po smrti své ženy už léta žije v ústraní a zásadně nevystupuje. Jenže Buster Moon je pro splnění svého snu ochoten udělat opravdu cokoliv.

Je to neuvěřitelné, ale pokračování filmu Zpívej je stejně dobré jako jednička. Gagy jsou zdařilé, jako třeba když všichni použijí mop, když stařičká slečna Crawlyová jede ve svém bouráku a má puštěné System of a Down, nebo jsem se smíchy málem udusil při konkurzu bubnujících pelikánů. Mimochodem Ash (mluví ji i zpívá Scarlett Johanson) je tu opět za hvězdu, i když brnká na kytaru na zápraží. Ti co se starali o hudební složku, která je pro film klíčová, jsou fakt machři. Při závěrečné epické show, kdy se střídá jedna píseň za druhou, si říkáte, co ještě může dané vystoupení překonat? A stane se tak. Například když Ash začne zpívat s celým stadionem! A pak čekáte, s čím přijde Caleway (Bono z U2), a je to opět emocionální bomba.

Zpívej 2 má prostinký děj, v podstatě jde jen o to, uspořádat skvělou show. Ale je tak nabité emocemi, dojemné, epické, úchvatné, pohodové, humorné, že tento nedostatek lehce přehlédnete.

 

Závěrem

Já osobně nemám žádného favorita. Spíše se mně vybavují jednotlivé momenty z filmů. Smíchy bez sebe jsem byl z bubnujících pelikánů ve Zpívej, z jízdy na velbloudech v Rodině na baterky, smál jsem se Jagorskému v 8bitových Vánocích, setkání Išky s Lunou v Croodsových, či včelímu bodnutí tamtéž, Sunny s Izzy, když se dostanou do paláce pegasů v My Little Pony nebo úplně všechny kousky včetně zpěvu Abigail z Divokého Spirita. Líbila se mi hudba ve Zpívej a Encantu.

Nejmenším filmovým nadšencům, tedy školkáčkům, bych doporučil My Little Pony a pochopitelně Tlapkovou patrolu. Starším klukům třeba Lucu či Rodinu na baterky a holkám Divokého Spirita nebo Rayu a draka. A těm nejstarším například Encanto. Celé rodině od miminka po babičku, aby byli všichni spokojení, bych si troufl pustit snad jen Ovečku Shaun.

 

Použité obrázky: Bioscop, Bontonfilm, CinemArt, Vertical Ent.